FRIED Jiří 1.3.1923-13.9.1999: Porovnání verzí
(FRIED_Jiří_1.3.1923-13.9.1999) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
| místo narození = Prachatice | | místo narození = Prachatice | ||
| datum úmrtí = 13.9.1999 | | datum úmrtí = 13.9.1999 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Prachatice | ||
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel<br />65- Literární historik, kritik nebo teoretik<br />68- Redaktor nebo žurnalista | ||
65- Literární historik, kritik nebo teoretik | |||
68- Redaktor nebo žurnalista | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''FRIED, Jiří''', ''* 1. 3. 1923 Prachatice, † 13. 9. 1999 Prachatice, spisovatel, scenárista'' | |||
Jeho otec byl ruský legionář, původně krejčí, později trafikant. | |||
První čtyři ročníky reálného gymnázia F. absolvoval v rodišti, | |||
po záboru pohraničí 1938 se rodina přestěhovala do Prahy, | |||
F. zůstal u bratra, učitele v Protivíně, a 1942 maturoval | |||
na gymnáziu v Písku. 1942 nastoupil jako úředník do Českomoravského | |||
filmového ústředí, 1943 onemocněl plicní tuberkulózou | |||
a mnoho let se léčil, operován byl 1952. Po osvobození | |||
studoval na Filozofické fakultě UK dějiny umění a estetiku | |||
(v semináři Jana Mukařovského), studia ale nedokončil a 1948 | |||
se stal dramaturgem Československého státního filmu. Tehdy | |||
poznal překladatelku Dagmar Steinovou (* 11. 9. 1922, Vídeň, | |||
Rakousko), s níž se 1952 oženil. Od 1959 byl redaktorem | |||
a náměstkem ředitele nakladatelství Československý spisovatel, | |||
1967 byl zvolen členem ústředního výboru Svazu československých spisovatelů, 1970, po vyloučení z KSČ, ho z nakladatelství propustili a F. se nadále živil jako filmový a televizní | |||
scenárista ve svobodném povolání. | |||
Jako spisovatel debutoval 1954 sbírkou wolkrovské občanské | |||
lyriky ''Rozsvícená okna''. Významný byl jeho přínos soudobé | |||
české próze. V novele ''Časová tíseň'' (1961) zpracoval nosné | |||
téma osobní krize intelektuála, šachového hráče. V trojici zralých | |||
novel ''Abel'' (1966), ''Pověst'' (1966) a ''Hobby'' (1969) reagoval | |||
na podněty francouzského nového románu, a výrazně tak oživil | |||
domácí literární scénu. Nejúspěšnějším jeho dílem byl ''Abel'', | |||
rekapitulující během několika hodin život malíře. V druhé | |||
novele se F. vrátil do atmosféry svého dětství a reflektoval mj. | |||
vztahy Čechů a Němců, třetí novela se zabývá osudem opisovače | |||
cizích textů. 1992 publikoval starší prózu určenou mládeži | |||
''Léto v Altamiře'', kde pojednal o rasové nenávisti v předválečném | |||
pohraničí. Posmrtně vyšel prozaický soubor ''Síla osudu'' | |||
''a jiné povídky'' (2002), jehož jádrem je povídka ''Baroko a jiné'' | |||
''zprávy'', psaná těsně před smrtí. 2005 vydal Jiří Opelík F. korespondenci | |||
s Janem Skácelem. Jeho nejvýznačnějšími filmovými | |||
scénáři byly: ''O ševci Matoušovi'' (1948, režie M. Cikán), ''Svědomí'' | |||
(1948, režie J. Krejčík), ''Vstanou noví bojovníci'' (1951, režie | |||
J. Weiss) a ''Morálka paní Dulské'' (1958, režie J. Krejčík). Řadu | |||
scénářů vypracoval i pro televizi (''Sázka na mrtvého jockeye'', | |||
1967; ''Těžká hodina'', 1983, aj.). Redigoval třísvazkové ''Vybrané'' | |||
''spisy Thomase Manna''. | |||
'''L:''' SČS 1, s. 183–184; Tomeš 1, s. 343; D. Steinová, Vzpomínání, 2007, s. 164 | |||
a passim; http://www.slovnikceskeliteratury.cz (stav k 11. 11. 2014); http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/S/SteinovaDagmar.htm (k Dagmar Steinové; | |||
stav k 11. 11. 2014). | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| Řádek 23: | Řádek 65: | ||
[[Kategorie:Prachatice]] | [[Kategorie:Prachatice]] | ||
[[Kategorie:1999]] | [[Kategorie:1999]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Prachatice]] | ||
Verze z 27. 11. 2017, 13:51
| Jiří FRIED | |
 | |
| Narození | 1.3.1923 |
|---|---|
| Místo narození | Prachatice |
| Úmrtí | 13.9.1999 |
| Místo úmrtí | Prachatice |
| Povolání |
63- Spisovatel 65- Literární historik, kritik nebo teoretik 68- Redaktor nebo žurnalista |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69268 |
FRIED, Jiří, * 1. 3. 1923 Prachatice, † 13. 9. 1999 Prachatice, spisovatel, scenárista
Jeho otec byl ruský legionář, původně krejčí, později trafikant. První čtyři ročníky reálného gymnázia F. absolvoval v rodišti, po záboru pohraničí 1938 se rodina přestěhovala do Prahy, F. zůstal u bratra, učitele v Protivíně, a 1942 maturoval na gymnáziu v Písku. 1942 nastoupil jako úředník do Českomoravského filmového ústředí, 1943 onemocněl plicní tuberkulózou a mnoho let se léčil, operován byl 1952. Po osvobození studoval na Filozofické fakultě UK dějiny umění a estetiku (v semináři Jana Mukařovského), studia ale nedokončil a 1948 se stal dramaturgem Československého státního filmu. Tehdy poznal překladatelku Dagmar Steinovou (* 11. 9. 1922, Vídeň, Rakousko), s níž se 1952 oženil. Od 1959 byl redaktorem a náměstkem ředitele nakladatelství Československý spisovatel, 1967 byl zvolen členem ústředního výboru Svazu československých spisovatelů, 1970, po vyloučení z KSČ, ho z nakladatelství propustili a F. se nadále živil jako filmový a televizní scenárista ve svobodném povolání.
Jako spisovatel debutoval 1954 sbírkou wolkrovské občanské lyriky Rozsvícená okna. Významný byl jeho přínos soudobé české próze. V novele Časová tíseň (1961) zpracoval nosné téma osobní krize intelektuála, šachového hráče. V trojici zralých novel Abel (1966), Pověst (1966) a Hobby (1969) reagoval na podněty francouzského nového románu, a výrazně tak oživil domácí literární scénu. Nejúspěšnějším jeho dílem byl Abel, rekapitulující během několika hodin život malíře. V druhé novele se F. vrátil do atmosféry svého dětství a reflektoval mj. vztahy Čechů a Němců, třetí novela se zabývá osudem opisovače cizích textů. 1992 publikoval starší prózu určenou mládeži Léto v Altamiře, kde pojednal o rasové nenávisti v předválečném pohraničí. Posmrtně vyšel prozaický soubor Síla osudu a jiné povídky (2002), jehož jádrem je povídka Baroko a jiné zprávy, psaná těsně před smrtí. 2005 vydal Jiří Opelík F. korespondenci s Janem Skácelem. Jeho nejvýznačnějšími filmovými scénáři byly: O ševci Matoušovi (1948, režie M. Cikán), Svědomí (1948, režie J. Krejčík), Vstanou noví bojovníci (1951, režie J. Weiss) a Morálka paní Dulské (1958, režie J. Krejčík). Řadu scénářů vypracoval i pro televizi (Sázka na mrtvého jockeye, 1967; Těžká hodina, 1983, aj.). Redigoval třísvazkové Vybrané spisy Thomase Manna.
L: SČS 1, s. 183–184; Tomeš 1, s. 343; D. Steinová, Vzpomínání, 2007, s. 164 a passim; http://www.slovnikceskeliteratury.cz (stav k 11. 11. 2014); http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/S/SteinovaDagmar.htm (k Dagmar Steinové; stav k 11. 11. 2014).
Martin Kučera