ECKERT Adolf 18.11.1840-5.2.1910: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(ECKERT_Adolf_18.11.1840-5.2.1910)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 18.11.1840
| datum narození = 18.11.1840
| místo narození =  
| místo narození = Včelákov u Chrudimi
| datum úmrtí = 5.2.1910
| datum úmrtí = 5.2.1910
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Chrudim
| povolání = 21- Odborník rostlinné výroby
| povolání = 21- Odborník rostlinné výroby
22- Odborník živočišné výroby
22- Odborník živočišné výroby


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Adolf ECKERT
}}
 
'''ECKERT, Adolf''' ''(též EKERTH), * 18. 11. 1840 Včelákov u Chrudimi, † 5. 2. 1910 Chrudim, zemědělský odborník, pedagog, odborný spisovatel''
 
Byl synem revírníka na velkostatku knížete Kinského. Absolvoval
studia na vyšší reálce a na chemickém odboru polytechniky
v Praze. Od podzimu 1868 učil přírodní vědy a 1869 až
1871 správcoval na německo-české hospodářsko-vinařské škole
ve Znojmě. Na půl roku nastoupil jako učitel na nově zřízený
Pomologický ústav v Praze-Troji. Odstěhoval se do Chrudimi,
kde pracoval od října 1871 jako učitel přírodních nauk a od
září 1875 jako ředitel dvouleté rolnické školy, jež byla 1885
povýšena na Královskou zemskou střední hospodářskou školu.
Vedl i připojenou pokusnou stanici, zimní hospodářskou a zahradnickou
školu. Oženil se 1871 s Marií, roz. Tkalcovou,
z Dolního Bousova u Sobotky a spolu vychovali čtyři syny,
z nichž Jan učil na zimní hospodářské škole a rovněž napsal několik
populárních pojednání z oboru zemědělství. 1902 odešel
E. na vyžádaný odpočinek a v Chrudimi dožil.
 
E. se prosadil jako zvelebitel zemědělského školství, od 1883
organizoval kursy zahradnické, štěpařské, podkovářské, mlékařské,
hospodyňské, domácího hospodářství a prázdninové
pro učitele obecných a měšťanských škol a zasloužil se o vznik
jednoleté samostatné hospodyňské školy (1906). Proslul jako
propagátor zemědělského pokroku, neboť sledoval vývoj
v oborech agrochemie, rostlinná produkce, zemědělská technologie,
doporučoval umělá hnojiva a stroje, stýkal se s praktiky
a radil jim.
 
Dále byl znám jako vydavatel, nakladatel a odborný spisovatel.
Od 1875 vydával a zpočátku redigoval uznávaný čtrnáctideník
a od 1896 týdeník (''Českoslovanský'') ''Hospodářský list'' s podtitulem
(''Illustrovaný'') ''List věnovaný rolnictví, hospodářskému průmyslu,''
''národnímu hospodářství a samosprávě'', k němuž připojil
přílohy (''Včela chrudimská'', ''Hospodářství v obrazích'', ''Česká hospodyně''
a ''České zahradnické listy''). Vydával také edice – od 1891
''Sbírku drobných spisů hospodářských'' (70 sešitů) a od 1896 ''Illustrovanou''
''knihovnu hospodářskou'' (5 sv., s A. Dokoupilem
a K. Šafránkem) – a ročenky vlastní školy. Napsal a publikoval
několik samostatných spisů o přípravě vína, výrobě chleba,
potaše, oleje, mýdla, pálení vápna a cihel, mléčném hospodářství
a sýrařství, škrobařství a octářství, cukrovarnictví, chemii
a geodézii pro rolníky, výživě plodin, hnojení a hnojivech či
píci, jež sloužily jako učebnice na hospodářských školách
a praktikům. Angažoval se ve východočeských zemědělských
spolcích a družstvech (např. předsedal Hospodářskému spolku
v Pardubicích), hojně přednášel a připravoval výstavy u nás
a ve Vídni. Byl zvolen členem Zemědělské rady pro Království
české (1885), ředitelství Ústřední hospodářské společnosti
v Království českém (1888), okresním kočujícím učitelem
a zkoušel kandidáty učitelství na rolnických školách. Za veřejnou
činnost obdržel 1902 rytířský kříž Řádu císaře Františka
Josefa I. a čestné občanství několika obcí.
 
'''D:''' Z. Kobza, K stému výročí narození A. E., in: VČAZ 16, 1940, s. 607
až 611 (kde neúplný soupis díla); výběr: Pěstování rostlin hospodářských.
4. Pěstování rostlin pícních, 1890; Pěstování cukrovky, 1892; Tuberkulosa
zvířat hospodářských a jak lze ji obmeziti, 1894.
 
'''L:''' OSN 8, s. 363–364; HSN 1, s. 718; MSN 2, s. 492; OSND 2/1, s. 340;
KSN 3, s. 596–597; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 97–98;M. Vávra,
Založení první moravské vinařské školy ve Znojmě, in: Jižní Morava
1973. Vlastivědný sborník, sv. 9, s. 88–95.
 
'''P:''' SOA Zámrsk, sbírky matrik Východočeského kraje, řkt. f. ú. Včelákov,
kniha narozených, 1835–1842, sign. 381, fol. 13, pořadové číslo neuvedeno;
tamtéž, řkt. f. ú. Chrudim, kniha zemřelých, 1908–1915, sign. 7003,
fol. 70, pořadové číslo 30/25.
 
Gustav Novotný


== Literatura ==
  VČAZ 16/1940, 607-611; OSN 8, 363-4; OSN D II/1, 340; MSB I, 131; Janko, 554; Chrudim, 45;
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]]
[[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]]
[[Kategorie:22- Odborník živočišné výroby]]
[[Kategorie:22- Odborník živočišné výroby]]
[[Kategorie:1840]]
[[Kategorie:1840]]
[[Kategorie:Včelákov]]
[[Kategorie:1910]]
[[Kategorie:1910]]
[[Kategorie:Chrudim]]

Verze z 10. 4. 2017, 17:16

Adolf ECKERT
Narození 18.11.1840
Místo narození Včelákov u Chrudimi
Úmrtí 5.2.1910
Místo úmrtí Chrudim
Povolání

21- Odborník rostlinné výroby

22- Odborník živočišné výroby
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46167

ECKERT, Adolf (též EKERTH), * 18. 11. 1840 Včelákov u Chrudimi, † 5. 2. 1910 Chrudim, zemědělský odborník, pedagog, odborný spisovatel

Byl synem revírníka na velkostatku knížete Kinského. Absolvoval studia na vyšší reálce a na chemickém odboru polytechniky v Praze. Od podzimu 1868 učil přírodní vědy a 1869 až 1871 správcoval na německo-české hospodářsko-vinařské škole ve Znojmě. Na půl roku nastoupil jako učitel na nově zřízený Pomologický ústav v Praze-Troji. Odstěhoval se do Chrudimi, kde pracoval od října 1871 jako učitel přírodních nauk a od září 1875 jako ředitel dvouleté rolnické školy, jež byla 1885 povýšena na Královskou zemskou střední hospodářskou školu. Vedl i připojenou pokusnou stanici, zimní hospodářskou a zahradnickou školu. Oženil se 1871 s Marií, roz. Tkalcovou, z Dolního Bousova u Sobotky a spolu vychovali čtyři syny, z nichž Jan učil na zimní hospodářské škole a rovněž napsal několik populárních pojednání z oboru zemědělství. 1902 odešel E. na vyžádaný odpočinek a v Chrudimi dožil.

E. se prosadil jako zvelebitel zemědělského školství, od 1883 organizoval kursy zahradnické, štěpařské, podkovářské, mlékařské, hospodyňské, domácího hospodářství a prázdninové pro učitele obecných a měšťanských škol a zasloužil se o vznik jednoleté samostatné hospodyňské školy (1906). Proslul jako propagátor zemědělského pokroku, neboť sledoval vývoj v oborech agrochemie, rostlinná produkce, zemědělská technologie, doporučoval umělá hnojiva a stroje, stýkal se s praktiky a radil jim.

Dále byl znám jako vydavatel, nakladatel a odborný spisovatel. Od 1875 vydával a zpočátku redigoval uznávaný čtrnáctideník a od 1896 týdeník (Českoslovanský) Hospodářský list s podtitulem (Illustrovaný) List věnovaný rolnictví, hospodářskému průmyslu, národnímu hospodářství a samosprávě, k němuž připojil přílohy (Včela chrudimská, Hospodářství v obrazích, Česká hospodyně a České zahradnické listy). Vydával také edice – od 1891 Sbírku drobných spisů hospodářských (70 sešitů) a od 1896 Illustrovanou knihovnu hospodářskou (5 sv., s A. Dokoupilem a K. Šafránkem) – a ročenky vlastní školy. Napsal a publikoval několik samostatných spisů o přípravě vína, výrobě chleba, potaše, oleje, mýdla, pálení vápna a cihel, mléčném hospodářství a sýrařství, škrobařství a octářství, cukrovarnictví, chemii a geodézii pro rolníky, výživě plodin, hnojení a hnojivech či píci, jež sloužily jako učebnice na hospodářských školách a praktikům. Angažoval se ve východočeských zemědělských spolcích a družstvech (např. předsedal Hospodářskému spolku v Pardubicích), hojně přednášel a připravoval výstavy u nás a ve Vídni. Byl zvolen členem Zemědělské rady pro Království české (1885), ředitelství Ústřední hospodářské společnosti v Království českém (1888), okresním kočujícím učitelem a zkoušel kandidáty učitelství na rolnických školách. Za veřejnou činnost obdržel 1902 rytířský kříž Řádu císaře Františka Josefa I. a čestné občanství několika obcí.

D: Z. Kobza, K stému výročí narození A. E., in: VČAZ 16, 1940, s. 607 až 611 (kde neúplný soupis díla); výběr: Pěstování rostlin hospodářských. 4. Pěstování rostlin pícních, 1890; Pěstování cukrovky, 1892; Tuberkulosa zvířat hospodářských a jak lze ji obmeziti, 1894.

L: OSN 8, s. 363–364; HSN 1, s. 718; MSN 2, s. 492; OSND 2/1, s. 340; KSN 3, s. 596–597; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 97–98;M. Vávra, Založení první moravské vinařské školy ve Znojmě, in: Jižní Morava 1973. Vlastivědný sborník, sv. 9, s. 88–95.

P: SOA Zámrsk, sbírky matrik Východočeského kraje, řkt. f. ú. Včelákov, kniha narozených, 1835–1842, sign. 381, fol. 13, pořadové číslo neuvedeno; tamtéž, řkt. f. ú. Chrudim, kniha zemřelých, 1908–1915, sign. 7003, fol. 70, pořadové číslo 30/25.

Gustav Novotný