AVERČENKO Arkadij Timofejevič 15/27.3.1881-12.3.1925: Porovnání verzí
(AVERČENKO_Arkadij_Timofejevič_27.3.1881-12.3.1925) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Arkadij Timofejevič AVERČENKO | | jméno = Arkadij Timofejevič AVERČENKO | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 27.3.1881 | | datum narození = 15. nebo 27.3.1881 | ||
| místo narození = | | místo narození = Sevastopol (Ukrajina) | ||
| datum úmrtí = 12.3.1925 | | datum úmrtí = 12.3.1925 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''AVERČENKO, Arkadij Timofejevič,''' ''* 15. nebo 27. 3. 1881 Sevastopol (Ukrajina), † 12. 3. 1925 Praha, spisovatel, dramatik'' | |||
Pocházel z rodiny malého obchodníka. Začínal jako účetní, | |||
1906–07 vydával v Charkově satirický časopis Štyk. Koncem | |||
1907 přesídlil do Petrohradu, kde se stal redaktorem satirického | |||
časopisu ''Strekoza'', přejmenovaného později na ''Satirikon''. | |||
Jako vydavatel a autor ''Satirikonu'' a 1913 ''Nového'' ''satirikonu'' si | |||
získal pověst jednoho z nejvýznačnějších satiriků na sklonku | |||
carismu. Jeho humor navazoval na Marka Twaina a O’Henryho | |||
, měl blízko i k ranému A. P. Čechovovi. Když byl jeho | |||
časopis v srpnu 1918 zakázán, uprchl nejprve na Ukrajinu | |||
a 1919 do Sevastopolu, kde do 1920 působil jako novinář. | |||
Současně založil vlastní divadlo nazvané Hnízdo tažných | |||
ptáků. V listopadu 1920 prodělal se zbytky Wrangelovy armády | |||
evakuaci do Cařihradu, odkud emigroval přes Bulharsko | |||
a Jugoslávii do Prahy, kde se v červnu 1922 usadil. Je | |||
autorem více než šesti set satirických a humoristických povídek, | |||
fejetonů a malých scének zasazených do všedních dnů | |||
velkoměsta a kritizujících obecně lidské slabosti. Jeho satira | |||
postihovala i život v carském Rusku, mnohem ostřeji však | |||
byla zaměřena proti životu za bolševického režimu. Obzvláštní | |||
popularitě se těšil v Čechách, kde již od 1910, především | |||
však v 1. polovině 20. let patřil k nejpřekládanějším ruským | |||
autorům. Vydal i sborníček próz inspirovaných českým prostředím. | |||
Vedle četných knižních vydání bylo množství jeho | |||
prací otištěno v časopisech a novinách, pravidelně publikoval | |||
v ''Prager'' ''Presse''. Pohřben byl na pražských Olšanech. | |||
'''D:''' Vybrané spisy, sv. 1–12, 1923–25; Praha a Čechové, 1923; Procházka | |||
v kopřivách, 1998. | |||
'''L:''' W. Kasack, Slovník ruské literatury 20. století, 2000. | |||
Jiří Vacek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1881]] | [[Kategorie:1881]] | ||
[[Kategorie:Sevastopol]] | |||
[[Kategorie:1925]] | [[Kategorie:1925]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Verze z 1. 3. 2016, 11:24
Arkadij Timofejevič AVERČENKO | |
Narození | 15. nebo 27.3.1881 |
---|---|
Místo narození | Sevastopol (Ukrajina) |
Úmrtí | 12.3.1925 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=83835 |
AVERČENKO, Arkadij Timofejevič, * 15. nebo 27. 3. 1881 Sevastopol (Ukrajina), † 12. 3. 1925 Praha, spisovatel, dramatik
Pocházel z rodiny malého obchodníka. Začínal jako účetní, 1906–07 vydával v Charkově satirický časopis Štyk. Koncem 1907 přesídlil do Petrohradu, kde se stal redaktorem satirického časopisu Strekoza, přejmenovaného později na Satirikon. Jako vydavatel a autor Satirikonu a 1913 Nového satirikonu si získal pověst jednoho z nejvýznačnějších satiriků na sklonku carismu. Jeho humor navazoval na Marka Twaina a O’Henryho , měl blízko i k ranému A. P. Čechovovi. Když byl jeho časopis v srpnu 1918 zakázán, uprchl nejprve na Ukrajinu a 1919 do Sevastopolu, kde do 1920 působil jako novinář. Současně založil vlastní divadlo nazvané Hnízdo tažných ptáků. V listopadu 1920 prodělal se zbytky Wrangelovy armády evakuaci do Cařihradu, odkud emigroval přes Bulharsko a Jugoslávii do Prahy, kde se v červnu 1922 usadil. Je autorem více než šesti set satirických a humoristických povídek, fejetonů a malých scének zasazených do všedních dnů velkoměsta a kritizujících obecně lidské slabosti. Jeho satira postihovala i život v carském Rusku, mnohem ostřeji však byla zaměřena proti životu za bolševického režimu. Obzvláštní popularitě se těšil v Čechách, kde již od 1910, především však v 1. polovině 20. let patřil k nejpřekládanějším ruským autorům. Vydal i sborníček próz inspirovaných českým prostředím. Vedle četných knižních vydání bylo množství jeho prací otištěno v časopisech a novinách, pravidelně publikoval v Prager Presse. Pohřben byl na pražských Olšanech.
D: Vybrané spisy, sv. 1–12, 1923–25; Praha a Čechové, 1923; Procházka v kopřivách, 1998.
L: W. Kasack, Slovník ruské literatury 20. století, 2000.
Jiří Vacek