ANDRUSOV Nikolaj Ivanovič 7.12.1861-27.4.1924: Porovnání verzí
(ANDRUSOV_Nikolaj_Ivanovič_19.12.1861-27.4.1924) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Nikolaj Ivanovič ANDRUSOV | | jméno = Nikolaj Ivanovič ANDRUSOV | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = | | datum narození = 7.12.1861 | ||
| místo narození = Oděsa | | místo narození = Oděsa | ||
| datum úmrtí = 27.4.1924 | | datum úmrtí = 27.4.1924 | ||
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
ANDRUSOV, Nikolaj Ivanovič, * 7. 12. 1861 Oděsa (Ukrajina), † 27. 4. 1924 Praha, geolog, paleontolog | |||
Syn námořního kapitána, zeť archeologa H. Schliemanna, | |||
otec Dmitrije Nikolajeviče A. Vystudoval na univerzitě | |||
v Oděse. Od 1896 byl profesorem geologie na univerzitě | |||
v Jurjevu (dnes Tartu, Estonsko), od 1904 na univerzitě v Kyjevě. | |||
1912 předčasně odešel do výslužby; dále pracoval pro | |||
geologickou službu (Geolkom) a Akademii věd v Petrohradě. | |||
Zabýval se stratigrafií, paleogeografií a paleontologií jury, | |||
terciéru a kvartéru jižního Ruska, Kavkazu, okolí Černého | |||
a Kaspického moře. Vypracoval stupňové členění neogénu | |||
v pontokaspické oblasti. Po bolševickém převratu v Rusku odešel 1920 s rodinou do Paříže, 1922–24 žil v Praze. V českých | |||
vědeckých časopisech mu vyšly tři práce s ruskou tematikou. | |||
Jeho výzkumy přispěly k poznání geologie ropných | |||
nalezišť. Těžké onemocnění, které ho 1919 postihlo, mu zabránilo | |||
v širším rozvinutí další vědecké činnosti. V emigraci | |||
nemohl např. realizovat zamýšlené geologické a paleontologické | |||
výzkumy na Moravě. Patřil mezi zakladatele moderní | |||
ruské geologické školy, byl uznáván i za sovětské éry. | |||
'''D:''' Očerk istorii razvitija Kaspijskogo morja i jego obitatělej, in: Izvestija | |||
Russ. geogr. Obšč., 24, 1888; Die südrussischen Neogenablagerungen, in: | |||
Zapiski Russ. mineral. Občš., 1897–1906; O potřetihorní mořské terase | |||
v oblasti Černého moře, in: Rozpravy ČAVU, 2/34, 1925, č. 16. | |||
'''L:''' R. Kettner, in: Časopis pro mineralogii a geologii, 6/1961, s. 212n.; V. Podaný | |||
– H. Barvíková a kol., Ruská a ukrajinská emigrace v ČSR 1918–38. | |||
Materiály k dějinám. Přehled archivních fondů a sbírek v České republice, | |||
1996, s. 26n. | |||
Pavel Vlašímský | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:11- Geolog]] | [[Kategorie:11- Geolog]] | ||
[[Kategorie:5- Paleontolog]] | [[Kategorie:5- Paleontolog]] | ||
[[Kategorie:1861]] | [[Kategorie:1861]] | ||
[[Kategorie:Oděsa]] | [[Kategorie:Oděsa]] | ||
[[Kategorie:1924]] | [[Kategorie:1924]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 5. 2. 2016, 11:15
| Nikolaj Ivanovič ANDRUSOV | |
 | |
| Narození | 7.12.1861 |
|---|---|
| Místo narození | Oděsa |
| Úmrtí | 27.4.1924 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
11- Geolog 5- Paleontolog |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58232 |
ANDRUSOV, Nikolaj Ivanovič, * 7. 12. 1861 Oděsa (Ukrajina), † 27. 4. 1924 Praha, geolog, paleontolog
Syn námořního kapitána, zeť archeologa H. Schliemanna, otec Dmitrije Nikolajeviče A. Vystudoval na univerzitě v Oděse. Od 1896 byl profesorem geologie na univerzitě v Jurjevu (dnes Tartu, Estonsko), od 1904 na univerzitě v Kyjevě. 1912 předčasně odešel do výslužby; dále pracoval pro geologickou službu (Geolkom) a Akademii věd v Petrohradě. Zabýval se stratigrafií, paleogeografií a paleontologií jury, terciéru a kvartéru jižního Ruska, Kavkazu, okolí Černého a Kaspického moře. Vypracoval stupňové členění neogénu v pontokaspické oblasti. Po bolševickém převratu v Rusku odešel 1920 s rodinou do Paříže, 1922–24 žil v Praze. V českých vědeckých časopisech mu vyšly tři práce s ruskou tematikou. Jeho výzkumy přispěly k poznání geologie ropných nalezišť. Těžké onemocnění, které ho 1919 postihlo, mu zabránilo v širším rozvinutí další vědecké činnosti. V emigraci nemohl např. realizovat zamýšlené geologické a paleontologické výzkumy na Moravě. Patřil mezi zakladatele moderní ruské geologické školy, byl uznáván i za sovětské éry.
D: Očerk istorii razvitija Kaspijskogo morja i jego obitatělej, in: Izvestija Russ. geogr. Obšč., 24, 1888; Die südrussischen Neogenablagerungen, in: Zapiski Russ. mineral. Občš., 1897–1906; O potřetihorní mořské terase v oblasti Černého moře, in: Rozpravy ČAVU, 2/34, 1925, č. 16.
L: R. Kettner, in: Časopis pro mineralogii a geologii, 6/1961, s. 212n.; V. Podaný – H. Barvíková a kol., Ruská a ukrajinská emigrace v ČSR 1918–38. Materiály k dějinám. Přehled archivních fondů a sbírek v České republice, 1996, s. 26n.
Pavel Vlašímský