FERENC Jindřich 17.6.1881-24.6.1958: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(FERENC_Jindřich_17.6.1881-24.6.1956)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 17.6.1881
| datum narození = 17.6.1881
| místo narození =  
| místo narození = Žďár nad Sázavou
| datum úmrtí = 24.6.1956
| datum úmrtí = 24.6.1958
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Mariánské Lázně
| povolání = 77- Hudební skladatel
| povolání = 77- Hudební skladatel
63- Spisovatel
63- Spisovatel


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jindřich FERENC
}}
 
'''FERENC, Jindřich,''' ''* 17. 6. 1881 Žďár nad Sázavou, † 24. 6. 1958 Mariánské Lázně, hudebník, spisovatel, dramatik''
 
Studoval reálku v Novém Městě na Moravě a poté varhany
na pražské konzervatoři (1903–06). Ve Žďáru nad Sázavou si
1910 otevřel hudební školu a zároveň se stal ředitelem kůru
ve farním kostele sv. Prokopa. Po desetiletém samostatném
pedagogickém působení odešel na Učitelský ústav do Přerova
(1922/23) a do Příbrami (1923/24). Poté 1924 se usadil
jako učitel zpěvu v Kladně a setrval tam téměř do poloviny
padesátých let (1954 vyučoval v Hořovicích). Ve dvacátých
letech se věnoval divadelní tvorbě, epizodicky i poezii. Komponoval
především s ohledem na své pedagogické potřeby,
ale v kladenském hudebním prostředí, a zejména v Kladenské
filharmonii, založené 1902, se uplatnila řada jeho skladeb
(''Smyčcové kvartety 1. a 2''., 1930, 1931; ''Předehra G dur'', 1924;
''Písně lásky pro orchestr, celestu a bicí nástroje'', 1931, písňové
cykly ad.). Je autorem komorní hudby a písní na texty J. Nerudy,
K. Havlíčka Borovského, A. Rimbauda, sborů (V. Hálka,
J. Nerudy, J. Wolkera ad.) i chrámových skladeb. Patřil
k regionálním osobnostem, jež vytvářely na malých městech
kulturní prostředí.
 
Syn '''Jindřich F.''' (* 13. 12. 1913 Žďár nad Sázavou, † 19. 2.
1991 Praha) byl filmovým scenáristou a režisérem Krátkého
filmu Praha. Ve svém díle se věnoval především venkovskému
prostředí. Začínal s filmy laděnými etnograficky (''Horňácká svatba'', 1945; ''Hody v Hrubé Vrbce'', 1946), později točil zemědělské,
osvětové a politické agitky (např. ''Stroje nesmějí stát'',
1946; ''Po dobré přípravě zvládneme jarní práce'', 1950; ''Lidé třetí pětiletky'', 1961; ''Májové zamyšlení'', 1964;
''Tam, kde šumí les'',
1966; ''Ze zámku a podzámčí'', 1967; ''Člověk člověku'', 1971, ad.).
 
'''D:''' básnické sbírky: Horké stopy, 1927; Věčný oheň, 1940; divadelní hry:
Rozmarná žena a lev (komedie o 3 jednáních), 1928; Muž s hvězdou na
čele (komedie o 3 jednáních), 1929. Skladby: 5 smyčcových kvartet (1929–
1952); Taneční suita pro orchestr, 1938; Vánoční symfonie, 1938; Smrt Kozinova,
1923 (kantáta).
 
'''L:''' HS 1, s. 307 (se soupisem skladeb); http://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%
C5%99ich_Ferenc. K Jindřichovi F. ml.: A. F. Šulc, J. F., 1965; Český
film. Režiséři – dokumentaristé, M. Štoll a kol. (eds.), 2009, s. 124–125;
http://www.csfd.cz.
 
'''P:''' Divadelní ústav, Praha, rkp. her: Hormon B.; Jan Maria Plojhar (podle
románu J. Zeyera); Mrtvý mezi dvěma živými (podle S. Christiansena).
 
Jitka Ludvová, Marie Makariusová
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
Řádek 16: Řádek 64:


[[Kategorie:1881]]
[[Kategorie:1881]]
[[Kategorie:1956]]
[[Kategorie:Žďár nad Sázavou]]
[[Kategorie:1958]]
[[Kategorie:Mariánské Lázně]]

Verze z 26. 11. 2017, 16:16

Jindřich FERENC
Narození 17.6.1881
Místo narození Žďár nad Sázavou
Úmrtí 24.6.1958
Místo úmrtí Mariánské Lázně
Povolání

77- Hudební skladatel

63- Spisovatel
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54935

FERENC, Jindřich, * 17. 6. 1881 Žďár nad Sázavou, † 24. 6. 1958 Mariánské Lázně, hudebník, spisovatel, dramatik

Studoval reálku v Novém Městě na Moravě a poté varhany na pražské konzervatoři (1903–06). Ve Žďáru nad Sázavou si 1910 otevřel hudební školu a zároveň se stal ředitelem kůru ve farním kostele sv. Prokopa. Po desetiletém samostatném pedagogickém působení odešel na Učitelský ústav do Přerova (1922/23) a do Příbrami (1923/24). Poté 1924 se usadil jako učitel zpěvu v Kladně a setrval tam téměř do poloviny padesátých let (1954 vyučoval v Hořovicích). Ve dvacátých letech se věnoval divadelní tvorbě, epizodicky i poezii. Komponoval především s ohledem na své pedagogické potřeby, ale v kladenském hudebním prostředí, a zejména v Kladenské filharmonii, založené 1902, se uplatnila řada jeho skladeb (Smyčcové kvartety 1. a 2., 1930, 1931; Předehra G dur, 1924; Písně lásky pro orchestr, celestu a bicí nástroje, 1931, písňové cykly ad.). Je autorem komorní hudby a písní na texty J. Nerudy, K. Havlíčka Borovského, A. Rimbauda, sborů (V. Hálka, J. Nerudy, J. Wolkera ad.) i chrámových skladeb. Patřil k regionálním osobnostem, jež vytvářely na malých městech kulturní prostředí.

Syn Jindřich F. (* 13. 12. 1913 Žďár nad Sázavou, † 19. 2. 1991 Praha) byl filmovým scenáristou a režisérem Krátkého filmu Praha. Ve svém díle se věnoval především venkovskému prostředí. Začínal s filmy laděnými etnograficky (Horňácká svatba, 1945; Hody v Hrubé Vrbce, 1946), později točil zemědělské, osvětové a politické agitky (např. Stroje nesmějí stát, 1946; Po dobré přípravě zvládneme jarní práce, 1950; Lidé třetí pětiletky, 1961; Májové zamyšlení, 1964; Tam, kde šumí les, 1966; Ze zámku a podzámčí, 1967; Člověk člověku, 1971, ad.).

D: básnické sbírky: Horké stopy, 1927; Věčný oheň, 1940; divadelní hry: Rozmarná žena a lev (komedie o 3 jednáních), 1928; Muž s hvězdou na čele (komedie o 3 jednáních), 1929. Skladby: 5 smyčcových kvartet (1929– 1952); Taneční suita pro orchestr, 1938; Vánoční symfonie, 1938; Smrt Kozinova, 1923 (kantáta).

L: HS 1, s. 307 (se soupisem skladeb); http://cs.wikipedia.org/wiki/Jind% C5%99ich_Ferenc. K Jindřichovi F. ml.: A. F. Šulc, J. F., 1965; Český film. Režiséři – dokumentaristé, M. Štoll a kol. (eds.), 2009, s. 124–125; http://www.csfd.cz.

P: Divadelní ústav, Praha, rkp. her: Hormon B.; Jan Maria Plojhar (podle románu J. Zeyera); Mrtvý mezi dvěma živými (podle S. Christiansena).

Jitka Ludvová, Marie Makariusová