BERGER Oldřich Eduard 25.1.1891-11.3.1956: Porovnání verzí
(BERGER_Oldřich_Eduard_25.1.1891-11.3.1956) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 25.1.1891 | | datum narození = 25.1.1891 | ||
| místo narození = | | místo narození = Mladá Boleslav | ||
| datum úmrtí = 11.3.1956 | | datum úmrtí = 11.3.1956 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista | ||
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BERGER, Oldřich Eduard,''' ''* 25. 1. 1891 Mladá Boleslav, † 11. 3. 1956 Praha, novinář, publicista, překladatel'' | |||
Maturoval 1911 na klasickém gymnáziu na pražském Žižkově. | |||
1911–14 studoval práva na české univerzitě v Praze | |||
(absolvoval šest semestrů). Za první světové války narukoval | |||
do rakousko-uherské armády; na haličské frontě se dostal | |||
do ruského zajetí, 1917–18 se angažoval v československém | |||
komunistickém hnutí v Rusku a určitou dobu působil | |||
jako redaktor sovětské tiskové agentury ROSTA. Po návratu | |||
do vlasti v létě 1920 pracoval nejprve v redakci ''Práva'' ''lidu'', | |||
1920–29 byl politickým redaktorem a parlamentním zpravodajem | |||
''Rudého'' ''práva'', 1922–29 současně pražským zpravodajem | |||
brněnské ''Rovnosti''. 1921–29 byl členem KSČ, z níž byl | |||
vyloučen jako aktivista opozice proti Gottwaldovu vedení, | |||
1929–32 jedním z organizátorů a sekretářem komunistické | |||
opozice a redaktorem jejích časopisů – teoretické revue ''Komunista'' | |||
v Praze (1929) a týdeníku ''Obrana'' ''svobody'' na Kladně | |||
(1929–32). 1932 vstoupil do Československé sociálnědemokratické | |||
strany dělnické. 1932–38 působil jako redaktor ''Práva'' | |||
''lidu'' a pražský korespondent bratislavských ''Robotníckých'' | |||
''listů'', 1939 redaktor deníku ''Národní'' ''práce'', 1939–41 ''Tiskové'' | |||
''služby'' ''Národního'' ''souručenství'', 1941 musel na zásah okupantů | |||
tisk a novinářskou práci opustit. 1942–44 byl v invalidním | |||
důchodu. Za německé okupace se aktivně účastnil domácího | |||
protinacistického odboje; 1944 byl zatčen a s celou | |||
rodinou vězněn v koncentračním táboře. Jeho syn Ota B. | |||
(1925–1945), začínající novinář a spojka mezi odbojovými | |||
skupinami, zemřel v červenci 1945 na následky věznění. | |||
1945–48 byl B. šéfem tiskového a propagačního oddělení | |||
ministerstva průmyslu (ministerský rada) a šéfredaktorem | |||
měsíčníku ''Československý'' ''průmysl'', zároveň působil také jako | |||
člen ústředního výkonného výboru Československé sociální | |||
demokracie a předseda propagační komise strany. Psal politické | |||
brožury, publikoval knihu ''Velké'' ''dílo'' (1946), věnovanou | |||
problematice znárodnění v ČSR, a soubor reportáží | |||
''Cesta'' ''za mírem'' (1947); překládal z ruštiny (mj. Johna Reeda | |||
''Deset'' ''dnů,'' ''které'' ''otřásly'' ''světem'', 1924, a spis J. V. Stalina ''Otázky'' | |||
''leninismu'', 1927). Byl editorem řady publikací, vydaných | |||
Československou sociální demokracií v letech 1945–48. Jako | |||
blízký spolupracovník B. Laušmana byl po únoru 1948 penzionován | |||
a nemohl pokračovat v žurnalistické činnosti. | |||
'''D:''' Cesta ruské revoluce. Historicko-politické předpoklady vítězství ruských | |||
dělníků a rolníků a uskutečnění diktatury proletariátu, 1927; Bohumil | |||
Laušman v odboji a budování, 1945; Československá sociální demokracie | |||
v domácím odboji, 1945; Velké dílo. Hospodářsko-politický profil československého | |||
znárodnění, 1946; Cesta za mírem. Hrst reportáží z Rumunska, | |||
Bulharska, Jugoslávie, Polska a Rakouska, 1947. | |||
'''P:''' Archiv Syndikátu českých novinářů. | |||
Josef Tomeš | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Řádek 19: | Řádek 70: | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
[[Kategorie:1891]] | [[Kategorie:1891]] | ||
[[Kategorie:Mladá Boleslav]] | |||
[[Kategorie:1956]] | [[Kategorie:1956]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Verze z 5. 7. 2016, 07:50
Oldřich Eduard BERGER | |
![]() | |
Narození | 25.1.1891 |
---|---|
Místo narození | Mladá Boleslav |
Úmrtí | 11.3.1956 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 45- Voják nebo partyzán |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77575 |
BERGER, Oldřich Eduard, * 25. 1. 1891 Mladá Boleslav, † 11. 3. 1956 Praha, novinář, publicista, překladatel
Maturoval 1911 na klasickém gymnáziu na pražském Žižkově. 1911–14 studoval práva na české univerzitě v Praze (absolvoval šest semestrů). Za první světové války narukoval do rakousko-uherské armády; na haličské frontě se dostal do ruského zajetí, 1917–18 se angažoval v československém komunistickém hnutí v Rusku a určitou dobu působil jako redaktor sovětské tiskové agentury ROSTA. Po návratu do vlasti v létě 1920 pracoval nejprve v redakci Práva lidu, 1920–29 byl politickým redaktorem a parlamentním zpravodajem Rudého práva, 1922–29 současně pražským zpravodajem brněnské Rovnosti. 1921–29 byl členem KSČ, z níž byl vyloučen jako aktivista opozice proti Gottwaldovu vedení, 1929–32 jedním z organizátorů a sekretářem komunistické opozice a redaktorem jejích časopisů – teoretické revue Komunista v Praze (1929) a týdeníku Obrana svobody na Kladně (1929–32). 1932 vstoupil do Československé sociálnědemokratické strany dělnické. 1932–38 působil jako redaktor Práva lidu a pražský korespondent bratislavských Robotníckých listů, 1939 redaktor deníku Národní práce, 1939–41 Tiskové služby Národního souručenství, 1941 musel na zásah okupantů tisk a novinářskou práci opustit. 1942–44 byl v invalidním důchodu. Za německé okupace se aktivně účastnil domácího protinacistického odboje; 1944 byl zatčen a s celou rodinou vězněn v koncentračním táboře. Jeho syn Ota B. (1925–1945), začínající novinář a spojka mezi odbojovými skupinami, zemřel v červenci 1945 na následky věznění. 1945–48 byl B. šéfem tiskového a propagačního oddělení ministerstva průmyslu (ministerský rada) a šéfredaktorem měsíčníku Československý průmysl, zároveň působil také jako člen ústředního výkonného výboru Československé sociální demokracie a předseda propagační komise strany. Psal politické brožury, publikoval knihu Velké dílo (1946), věnovanou problematice znárodnění v ČSR, a soubor reportáží Cesta za mírem (1947); překládal z ruštiny (mj. Johna Reeda Deset dnů, které otřásly světem, 1924, a spis J. V. Stalina Otázky leninismu, 1927). Byl editorem řady publikací, vydaných Československou sociální demokracií v letech 1945–48. Jako blízký spolupracovník B. Laušmana byl po únoru 1948 penzionován a nemohl pokračovat v žurnalistické činnosti.
D: Cesta ruské revoluce. Historicko-politické předpoklady vítězství ruských dělníků a rolníků a uskutečnění diktatury proletariátu, 1927; Bohumil Laušman v odboji a budování, 1945; Československá sociální demokracie v domácím odboji, 1945; Velké dílo. Hospodářsko-politický profil československého znárodnění, 1946; Cesta za mírem. Hrst reportáží z Rumunska, Bulharska, Jugoslávie, Polska a Rakouska, 1947.
P: Archiv Syndikátu českých novinářů.
Josef Tomeš