FERBASOVÁ Věra 21.9.1913-4.8.1976

Věra FERBASOVÁ
Narození	21.9.1913
Místo narození	Sukorady (u Hořic)
Úmrtí	4.8.1976
Místo úmrtí	Praha
Povolání	83- Divadelní interpret nebo herec
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54927

FERBASOVÁ, Věra (provd. Pálková), * 21. 9. 1913 Sukorady (u Hořic), † 4. 8. 1976 Praha, herečka

Dcera jičínského středoškolského profesora. Rodina se ve dvacátých letech přestěhovala do Plzně. F. nedokončila gymnázium, absolvovala dvouletou obchodní školu a nastoupila jako sekretářka do pražského Divadla Vlasty Buriana. Zájem o divadlo u F., která do té doby zcela postrádala herecké ambice, vzbudila náhoda, kdy na jevišti pohotově zastoupila nemocnou herečku v představení Mušketýři z katakomb. Započala tak její kariéra hvězdy filmového plátna druhé poloviny třicátých let. Jako nástupkyně A. Ondrákové si získala velkou diváckou popularitu živým temperamentem a smyslem pro komediální nadsázku. Začínala jako ženský klaun, zpočátku jí byly svěřovány role naivních, temperamentních a rozpustilých děvčat v divácky úspěšných, ale umělecky nepříliš závažných filmech. Objevila se v různých převlecích, které byly pro ni charakteristické, ve více než čtyřiceti komediích, ale režiséři ji obsazovali do stereotypně se opakujících rolí, a to jak menších, tak později i do hlavních, které byly psány přímo pro ni. Její komický projev podtržený i karikovanou dikcí využil ve dvacítce filmů především režisér V. Slavínský, ale F. zaměstnávali i další, např. V. Binovec, M. Cikán, K. Lamač, J. Sviták a S. Innemann. Poprvé se před kamerou objevila 1933 v epizodce O. Kantůrka V tom domečku pod Emauzy. Podobné úlohy ztvárnila i ve Slavínského snímcích Uličnice (1936), Falešná kočička (1937), Děvčátko z venkova (1937) a Žabec (1939) nebo Sextánka (1936, režie S. Innemann), Andula vyhrála (1938, režie M. Cikán), Slávko, nedej se! (1939, režie K. Lamač) ad. Hrála i chlapecké role: v komediích Pozor, straší! (1938, režie K. Lamač), Slečna matinka (1938, režie V. Slavínský) nebo Venoušek a Stázička (1939, režie Č. Šlégl). M. Frič jí před válkou dal příležitost ve dvou filmech: Švadlenka (1936) a v komedii Mravnost nade vše (1937), kde ztvárnila roli nemanželské dcery a byla partnerkou H. Haase. Kariéru přerušila po sňatku s architektem Josefem Pálkou na začátku německé okupace a během války se vyhýbala účinkování v německých filmech. Naposledy hrála ve Slavínského snímku Zlaté dno (1942). Znárodněné kinematografii po válce už její typ nevyhovoval, a tak se až do 1957 odmlčela. Žila ve vile v Kamenici-Ládví nedaleko Prahy. Poté vystupovala jen zřídka v nevelkých úlohách starých komických žen (Poslušně hlásím, 1957, režie K. Steklý; Dnes naposled, 1958, režie M. Frič; Dařbuján a Pandrhola, 1959, režie M. Frič; Čintamani a podvodník, 1964, režie J. Krejčík). J. Menzel ji 1969 obsadil do filmu Skřivánci na niti do role tzv. kopečkářky (říkalo se tak vězenkyním, které se pokusily o útěk za hranice); režisér P. Juráček pak do alegorie Případ pro začínajícího kata (1969). Až v polovině šedesátých let dostala novou příležitost v divadle, hrála v pražském Činoherním klubu v komedii S. O’ Caseyho, která se objevila na televizních obrazovkách a byla také zfilmována Pension pro svobodné pány (1967, režie J. Krejčík). Uměleckou kariéru uzavřela rolí zvídavé tetičky v komedii O. Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974). Příležitostně spolupracovala i s rozhlasem a televizí. Pohřbena byla v Jičíně.

L: Český hraný film 2–7, 1998 – 2007, rejstřík (soupis filmových rolí); FPH 1, s. 99–100; ČBS, s. 139; Tomeš 1, s. 106; Fikejz 1, s. 255–257; R. Mihola, V. F.: nejen o smutném konci nejveselejší herečky, 2003; O. Suchý, Tajemství filmových hvězd, 2004; http://www.csfd.cz (soupis filmových rolí).

Marie Makariusová