BUTZ z Rolsbergu Jan Matěj 11.1.1712-22.9.1803: Porovnání verzí
(BUTZ_z_Rolsbergu_Jan_Matěj_11.1.1712-22.9.1803) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 11.1.1712 | | datum narození = 11.1.1712 | ||
| místo narození = Slavonice | | místo narození = Slavonice | ||
| datum úmrtí = 22.9.1803 | | datum úmrtí = 22.9.1803 | ||
| místo úmrtí = Olomouc | | místo úmrtí = Olomouc | ||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BUTZ z Rolsbergu, Jan Matěj''' ''(též Rolsperku), * 11. 1. 1712 Slavonice, † 22. 9. 1803 Olomouc, římskokatolický kněz, mecenáš'' | |||
Potomek rodu původem z Vestfálska. Nevlastní děd '''Gerhard''' | |||
'''Jindřich B.''' (1635–1710) byl rytířem a císařským poštmistrem. | |||
Za zásluhy v boji proti Turkům mu 1680 byla pro půjčena pošta ve Slavonicích a 1682 se stal vojenským | |||
hejtmanem města. 1694 ho Leopold I. povýšil do rytířského | |||
stavu a udělil mu inkolát v českých zemích. Současně | |||
Gerhard na Dačicku zakoupil statky, mj. Kostelní Vydří, kde | |||
1709 postavil mariánskou kapli, základ pozdějšího poutního | |||
místa. Jako bezdětný odkázal svůj majetek adoptovanému | |||
synovci, kterým byl '''Matyáš Jindřich B.''' (1673–1748), | |||
jenž převzal i úřad slavonického poštmistra. 1734 ho Karel | |||
VI. povýšil do stavu svobodných pánů v Uhrách a obdržel | |||
též uherský indigenát. V Kostelním Vydří začal budovat | |||
poutní mariánský kostel. Jeho syn '''Jan Matěj B.''' se věnoval | |||
duchovní dráze zároveň se svým bratrem Josefem Ignácem. | |||
Přijal nižší svěcení a 1731 začal v Římě studovat teologii. | |||
Ještě před dokončením studií se stal nesídelním kanovníkem | |||
olomouckým. Jako kněz vystřídal Želetavu (1737–40), faru | |||
v Ketři (nyní Kietrz) ve Slezsku (exkláva olomoucké diecéze), | |||
od 1746 působil v Mohelnici. 1750 se stal členem brněnské | |||
kapituly a o tři roky později kapituly olomoucké, jejímž | |||
členem byl pak celých padesát let. 1780 byl zvolen i proboštem. | |||
S bratrem se vystřídali i ve správě olomoucké farnosti | |||
u Sv. Mořice. B. 1776 stál (po smrti biskupa Hamiltona) rok | |||
v čele olomoucké diecéze jako generální vikář a do doby, než | |||
došlo k založení nové diecéze v Brně a k jmenování prvního | |||
olomouckého arcibiskupa, prozatímně vedl duchovní správu | |||
celé Moravy. V té době vypukly na Valašsku protikatolické | |||
nepokoje, při jejichž urovnání si B. počínal prozíravě a smířlivě. | |||
B. se stal nejvýznamnějším mecenášem poutního místa | |||
v Kostelním Vydří. 1769–99 byl majitelem vyderského panství | |||
a patronem farního kostela. 1746–52 se budovala karmelitská | |||
rezidence. Kromě finančních příspěvků na stavbu | |||
nových budov B. přispěl i na vybavení interiéru, pořízení | |||
kamenného oltáře, kazatelny, svatostánku a křtitelnice. Faře | |||
odkázal svou rozsáhlou knihovnu čítající na 2 300 svazků | |||
církevní, ale i historické a přírodovědné literatury. Jako milovník | |||
hudby podporoval její provozování. Podle svého přání | |||
byl v Kostelním Vydří pohřben. | |||
'''L:''' G. Cetkovský, U příležitosti 200. výročí úmrtí kanovníka J. M. R. dobrodince | |||
Kostelního Vydří (katalog výstavy), 2003; B. Smutný, Kdo byl kdo | |||
na jihozápadní Moravě. Dačicko, Jemnicko, Slavonicko, 2000, s. 22. | |||
Marie Makariusová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
[[Kategorie:1712]] | [[Kategorie:1712]] | ||
[[Kategorie:Slavonice]] | [[Kategorie:Slavonice]] | ||
[[Kategorie:1803]] | [[Kategorie:1803]] | ||
[[Kategorie:Olomouc]] | [[Kategorie:Olomouc]] | ||
Verze z 20. 2. 2017, 18:11
| Jan Matěj BUTZ z Rolsbergu | |
 | |
| Narození | 11.1.1712 |
|---|---|
| Místo narození | Slavonice |
| Úmrtí | 22.9.1803 |
| Místo úmrtí | Olomouc |
| Povolání | 49- Náboženský nebo církevní činitel |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136068 |
BUTZ z Rolsbergu, Jan Matěj (též Rolsperku), * 11. 1. 1712 Slavonice, † 22. 9. 1803 Olomouc, římskokatolický kněz, mecenáš
Potomek rodu původem z Vestfálska. Nevlastní děd Gerhard Jindřich B. (1635–1710) byl rytířem a císařským poštmistrem. Za zásluhy v boji proti Turkům mu 1680 byla pro půjčena pošta ve Slavonicích a 1682 se stal vojenským hejtmanem města. 1694 ho Leopold I. povýšil do rytířského stavu a udělil mu inkolát v českých zemích. Současně Gerhard na Dačicku zakoupil statky, mj. Kostelní Vydří, kde 1709 postavil mariánskou kapli, základ pozdějšího poutního místa. Jako bezdětný odkázal svůj majetek adoptovanému synovci, kterým byl Matyáš Jindřich B. (1673–1748), jenž převzal i úřad slavonického poštmistra. 1734 ho Karel VI. povýšil do stavu svobodných pánů v Uhrách a obdržel též uherský indigenát. V Kostelním Vydří začal budovat poutní mariánský kostel. Jeho syn Jan Matěj B. se věnoval duchovní dráze zároveň se svým bratrem Josefem Ignácem. Přijal nižší svěcení a 1731 začal v Římě studovat teologii. Ještě před dokončením studií se stal nesídelním kanovníkem olomouckým. Jako kněz vystřídal Želetavu (1737–40), faru v Ketři (nyní Kietrz) ve Slezsku (exkláva olomoucké diecéze), od 1746 působil v Mohelnici. 1750 se stal členem brněnské kapituly a o tři roky později kapituly olomoucké, jejímž členem byl pak celých padesát let. 1780 byl zvolen i proboštem. S bratrem se vystřídali i ve správě olomoucké farnosti u Sv. Mořice. B. 1776 stál (po smrti biskupa Hamiltona) rok v čele olomoucké diecéze jako generální vikář a do doby, než došlo k založení nové diecéze v Brně a k jmenování prvního olomouckého arcibiskupa, prozatímně vedl duchovní správu celé Moravy. V té době vypukly na Valašsku protikatolické nepokoje, při jejichž urovnání si B. počínal prozíravě a smířlivě.
B. se stal nejvýznamnějším mecenášem poutního místa v Kostelním Vydří. 1769–99 byl majitelem vyderského panství a patronem farního kostela. 1746–52 se budovala karmelitská rezidence. Kromě finančních příspěvků na stavbu nových budov B. přispěl i na vybavení interiéru, pořízení kamenného oltáře, kazatelny, svatostánku a křtitelnice. Faře odkázal svou rozsáhlou knihovnu čítající na 2 300 svazků církevní, ale i historické a přírodovědné literatury. Jako milovník hudby podporoval její provozování. Podle svého přání byl v Kostelním Vydří pohřben.
L: G. Cetkovský, U příležitosti 200. výročí úmrtí kanovníka J. M. R. dobrodince Kostelního Vydří (katalog výstavy), 2003; B. Smutný, Kdo byl kdo na jihozápadní Moravě. Dačicko, Jemnicko, Slavonicko, 2000, s. 22.
Marie Makariusová