HANUŠOVÁ Klemeňa 19.3.1845-7.10.1918: Porovnání verzí
(HANUŠOVÁ_Klementina_19.3.1845-7.10.1918) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = | | jméno = Klemeňa HANUŠOVÁ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 19.3.1845 | | datum narození = 19.3.1845 | ||
| místo narození = Lvov | | místo narození = Lvov (Ukrajina) | ||
| datum úmrtí = 7.10.1918 | | datum úmrtí = 7.10.1918 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | | povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | |citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 219-220 | ||
}} | |||
'''HANUŠOVÁ, Klemeňa''' ''(též Klementýna), * 19. 3. 1845 Lvov (Ukrajina), † 7. 10. 1918 Praha, učitelka tělocviku'' | |||
Druhá z pěti dcer I. J. Hanuše (1812–1869), filozofa, pedagoga, slavisty, a Laury, roz. Nádherné (1817–1892). Otec jakožto příznivec Sokola ovlivnil H., která začala cvičit společně se | |||
sestrami v Malypetrově ústavu. Byla členkou a později vedoucí | |||
družstva dam, z něhož pod vedením zakladatele Sokola Miroslava Tyrše měly vzejít budoucí cvičitelky. Od 1866 vedla cvičení družstva starších dívek, které se 1869 stalo základem Tělocvičného spolku paní a dívek pražských, v němž byla zvolena | |||
první náčelnicí. Spolek blízce spolupracoval se Sokolem, který | |||
se v 19. století věnoval pouze mužskému tělocviku. H. navázala na Tyršovu práci při školení nových cvičitelek a přizpůsobila ji tehdejším podmínkám, prosadila také účast posluchaček | |||
kurzů na přednáškách z anatomie, aby budoucí cvičitelky lépe | |||
pochopily lidské tělo a jeho možnosti, a zaměřila se i na zdravotní cvičení pro dívky. | |||
Působila jako učitelka v novoměstských obecných školách, | |||
v ústavu pro výchovu učitelek u sv. Anny a na c. k. ústavu pro | |||
vzdělávání učitelek. Prosazovala estetická hlediska při cvičení, | |||
cvičení při hudbě, ortopedický tělocvik a pečovala o rozvoj | |||
školní tělesné výchovy. Nezapomínala ani na metodiku a napsala několik příruček věnovaných ženské a dětské tělovýchově. Psala recenze do časopisu ''Sokol'', publikovala v periodikách ''Lada'', ''Zlatá Praha'', ''Ženské listy'' aj. | |||
1896 se vzdala funkce první cvičitelky i členství ve sboru Tělocvičného spolku. Stále však aktivně působila v dalších spolcích, angažovala se v boji za národní i ženskou emancipaci, | |||
věnovala se sociální a osvětové práci, aktivně bojovala proti | |||
chorobám z povolání, alkoholismu a kouření. Za první světové války se dostala pod policejní dohled. Zůstala svobodná, | |||
pohřbena je na Olšanských hřbitovech v Praze. | |||
'''D:''' Cvičení prostná, 1872; Cvičení pořadová, 1879; Dětský tělocvik. Návod | |||
jak dítky útlého stáří cvičiti a pohybem zdravě zaměstnávati, 1883; Hry míčem pro veselou mládež, 1885; Domácí tělocvik pro dívky chybného držení | |||
těla, 1891; Tělocvičné hry mládeže. Učitelstvu a pořadatelům her české mládeže, 1895 (s T. Ducháckou). | |||
'''L:''' OSN 10, s. 871; OSND 2/2, s. 1007; MSN 3, s. 66; KSN 5, s. 32; R. Tyršová, Za K. H., in: Sokol 45, 1919, s. 11–12; M. Wachtlová, Dílo K. H., 1948; A. Roček – J. Kostková, Pohled upřený do budoucnosti. K. H., in: Teorie | |||
a praxe tělesné výchovy 1988, č. 12; J. Schůtová, Ženy v Sokole, in: Tělesná | |||
výchova a sport žen v českých a dalších středoevropských zemích, vznik a vývoj | |||
do druhé světové války 2003, s. 66–98; I. Štěpánová, Ženskost v díle ženském. | |||
Počátky spolku „cvičících se“ paní a dívek, in: Národopisná revue 13, 2003, | |||
č. 3, s. 132–136; L. Swierczeková, Tělesná výchova žen a dívek. K. H., první | |||
učitelka tělocviku, in: P. Vošahlíková – J. Martínek a kol., Cesty k samostatnosti. Portréty žen v éře modernizace, 2010, s. 62–70. | |||
'''P:''' NM, Praha, Archiv tělesné výchovy a sportu, fond Tělocvičný spolek paní | |||
a dívek pražských; LA PNP, Praha, fond I. J. Hanuš. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/f924bbbf-5d35-4885-a9dc-744a6d35aa35 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Lucie Swierczeková | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | [[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | ||
| Řádek 16: | Řádek 58: | ||
[[Kategorie:Lvov]] | [[Kategorie:Lvov]] | ||
[[Kategorie:1918]] | [[Kategorie:1918]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
Verze z 24. 2. 2021, 07:49
| Klemeňa HANUŠOVÁ | |
 | |
| Narození | 19.3.1845 |
|---|---|
| Místo narození | Lvov (Ukrajina) |
| Úmrtí | 7.10.1918 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 219-220 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46892 |
HANUŠOVÁ, Klemeňa (též Klementýna), * 19. 3. 1845 Lvov (Ukrajina), † 7. 10. 1918 Praha, učitelka tělocviku
Druhá z pěti dcer I. J. Hanuše (1812–1869), filozofa, pedagoga, slavisty, a Laury, roz. Nádherné (1817–1892). Otec jakožto příznivec Sokola ovlivnil H., která začala cvičit společně se sestrami v Malypetrově ústavu. Byla členkou a později vedoucí družstva dam, z něhož pod vedením zakladatele Sokola Miroslava Tyrše měly vzejít budoucí cvičitelky. Od 1866 vedla cvičení družstva starších dívek, které se 1869 stalo základem Tělocvičného spolku paní a dívek pražských, v němž byla zvolena první náčelnicí. Spolek blízce spolupracoval se Sokolem, který se v 19. století věnoval pouze mužskému tělocviku. H. navázala na Tyršovu práci při školení nových cvičitelek a přizpůsobila ji tehdejším podmínkám, prosadila také účast posluchaček kurzů na přednáškách z anatomie, aby budoucí cvičitelky lépe pochopily lidské tělo a jeho možnosti, a zaměřila se i na zdravotní cvičení pro dívky.
Působila jako učitelka v novoměstských obecných školách, v ústavu pro výchovu učitelek u sv. Anny a na c. k. ústavu pro vzdělávání učitelek. Prosazovala estetická hlediska při cvičení, cvičení při hudbě, ortopedický tělocvik a pečovala o rozvoj školní tělesné výchovy. Nezapomínala ani na metodiku a napsala několik příruček věnovaných ženské a dětské tělovýchově. Psala recenze do časopisu Sokol, publikovala v periodikách Lada, Zlatá Praha, Ženské listy aj.
1896 se vzdala funkce první cvičitelky i členství ve sboru Tělocvičného spolku. Stále však aktivně působila v dalších spolcích, angažovala se v boji za národní i ženskou emancipaci, věnovala se sociální a osvětové práci, aktivně bojovala proti chorobám z povolání, alkoholismu a kouření. Za první světové války se dostala pod policejní dohled. Zůstala svobodná, pohřbena je na Olšanských hřbitovech v Praze.
D: Cvičení prostná, 1872; Cvičení pořadová, 1879; Dětský tělocvik. Návod jak dítky útlého stáří cvičiti a pohybem zdravě zaměstnávati, 1883; Hry míčem pro veselou mládež, 1885; Domácí tělocvik pro dívky chybného držení těla, 1891; Tělocvičné hry mládeže. Učitelstvu a pořadatelům her české mládeže, 1895 (s T. Ducháckou).
L: OSN 10, s. 871; OSND 2/2, s. 1007; MSN 3, s. 66; KSN 5, s. 32; R. Tyršová, Za K. H., in: Sokol 45, 1919, s. 11–12; M. Wachtlová, Dílo K. H., 1948; A. Roček – J. Kostková, Pohled upřený do budoucnosti. K. H., in: Teorie a praxe tělesné výchovy 1988, č. 12; J. Schůtová, Ženy v Sokole, in: Tělesná výchova a sport žen v českých a dalších středoevropských zemích, vznik a vývoj do druhé světové války 2003, s. 66–98; I. Štěpánová, Ženskost v díle ženském. Počátky spolku „cvičících se“ paní a dívek, in: Národopisná revue 13, 2003, č. 3, s. 132–136; L. Swierczeková, Tělesná výchova žen a dívek. K. H., první učitelka tělocviku, in: P. Vošahlíková – J. Martínek a kol., Cesty k samostatnosti. Portréty žen v éře modernizace, 2010, s. 62–70.
P: NM, Praha, Archiv tělesné výchovy a sportu, fond Tělocvičný spolek paní a dívek pražských; LA PNP, Praha, fond I. J. Hanuš.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Lucie Swierczeková