FORMÁNEK Jan 12.10.1809-11.4.1878: Porovnání verzí
(FORMÁNEK_Jan_12.10.1809-11.4.1878) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 12.10.1809 | | datum narození = 12.10.1809 | ||
| místo narození = | | místo narození = Klatovy | ||
| datum úmrtí = 11.4.1878 | | datum úmrtí = 11.4.1878 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Tábor | ||
| povolání = 61- Pedagog | | povolání = 61- Pedagog<br />63- Spisovatel | ||
63- Spisovatel | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''FORMÁNEK, Jan''', ''* 12. 10. 1809 Klatovy, † 11. 4. 1878 Tábor, pedagog, spisovatel'' | |||
Narodil se na předměstí Klatov, v osadě Činov, podle které si | |||
zvolil svůj nejužívanější pseudonym Činoveský. Jeho dětství | |||
poznamenal nemanželský původ, který v 19. století znamenal vážnou překážku v profesionálním i společenském uplatnění. Vyrůstal v domě prarodičů z matčiny strany. Děd si uvědomoval, | |||
že F. životní znevýhodnění způsobené pokleskem matky | |||
může zmírnit vzdělání. Poslal proto vnuka do hlavní školy | |||
a na klatovské gymnázium. 1828–29 pokračoval F. ve studiu | |||
vyšší třídou, tzv. filozofií, v Českých Budějovicích. Jednalo se | |||
o přípravu k dalšímu vzdělávání, které absolvoval 1829–31 | |||
v oboru pedagogiky na hlavní škole v Praze. Poté se přechodně | |||
na rok vrátil do Budějovic, aby si vytvořil podmínky k pokračování | |||
pražských univerzitních studií. 1833/34 navštěvoval | |||
přednášky na lékařské i právnické fakultě pražské univerzity. | |||
Nepočítal s advokátní nebo lékařskou kariérou, kterou by mohl | |||
vzhledem k předsudkům veřejnosti komplikovat nemanželský | |||
původ a finanční nároky samostatné praxe, nabízelo se mu však | |||
učitelské povolání. 1834 získal místo podučitele na hlavní škole | |||
v Klatovech a od 1835 vyučoval přechodně také nepovinnou | |||
češtinu na klatovském gymnáziu. Od 1841 učil v Klatovech | |||
na městské dívčí škole, která patřila organizačně k hlavní škole | |||
chlapecké. 1853 byl přeložen do Pelhřimova a ve stejném roce | |||
získal místo ředitele na hlavní škole v Humpolci. 1855–78 | |||
působil v Táboře, kde vystřídal ředitelská a učitelská místa | |||
na chlapecké i dívčí škole, na reálce i měšťance. Kromě pedagogických | |||
povinností byl také opakovaně volen do obecního | |||
zastupitelstva. Změny ve F. funkčním zařazení souvisely většinou | |||
s četnými reformami školství v padesátých až sedmdesátých | |||
letech 19. století, kdy se hlavní školy měnily na měšťanky, | |||
zakládaly se reálky apod. | |||
Povolání učitele spojoval F. s povinnostmi a posláním osvětového | |||
pracovníka, podporoval české národně emancipační úsilí | |||
na regionální úrovni a věnoval pozornost i metodám a podmínkám | |||
školního vzdělávání. Národní uvědomění posílila | |||
u F. už školní a studijní léta v Klatovech a v Praze. Na hlavní | |||
škole a gymnáziu byl jeho přítelem K. B. Štorch a oblíbenými | |||
učiteli profesor řečtiny a básník J. M. Toupalík a češtinář | |||
J. Hukal, který vyučoval svůj předmět i soukromě. V Praze přibyli | |||
k jeho přátelům J. Franta Šumavský, J. S. Tomíček, J. J. Langer | |||
a J. Malý. Vzájemně se povzbuzovali k literární činnosti, kterou | |||
považovali za přední národní povinnost. Od počátku třicátých | |||
let uveřejňoval F. krátké prózy, překlady a informativní články | |||
o kulturních akcích v rodném regionu, zejména v časopisech | |||
''Čechoslav'', ''Česká včela'', ''Jindy a nyní'', ''Květy české'', ''Květy'', ''Lumír'', | |||
''Posel z Budče'', ''Přítel mládeže'', ''Škola a život''. Námětem F. původní | |||
tvorby byly často historické události, které vytvářely pozadí | |||
k řešení vlasteneckých úkolů a plnily výchovné poslání. Jako | |||
učitel dějepisu, zeměpisu a češtiny dbal na historickou věrnost | |||
příběhů. Literární stránka F. díla nepřekračovala průměr dobové | |||
romantické historické prózy. Kromě toho se věnoval psaní | |||
učebnic (''Jaromírova první kniha ke čtení'', 1842) a teoretickým | |||
úvahám o pedagogických postupech (''Lístkové týkající se vyučování'' | |||
''mládeže na venkovských školách'', 1839). F. přispíval do pedagogických | |||
periodik, 1868 spoluzaložil a dlouhodobě spolupracoval | |||
s týdeníkem ''Šumavan''. Organizoval učitelstvo na regionální úrovni, 1870 předsedal krajskému učitelskému sjezdu | |||
v Táboře. V literární tvorbě používal i dalších pseudonymů: | |||
Čechomil, Čechomil Činovský, Jan Čechomil Formánek ad. | |||
'''D:''' Bitva u Nýrska, 1858; Smířená vina, 1860; Vystěhovalci v Americe, 1868; | |||
Ctiboj z Dolan, 1873; Povídky a pověsti, 1877. Učebnice: Mluvnice česká | |||
pro žáky na podreálních školách, 1861, 2. vyd. 1863; Čítanka pro vyšší dívčí | |||
školy a měšťanské školy, 1876 (editor). | |||
'''L:''' nekrolog: E. Krásnohorská, Čerstvé rovy na české půdě, in: Osvěta 8, 1878, | |||
s. 471–473; OSN 6, s. 753; V. Kryšpín, Obraz činnosti literární učitelstva | |||
českoslovanského za posledních 100 let. S doplňkem za léta 1883 a 1884, | |||
1885, s. 95–96; F. Buriánek, Literární Klatovy, 1962, rejstřík; LČL 1, s. 729 | |||
až 730 (se soupisem díla). | |||
Pavla Vošahlíková | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
Řádek 16: | Řádek 87: | ||
[[Kategorie:1809]] | [[Kategorie:1809]] | ||
[[Kategorie:Klatovy]] | |||
[[Kategorie:1878]] | [[Kategorie:1878]] | ||
[[Kategorie:Tábor]] |
Verze z 12. 11. 2017, 09:48
Jan FORMÁNEK | |
Narození | 12.10.1809 |
---|---|
Místo narození | Klatovy |
Úmrtí | 11.4.1878 |
Místo úmrtí | Tábor |
Povolání |
61- Pedagog 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55508 |
FORMÁNEK, Jan, * 12. 10. 1809 Klatovy, † 11. 4. 1878 Tábor, pedagog, spisovatel
Narodil se na předměstí Klatov, v osadě Činov, podle které si zvolil svůj nejužívanější pseudonym Činoveský. Jeho dětství poznamenal nemanželský původ, který v 19. století znamenal vážnou překážku v profesionálním i společenském uplatnění. Vyrůstal v domě prarodičů z matčiny strany. Děd si uvědomoval, že F. životní znevýhodnění způsobené pokleskem matky může zmírnit vzdělání. Poslal proto vnuka do hlavní školy a na klatovské gymnázium. 1828–29 pokračoval F. ve studiu vyšší třídou, tzv. filozofií, v Českých Budějovicích. Jednalo se o přípravu k dalšímu vzdělávání, které absolvoval 1829–31 v oboru pedagogiky na hlavní škole v Praze. Poté se přechodně na rok vrátil do Budějovic, aby si vytvořil podmínky k pokračování pražských univerzitních studií. 1833/34 navštěvoval přednášky na lékařské i právnické fakultě pražské univerzity. Nepočítal s advokátní nebo lékařskou kariérou, kterou by mohl vzhledem k předsudkům veřejnosti komplikovat nemanželský původ a finanční nároky samostatné praxe, nabízelo se mu však učitelské povolání. 1834 získal místo podučitele na hlavní škole v Klatovech a od 1835 vyučoval přechodně také nepovinnou češtinu na klatovském gymnáziu. Od 1841 učil v Klatovech na městské dívčí škole, která patřila organizačně k hlavní škole chlapecké. 1853 byl přeložen do Pelhřimova a ve stejném roce získal místo ředitele na hlavní škole v Humpolci. 1855–78 působil v Táboře, kde vystřídal ředitelská a učitelská místa na chlapecké i dívčí škole, na reálce i měšťance. Kromě pedagogických povinností byl také opakovaně volen do obecního zastupitelstva. Změny ve F. funkčním zařazení souvisely většinou s četnými reformami školství v padesátých až sedmdesátých letech 19. století, kdy se hlavní školy měnily na měšťanky, zakládaly se reálky apod.
Povolání učitele spojoval F. s povinnostmi a posláním osvětového pracovníka, podporoval české národně emancipační úsilí na regionální úrovni a věnoval pozornost i metodám a podmínkám školního vzdělávání. Národní uvědomění posílila u F. už školní a studijní léta v Klatovech a v Praze. Na hlavní škole a gymnáziu byl jeho přítelem K. B. Štorch a oblíbenými učiteli profesor řečtiny a básník J. M. Toupalík a češtinář J. Hukal, který vyučoval svůj předmět i soukromě. V Praze přibyli k jeho přátelům J. Franta Šumavský, J. S. Tomíček, J. J. Langer a J. Malý. Vzájemně se povzbuzovali k literární činnosti, kterou považovali za přední národní povinnost. Od počátku třicátých let uveřejňoval F. krátké prózy, překlady a informativní články o kulturních akcích v rodném regionu, zejména v časopisech Čechoslav, Česká včela, Jindy a nyní, Květy české, Květy, Lumír, Posel z Budče, Přítel mládeže, Škola a život. Námětem F. původní tvorby byly často historické události, které vytvářely pozadí k řešení vlasteneckých úkolů a plnily výchovné poslání. Jako učitel dějepisu, zeměpisu a češtiny dbal na historickou věrnost příběhů. Literární stránka F. díla nepřekračovala průměr dobové romantické historické prózy. Kromě toho se věnoval psaní učebnic (Jaromírova první kniha ke čtení, 1842) a teoretickým úvahám o pedagogických postupech (Lístkové týkající se vyučování mládeže na venkovských školách, 1839). F. přispíval do pedagogických periodik, 1868 spoluzaložil a dlouhodobě spolupracoval s týdeníkem Šumavan. Organizoval učitelstvo na regionální úrovni, 1870 předsedal krajskému učitelskému sjezdu v Táboře. V literární tvorbě používal i dalších pseudonymů: Čechomil, Čechomil Činovský, Jan Čechomil Formánek ad.
D: Bitva u Nýrska, 1858; Smířená vina, 1860; Vystěhovalci v Americe, 1868; Ctiboj z Dolan, 1873; Povídky a pověsti, 1877. Učebnice: Mluvnice česká pro žáky na podreálních školách, 1861, 2. vyd. 1863; Čítanka pro vyšší dívčí školy a měšťanské školy, 1876 (editor).
L: nekrolog: E. Krásnohorská, Čerstvé rovy na české půdě, in: Osvěta 8, 1878, s. 471–473; OSN 6, s. 753; V. Kryšpín, Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. S doplňkem za léta 1883 a 1884, 1885, s. 95–96; F. Buriánek, Literární Klatovy, 1962, rejstřík; LČL 1, s. 729 až 730 (se soupisem díla).
Pavla Vošahlíková