GANGL Alojzij 8.6.1859-2.10.1935: Porovnání verzí
(GANGL_Alois_8.6.1859-2.10.1935) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = | | jméno = Alojzij GANGL | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 8.6.1859 | | datum narození = 8.6.1859 | ||
| místo narození = | | místo narození = Metlika (Slovinsko) | ||
| datum úmrtí = 2.10.1935 | | datum úmrtí = 2.10.1935 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 75- Sochař nebo medailér | | povolání = 75- Sochař nebo medailér | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''GANGL, Alojzij,''' ''* 8. 6. 1859 Metlika (Slovinsko), † 2. 10. 1935 Praha, sochař'' | |||
Vyučil se v rodišti, po praxi ve slovinských městech a Štýrském | |||
Hradci studoval 1885–88 na vídeňské akademii u K. Zumbusche. | |||
1890 cestoval po Itálii. Řadu let bojoval s psychickou | |||
nemocí. Udržoval styky s českými zeměmi (mj. s F. Uprkou), | |||
jeho manželka byla Češka. Počátkem 1918 se usadil na Smíchově | |||
(od 1922 Praha). G. byt v Zahradní (dnes Bieblově | |||
ulici) č. 21 se stal centrem pražských Jihoslovanů, které G. podporoval i finančně. 1921 G. vystavil bustu srbského následníka | |||
trůnu Alexandra v Topičově salonu. V Praze dožil, pohřben byl | |||
v rodišti. 1936 byla v Praze uspořádána jeho posmrtná výstava. | |||
G. vynikl jako autor lublaňských pomníků, např. V. Vodnika | |||
(1889) a J. Valvasora (1903) či busty básníka F. Prešerena. | |||
S architektem | |||
H. Hellmerem spolupracoval na stavbě operního | |||
divadla v Lublani. Podílel se na výzdobě novorománské | |||
katedrály v chorvatském Đakovu, kde byl v té době titulářem | |||
propagátor slovanského bratrství J. Strossmayer. Jako „slovinský | |||
Myslbek“ se stal spolutvůrcem národní sochařské školy. | |||
V době pražského pobytu vytvořil expresionistickou sochu | |||
Krista – osamělého poutníka, stojící dnes před hřbitovem | |||
v Metlice. | |||
'''L:''' Národní listy 30. 4. 1921; Posmrtná výstava akademického sochaře A. G., | |||
katalog výstavy, síň Elánu v Praze 27. 5.–30. 6. 1936, 1936; Slovenska | |||
biografija (http://www.slovenska-biografija.si/oseba/sbi196550/#slovenski-biografski-leksikon, s bibliografií, stav k 4. 1. 2016); M. Breščak, A. G., | |||
Ljubljana–Metlika 2010; M. Halata, A. G., slovinský sochař, in: Slavné | |||
osobnosti v dějinách Prahy 5. Příběhy nevšedních životů 3, 2010, s. 115–119. | |||
Jiří Martínek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | ||
[[Kategorie:1859]] | [[Kategorie:1859]] | ||
[[Kategorie:Metlika]] | |||
[[Kategorie:1935]] | [[Kategorie:1935]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Verze z 12. 4. 2018, 18:04
Alojzij GANGL | |
Narození | 8.6.1859 |
---|---|
Místo narození | Metlika (Slovinsko) |
Úmrtí | 2.10.1935 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 75- Sochař nebo medailér |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=75423 |
GANGL, Alojzij, * 8. 6. 1859 Metlika (Slovinsko), † 2. 10. 1935 Praha, sochař
Vyučil se v rodišti, po praxi ve slovinských městech a Štýrském Hradci studoval 1885–88 na vídeňské akademii u K. Zumbusche. 1890 cestoval po Itálii. Řadu let bojoval s psychickou nemocí. Udržoval styky s českými zeměmi (mj. s F. Uprkou), jeho manželka byla Češka. Počátkem 1918 se usadil na Smíchově (od 1922 Praha). G. byt v Zahradní (dnes Bieblově ulici) č. 21 se stal centrem pražských Jihoslovanů, které G. podporoval i finančně. 1921 G. vystavil bustu srbského následníka trůnu Alexandra v Topičově salonu. V Praze dožil, pohřben byl v rodišti. 1936 byla v Praze uspořádána jeho posmrtná výstava. G. vynikl jako autor lublaňských pomníků, např. V. Vodnika (1889) a J. Valvasora (1903) či busty básníka F. Prešerena. S architektem H. Hellmerem spolupracoval na stavbě operního divadla v Lublani. Podílel se na výzdobě novorománské katedrály v chorvatském Đakovu, kde byl v té době titulářem propagátor slovanského bratrství J. Strossmayer. Jako „slovinský Myslbek“ se stal spolutvůrcem národní sochařské školy. V době pražského pobytu vytvořil expresionistickou sochu Krista – osamělého poutníka, stojící dnes před hřbitovem v Metlice.
L: Národní listy 30. 4. 1921; Posmrtná výstava akademického sochaře A. G., katalog výstavy, síň Elánu v Praze 27. 5.–30. 6. 1936, 1936; Slovenska biografija (http://www.slovenska-biografija.si/oseba/sbi196550/#slovenski-biografski-leksikon, s bibliografií, stav k 4. 1. 2016); M. Breščak, A. G., Ljubljana–Metlika 2010; M. Halata, A. G., slovinský sochař, in: Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5. Příběhy nevšedních životů 3, 2010, s. 115–119.
Jiří Martínek