EJCHELMAN Otto 27.4.1854-21.11.1943: Porovnání verzí
(EJCHELMAN_Otto_27.4.1854-21.11.1943) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 27.4.1854 | | datum narození = 27.4.1854 | ||
| místo narození = Georgijevsk | | místo narození = Georgijevsk u Petrohradu (Rusko) | ||
| datum úmrtí = 21.11.1943 | | datum úmrtí = 21.11.1943 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''EJCHELMAN, Otto''' ''(též EICHELMANN, Otto), * 27. 4. 1854 Georgijevsk u Petrohradu (Rusko), † 21. 11. 1943 Praha, právník'' | |||
Původem Němec, po maturitě na gymnáziu v Revelu (dnes | |||
Tallinn) absolvoval studium práv na univerzitě v Dorpatu | |||
(dnes Tartu). 1878 získal titul magistra státního a mezinárodního | |||
práva. 1880–82 působil jako docent, později jako profesor | |||
státního a správního práva na Děmidovském právnickém | |||
lyceu v Jaroslavli, 1880 tam obhájil doktorskou disertaci. Od | |||
1882 přednášel na Univerzitě svatého Vladimíra v Kyjevě, kde | |||
zpočátku vedl katedru zahraničního zákonodárství, od 1883 | |||
katedru mezinárodního práva, od 1905 byl děkanem právnické | |||
fakulty, 1908–13 ředitelem kyjevské vysoké školy obchodní. | |||
1918–20 pracoval na ministerstvu obchodu a průmyslu, | |||
poté jako pomocník ministra zahraničí Ukrajinské lidové republiky. | |||
Účastnil se jednání ukrajinské vlády s Rakouskem, | |||
Německem a sovětským Ruskem. 1921 emigroval do Československa, | |||
od 1922 byl profesorem Ukrajinské svobodné univerzity | |||
v Praze a Ukrajinské hospodářské akademie v Poděbradech, 1924/25 profesorem Drahomanovova ukrajinského | |||
pedagogického institutu v Praze. Opakovaně byl volen předsedou vědecké rady Ukrajinského sociologického ústavu v Praze. | |||
Získal si pověst jako odborník v oblasti státního a mezinárodního | |||
práva. Zdůvodnil uplatnění teoretických rozpracování | |||
a právnické techniky v zájmu zvýšení autority mezinárodního | |||
práva, což mu umožnilo podmínit existenci obecných zásad | |||
mezinárodního práva a zásadu absolutní suverenity v mezistátních | |||
vztazích. Jeho klasifikace norem mezinárodního práva | |||
znamenala významný přínos k systematizaci a metodice výkladu | |||
mezinárodního práva. | |||
'''D:''' Über die Kriegsgefangenschaft. Eine völkerrechtliche Studie, Dorpat | |||
1878; Rassuždenije po meždunarodnomu pravu, Moskva 1880; K voprosu | |||
ob istorii meždunarodnogo prava, Kijev 1885; Chrestomatija russkogo | |||
meždunarodnogo prava, Kijev 1887; Zametka o meždunarodnych traktatach i meždunarodnom častnom prave, Kijev 1890; Očerki iz lekcij po meždunarodnomu | |||
pravu, Kijev 1900; Projekt konstytuciji osnovnych | |||
deržavnych zakoniv Ukrajinskoji Narodnoji Respubliky, Kyjiv 1921; Pobutovi pidstavy, pravnyčyj uklad i sučasnyj kulturnyj postup mižnarodnoho | |||
prava, 1931. | |||
'''L:''' Biografičeskij slovar professorov i prepodavatelej Imperatorskogo universiteta | |||
sv. Vladimira, Kijev 1884, s. 780–782; Encyklopedija ukrajinoznavstva | |||
2, 1955, s. 619; V. E. Grabar, Materialy k istorii literatury meždunarodnogo | |||
prava v Rossii, Moskva 1958; Encyclopedia of Ukraine 1, | |||
Toronto 1985, s. 805. | |||
Jiří Vacek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:58- Teoretik nebo historik státu a práva]] | [[Kategorie:58- Teoretik nebo historik státu a práva]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
[[Kategorie:1854]] | [[Kategorie:1854]] | ||
[[Kategorie:Georgijevsk]] | [[Kategorie:Georgijevsk]] | ||
[[Kategorie:1943]] | [[Kategorie:1943]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 4. 6. 2017, 16:33
Otto EJCHELMAN | |
![]() | |
Narození | 27.4.1854 |
---|---|
Místo narození | Georgijevsk u Petrohradu (Rusko) |
Úmrtí | 21.11.1943 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
58- Teoretik nebo historik státu a práva 61- Pedagog |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46199 |
EJCHELMAN, Otto (též EICHELMANN, Otto), * 27. 4. 1854 Georgijevsk u Petrohradu (Rusko), † 21. 11. 1943 Praha, právník
Původem Němec, po maturitě na gymnáziu v Revelu (dnes Tallinn) absolvoval studium práv na univerzitě v Dorpatu (dnes Tartu). 1878 získal titul magistra státního a mezinárodního práva. 1880–82 působil jako docent, později jako profesor státního a správního práva na Děmidovském právnickém lyceu v Jaroslavli, 1880 tam obhájil doktorskou disertaci. Od 1882 přednášel na Univerzitě svatého Vladimíra v Kyjevě, kde zpočátku vedl katedru zahraničního zákonodárství, od 1883 katedru mezinárodního práva, od 1905 byl děkanem právnické fakulty, 1908–13 ředitelem kyjevské vysoké školy obchodní. 1918–20 pracoval na ministerstvu obchodu a průmyslu, poté jako pomocník ministra zahraničí Ukrajinské lidové republiky. Účastnil se jednání ukrajinské vlády s Rakouskem, Německem a sovětským Ruskem. 1921 emigroval do Československa, od 1922 byl profesorem Ukrajinské svobodné univerzity v Praze a Ukrajinské hospodářské akademie v Poděbradech, 1924/25 profesorem Drahomanovova ukrajinského pedagogického institutu v Praze. Opakovaně byl volen předsedou vědecké rady Ukrajinského sociologického ústavu v Praze. Získal si pověst jako odborník v oblasti státního a mezinárodního práva. Zdůvodnil uplatnění teoretických rozpracování a právnické techniky v zájmu zvýšení autority mezinárodního práva, což mu umožnilo podmínit existenci obecných zásad mezinárodního práva a zásadu absolutní suverenity v mezistátních vztazích. Jeho klasifikace norem mezinárodního práva znamenala významný přínos k systematizaci a metodice výkladu mezinárodního práva.
D: Über die Kriegsgefangenschaft. Eine völkerrechtliche Studie, Dorpat 1878; Rassuždenije po meždunarodnomu pravu, Moskva 1880; K voprosu ob istorii meždunarodnogo prava, Kijev 1885; Chrestomatija russkogo meždunarodnogo prava, Kijev 1887; Zametka o meždunarodnych traktatach i meždunarodnom častnom prave, Kijev 1890; Očerki iz lekcij po meždunarodnomu pravu, Kijev 1900; Projekt konstytuciji osnovnych deržavnych zakoniv Ukrajinskoji Narodnoji Respubliky, Kyjiv 1921; Pobutovi pidstavy, pravnyčyj uklad i sučasnyj kulturnyj postup mižnarodnoho prava, 1931.
L: Biografičeskij slovar professorov i prepodavatelej Imperatorskogo universiteta sv. Vladimira, Kijev 1884, s. 780–782; Encyklopedija ukrajinoznavstva 2, 1955, s. 619; V. E. Grabar, Materialy k istorii literatury meždunarodnogo prava v Rossii, Moskva 1958; Encyclopedia of Ukraine 1, Toronto 1985, s. 805.
Jiří Vacek