DOUZEAIDANS Albert Thomas 1725-12.1.1779: Porovnání verzí
(DOUZEAIDANS_Albert_Thomas_1725-12.1.1779) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DOUZEAIDANS, Albert Thomas''' ''(též Tomáš), * 1725 Brusel (Belgie), † 12. 1. 1779 Praha, právní historik, statistik, pedagog'' | |||
Do Čech přišel z tehdy nizozemského hrabství Limburg na | |||
základě konkursu, jímž byl 1754 povolán na katedru právních | |||
dějin na právnické fakultě pražské univerzity. Nastoupil na | |||
1746 zřízenou samostatnou katedru historie (geografie a heraldiky), | |||
která při fakultě vznikla, a současně vystřídal svého | |||
předchůdce ordináře M. Lynche, který v Praze přednášel | |||
právní a politické dějiny a 1753 odešel na univerzitu do Vídně. | |||
D. se specializoval zejména na říšské právo, které přednášel do | |||
1774, kdy byl již vážně nemocen. Při statistickém soupisu domů | |||
a osob 1770 v Praze na Starém Městě, kde D. bydlel, se | |||
zpěčoval být zapsán, neboť vyžadoval od úřadů předchozí svolení univerzity. Do statistiky byl uveden jako profesor pro dějiny práva pocházející z Bruselu pod jménem Dusidan. | |||
Patřil ke generaci tereziánských profesorů, kteří byli již | |||
částečně ovlivněni osvícenstvím. Nebyl však dobrým přednášejícím | |||
a doktorát práv (pouze honoris causa) obdržel teprve | |||
1760, dodatečně po svém nástupu na katedru. Disertaci, svou | |||
de facto jedinou práci o říšských vikářích, vydal 1760 ''(Disceptatio'' | |||
''Historico-critica de vicariis: sive administratione Imperii,'' | |||
''tempore Caesaris absentis, aut impediti, et tempore interregni ante'' | |||
''Auream bullam)''. Za D. působnosti zaznamenala katedra | |||
odborný úpadek, který přetrval i po její přeměně na katedru | |||
statistiky 1774, již D. rovněž až do 1778 vedl. Stala se první | |||
katedrou statistiky v monarchii. | |||
'''L:''' I. de Luca, Das gelehrte Österreich 1, 1776, s. 102; G. N. Schnabel, | |||
Geschichte der juridischen Fakultät 2, 1827, s. 44, s. 75; J. Klabouch, Osvícenské právní nauky v českých zemích, 1958, s. 133, 186, 198, 215, 221, | |||
295–296, 307; K. Kazbunda, Stolice dějin na pražské universitě. Od obnovení | |||
stolice dějin do rozdělení university (1746–1882), 1964, s. 37; BL, | |||
s. 276; H. Slapnicka, Die Lehre des öffentliches Rechts..., in: Bohemia | |||
Jahrbuch des Collegium Carolinum 14, München 1973, s. 233. | |||
Marcella Husová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
| Řádek 16: | Řádek 51: | ||
[[Kategorie:1725]] | [[Kategorie:1725]] | ||
[[Kategorie:Brusel]] | |||
[[Kategorie:1779]] | [[Kategorie:1779]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
Verze z 7. 2. 2017, 18:39
| Albert Thomas DOUZEAIDANS | |
 | |
| Narození | 1725 |
|---|---|
| Úmrtí | 12.1.1779 |
| Povolání |
61- Pedagog 58- Teoretik nebo historik státu a práva |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=51991 |
DOUZEAIDANS, Albert Thomas (též Tomáš), * 1725 Brusel (Belgie), † 12. 1. 1779 Praha, právní historik, statistik, pedagog
Do Čech přišel z tehdy nizozemského hrabství Limburg na základě konkursu, jímž byl 1754 povolán na katedru právních dějin na právnické fakultě pražské univerzity. Nastoupil na 1746 zřízenou samostatnou katedru historie (geografie a heraldiky), která při fakultě vznikla, a současně vystřídal svého předchůdce ordináře M. Lynche, který v Praze přednášel právní a politické dějiny a 1753 odešel na univerzitu do Vídně. D. se specializoval zejména na říšské právo, které přednášel do 1774, kdy byl již vážně nemocen. Při statistickém soupisu domů a osob 1770 v Praze na Starém Městě, kde D. bydlel, se zpěčoval být zapsán, neboť vyžadoval od úřadů předchozí svolení univerzity. Do statistiky byl uveden jako profesor pro dějiny práva pocházející z Bruselu pod jménem Dusidan.
Patřil ke generaci tereziánských profesorů, kteří byli již částečně ovlivněni osvícenstvím. Nebyl však dobrým přednášejícím a doktorát práv (pouze honoris causa) obdržel teprve 1760, dodatečně po svém nástupu na katedru. Disertaci, svou de facto jedinou práci o říšských vikářích, vydal 1760 (Disceptatio Historico-critica de vicariis: sive administratione Imperii, tempore Caesaris absentis, aut impediti, et tempore interregni ante Auream bullam). Za D. působnosti zaznamenala katedra odborný úpadek, který přetrval i po její přeměně na katedru statistiky 1774, již D. rovněž až do 1778 vedl. Stala se první katedrou statistiky v monarchii.
L: I. de Luca, Das gelehrte Österreich 1, 1776, s. 102; G. N. Schnabel, Geschichte der juridischen Fakultät 2, 1827, s. 44, s. 75; J. Klabouch, Osvícenské právní nauky v českých zemích, 1958, s. 133, 186, 198, 215, 221, 295–296, 307; K. Kazbunda, Stolice dějin na pražské universitě. Od obnovení stolice dějin do rozdělení university (1746–1882), 1964, s. 37; BL, s. 276; H. Slapnicka, Die Lehre des öffentliches Rechts..., in: Bohemia Jahrbuch des Collegium Carolinum 14, München 1973, s. 233.
Marcella Husová