FORGÁCH Anton 6.3.1819-2.4.1885: Porovnání verzí
(FORGÁCH_Anton_6.3.1819-2.4.1885) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 6.3.1819 | | datum narození = 6.3.1819 | ||
| místo narození = | | místo narození = Bratislava (Slovensko) | ||
| datum úmrtí = 2.4.1885 | | datum úmrtí = 2.4.1885 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Halič u Lučence (Slovensko) | ||
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''FORGÁCH, Anton''', ''* 6. 3. 1819 Bratislava (Slovensko), † 2. 4. 1885 Halič u Lučence (Slovensko), státní úředník, místodržitel'' | |||
Pocházel ze starobylé uherské šlechtické rodiny, která své kořeny | |||
hledala v době krále Štěpána I. a je doložena od 13. století; | |||
užívala přídomků podle hradů Ghymes (Gýmeš, též Jelenec | |||
/u Nitry/) a Gács (Halič /u Lučence/). Jako hrabě byl předurčen | |||
k vysokým státním funkcím. Do státních služeb vstoupil | |||
1838 a působil nejprve v uherské dvorské kanceláři, 1842 se | |||
stal prezidentem dikasteria v Rijece (Chorvatsko). 1848 zastával | |||
funkci notáře při vídeňském císařském dvoře a později | |||
se v rámci invazní armády I. F. Paskeviče podílel na vojenské | |||
porážce revoluce v Uhrách. Poté byl pověřen funkcí císařského | |||
komisaře (hlavního župana) v distriktu Prešpurk (dnes Bratislava, | |||
1849) a v distriktu Košice (1851). Ve svém působišti vždy | |||
přispíval k upevnění státní moci. Uherskou opozicí byl za loajalitu | |||
k císařskému dvoru kritizován, jeho kariéře však tento | |||
postup prospíval. 1853–59 zastupoval místodržitele v Čechách, | |||
1859 působil krátce jako sekční šéf rakouského ministerstva | |||
vnitra. Dalším stupněm ve F. úřední kariéře bylo jmenování místodržitelem na Moravě (1860), kde přispěl k posílení německého vlivu zejména v oblasti školství. Podpořil např. výstavbu | |||
nové budovy německé techniky v Brně. Její otevření v říjnu | |||
1860 za účasti arcivévody Karla Ferdinanda a ministra školství | |||
Lva Thuna se stalo významnou politickou událostí. 1860–61, | |||
v době pro habsburskou monarchii velmi citlivé zejména při | |||
řešení národnostních problémů, nastoupil jako nejvyšší představitel | |||
státní správy do funkce místodržitele v Praze. Část české | |||
reprezentace si od jeho příchodu slibovala zlepšení svých politických | |||
vyhlídek a v rozporu s původními proklamacemi odmítajícími | |||
státní úředníky ve volených funkcích podpořila jeho | |||
kandidaturu do českého zemského sněmu. F. byl 1861 zvolen | |||
v kurii městských obcí za pražskou Malou Stranu. (Zvítězil | |||
ještě ve dvou dalších venkovských obvodech, ale přijal mandát | |||
za Prahu.) Jako místodržitel zahájil první schůzi sněmu. | |||
Poslanecký mandát v Čechách si udržel i po odchodu z Prahy | |||
do 1867. 1861–64 vedl uherskou dvorskou kancelář. Do Horních | |||
Uher (Slovensko) se vrátil 1865 jako župan Novohradské | |||
župy, kam patřil i jeho rodový statek. V době po tzv. vyrovnání | |||
a vzniku Rakouska-Uherska zůstal nadále politicky aktivní, | |||
podporoval uherskou liberální stranu F. Deáka, ke které se ovšem | |||
hlásila i řada jeho nepřátel z let 1848–49. | |||
'''L:''' RSN 3, s. 167; OSN 9, s. 364; Wurzbach 11, s. 407–408; BL 1, s. 369; | |||
ÖBL 1, s. 336; O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, rejstřík; | |||
J. Kořalka, Češi v habsburské říši a v Evropě 1815–1914, 1996, rejstřík; | |||
A. Vyskočil, Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech | |||
1850–1918, 2011, s. 81–82. | |||
Pavla Vošahlíková | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
[[Kategorie:1819]] | [[Kategorie:1819]] | ||
[[Kategorie:Bratislava]] | |||
[[Kategorie:1885]] | [[Kategorie:1885]] | ||
[[Kategorie:Halič u Lučence]] | |||
Verze z 11. 11. 2017, 17:32
| Anton FORGÁCH | |
 | |
| Narození | 6.3.1819 |
|---|---|
| Místo narození | Bratislava (Slovensko) |
| Úmrtí | 2.4.1885 |
| Místo úmrtí | Halič u Lučence (Slovensko) |
| Povolání | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55494 |
FORGÁCH, Anton, * 6. 3. 1819 Bratislava (Slovensko), † 2. 4. 1885 Halič u Lučence (Slovensko), státní úředník, místodržitel
Pocházel ze starobylé uherské šlechtické rodiny, která své kořeny hledala v době krále Štěpána I. a je doložena od 13. století; užívala přídomků podle hradů Ghymes (Gýmeš, též Jelenec /u Nitry/) a Gács (Halič /u Lučence/). Jako hrabě byl předurčen k vysokým státním funkcím. Do státních služeb vstoupil 1838 a působil nejprve v uherské dvorské kanceláři, 1842 se stal prezidentem dikasteria v Rijece (Chorvatsko). 1848 zastával funkci notáře při vídeňském císařském dvoře a později se v rámci invazní armády I. F. Paskeviče podílel na vojenské porážce revoluce v Uhrách. Poté byl pověřen funkcí císařského komisaře (hlavního župana) v distriktu Prešpurk (dnes Bratislava, 1849) a v distriktu Košice (1851). Ve svém působišti vždy přispíval k upevnění státní moci. Uherskou opozicí byl za loajalitu k císařskému dvoru kritizován, jeho kariéře však tento postup prospíval. 1853–59 zastupoval místodržitele v Čechách, 1859 působil krátce jako sekční šéf rakouského ministerstva vnitra. Dalším stupněm ve F. úřední kariéře bylo jmenování místodržitelem na Moravě (1860), kde přispěl k posílení německého vlivu zejména v oblasti školství. Podpořil např. výstavbu nové budovy německé techniky v Brně. Její otevření v říjnu 1860 za účasti arcivévody Karla Ferdinanda a ministra školství Lva Thuna se stalo významnou politickou událostí. 1860–61, v době pro habsburskou monarchii velmi citlivé zejména při řešení národnostních problémů, nastoupil jako nejvyšší představitel státní správy do funkce místodržitele v Praze. Část české reprezentace si od jeho příchodu slibovala zlepšení svých politických vyhlídek a v rozporu s původními proklamacemi odmítajícími státní úředníky ve volených funkcích podpořila jeho kandidaturu do českého zemského sněmu. F. byl 1861 zvolen v kurii městských obcí za pražskou Malou Stranu. (Zvítězil ještě ve dvou dalších venkovských obvodech, ale přijal mandát za Prahu.) Jako místodržitel zahájil první schůzi sněmu. Poslanecký mandát v Čechách si udržel i po odchodu z Prahy do 1867. 1861–64 vedl uherskou dvorskou kancelář. Do Horních Uher (Slovensko) se vrátil 1865 jako župan Novohradské župy, kam patřil i jeho rodový statek. V době po tzv. vyrovnání a vzniku Rakouska-Uherska zůstal nadále politicky aktivní, podporoval uherskou liberální stranu F. Deáka, ke které se ovšem hlásila i řada jeho nepřátel z let 1848–49.
L: RSN 3, s. 167; OSN 9, s. 364; Wurzbach 11, s. 407–408; BL 1, s. 369; ÖBL 1, s. 336; O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, rejstřík; J. Kořalka, Češi v habsburské říši a v Evropě 1815–1914, 1996, rejstřík; A. Vyskočil, Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918, 2011, s. 81–82.
Pavla Vošahlíková