ČIHAŘ Jaromír 13.4.1887-9.8.1971: Porovnání verzí
(ČIHAŘ_Jaromír_13.3.1887-9.8.1971) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.3.1887 | | datum narození = 13.3.1887 | ||
| místo narození = Soběslav | | místo narození = Soběslav | ||
| datum úmrtí = 9.8.1971 | | datum úmrtí = 9.8.1971 | ||
| místo úmrtí = Říčany | | místo úmrtí = Říčany u Prahy | ||
| povolání = 44- Právník | | povolání = 44- Právník | ||
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČIHAŘ, Jaromír''', ''* 13. 4. 1887 Soběslav, † 9. 8. 1971 Říčany u Prahy, právník, úředník'' | |||
Syn profesora, posléze ředitele učitelského ústavu; v souvislosti | |||
se změnami otcových působišť prožil dětství a rané mládí | |||
postupně v Soběslavi, Jičíně a Praze, kde 1906 maturoval | |||
na Akademickém gymnáziu. 1906–11 studoval práva na české | |||
univerzitě v Praze a dosáhl doktorátu práv; poté absolvoval | |||
advokátní a soudní praxi. Zároveň se věnoval historii výtvarného | |||
umění a podnikl studijní cesty do Mnichova a Paříže; | |||
1913–14 studoval dějiny umění a archeologii na pražské české | |||
univerzitě. Za první světové války sloužil v rakousko-uherské | |||
armádě, z větší části na balkánské frontě; do civilu se vrátil | |||
v prosinci 1918. Od ledna do června 1919 pracoval v Patentním | |||
úřadu při ministerstvu obchodu. Počátkem července | |||
1919 nastoupil do Kanceláře prezidenta republiky, kde pak | |||
prošel různými referáty (mj. sociálním, školským, ceremoniálním), | |||
působil jako tajemník prezidenta T. G. Masaryka | |||
a posléze kancléře P. Šámala. 1936–38 byl přednostou sekretariátu | |||
prezidenta E. Beneše a 1938–45 prezidenta E. Háchy; | |||
1936 se stal ministerským radou (jmenování sekčním | |||
šéfem v době německé okupace odmítl). Významně se podílel | |||
na budování Kanceláře prezidenta republiky a po čtvrtstoletí | |||
patřil k jejím kmenovým úředníkům. Během druhé světové | |||
války spolupracoval s domácím odbojem, kterému poskytoval | |||
důvěrné zprávy z okruhu prezidenta Háchy a informace | |||
o situaci na Hradě; udržoval kontakty s P. Šámalem i jeho synem | |||
Jaromírem, s Vladimírem Grégrem, Veleslavem Wahlem | |||
starším i Veleslavem Wahlem mladším (s ním až do května | |||
1945). Koncem války spolu s lesníkem Janem Vejšickým podporoval | |||
partyzánskou skupinu v polesí Běleč-Lánská obora. | |||
Pro své působení v prezidentské kanceláři za protektorátu byl | |||
po osvobození opakovaně prověřován; 29. 8. 1945 mu bylo | |||
vydáno osvědčení o národní spolehlivosti. Znechucen poválečnými | |||
poměry na Hradě však koncem 1945 požádal o roční | |||
neplacenou dovolenou a po dovršení šedesáti let odešel 1947 | |||
na vlastní žádost do penze. 1946–48 pracoval jako generální | |||
tajemník Ústředního svazu pro cizinecký ruch. Po únoru | |||
1948 se s celou svou rodinou přestěhoval do Senohrab, | |||
kde v následujících letech vyvíjel mnohostrannou osvětovou | |||
činnost. 1953 mu byl jako činiteli tzv. buržoazního režimu | |||
snížen důchod na 210 korun, proto musel znovu nastoupit | |||
do zaměstnání a 1953–60 pracoval ve Státní pedagogické | |||
knihovně J. A. Komenského v Praze, 1960–65 v Pedagogickém | |||
a Archeologickém ústavu ČSAV; 1965 mu byl navrácen | |||
plný důchod. V pozůstalosti zanechal memoárové rukopisy | |||
''Vzpomínky na dětství a mládí'', ''Jak jsem se tam dostal''. ''První'' | |||
''léta v kanceláři presidenta T. G. Masaryka'' a ''Dr. Emil Hácha'' | |||
''a kancelář presidenta republiky a protektorátu v letech 1938–45''. | |||
'''L:''' OSND 1/2, s. 1017; Padlým hrdinům. Památník obětí Československé | |||
sociální demokracie v osvobozeneckém zápase 1939–1945, 1947, s. 45–46; | |||
J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální | |||
demokracie 1878–2005, 2005 (2. vyd.), s. 43. | |||
Josef Tomeš | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] |
Verze z 7. 12. 2016, 15:29
Jaromír ČIHAŘ | |
Narození | 13.3.1887 |
---|---|
Místo narození | Soběslav |
Úmrtí | 9.8.1971 |
Místo úmrtí | Říčany u Prahy |
Povolání |
44- Právník 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136699 |
ČIHAŘ, Jaromír, * 13. 4. 1887 Soběslav, † 9. 8. 1971 Říčany u Prahy, právník, úředník
Syn profesora, posléze ředitele učitelského ústavu; v souvislosti se změnami otcových působišť prožil dětství a rané mládí postupně v Soběslavi, Jičíně a Praze, kde 1906 maturoval na Akademickém gymnáziu. 1906–11 studoval práva na české univerzitě v Praze a dosáhl doktorátu práv; poté absolvoval advokátní a soudní praxi. Zároveň se věnoval historii výtvarného umění a podnikl studijní cesty do Mnichova a Paříže; 1913–14 studoval dějiny umění a archeologii na pražské české univerzitě. Za první světové války sloužil v rakousko-uherské armádě, z větší části na balkánské frontě; do civilu se vrátil v prosinci 1918. Od ledna do června 1919 pracoval v Patentním úřadu při ministerstvu obchodu. Počátkem července 1919 nastoupil do Kanceláře prezidenta republiky, kde pak prošel různými referáty (mj. sociálním, školským, ceremoniálním), působil jako tajemník prezidenta T. G. Masaryka a posléze kancléře P. Šámala. 1936–38 byl přednostou sekretariátu prezidenta E. Beneše a 1938–45 prezidenta E. Háchy; 1936 se stal ministerským radou (jmenování sekčním šéfem v době německé okupace odmítl). Významně se podílel na budování Kanceláře prezidenta republiky a po čtvrtstoletí patřil k jejím kmenovým úředníkům. Během druhé světové války spolupracoval s domácím odbojem, kterému poskytoval důvěrné zprávy z okruhu prezidenta Háchy a informace o situaci na Hradě; udržoval kontakty s P. Šámalem i jeho synem Jaromírem, s Vladimírem Grégrem, Veleslavem Wahlem starším i Veleslavem Wahlem mladším (s ním až do května 1945). Koncem války spolu s lesníkem Janem Vejšickým podporoval partyzánskou skupinu v polesí Běleč-Lánská obora. Pro své působení v prezidentské kanceláři za protektorátu byl po osvobození opakovaně prověřován; 29. 8. 1945 mu bylo vydáno osvědčení o národní spolehlivosti. Znechucen poválečnými poměry na Hradě však koncem 1945 požádal o roční neplacenou dovolenou a po dovršení šedesáti let odešel 1947 na vlastní žádost do penze. 1946–48 pracoval jako generální tajemník Ústředního svazu pro cizinecký ruch. Po únoru 1948 se s celou svou rodinou přestěhoval do Senohrab, kde v následujících letech vyvíjel mnohostrannou osvětovou činnost. 1953 mu byl jako činiteli tzv. buržoazního režimu snížen důchod na 210 korun, proto musel znovu nastoupit do zaměstnání a 1953–60 pracoval ve Státní pedagogické knihovně J. A. Komenského v Praze, 1960–65 v Pedagogickém a Archeologickém ústavu ČSAV; 1965 mu byl navrácen plný důchod. V pozůstalosti zanechal memoárové rukopisy Vzpomínky na dětství a mládí, Jak jsem se tam dostal. První léta v kanceláři presidenta T. G. Masaryka a Dr. Emil Hácha a kancelář presidenta republiky a protektorátu v letech 1938–45.
L: OSND 1/2, s. 1017; Padlým hrdinům. Památník obětí Československé sociální demokracie v osvobozeneckém zápase 1939–1945, 1947, s. 45–46; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878–2005, 2005 (2. vyd.), s. 43.
Josef Tomeš