FUKAČ Jiří 15.1.1936-22.11.2002

Jiří FUKAČ
Narození	15.1.1936
Místo narození	Znojmo
Úmrtí	22.11.2002
Místo úmrtí	Brno
Povolání	73- Uměnovědec nebo historik umění 61- Pedagog
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=56081

FUKAČ, Jiří, * 15. 1. 1936 Znojmo, † 22. 11. 2002 Brno, muzikolog, pedagog, redaktor

Byl synem typografa Josefa a Anděly F.; rodiče rozvíjeli jeho hudební nadání. 1954 maturoval na jedenáctileté střední škole v rodišti. Současně začal vystupovat jako koncertní pianista. Do 1959 vystudoval hudební vědu v Brně na Filozofické fakultě MU, kde ho učili J. Racek, B. Štědroň, Z. Blažek, K. Vetterl a O. Sus (diplomová práce Inventář pražských křižovníků; PhDr. 1967). 1958 se oženil s Jitkou, roz. Kupčíkovou, hudební publicistkou a redaktorkou. Vychovali spolu dvě dcery: violoncellistku Michaelu F. (* 1959) a archeoložku Kláru Sovovou-F. (* 1968).

Po vojenské prezenční službě od 1961 redigoval univerzitní časopis U, současně působil jako asistent brněnské muzikologické katedry, od 1964 jako odborný asistent. V době normalizace mohl přednášet a publikovat jen omezeně, na katedře byl veden jako odborný pracovník; věnoval se především lexikografii. 1990 byl jmenován docentem, 1991 získal titul kandidáta věd (Studie z hudební sémiotiky a teorie komunikace), 1992 se habilitoval (K metaznakovým a intersémiotickým aspektům hudby) a 1994 byl jmenován profesorem. Vedl katedru věd o umění, později Ústav hudební vědy Filozofické fakulty MU (1990–98), předsedal akademickému senátu fakulty a 1998–2001 působil ve funkci prorektora univerzity pro zahraniční vztahy. F. se stal významným reprezentantem brněnské hudebnělexikografické školy i univerzitní muzikologie. Již za studií se podílel na přípravě Československého hudebního slovníku osob a institucí (1–2, 1963 a 1965), se spolupracovníky zpracoval nový věcný Slovník české hudební kultury (1997, s J. Vysloužilem a P. Mackem) a připravil internetový projekt Český hudební slovník osob a institucí. 1981 publikoval s I. Poledňákem dílo Hudba a její pojmoslovný systém. Otázky stratifikace a taxonomie hudby. S Poledňákem a V. Léblem vydal 1988 vysokoškolskou učebnici Hudební věda 1–3. Historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj. Dlouhodobě se věnoval metodologii hudební vědy, pedagogice, estetice a sémiotice, zaujalo ho baroko a novější česká hudba či jazz. Udržoval styky s muzikology v Greifswaldu, Řezně a Vídni. Tam působil 1993 jako hostující profesor se zaměřením na hudební sémiotiku, absolvoval také přednáškový pobyt v Bostonu. Referoval na desítkách konferencí a seminářů (mj. Montreal). Zasloužil se o konání konferencí, kongresů, seminářů, festivalů či kolokvií a rozsáhlou popularizaci oboru. Působil ve Svazu československých skladatelů (1963–67 v brněnské odbočce), po listopadu 1989 v Asociaci hudebních umělců a vědců, v devadesátých letech se stal spoluzakladatelem a místopředsedou České hudební rady; byl členem několika vědeckých univerzitních rad a rady obnoveného pražského Ústavu pro hudební vědu, členem edičních rad, různých komisí a orgánů hudebních spolků (např. předseda Mezinárodní společnosti Leoše Janáčka) i nadací. Od 1958 publikoval samostatně, v kolektivních dílech, sbornících a časopisech (mj. Podyjí, Vlastivědný věstník moravský, Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, Hudební rozhledy, Opus musicum, Hudební věda, Estetika, Musica viva in schola, Österreichische Musikzeitschrift), v četných sbornících neperiodických, napsal několik hesel do prvního a druhého dílu Lexikon zur deutschen Musikkultur. Böhmen, Mähren, Sudetenschlesien (München 2000) a rozhlasových i televizních pořadů. Zveřejnil stovky kritik, recenzí a zpráv. Spoluzaložil hudební měsíčník Opus musicum, jehož byl prvním šéfredaktorem 1969–70.

Obdržel Cenu Českého hudebního fondu za muzikologickou tvorbu (1992), Cenu rektora MU za Slovník české hudební kultury (1998), Cenu Classic za stejné dílo (1998), Cenu česko- německého porozumění od Společnosti Adalberta Stiftera (1998), byl jmenován členem korespondentem Rakouské akademie věd ve Vídni (1999) a in memoriam mu byla udělena pamětní Janáčkova medaile (2004). Byl pohřben na brněnském Ústředním hřbitově.

D: výběr: O studiu hudební vědy, 1964; Tschechische Musikinventare, in: Tschechische Musikwissenschaft. Geschichtliches, 1966, s. 1–64; Pojmoslovie hudobnej komunikácie, Nitra 1983 (Pojmoslovje glasbene komunikacije, Ljubljana 1989, česky 1991, Das Begriffssystem der musikalischen Kommunikation, Wien–Köln–Weimar 1994); Mýtus a skutečnost hudby, 1989; Hudební estetika jako konkretizace obecné estetiky a muzikologická disciplína, 1998; Hudba a média. Rukověť muzikologa, 1998 (s kol.); Hudební pedagogika. Koncepce a aplikace hudebně výchovných idejí v minulosti a přítomnosti, 2000 (s J. Verešem a S. Tesařem); Úvod do uměnovědných studií. Elektronický učební text a čítanka, 2003 (s P. Mackem a M. Bekem).

L: M. Štědroň, J. F. šedesátiletý? Neuvěřitelné, in: Hudební věda 33, 1996, s. 92–95; Prof. J. F. Festschrift/Commemorative Book. Gaudeamus University of Education Hradec Králové Press, S. Bohadlo (ed.), 1998; J. F. k nedožitým 70. narozeninám, in: SPFFBU, H 52–54, 2002, č. 38–40, P. Macek (ed.); I. Poledňák, J. F. 15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002, in: Hudební věda 39, 2002, s. 295–298; P. Macek, Za J. F., in: Národopisná revue, 2003, č. 1, s. 52–53; Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska 1, S. Brouček – R. Jeřábek (eds.), 2007, s. 57; http://www. ceskyhudebnislovnik.cz (se soupisem díla a literatury, stav k 4. 7. 2008).

P: Archiv MU, Brno, fond A 1 Rektorát MU, habilitace a profesury, karton 34/11, 49/28; A 2 Filozofická fakulta MU, studijní spis, karton 18/20, osobní spis, karton 54/33, disertace, karton 72/2, habilitace a profesury, karton 39/11, 49/1, 55/2, C fot 1 Sbírka fotografií, inv. č. 549.

Gustav Novotný