HANDZEL Augustin 7.6.1886-26.10.1952: Porovnání verzí
(HANDZEL_Augustin_7.6.1896-26.10.1952) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Augustin HANDZEL | | jméno = Augustin HANDZEL | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 7.6. | | datum narození = 7.6.1886 | ||
| místo narození = | | místo narození = Moravská Ostrava (Ostrava) | ||
| datum úmrtí = 26.10.1952 | | datum úmrtí = 26.10.1952 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Jablunkov | ||
| povolání = 75- Sochař nebo medailér | | povolání = 75- Sochař nebo medailér | ||
| jiná jména = | |||
| citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 173 | |||
}} | |||
'''HANDZEL, Augustin''', ''* 7. 6. 1886 Moravská Ostrava (Ostrava), † 26. 10. 1952 Jablunkov, sochař'' | |||
Pocházel z rodiny koksaře Františka H. z kolonie Dolu Šalomoun v Moravské Ostravě. Absolvoval 1901–04 v Ostravě | |||
obor štukatérství a sochařství, potom vandroval po monarchii. | |||
1910–11 studoval na UMPRUM v Praze u Josefa Drahoňovského, kvůli nedostatku peněz odešel 1911 pracovat do Vídně, | |||
kde u firmy Goldscheider vyráběl módní sošky z fajánse. Tuto | |||
výnosnou práci nepřerušil, i když se 1913 vrátil do Ostravy. | |||
1916 narukoval do rakousko-uherské armády. Působil v Krakově v jednotce sochařů pracujících na válečných pomnících. | |||
Konec první světové války strávil v Tridentu. 1919 se oženil | |||
s Annou, roz. Bagiňskou, z Jablunkova. Od 1920 vedl vlastní | |||
sochařský a štukatérský závod v Mariánských Horách (Ostrava), od poloviny dvacátých let měl svobodné povolání. Ve | |||
volné tvorbě se zabýval sociálními tématy a ztvárněním ženského těla. Vytvářel též symbolické a alegorické plastiky pro | |||
architekturu, odlévané většinou z umělého kamene. Byl rovněž autorem bust T. G. Masaryka a pomníků obětem druhé | |||
světové války (např. ve Staré Bělé, Brušperku či v budově Krajského soudu v Ostravě). Stylově vycházelo H. dílo ze sociální | |||
plastiky dvacátých let, bylo ovlivněno meziválečnou tvorbou | |||
Otto Gutfreunda, odkazovalo k sociálně angažovanému dílu | |||
Constantina Meuniera a civilismu Jana Štursy. Charakterizovalo ho zjednodušení figury na základní objemy, lapidární pojetí a vytváření až balvanovitých celků, které popíraly skutečné proporce. Prostou formou (často jen vrypy naznačené | |||
detaily)dosahovalo sociální podstaty zobrazovaného námětu | |||
také v portrétní tvorbě (''Bohumír Dvorský'', 1932; ''Hlava dr. Kováře'', 1936). Ke konci života ovlivňovaly H. směřování vnější | |||
tlaky na příklon k realismu, což se projevilo např. v reliéfech | |||
''Vítězství'' a ''Hold Rudé armádě'' pro podstavec tzv. vítězného | |||
tanku v Ostravě (1945–48) nebo v monumentální realizaci | |||
''Důvěra v mír'' tamtéž (1951). | |||
V Ostravě byl H. členem Klubu přátel umění, později Klubu | |||
umělců. 1926 se stal předsedou nově ustanoveného Moravskoslezského sdružení výtvarných umělců (MSVU) v Moravské | |||
Ostravě. Vstoupil do SVU Brno a SVU Mánes a 1934–35 | |||
založil s Vladimírem Kristinem, Bohumírem Dvorským a Janem Sládkem sdružení Výtvarní umělci Moravská Ostrava | |||
(VUMO), zrušené za nacistické okupace. Po druhé světové | |||
válce byl členem Bloku výtvarných umělců země Moravskoslezské, po jeho zrušení SČSVU. | |||
V Ostravě-Třebovicích, kde po druhé světové válce získal ateliér | |||
Heleny Železné, byla po něm pojmenována ulice. Jeho dílo je | |||
zastoupeno ve sbírkách Galerie výtvarného umění v Ostravě, | |||
Muzea města Ostravy, Moravské galerie v Brně, Muzea města | |||
Brna, Národní galerie v Praze a Slezského zemského muzea | |||
v Opavě. | |||
'''D:''' cykly Horník s harmonikou či Horník se sbíječkou (přelom dvacátých a třicátých let 20. století); Havíř pod Laubama, 1928; Haldařka, 1930; Matka | |||
s dítětem na zádech, 1932; Havíř pod šachtou, 1942; ženské figury: Dívka s cigaretou, 1927; Léto, 1934; Dívka se džbánem, 1943. Díla pro architekturu: | |||
Horníci a Koksaři pro palác Elektra v Moravské Ostravě, 1926; Horník a Matka s dítětem pro Revírní bratrskou pokladnu tamtéž, 1925–1928; Rodina, | |||
Hojnost, Obchod a Průmysl na průčelí Union banky v Ostravě, 1921–1928; | |||
Žena a Muž pro bránu Ústředního hřbitova tamtéž, 1924–1925. Pomník | |||
Maryčky Magdonové ve Starých Hamrech, 1933; Památník volnomyšlenkáře | |||
Francisca Ferrera v Ostravě-Vítkovicích, 1936. | |||
'''L:''' KSN 5, s. 25; NEČVUD, s. 261; OSND 2/2, s. 1020; SČSVU 3, s. 64; | |||
Slezsko 10, s. 68–69 (s bibliografií); Toman 1, s. 293; P. Holý, A. H., 1960, | |||
passim; K. Jiřík a kol., Výtvarní umělci severní Moravy a Slezska ve sbírkách | |||
Galerie výtvarného umění v Ostravě 1900–1950, 2006, s. 30 (s bibliografií); | |||
Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy 1, | |||
2013, s. 303–304; http://ostravskesochy.cz/autor/135-Augustin-Handzel | |||
(s fotografiemi děl; stav k 28. 5. 2018); cs.wikipedia.org (stav k 28. 5. 2018). | |||
'''P:''' ZA, Opava, Sbírka matrik, nar. řkt. f. ú. Moravská Ostrava, inv. č. 1827, | |||
sign. MO I 27, 1883–1887, s. 246; odd. řkt. f. ú. Jablunkov, inv. č. 10150, sign. | |||
Ja I 24, 1905–1926, pag. 281. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/c7e92d86-39f3-4cc5-a3f1-2c7872d41987 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Jakub Ivánek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | ||
[[Kategorie:1896]] | [[Kategorie:1896]] | ||
[[Kategorie:Moravská Ostrava]] | |||
[[Kategorie:1952]] | [[Kategorie:1952]] | ||
[[Kategorie:jablunkov]] |
Verze z 14. 2. 2021, 07:51
Augustin HANDZEL | |
![]() | |
Narození | 7.6.1886 |
---|---|
Místo narození | Moravská Ostrava (Ostrava) |
Úmrtí | 26.10.1952 |
Místo úmrtí | Jablunkov |
Povolání | 75- Sochař nebo medailér |
Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 173 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46836 |
HANDZEL, Augustin, * 7. 6. 1886 Moravská Ostrava (Ostrava), † 26. 10. 1952 Jablunkov, sochař
Pocházel z rodiny koksaře Františka H. z kolonie Dolu Šalomoun v Moravské Ostravě. Absolvoval 1901–04 v Ostravě obor štukatérství a sochařství, potom vandroval po monarchii. 1910–11 studoval na UMPRUM v Praze u Josefa Drahoňovského, kvůli nedostatku peněz odešel 1911 pracovat do Vídně, kde u firmy Goldscheider vyráběl módní sošky z fajánse. Tuto výnosnou práci nepřerušil, i když se 1913 vrátil do Ostravy. 1916 narukoval do rakousko-uherské armády. Působil v Krakově v jednotce sochařů pracujících na válečných pomnících. Konec první světové války strávil v Tridentu. 1919 se oženil s Annou, roz. Bagiňskou, z Jablunkova. Od 1920 vedl vlastní sochařský a štukatérský závod v Mariánských Horách (Ostrava), od poloviny dvacátých let měl svobodné povolání. Ve volné tvorbě se zabýval sociálními tématy a ztvárněním ženského těla. Vytvářel též symbolické a alegorické plastiky pro architekturu, odlévané většinou z umělého kamene. Byl rovněž autorem bust T. G. Masaryka a pomníků obětem druhé světové války (např. ve Staré Bělé, Brušperku či v budově Krajského soudu v Ostravě). Stylově vycházelo H. dílo ze sociální plastiky dvacátých let, bylo ovlivněno meziválečnou tvorbou Otto Gutfreunda, odkazovalo k sociálně angažovanému dílu Constantina Meuniera a civilismu Jana Štursy. Charakterizovalo ho zjednodušení figury na základní objemy, lapidární pojetí a vytváření až balvanovitých celků, které popíraly skutečné proporce. Prostou formou (často jen vrypy naznačené detaily)dosahovalo sociální podstaty zobrazovaného námětu také v portrétní tvorbě (Bohumír Dvorský, 1932; Hlava dr. Kováře, 1936). Ke konci života ovlivňovaly H. směřování vnější tlaky na příklon k realismu, což se projevilo např. v reliéfech Vítězství a Hold Rudé armádě pro podstavec tzv. vítězného tanku v Ostravě (1945–48) nebo v monumentální realizaci Důvěra v mír tamtéž (1951).
V Ostravě byl H. členem Klubu přátel umění, později Klubu umělců. 1926 se stal předsedou nově ustanoveného Moravskoslezského sdružení výtvarných umělců (MSVU) v Moravské Ostravě. Vstoupil do SVU Brno a SVU Mánes a 1934–35 založil s Vladimírem Kristinem, Bohumírem Dvorským a Janem Sládkem sdružení Výtvarní umělci Moravská Ostrava (VUMO), zrušené za nacistické okupace. Po druhé světové válce byl členem Bloku výtvarných umělců země Moravskoslezské, po jeho zrušení SČSVU.
V Ostravě-Třebovicích, kde po druhé světové válce získal ateliér Heleny Železné, byla po něm pojmenována ulice. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Galerie výtvarného umění v Ostravě, Muzea města Ostravy, Moravské galerie v Brně, Muzea města Brna, Národní galerie v Praze a Slezského zemského muzea v Opavě.
D: cykly Horník s harmonikou či Horník se sbíječkou (přelom dvacátých a třicátých let 20. století); Havíř pod Laubama, 1928; Haldařka, 1930; Matka s dítětem na zádech, 1932; Havíř pod šachtou, 1942; ženské figury: Dívka s cigaretou, 1927; Léto, 1934; Dívka se džbánem, 1943. Díla pro architekturu: Horníci a Koksaři pro palác Elektra v Moravské Ostravě, 1926; Horník a Matka s dítětem pro Revírní bratrskou pokladnu tamtéž, 1925–1928; Rodina, Hojnost, Obchod a Průmysl na průčelí Union banky v Ostravě, 1921–1928; Žena a Muž pro bránu Ústředního hřbitova tamtéž, 1924–1925. Pomník Maryčky Magdonové ve Starých Hamrech, 1933; Památník volnomyšlenkáře Francisca Ferrera v Ostravě-Vítkovicích, 1936.
L: KSN 5, s. 25; NEČVUD, s. 261; OSND 2/2, s. 1020; SČSVU 3, s. 64; Slezsko 10, s. 68–69 (s bibliografií); Toman 1, s. 293; P. Holý, A. H., 1960, passim; K. Jiřík a kol., Výtvarní umělci severní Moravy a Slezska ve sbírkách Galerie výtvarného umění v Ostravě 1900–1950, 2006, s. 30 (s bibliografií); Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy 1, 2013, s. 303–304; http://ostravskesochy.cz/autor/135-Augustin-Handzel (s fotografiemi děl; stav k 28. 5. 2018); cs.wikipedia.org (stav k 28. 5. 2018).
P: ZA, Opava, Sbírka matrik, nar. řkt. f. ú. Moravská Ostrava, inv. č. 1827, sign. MO I 27, 1883–1887, s. 246; odd. řkt. f. ú. Jablunkov, inv. č. 10150, sign. Ja I 24, 1905–1926, pag. 281.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jakub Ivánek