ČERNÝ Jiří 24.2.1928-1.11.1982: Porovnání verzí
(ČERNÝ_Jiří_24.2.1928-1.11.1982) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČERNÝ, Jiří''', ''* 24. 2. 1928 Praha, † 1. 11. 1982 Praha, filozof'' | |||
Studoval filozofii a češtinu na Filozofické fakultě UK, kde | |||
získal 1952 doktorát. Po krátkém působení v Českém rozhlase | |||
pracoval až do své smrti ve Filozofickém ústavu ČSAV | |||
(původně Kabinetu filozofie ČSAV, později Ústavu pro filozofii | |||
a sociologii) jako vědecký pracovník a vedoucí oddělení | |||
dějin filozofie. Č. zájmy zahrnovaly rozmanitou tematiku, | |||
například dějiny české filozofie. Nejprve se věnoval osobnosti | |||
pražského fyziologa a anatoma z přelomu 18. a 19. století Jiřího | |||
Procházky, jehož dílo interpretoval v kontextu německé | |||
přírodní filozofie. Toto zkoumání vyústilo 1960 v jeho první | |||
publikaci. 1963 byl spoluautorem ''Antologie z dějin československé'' | |||
''filosofie'' a později 1981 vedoucím autorského kolektivu | |||
''Antologie z dějin českého a slovenského filozofického myšlení'' | |||
''do roku 1948''. V rámci interpretace české filozofie přispěl | |||
mj. do diskuse o problému představ, vět a pravd „o sobě“ | |||
u B. Bolzana v jejich sémantickém, nikoli ontologickém | |||
smyslu. | |||
Dále se věnoval systematicko filozofickým problémům; v šedesátých | |||
letech patřil k badatelům, kteří se snažili o inovaci | |||
marxistické filozofie tím, že do ní vnášeli nové podněty | |||
– především z fenomenologie a hermeneutiky – a ji samu | |||
se snažili uchopit jako pluralisticky strukturovaný myšlenkový | |||
proud. V tomto pojetí nemohl v období normalizace | |||
explicite pokračovat, o modernizaci marxismu se však v míře | |||
dané ideologickými hranicemi pokoušel i později, kdy se věnoval, | |||
byť v rámci kritiky, soudobé hermeneutice. Nadhodil | |||
i ve své době odvážný námět na vytvoření marxistické | |||
hermeneutiky. Trvalým předmětem Č. zájmu byla rovněž | |||
německá klasická filozofie, zvláště Hegelovo a Schellingovo | |||
dílo, dále také tzv. Frankfurtská škola a obecné metodologické | |||
otázky filozofie. Č. se věnoval i zdánlivě zcela nefilozofické | |||
tematice fotbalu, v této souvislosti se zamýšlel nad | |||
obecnější povahou hry a její fenomenologií. Inspirovaly ho | |||
analýzy H. G. Gadamera, E. Finka a F. J. J. Buytendijka zaměřené | |||
na existenciální smysl hry. Č. práce se vyznačovaly | |||
jasností a srozumitelným stylem. | |||
'''D:''' knihy: Jiří Procházka a dialektika v německé klasické přírodní filosofii, | |||
1960; Fotbal je hra. Pokus o fenomenologii hry, 1968; kolektivní práce: Antologie | |||
z dějin československé filosofie, 1963; Antologie z dějin českého a slovenského | |||
filozofického myšlení do roku 1948 (ed.), 1981; články: Schelling | |||
a některé problémy dnešní západoněmecké filozofie, in: Filosofický časopis | |||
12, 1964, č. 6, s. 809n.; Problém marxistického pluralismu v soudobé filosofii, | |||
in: tamtéž 17, 1969, č. 2, s. 133n.; Metodologické otázky marxistického | |||
řešení vztahu světových a národních dějin, in: tamtéž 19, 1971, č. 5, s. 707n.; | |||
Kritická teorie a psychoanalýza, in: tamtéž, 22, 1974, č. 3, s. 357n.; Soudobá | |||
buržoazní hermeneutika a metodologické problémy historickospolečenských | |||
věd, in: tamtéž 26, 1978, č. 6, s. 851n.; K pojmu vědy u Hegela a Marxe, in: | |||
tamtéž 30, 1982, č. 1, s. 76n.; „Filozofie života“ jako nová praktická filozofie?, | |||
in: tamtéž, 31, 1983, č. 3, s. 433n. | |||
'''L:''' SČF, s. 88–89; Tomeš 1, s. 204; Česká filozofie ve 20. století. Biograficko- | |||
-bibliografický slovník 2, 1995, s. 28–29; nekrolog in: Sociologický časopis | |||
18, 1982, č. 6, s. 662. | |||
Vlastimil Hála | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:56- Filozof]] | [[Kategorie:56- Filozof]] |
Verze z 4. 12. 2016, 14:44
Jiří ČERNÝ | |
Narození | 24.2.1928 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 1.11.1982 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 56- Filozof |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=81475 |
ČERNÝ, Jiří, * 24. 2. 1928 Praha, † 1. 11. 1982 Praha, filozof
Studoval filozofii a češtinu na Filozofické fakultě UK, kde získal 1952 doktorát. Po krátkém působení v Českém rozhlase pracoval až do své smrti ve Filozofickém ústavu ČSAV (původně Kabinetu filozofie ČSAV, později Ústavu pro filozofii a sociologii) jako vědecký pracovník a vedoucí oddělení dějin filozofie. Č. zájmy zahrnovaly rozmanitou tematiku, například dějiny české filozofie. Nejprve se věnoval osobnosti pražského fyziologa a anatoma z přelomu 18. a 19. století Jiřího Procházky, jehož dílo interpretoval v kontextu německé přírodní filozofie. Toto zkoumání vyústilo 1960 v jeho první publikaci. 1963 byl spoluautorem Antologie z dějin československé filosofie a později 1981 vedoucím autorského kolektivu Antologie z dějin českého a slovenského filozofického myšlení do roku 1948. V rámci interpretace české filozofie přispěl mj. do diskuse o problému představ, vět a pravd „o sobě“ u B. Bolzana v jejich sémantickém, nikoli ontologickém smyslu.
Dále se věnoval systematicko filozofickým problémům; v šedesátých letech patřil k badatelům, kteří se snažili o inovaci marxistické filozofie tím, že do ní vnášeli nové podněty – především z fenomenologie a hermeneutiky – a ji samu se snažili uchopit jako pluralisticky strukturovaný myšlenkový proud. V tomto pojetí nemohl v období normalizace explicite pokračovat, o modernizaci marxismu se však v míře dané ideologickými hranicemi pokoušel i později, kdy se věnoval, byť v rámci kritiky, soudobé hermeneutice. Nadhodil i ve své době odvážný námět na vytvoření marxistické hermeneutiky. Trvalým předmětem Č. zájmu byla rovněž německá klasická filozofie, zvláště Hegelovo a Schellingovo dílo, dále také tzv. Frankfurtská škola a obecné metodologické otázky filozofie. Č. se věnoval i zdánlivě zcela nefilozofické tematice fotbalu, v této souvislosti se zamýšlel nad obecnější povahou hry a její fenomenologií. Inspirovaly ho analýzy H. G. Gadamera, E. Finka a F. J. J. Buytendijka zaměřené na existenciální smysl hry. Č. práce se vyznačovaly jasností a srozumitelným stylem.
D: knihy: Jiří Procházka a dialektika v německé klasické přírodní filosofii, 1960; Fotbal je hra. Pokus o fenomenologii hry, 1968; kolektivní práce: Antologie z dějin československé filosofie, 1963; Antologie z dějin českého a slovenského filozofického myšlení do roku 1948 (ed.), 1981; články: Schelling a některé problémy dnešní západoněmecké filozofie, in: Filosofický časopis 12, 1964, č. 6, s. 809n.; Problém marxistického pluralismu v soudobé filosofii, in: tamtéž 17, 1969, č. 2, s. 133n.; Metodologické otázky marxistického řešení vztahu světových a národních dějin, in: tamtéž 19, 1971, č. 5, s. 707n.; Kritická teorie a psychoanalýza, in: tamtéž, 22, 1974, č. 3, s. 357n.; Soudobá buržoazní hermeneutika a metodologické problémy historickospolečenských věd, in: tamtéž 26, 1978, č. 6, s. 851n.; K pojmu vědy u Hegela a Marxe, in: tamtéž 30, 1982, č. 1, s. 76n.; „Filozofie života“ jako nová praktická filozofie?, in: tamtéž, 31, 1983, č. 3, s. 433n.
L: SČF, s. 88–89; Tomeš 1, s. 204; Česká filozofie ve 20. století. Biograficko- -bibliografický slovník 2, 1995, s. 28–29; nekrolog in: Sociologický časopis 18, 1982, č. 6, s. 662.
Vlastimil Hála