BŘEZINA Jiří 20.12.1919-4.3.1987: Porovnání verzí
(BŘEZINA_Jiří_20.12.1919-4.3.1987) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 20.12.1919 | | datum narození = 20.12.1919 | ||
| místo narození = Horažďovice | | místo narození = Horažďovice | ||
| datum úmrtí = 4.3.1987 | | datum úmrtí = 4.3.1987 | ||
| místo úmrtí = Strakonice | | místo úmrtí = Strakonice | ||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BŘEZINA, Jiří,''' ''* 20. 12. 1919 Horažďovice, † 4. 3. 1987 Strakonice, slévárenský technik, vývojový pracovník'' | |||
Narodil se v rodině živnostníka, maturoval 1938 na reformním | |||
reálném gymnáziu v Sušici a začal studovat na strojní | |||
fakultě pražské techniky. Po uzavření vysokých škol za okupace | |||
byl krátce internován, po propuštění se přihlásil do abiturientského | |||
kursu při Vyšší průmyslové škole v Plzni, který | |||
ukončil 1941. Nastoupil do Českých závodů motocyklových | |||
(ČZM) Strakonice, kde pracoval v metalurgických laboratořích. | |||
Věnoval se spektrální analýze, spolupracoval na zavádění | |||
rychlořezných ocelí a nových chladicích medií v kalírně. | |||
Po válce dokončil studium na technice a 1947 se vrátil zpět | |||
do ČZM jako vedoucí zkušebního ústavu. Od 1955 působil | |||
jako vedoucí metalurg v nové slévárně litiny. Zahájil tam výrobu | |||
syntetické litiny v indukčních pecích a kontrolu taveb | |||
podle uhlíkového ekvivalentu. Nejvíce se věnoval skořepinovému | |||
formování, které vyvíjel od 1956. Zavedl je ve slévárně, | |||
kde bylo později zřízeno celostátní vývojové středisko | |||
této technologie. Za její rozvoj získal B. 1957 státní vyznamenání. | |||
V dalších letech se zabýval tvárnou litinou vyšší pevnosti | |||
pro výrobu klikových hřídelů. Od 1973 byl vedoucím | |||
pracovníkem pro metalurgický vývoj. Do důchodu odešel | |||
1982. B. aktivně působil i ve Slévárenské společnosti, mj. | |||
jako dlouholetý předseda skupiny pro skořepinové formování | |||
a metodu horkých jaderníků. | |||
'''D:''' Automat na výrobu skořepinových jader, in: Slévárenství 5, 1957, č. 8, | |||
s. 232n.; Automaticky ovládané zařízení pro přípravu obalené směsi na skořepinové | |||
formování; in: tamtéž 15, 1967, č. 8, s. 301n.; Vliv tvaru a velikosti | |||
zkušebního tělíska při zkoušce šedé litiny k zákalce, in: tamtéž 15, 1967, | |||
č. 2, s. 57n.; Porovnání metalurgie tavení a vlastností syntetické šedé litiny | |||
tavené ve středofrekvenční a nízkofrekvenční peci, in: tamtéž 18, 1970, č. | |||
11, s. 469n.; Současný stav skořepinového formování, in: tamtéž 18, 1970, | |||
č. 3–4, s. 109n.; Technologie a zařízení pro přípravu obalené skořepinové | |||
směsi metodou za horka, in: tamtéž 19, 1971, č. 3–4, s. 135n.; K otázce | |||
příčin některých vad zjišťovaných na honovaném povrchu ze šedé litiny, in: | |||
tamtéž 20, 1972, č. 5–6, s. 227n.; Praktische Erfahrungen mit der Erzeugung | |||
des synthetischen grauen Gusseisens in Industrieöfen (se S. Blažkem), in: | |||
Giesserei-Nachrichten, 1961. | |||
'''L:''' J. Augustin, Šedesátiny Ing. J. B., in: Slévárenství 27, 1979, č. 12, s. 522; | |||
S. Blažek, Za Ing. J. B., in: tamtéž 35, 1987, č. 8, s. 347. | |||
Jan Hučka | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:27- Hutník nebo metalurg]] | [[Kategorie:27- Hutník nebo metalurg]] | ||
[[Kategorie:1919]] | [[Kategorie:1919]] | ||
[[Kategorie:Horažďovice]] | [[Kategorie:Horažďovice]] | ||
[[Kategorie:1987]] | [[Kategorie:1987]] | ||
[[Kategorie:Strakonice]] | [[Kategorie:Strakonice]] | ||
Verze z 22. 1. 2017, 09:19
| Jiří BŘEZINA | |
 | |
| Narození | 20.12.1919 |
|---|---|
| Místo narození | Horažďovice |
| Úmrtí | 4.3.1987 |
| Místo úmrtí | Strakonice |
| Povolání | 27- Hutník nebo metalurg |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136178 |
BŘEZINA, Jiří, * 20. 12. 1919 Horažďovice, † 4. 3. 1987 Strakonice, slévárenský technik, vývojový pracovník
Narodil se v rodině živnostníka, maturoval 1938 na reformním reálném gymnáziu v Sušici a začal studovat na strojní fakultě pražské techniky. Po uzavření vysokých škol za okupace byl krátce internován, po propuštění se přihlásil do abiturientského kursu při Vyšší průmyslové škole v Plzni, který ukončil 1941. Nastoupil do Českých závodů motocyklových (ČZM) Strakonice, kde pracoval v metalurgických laboratořích. Věnoval se spektrální analýze, spolupracoval na zavádění rychlořezných ocelí a nových chladicích medií v kalírně. Po válce dokončil studium na technice a 1947 se vrátil zpět do ČZM jako vedoucí zkušebního ústavu. Od 1955 působil jako vedoucí metalurg v nové slévárně litiny. Zahájil tam výrobu syntetické litiny v indukčních pecích a kontrolu taveb podle uhlíkového ekvivalentu. Nejvíce se věnoval skořepinovému formování, které vyvíjel od 1956. Zavedl je ve slévárně, kde bylo později zřízeno celostátní vývojové středisko této technologie. Za její rozvoj získal B. 1957 státní vyznamenání. V dalších letech se zabýval tvárnou litinou vyšší pevnosti pro výrobu klikových hřídelů. Od 1973 byl vedoucím pracovníkem pro metalurgický vývoj. Do důchodu odešel 1982. B. aktivně působil i ve Slévárenské společnosti, mj. jako dlouholetý předseda skupiny pro skořepinové formování a metodu horkých jaderníků.
D: Automat na výrobu skořepinových jader, in: Slévárenství 5, 1957, č. 8, s. 232n.; Automaticky ovládané zařízení pro přípravu obalené směsi na skořepinové formování; in: tamtéž 15, 1967, č. 8, s. 301n.; Vliv tvaru a velikosti zkušebního tělíska při zkoušce šedé litiny k zákalce, in: tamtéž 15, 1967, č. 2, s. 57n.; Porovnání metalurgie tavení a vlastností syntetické šedé litiny tavené ve středofrekvenční a nízkofrekvenční peci, in: tamtéž 18, 1970, č. 11, s. 469n.; Současný stav skořepinového formování, in: tamtéž 18, 1970, č. 3–4, s. 109n.; Technologie a zařízení pro přípravu obalené skořepinové směsi metodou za horka, in: tamtéž 19, 1971, č. 3–4, s. 135n.; K otázce příčin některých vad zjišťovaných na honovaném povrchu ze šedé litiny, in: tamtéž 20, 1972, č. 5–6, s. 227n.; Praktische Erfahrungen mit der Erzeugung des synthetischen grauen Gusseisens in Industrieöfen (se S. Blažkem), in: Giesserei-Nachrichten, 1961.
L: J. Augustin, Šedesátiny Ing. J. B., in: Slévárenství 27, 1979, č. 12, s. 522; S. Blažek, Za Ing. J. B., in: tamtéž 35, 1987, č. 8, s. 347.
Jan Hučka