DZURILLA Vladimír 2.8.1942-27.7.1995: Porovnání verzí
(DZURILLA_Vladimír_2.8.1942-27.7.1995) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 2.8.1942 | | datum narození = 2.8.1942 | ||
| místo narození = Bratislava | | místo narození = Bratislava (Slovensko) | ||
| datum úmrtí = 27.7.1995 | | datum úmrtí = 27.7.1995 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Düsseldorf (Německo) | ||
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | | povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DZURILLA, Vladimír,''' ''* 2. 8. 1942 Bratislava (Slovensko), † 27. 7. 1995 Düsseldorf (Německo), hokejista-brankář'' | |||
Narodil se v sousedství fotbalového Tehelného pole, ale | |||
mnohem silněji ho přitahoval lední hokej a od počátků na | |||
bratislavských dvorcích se chtěl stát brankářem. Začínal v Kovosmaltu Petržalka, kvůli udržování kondice hrál v dorosteneckých | |||
letech i pozemní hokej, a 1957 přestoupil do Slovanu | |||
Bratislava, jehož branku hájil (zpočátku při zaměstnání | |||
chladírenského technika a večerním studiu strojní průmyslovky) | |||
až do 1973, kdy po neshodách s vedením týmu přestoupil | |||
do Zetoru Brno. Za 19 sezon sehrál 571 ligových utkání, | |||
nikdy ale nezískal mistrovský titul. Ke konci hráčské | |||
kariéry nastupoval za přední německé kluby EV Augsburg | |||
(1978/79) a SC Riessersee (1979–82), s nímž získal 1981 titul | |||
mistra SRN. Vyhlášená byla zejména jeho práce s hokejkou | |||
a vykrývání sólových nájezdů, byl považován za jednoho z nejlepších | |||
hokejových brankářů na světě. | |||
Jako reprezentant Československa nastoupil ve 139 zápasech, | |||
do reprezentační branky poprvé v listopadu 1962 v přátelském | |||
zápasu se Švédskem a z olympijských her či světových šampionátů | |||
se nikdy nevracel bez medaile. Třikrát reprezentoval | |||
na ZOH – 1964 (3. místo), 1968 (2.) a 1972 (3.), třikrát byl | |||
členem týmu mistrů světa (1972, 1976, 1977). Na MS 1965, | |||
1966 a 1968 (zároveň ZOH) obsadilo Československo | |||
2. místo a na MS 1963, 1964 (ZOH), 1969 a 1970 skončilo | |||
třetí. Na MS 1965 byl sekretariátem IIHF (Mezinárodní federace | |||
ledního hokeje) vyhlášen nejlepším brankářem šampionátu | |||
a 1965 a 1968 ho novináři zařadili do All Stars týmu. | |||
K D. velkým životním úspěchům patřila účast na Kanadském | |||
poháru 1976, kde Československo prohrálo až ve finále s kanadskými | |||
profesionály. Od sezony 1982/83 se z hráče stal trenér, | |||
nejprve ve Slovanu Bratislava, 1985/86 v Brně, ale především | |||
v Německu, kde působil u týmů SC Riessersee | |||
(1987/88), Frankfurt nad Mohanem (1988/89), Straubing | |||
EHC (1992/93) a EG Düsseldorf (1993–95). S manželkou | |||
Zlaticou, roz. Ondrkalovou, měl dvě dcery. | |||
Hokejovou dráhu D. provázela řada poct. Po ZOH 1968 to | |||
bylo vyznamenání Za vynikající práci a po MS 1972 Za zásluhy | |||
o výstavbu, 1976 obdržel spolu s celým reprezentačním | |||
kolektivem Řád republiky. In memoriam vyzvedla jeho zásluhy | |||
slovenská vláda udělením Pribinova kříže I. třídy. 1998 bylo | |||
D. jméno uvedeno do Síně slávy IIHF v kanadském Torontu | |||
a 2002 do slovenské hokejové Síně slávy. D. jméno nese | |||
zimní stadion v Bratislavě-Ružinově, jeho dres s číslem 1 je | |||
vyvěšen u stropu bratislavské hokejové arény. | |||
Pohřben byl v Bratislavě ve Slavičím údolí. | |||
'''L:''' ETK 2/1, s. 140; ES 1, s. 616; ČBS, s. 129; BLS 2, s. 409; F. Kolář | |||
a kol., Kdo byl kdo. Naši olympionici, 2000, s. 94–95; R. Cílek – V. D., | |||
Svet pred maskou, Bratislava 1980; K. Gut – V. Pacina, Malá encyklopedie | |||
ledního hokeje, 1986, s. 109; B. Drož, Vždycky jen v brance, in: Lední | |||
hokej – bruslení 1962, č. 2, 2. a 3. str. obálky; I. Mráz, Šťastiu verí a ono | |||
sa ho drží, in: Štart 1969, č. 4; (sine), D. zemřel, in: Právo 28. 7. 1995; | |||
http://sk.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Dzurilla. | |||
Miloslav Martínek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | [[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | ||
[[Kategorie:1942]] | [[Kategorie:1942]] | ||
[[Kategorie:Bratislava]] | [[Kategorie:Bratislava]] | ||
[[Kategorie:1995]] | [[Kategorie:1995]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Düsseldorf]] |
Verze z 9. 4. 2017, 18:06
Vladimír DZURILLA | |
![]() | |
Narození | 2.8.1942 |
---|---|
Místo narození | Bratislava (Slovensko) |
Úmrtí | 27.7.1995 |
Místo úmrtí | Düsseldorf (Německo) |
Povolání | 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=81086 |
DZURILLA, Vladimír, * 2. 8. 1942 Bratislava (Slovensko), † 27. 7. 1995 Düsseldorf (Německo), hokejista-brankář
Narodil se v sousedství fotbalového Tehelného pole, ale mnohem silněji ho přitahoval lední hokej a od počátků na bratislavských dvorcích se chtěl stát brankářem. Začínal v Kovosmaltu Petržalka, kvůli udržování kondice hrál v dorosteneckých letech i pozemní hokej, a 1957 přestoupil do Slovanu Bratislava, jehož branku hájil (zpočátku při zaměstnání chladírenského technika a večerním studiu strojní průmyslovky) až do 1973, kdy po neshodách s vedením týmu přestoupil do Zetoru Brno. Za 19 sezon sehrál 571 ligových utkání, nikdy ale nezískal mistrovský titul. Ke konci hráčské kariéry nastupoval za přední německé kluby EV Augsburg (1978/79) a SC Riessersee (1979–82), s nímž získal 1981 titul mistra SRN. Vyhlášená byla zejména jeho práce s hokejkou a vykrývání sólových nájezdů, byl považován za jednoho z nejlepších hokejových brankářů na světě.
Jako reprezentant Československa nastoupil ve 139 zápasech, do reprezentační branky poprvé v listopadu 1962 v přátelském zápasu se Švédskem a z olympijských her či světových šampionátů se nikdy nevracel bez medaile. Třikrát reprezentoval na ZOH – 1964 (3. místo), 1968 (2.) a 1972 (3.), třikrát byl členem týmu mistrů světa (1972, 1976, 1977). Na MS 1965, 1966 a 1968 (zároveň ZOH) obsadilo Československo 2. místo a na MS 1963, 1964 (ZOH), 1969 a 1970 skončilo třetí. Na MS 1965 byl sekretariátem IIHF (Mezinárodní federace ledního hokeje) vyhlášen nejlepším brankářem šampionátu a 1965 a 1968 ho novináři zařadili do All Stars týmu. K D. velkým životním úspěchům patřila účast na Kanadském poháru 1976, kde Československo prohrálo až ve finále s kanadskými profesionály. Od sezony 1982/83 se z hráče stal trenér, nejprve ve Slovanu Bratislava, 1985/86 v Brně, ale především v Německu, kde působil u týmů SC Riessersee (1987/88), Frankfurt nad Mohanem (1988/89), Straubing EHC (1992/93) a EG Düsseldorf (1993–95). S manželkou Zlaticou, roz. Ondrkalovou, měl dvě dcery.
Hokejovou dráhu D. provázela řada poct. Po ZOH 1968 to bylo vyznamenání Za vynikající práci a po MS 1972 Za zásluhy o výstavbu, 1976 obdržel spolu s celým reprezentačním kolektivem Řád republiky. In memoriam vyzvedla jeho zásluhy slovenská vláda udělením Pribinova kříže I. třídy. 1998 bylo D. jméno uvedeno do Síně slávy IIHF v kanadském Torontu a 2002 do slovenské hokejové Síně slávy. D. jméno nese zimní stadion v Bratislavě-Ružinově, jeho dres s číslem 1 je vyvěšen u stropu bratislavské hokejové arény.
Pohřben byl v Bratislavě ve Slavičím údolí.
L: ETK 2/1, s. 140; ES 1, s. 616; ČBS, s. 129; BLS 2, s. 409; F. Kolář a kol., Kdo byl kdo. Naši olympionici, 2000, s. 94–95; R. Cílek – V. D., Svet pred maskou, Bratislava 1980; K. Gut – V. Pacina, Malá encyklopedie ledního hokeje, 1986, s. 109; B. Drož, Vždycky jen v brance, in: Lední hokej – bruslení 1962, č. 2, 2. a 3. str. obálky; I. Mráz, Šťastiu verí a ono sa ho drží, in: Štart 1969, č. 4; (sine), D. zemřel, in: Právo 28. 7. 1995; http://sk.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Dzurilla.
Miloslav Martínek