ESCH Josef 1784-1.6.1854: Porovnání verzí
(ESCH_Josef_0.0.1784-1.6.1832) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Josef ESCH | | jméno = Josef ESCH | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = | | datum narození = 1784 | ||
| místo narození = Bonn | | místo narození = Bonn (Německo) | ||
| datum úmrtí = 1.6. | | datum úmrtí = 1.6.1854 | ||
| místo úmrtí = Brno | | místo úmrtí = Brno | ||
| povolání = 74- Architekt | | povolání = 74- Architekt | ||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ESCH, Joseph,''' '''* 1784 Bonn (Německo), † 1. 6. 1854 Brno, architekt, urbanista''' | |||
V rodišti vystudoval matematiku, fyziku a architekturu, odborně | |||
se školil v Mergentheimu, Řezně a ve Vídni. V Řezně | |||
se podílel na stavbě vyslanectví a divadla, ve Vídni praktikoval | |||
u dvorního architekta Charlese de Moreau, původem | |||
Francouze, a byl pověřen zařízením císařovniných apartmá. | |||
1807–09 působil v Čechách na sedmi panstvích knížete Františka | |||
Dietrichštejna. 1811 byl přijat jako kreslič k Zemskému | |||
stavebnímu ředitelství v Praze a 1813 se stal krajským inženýrem | |||
v Klatovech, později byl na vlastní žádost přeložen do | |||
Jičína. Do Prahy se vrátil 1825 jako inženýr tehdejšího kouřimského | |||
a berounského kraje, od 1828 pracoval jako inženýr | |||
u pražského Zemského stavebního ředitelství a obdržel pochvalné | |||
uznání gubernia za zdařilý soubor staveb v západočeských | |||
lázních. 1835 byl jmenován stavebním ředitelem a 1836 | |||
vrchním zemským stavebním ředitelem v Brně (o místo žádal | |||
už 1829), od 1850 vrchním stavebním inspektorem na Moravě. | |||
V Brně působil až do smrti především jako urbanista, poučený | |||
klasickými a klasicizujícími urbanistickými zásadami. | |||
Prosazoval spojení účelnosti pevnostního území s historizující | |||
reprezentativností. | |||
Dcera '''Mathilde''' (* 18. 1. 1815 Klatovy, † 2. 5. 1904 Mnichov, | |||
Německo) studovala malířství u J. Führicha na AV U | |||
v Praze, u F. Waldmüllera ve Vídni a u M. Müllera v Mnichově. | |||
Věnovala se krajinářské a žánrové tvorbě. Po otcově smrti | |||
se odstěhovala z Brna do Vídně. | |||
'''D:''' výběr: Karlovy Vary: úprava lázní, 1823–1831; Vřídelní kolonáda s lázeňským | |||
domem, 1825–1826; urbanistický plán rozvoje lázní, 1829–1831; | |||
Františkovy Lázně: návrh na kolonádu Solného a Lučního pramene, 1826; | |||
pavilon nad Františkovým pramenem, 1831; Mariánské Lázně: lázeňský | |||
dům, 1827; Praha: architektonické řešení nové Koňské brány na Václavském | |||
nám., 1828; přestavba části Staroměstské radnice na Staroměstském nám., | |||
1829 (s J. Schöblem); alternativní řešení projektu Staroměstské radnice, | |||
1834; Brno: úpravy předpolí bran, hradeb i pevnostních příkopů a hradebních | |||
valů a koliště na promenádní aleji mezi Ferdinandovou a Novou branou, | |||
1836–1838; návrh na urbanistické řešení mezi Ferdinandovou bránou | |||
a Františkovem, 1837; přestavba Špilberku pro věznici, 1842; regulační plán | |||
urbanizace pevnostního území na úpatí Špilberku mezi Františkovem a kostelem | |||
sv. Tomáše, 1845; návrh na Veselou bránu, 1845; návrh na Brněnskou | |||
a Švábskou bránu, 1845; plán na rozšíření vnitřního města, 1845; spolupráce | |||
na regulačním plánu nádraží, 1846–1849. | |||
'''L:''' Ch. d’Elvert, Geschichte der Verkehrs-Anstalten in Mähren und Oest.-Schlesien, 1855, s. 105; P. Zatloukal, Brněnská okružní třída, 1997, passim, | |||
zvl. s. 20–21; týž, Brněnská architektura 1815–1915. Průvodce, 2006, | |||
passim, zvl. s. 222; Architekti, s. 159–160; NEČVUD, s. 193. | |||
P: MZA, Brno, fond E 67 sbírka matrik, kniha 16 960, řkt. f. ú. sv. Petra | |||
a Pavla Brno – Petrov, matrika zemřelých sv. III, kniha 333. Mathilde E.: | |||
SOA , Plzeň, sbírka matrik, matrika narozených řkt. f. ú. Klatovy, kniha 16, | |||
1796–1845, s. 409 (datum křtu 19. 1.). | |||
Lenka Kudělková | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
[[Kategorie:29- Stavař]] | [[Kategorie:29- Stavař]] | ||
[[Kategorie:1784]] | [[Kategorie:1784]] | ||
[[Kategorie:Bonn]] | [[Kategorie:Bonn]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:1854]] | ||
[[Kategorie:Brno]] | [[Kategorie:Brno]] |
Verze z 5. 10. 2017, 16:32
Josef ESCH | |
![]() | |
Narození | 1784 |
---|---|
Místo narození | Bonn (Německo) |
Úmrtí | 1.6.1854 |
Místo úmrtí | Brno |
Povolání |
74- Architekt 29- Stavař |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=135081 |
ESCH, Joseph, * 1784 Bonn (Německo), † 1. 6. 1854 Brno, architekt, urbanista
V rodišti vystudoval matematiku, fyziku a architekturu, odborně se školil v Mergentheimu, Řezně a ve Vídni. V Řezně se podílel na stavbě vyslanectví a divadla, ve Vídni praktikoval u dvorního architekta Charlese de Moreau, původem Francouze, a byl pověřen zařízením císařovniných apartmá. 1807–09 působil v Čechách na sedmi panstvích knížete Františka Dietrichštejna. 1811 byl přijat jako kreslič k Zemskému stavebnímu ředitelství v Praze a 1813 se stal krajským inženýrem v Klatovech, později byl na vlastní žádost přeložen do Jičína. Do Prahy se vrátil 1825 jako inženýr tehdejšího kouřimského a berounského kraje, od 1828 pracoval jako inženýr u pražského Zemského stavebního ředitelství a obdržel pochvalné uznání gubernia za zdařilý soubor staveb v západočeských lázních. 1835 byl jmenován stavebním ředitelem a 1836 vrchním zemským stavebním ředitelem v Brně (o místo žádal už 1829), od 1850 vrchním stavebním inspektorem na Moravě. V Brně působil až do smrti především jako urbanista, poučený klasickými a klasicizujícími urbanistickými zásadami. Prosazoval spojení účelnosti pevnostního území s historizující reprezentativností.
Dcera Mathilde (* 18. 1. 1815 Klatovy, † 2. 5. 1904 Mnichov, Německo) studovala malířství u J. Führicha na AV U v Praze, u F. Waldmüllera ve Vídni a u M. Müllera v Mnichově. Věnovala se krajinářské a žánrové tvorbě. Po otcově smrti se odstěhovala z Brna do Vídně.
D: výběr: Karlovy Vary: úprava lázní, 1823–1831; Vřídelní kolonáda s lázeňským domem, 1825–1826; urbanistický plán rozvoje lázní, 1829–1831; Františkovy Lázně: návrh na kolonádu Solného a Lučního pramene, 1826; pavilon nad Františkovým pramenem, 1831; Mariánské Lázně: lázeňský dům, 1827; Praha: architektonické řešení nové Koňské brány na Václavském nám., 1828; přestavba části Staroměstské radnice na Staroměstském nám., 1829 (s J. Schöblem); alternativní řešení projektu Staroměstské radnice, 1834; Brno: úpravy předpolí bran, hradeb i pevnostních příkopů a hradebních valů a koliště na promenádní aleji mezi Ferdinandovou a Novou branou, 1836–1838; návrh na urbanistické řešení mezi Ferdinandovou bránou a Františkovem, 1837; přestavba Špilberku pro věznici, 1842; regulační plán urbanizace pevnostního území na úpatí Špilberku mezi Františkovem a kostelem sv. Tomáše, 1845; návrh na Veselou bránu, 1845; návrh na Brněnskou a Švábskou bránu, 1845; plán na rozšíření vnitřního města, 1845; spolupráce na regulačním plánu nádraží, 1846–1849.
L: Ch. d’Elvert, Geschichte der Verkehrs-Anstalten in Mähren und Oest.-Schlesien, 1855, s. 105; P. Zatloukal, Brněnská okružní třída, 1997, passim, zvl. s. 20–21; týž, Brněnská architektura 1815–1915. Průvodce, 2006, passim, zvl. s. 222; Architekti, s. 159–160; NEČVUD, s. 193. P: MZA, Brno, fond E 67 sbírka matrik, kniha 16 960, řkt. f. ú. sv. Petra a Pavla Brno – Petrov, matrika zemřelých sv. III, kniha 333. Mathilde E.: SOA , Plzeň, sbírka matrik, matrika narozených řkt. f. ú. Klatovy, kniha 16, 1796–1845, s. 409 (datum křtu 19. 1.).
Lenka Kudělková