HALLEGGER Kurt 8.7.1901-10.10.1963: Porovnání verzí
(HALLEGGER_Kurt_8.7.1901-10.10.1963) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 8.7.1901 | | datum narození = 8.7.1901 | ||
| místo narození = | | místo narození = Šumperk | ||
| datum úmrtí = 10.10.1963 | | datum úmrtí = 10.10.1963 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Mnichov (Německo) | ||
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | |||
| citace = Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 132-133 | |||
}} | |||
'''HALLEGGER, Kurt''', ''* 8. 7. 1901 Šumperk, † 10. 10. 1963 Mnichov (Německo), malíř, scénograf'' | |||
Maturoval na německém gymnáziu v rodišti, poté odešel do Vratislavi, 1919–21 tam studoval na Akademii výtvarných umění u O. Müllera, 1921–23 pobýval na akademii ve Vídni, kde ho ovlivnil expresionismus, a vzdělání dovršil 1923–26 na pražské AVU jako žák F. Thieleho. Od 1926 do konce druhé světové války žil a tvořil v Praze, kde poznal také svoji budoucí manželku, absolventku UMPRUM a rovněž Thieleho žačku na mistrovské škole AVU, malířku '''Annu Marii''' (Amei), roz. '''Bunzlovou''' (* 31. 12. 1905 Praha, † 23. 3. 1995 Mnichov / Německo/). Jako protiváha německého spolku Metznerbund vznikla 1929 v Praze skupina umělců německé národnosti Prager-Secession (secese v tomto smyslu znamená vydělení se a vymezení vůči oficiálnímu umění), jejímiž členy se stali M. Kopf, K. Vogel, G. Kars, J. Bauerfreund, A. Nemes, W. Nowak, L. Püschel aj. H. se k ní 1932 připojil a pravidelně s ní vystavoval. Skupina se 1938 rozpadla a většina jejích členů uprchla před nacisty do exilu. | |||
H. volná tvorba zahrnuje zátiší, krajiny, portréty a knižní ilustrace. Cestoval po Evropě, velmi ho inspirovala cesta do Řecka a byl okouzlen antikou. Náměty ze starověku a mytologie se objevovaly v jeho díle až do konce života. | |||
Ve dvacátých a třicátých letech se v Praze významně uplatnil také jako scénický výtvarník Německého divadla (zanechal rovněž sérii karikatur všech jeho členů). 1934 při rekonstrukci Německého (dnes Slovanského) domu v Praze Na Příkopě vyzdobil malbami zdi velkého sálu. 1928–33 spolupracoval v Mnichově a Berlíně s časopisy ''Simplicissimus'' a ''Querschnitt''. Po vypuknutí druhé světové války protektorát neopustil, ale často se vracel do rodného kraje, v němž čerpal náměty pro krajinomalby plné nostalgie a smutku. Kvůli svému nekonformnímu politickému přesvědčení se za války nedočkal jmenování profesorem na pražské AVU. | |||
Po osvobození manželé dobrovolně odešli do Německa, nejprve žili v Norimberku, později v Mnichově. H. se stal vyhledávaným scénickým výtvarníkem, kterého zaměstnávala řada divadel, např. byl stálým scénografem v Bavorském státním divadle v Mnichově, dekorace, ale i kostýmy tvořil pro četné scény nejen v Německu, ale i ve Vídni, Amsterodamu nebo v Paříži, kde získal 1962 Cenu národů (za výpravu hry M. Lampella, ''Die Mauer''). Spolupracoval také s filmem. Závěrečná fáze H. volné tvorby dospěla na pomezí abstrakce a surrealismu. | |||
Jeho obrazy dnes vlastní galerie Haus Mährisch-Schönberg v německém městě Bad Hersfeld, u nás jsou zastoupeny v NG v Praze, v moravských galeriích v Brně, Olomouci, Ostravě či Šumperku, kde se také uskutečnily retrospektivní výstavy. | |||
'''L:''' Toman 1, s. 290; BL 1, s. 517; NDB 7, s. 540–541; Zeit im Bild 11, 1934, č. 20, s. 4, (malby na zdech Německého domu); 50 Jahre. Neues deutsches Theater in Prag, 1938, obrazová příloha (karikatury); K. H. (katalog výstavy v Šumperku), 1964; J. Pečírka, K výstavě malíře K. H., in: Severní Morava 11, 1965, s. 67–71; Slezsko 1, s. 38; NEČVU 1, s. 240–241; SČSVU 3, s. 49–50; DČVU 4/2, s. 135–138; L. Liedermannová, Život a dílo malíře K. H., 2001 (diplomová práce, FF MU, Brno); J. Maliva, K. H. – moravský účastník výstav spolku Prager Secession, in: Severní Morava 52, 2008, sv. 94, s. 9–16; J. Ludvová, Až k hořkému konci. Pražské německé divadlo 1845–1945, 2012, rejstřík; L. Kirkosová, „Ukryté tváře“ K. a Amei Halleggerových ve sbírce Vlastivědného muzea v Šumperku, in: Severní Morava 58, 2014, sv. 100, s. 82–84; https://de.wikipedia.org (se soupisem poválečné scénografie a další literaturou; stav k 10. 8. 2017). | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/85480 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Marie Makariusová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
[[Kategorie:1901]] | [[Kategorie:1901]] | ||
[[Kategorie:Šumperk]] | |||
[[Kategorie:1963]] | [[Kategorie:1963]] | ||
[[Kategorie:Mnichov]] |
Verze z 29. 3. 2020, 11:45
Kurt HALLEGGER | |
Narození | 8.7.1901 |
---|---|
Místo narození | Šumperk |
Úmrtí | 10.10.1963 |
Místo úmrtí | Mnichov (Německo) |
Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 132-133 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69470 |
HALLEGGER, Kurt, * 8. 7. 1901 Šumperk, † 10. 10. 1963 Mnichov (Německo), malíř, scénograf
Maturoval na německém gymnáziu v rodišti, poté odešel do Vratislavi, 1919–21 tam studoval na Akademii výtvarných umění u O. Müllera, 1921–23 pobýval na akademii ve Vídni, kde ho ovlivnil expresionismus, a vzdělání dovršil 1923–26 na pražské AVU jako žák F. Thieleho. Od 1926 do konce druhé světové války žil a tvořil v Praze, kde poznal také svoji budoucí manželku, absolventku UMPRUM a rovněž Thieleho žačku na mistrovské škole AVU, malířku Annu Marii (Amei), roz. Bunzlovou (* 31. 12. 1905 Praha, † 23. 3. 1995 Mnichov / Německo/). Jako protiváha německého spolku Metznerbund vznikla 1929 v Praze skupina umělců německé národnosti Prager-Secession (secese v tomto smyslu znamená vydělení se a vymezení vůči oficiálnímu umění), jejímiž členy se stali M. Kopf, K. Vogel, G. Kars, J. Bauerfreund, A. Nemes, W. Nowak, L. Püschel aj. H. se k ní 1932 připojil a pravidelně s ní vystavoval. Skupina se 1938 rozpadla a většina jejích členů uprchla před nacisty do exilu.
H. volná tvorba zahrnuje zátiší, krajiny, portréty a knižní ilustrace. Cestoval po Evropě, velmi ho inspirovala cesta do Řecka a byl okouzlen antikou. Náměty ze starověku a mytologie se objevovaly v jeho díle až do konce života.
Ve dvacátých a třicátých letech se v Praze významně uplatnil také jako scénický výtvarník Německého divadla (zanechal rovněž sérii karikatur všech jeho členů). 1934 při rekonstrukci Německého (dnes Slovanského) domu v Praze Na Příkopě vyzdobil malbami zdi velkého sálu. 1928–33 spolupracoval v Mnichově a Berlíně s časopisy Simplicissimus a Querschnitt. Po vypuknutí druhé světové války protektorát neopustil, ale často se vracel do rodného kraje, v němž čerpal náměty pro krajinomalby plné nostalgie a smutku. Kvůli svému nekonformnímu politickému přesvědčení se za války nedočkal jmenování profesorem na pražské AVU.
Po osvobození manželé dobrovolně odešli do Německa, nejprve žili v Norimberku, později v Mnichově. H. se stal vyhledávaným scénickým výtvarníkem, kterého zaměstnávala řada divadel, např. byl stálým scénografem v Bavorském státním divadle v Mnichově, dekorace, ale i kostýmy tvořil pro četné scény nejen v Německu, ale i ve Vídni, Amsterodamu nebo v Paříži, kde získal 1962 Cenu národů (za výpravu hry M. Lampella, Die Mauer). Spolupracoval také s filmem. Závěrečná fáze H. volné tvorby dospěla na pomezí abstrakce a surrealismu.
Jeho obrazy dnes vlastní galerie Haus Mährisch-Schönberg v německém městě Bad Hersfeld, u nás jsou zastoupeny v NG v Praze, v moravských galeriích v Brně, Olomouci, Ostravě či Šumperku, kde se také uskutečnily retrospektivní výstavy.
L: Toman 1, s. 290; BL 1, s. 517; NDB 7, s. 540–541; Zeit im Bild 11, 1934, č. 20, s. 4, (malby na zdech Německého domu); 50 Jahre. Neues deutsches Theater in Prag, 1938, obrazová příloha (karikatury); K. H. (katalog výstavy v Šumperku), 1964; J. Pečírka, K výstavě malíře K. H., in: Severní Morava 11, 1965, s. 67–71; Slezsko 1, s. 38; NEČVU 1, s. 240–241; SČSVU 3, s. 49–50; DČVU 4/2, s. 135–138; L. Liedermannová, Život a dílo malíře K. H., 2001 (diplomová práce, FF MU, Brno); J. Maliva, K. H. – moravský účastník výstav spolku Prager Secession, in: Severní Morava 52, 2008, sv. 94, s. 9–16; J. Ludvová, Až k hořkému konci. Pražské německé divadlo 1845–1945, 2012, rejstřík; L. Kirkosová, „Ukryté tváře“ K. a Amei Halleggerových ve sbírce Vlastivědného muzea v Šumperku, in: Severní Morava 58, 2014, sv. 100, s. 82–84; https://de.wikipedia.org (se soupisem poválečné scénografie a další literaturou; stav k 10. 8. 2017).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marie Makariusová