FIALA Bohuslav 29.1.1890-16.9.1964: Porovnání verzí
(FIALA_Bohuslav_29.1.1890-16.9.1964) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 29.1.1890 | | datum narození = 29.1.1890 | ||
| místo narození = Frenštát pod Radhoštěm | | místo narození = Frenštát pod Radhoštěm | ||
| datum úmrtí = 16.9.1964 | | datum úmrtí = 16.9.1964 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''FIALA, Bohuslav,''' ''* 29. 1. 1890 Frenštát pod Radhoštěm, † 16. 9. 1964 Praha, generál, účastník 1. odboje'' | |||
Narodil se v početné živnostenské rodině. 1907 absolvoval reálku | |||
v Holešově a vstoupil na Vojenskou akademii (Theresianische | |||
Militär-Akademie) ve Vídeňském Novém Městě. 1910 | |||
se stal velitelem čety 35. zeměbraneckého pěšího pluku, | |||
1913–14 byl instruktorem poddůstojnické školy pluku. V hodnosti | |||
nadporučíka narukoval do války jako pobočník velitele | |||
I. praporu, 21. 3. 1915 byl zajat Rusy u Przemyślu. V zajateckém | |||
táboře v Ufě pracoval v samosprávě, od listopadu 1916 ve | |||
Stavropolu organizoval obranné práce zajatců, byl důvěrníkem | |||
Svazu česko-slovenských spolků na Rusi, od léta 1917 Odbočky | |||
Národní rady československé. V čele stavropolského dobrovolnického | |||
oddílu byl v Omsku 28. 8. 1918 zařazen do 9. československého | |||
střeleckého pluku. Nejprve velel četě, pak rotě, od ledna | |||
1919 plukovnímu oddílu zákopových děl. Na jaře se stal | |||
zpravodajským důstojníkem pluku, v květnu 1919 profesorem | |||
divizní důstojnické školy, o jejíž organizační řád se podstatně zasloužil. | |||
V srpnu 1920 se vrátil do vlasti v hodnosti kapitána. | |||
Náležel k nejschopnějším meziválečným štábním důstojníkům. | |||
Absolvoval pražskou a pařížskou Válečnou školu, 1925–29 byl profesorem všeobecné taktiky na Válečné škole, jeho průkopnický | |||
učební text ''Všeobecná taktika divize v příkladech'' vyšel | |||
1930. V hodnosti podplukovníka generálního štábu se v září | |||
1929 ujal vedení operační skupiny 3. oddělení Hlavního štábu, | |||
1931–32 oddělení řídil. 1932–33 velel 38. pěšímu pluku, | |||
1933–35 opět stál v čele 3. (operačního) oddělení Hlavního štábu. | |||
1934 byl povýšen na brigádního generála a v říjnu 1935 se | |||
stal prvním zástupcem náčelníka, v prosinci 1937 podnáčelníkem | |||
Hlavního štábu československé armády. Připravoval obranné | |||
plány k hrozící válce, úzce spolupracoval zejména s armádním | |||
generálem L. Krejčím. Za podzimní mobilizace 1938 byl | |||
dočasně jmenován náčelníkem štábu Hlavního velitelství a od | |||
1. 3. 1939 byl po vynucené rezignaci Krejčího zastupujícím náčelníkem | |||
Hlavního štábu. Dvakrát upozornil vládu na hrozbu | |||
německé okupace a po vstupu německých armád nařídil zničení | |||
štábní spisové agendy. V následujících měsících, kdy zajišťoval | |||
styk likvidované branné moci s okupační správou, se zasloužil | |||
o přesun značných finančních částek ilegálnímu hnutí. Pro podezření | |||
z odbojové činnosti byl v prosinci 1939 zatčen, vězněn | |||
na Pankráci, v Gollnowě a Drážďanech, v březnu 1942 ho německý | |||
soud (Volksgerichtshof) osvobodil pro nedostatek důkazů. | |||
Koncem války se angažoval v obnovené vojenské rezistenci, | |||
za květnového povstání organizoval štáb velitelství Alex. V červnu | |||
1945 byl jmenován prvním podnáčelníkem Hlavního štábu, | |||
avšak po roce penzionován. Za komunistické vlády mu odebrali | |||
větší část důchodu, zaměstnání nakonec našel u firmy na výrobu | |||
výtahů jako účetní, v posledních letech života jako vrátný. | |||
'''L:''' M. A. Fryščok, Ludvík Krejčí, 1999, s. 92; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie | |||
branné moci RČS 1920–1938, 2006, s. 213; P. Šrámek, Vojenské osobnosti | |||
předválečné armády: brigádní generál B. F., http://armada.vojenstvi. | |||
cz/predvalecna/osobnosti/4.htm; ČBS, s. 140; Tomeš 1, s. 107. | |||
'''P:''' VHA, Praha, poslužný list legionáře a kvalifikační listina vojenské osoby. | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] |
Verze z 30. 11. 2017, 19:35
Bohuslav FIALA | |
![]() | |
Narození | 29.1.1890 |
---|---|
Místo narození | Frenštát pod Radhoštěm |
Úmrtí | 16.9.1964 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69156 |
FIALA, Bohuslav, * 29. 1. 1890 Frenštát pod Radhoštěm, † 16. 9. 1964 Praha, generál, účastník 1. odboje
Narodil se v početné živnostenské rodině. 1907 absolvoval reálku v Holešově a vstoupil na Vojenskou akademii (Theresianische Militär-Akademie) ve Vídeňském Novém Městě. 1910 se stal velitelem čety 35. zeměbraneckého pěšího pluku, 1913–14 byl instruktorem poddůstojnické školy pluku. V hodnosti nadporučíka narukoval do války jako pobočník velitele I. praporu, 21. 3. 1915 byl zajat Rusy u Przemyślu. V zajateckém táboře v Ufě pracoval v samosprávě, od listopadu 1916 ve Stavropolu organizoval obranné práce zajatců, byl důvěrníkem Svazu česko-slovenských spolků na Rusi, od léta 1917 Odbočky Národní rady československé. V čele stavropolského dobrovolnického oddílu byl v Omsku 28. 8. 1918 zařazen do 9. československého střeleckého pluku. Nejprve velel četě, pak rotě, od ledna 1919 plukovnímu oddílu zákopových děl. Na jaře se stal zpravodajským důstojníkem pluku, v květnu 1919 profesorem divizní důstojnické školy, o jejíž organizační řád se podstatně zasloužil. V srpnu 1920 se vrátil do vlasti v hodnosti kapitána.
Náležel k nejschopnějším meziválečným štábním důstojníkům. Absolvoval pražskou a pařížskou Válečnou školu, 1925–29 byl profesorem všeobecné taktiky na Válečné škole, jeho průkopnický učební text Všeobecná taktika divize v příkladech vyšel 1930. V hodnosti podplukovníka generálního štábu se v září 1929 ujal vedení operační skupiny 3. oddělení Hlavního štábu, 1931–32 oddělení řídil. 1932–33 velel 38. pěšímu pluku, 1933–35 opět stál v čele 3. (operačního) oddělení Hlavního štábu. 1934 byl povýšen na brigádního generála a v říjnu 1935 se stal prvním zástupcem náčelníka, v prosinci 1937 podnáčelníkem Hlavního štábu československé armády. Připravoval obranné plány k hrozící válce, úzce spolupracoval zejména s armádním generálem L. Krejčím. Za podzimní mobilizace 1938 byl dočasně jmenován náčelníkem štábu Hlavního velitelství a od 1. 3. 1939 byl po vynucené rezignaci Krejčího zastupujícím náčelníkem Hlavního štábu. Dvakrát upozornil vládu na hrozbu německé okupace a po vstupu německých armád nařídil zničení štábní spisové agendy. V následujících měsících, kdy zajišťoval styk likvidované branné moci s okupační správou, se zasloužil o přesun značných finančních částek ilegálnímu hnutí. Pro podezření z odbojové činnosti byl v prosinci 1939 zatčen, vězněn na Pankráci, v Gollnowě a Drážďanech, v březnu 1942 ho německý soud (Volksgerichtshof) osvobodil pro nedostatek důkazů. Koncem války se angažoval v obnovené vojenské rezistenci, za květnového povstání organizoval štáb velitelství Alex. V červnu 1945 byl jmenován prvním podnáčelníkem Hlavního štábu, avšak po roce penzionován. Za komunistické vlády mu odebrali větší část důchodu, zaměstnání nakonec našel u firmy na výrobu výtahů jako účetní, v posledních letech života jako vrátný.
L: M. A. Fryščok, Ludvík Krejčí, 1999, s. 92; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci RČS 1920–1938, 2006, s. 213; P. Šrámek, Vojenské osobnosti předválečné armády: brigádní generál B. F., http://armada.vojenstvi. cz/predvalecna/osobnosti/4.htm; ČBS, s. 140; Tomeš 1, s. 107.
P: VHA, Praha, poslužný list legionáře a kvalifikační listina vojenské osoby.
Martin Kučera