FIALA Vlastimil 28.4.1920-10.4.1993: Porovnání verzí
(FIALA_Vlastimil_28.4.1920-10.4.1993) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 28.4.1920 | | datum narození = 28.4.1920 | ||
| místo narození = Zábřeh | | místo narození = Zábřeh na Moravě | ||
| datum úmrtí = 10.4.1993 | | datum úmrtí = 10.4.1993 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''FIALA, Vlastimil,''' ''* 28. 4. 1920 Zábřeh na Moravě, † 10. 4. 1993 Praha, historik umění, kritik, překladatel'' | |||
Maturoval 1939 na gymnáziu v rodišti, před uzavřením vysokých | |||
škol nacisty zahájil studium dějin umění na Filozofické fakultě MU | |||
v Brně, 1942 absolvoval brněnskou Školu uměleckých | |||
řemesel a krátce se živil jako malíř, zúčastnil se několika výstav. | |||
Po osvobození se vrátil na filozofickou fakultu a zakončil válkou | |||
přerušená studia doktorátem (1949) obhájeným u A. Kutala | |||
a V. Richtra. 1948–52 byl Richtrovým asistentem, 1952–55 vedoucím | |||
redaktorem časopisu ''Výtvarné umění'', do něhož přispíval | |||
četnými studiemi, 1955–65 šéfredaktorem a 1959–65 ředitelem | |||
Nakladatelství Svazu československých výtvarných | |||
umělců (1968–73 neslo jméno Obelisk), o jehož vysokou úroveň | |||
se v šedesátých letech zasloužil. Ve druhé polovině šedesátých | |||
let vedl výtvarný odbor na ministerstvu kultury. 1970 byl | |||
vyloučen z KSČ a propuštěn ze zaměstnání. Dlouho zůstával | |||
bez místa, 1975–80 se živil jako propagační referent podniku | |||
Restaurace a jídelny Praha 4. Žil převážně z překladů francouzské | |||
prózy, publikovaných pod cizími jmény (Eduard Hodoušek, | |||
Marie Janů, Alexandr Ort, Jiří Pechar) nebo pod jménem své | |||
manželky, překladatelky a redaktorky nakladatelství Odeon Jarmily, | |||
roz. Bláhové (* 1925). Jako výtvarný kritik spolupracoval | |||
s řadou periodik, zasazoval se o rehabilitaci moderního umění, | |||
psal doslovy k výtvarným publikacím, vydal román V. Huga | |||
''Dělníci moře'' s ilustracemi J. Zrzavého (1960), uspořádal několik | |||
výstav svých přátel A. Paderlíka a F. Jiroudka, jež vybavil katalogy, | |||
ve studii ''A. Paderlík – zátiší'' (1957) se kriticky vyrovnal se | |||
schematismem předchozích let. Jako historik malířství po několika | |||
prvních letech, kdy byl poplatný dobové ideologii, důsledně | |||
propagoval vrcholné hodnoty moderní francouzské malby. | |||
Napsal opakovaně vydávané monografie ''Henri de Toulouse-Lautrec'' (1960), ''Edgar Degas'' (1961), ''André Derain'' (1962), ''Henri Matisse'' (1967) a syntézu ''Impresionismus'' (1964, 2., přeprac. vyd. 1967). | |||
Snažil se v nich uplatňovat ve své době objevné existenciální interpretace. | |||
Uspořádal a komentoval svazek dokumentů k životu | |||
a dílu Camilla Corota (1959). Mládeži byla určena popularizující | |||
knížka ''Pětka z kreslení'' (1969). V několika vydáních vyšel | |||
F. překlad díla H. Perruchota ''Život Toulouse-Lautreca'' (1. vyd. | |||
1962). F. převedl do češtiny ''V srdci světa'' (1964) a ''Panama'' (1987) od B. Cendrarse, romány A. Dumase st. | |||
''Královna Margot'' (1976), ''Králův šašek'' (1992), ''Tři mušketýři ještě po deseti letech'' | |||
(1978) a ''Tři mušketýři po dvaceti letech'' (1982), reportáž D. Lapierra | |||
a L. Collinse ''Hoří už Paříž?'' (1985) a historický román | |||
R. Merlea ''Smrt je mým řemeslem'' (1990). Podílel se pod těžko dešifrovatelnými | |||
pseudonymy na překladech moderní francouzské | |||
poezie, ve volných chvílích maloval, psal básně a věnoval se | |||
numismatice. | |||
'''L:''' Toman 1, s. 218; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 188; SČSVU 2, | |||
s. 234; www.obecprekladatelu.cz; www.databaze-prekladu.cz; http://abartfull. | |||
artarchiv.cz (se soupisem díla a další literaturou). | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | [[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | ||
Verze z 3. 12. 2017, 19:52
| Vlastimil FIALA | |
 | |
| Narození | 28.4.1920 |
|---|---|
| Místo narození | Zábřeh na Moravě |
| Úmrtí | 10.4.1993 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
73- Uměnovědec nebo historik umění 64- Překladatel |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137084 |
FIALA, Vlastimil, * 28. 4. 1920 Zábřeh na Moravě, † 10. 4. 1993 Praha, historik umění, kritik, překladatel
Maturoval 1939 na gymnáziu v rodišti, před uzavřením vysokých škol nacisty zahájil studium dějin umění na Filozofické fakultě MU v Brně, 1942 absolvoval brněnskou Školu uměleckých řemesel a krátce se živil jako malíř, zúčastnil se několika výstav. Po osvobození se vrátil na filozofickou fakultu a zakončil válkou přerušená studia doktorátem (1949) obhájeným u A. Kutala a V. Richtra. 1948–52 byl Richtrovým asistentem, 1952–55 vedoucím redaktorem časopisu Výtvarné umění, do něhož přispíval četnými studiemi, 1955–65 šéfredaktorem a 1959–65 ředitelem Nakladatelství Svazu československých výtvarných umělců (1968–73 neslo jméno Obelisk), o jehož vysokou úroveň se v šedesátých letech zasloužil. Ve druhé polovině šedesátých let vedl výtvarný odbor na ministerstvu kultury. 1970 byl vyloučen z KSČ a propuštěn ze zaměstnání. Dlouho zůstával bez místa, 1975–80 se živil jako propagační referent podniku Restaurace a jídelny Praha 4. Žil převážně z překladů francouzské prózy, publikovaných pod cizími jmény (Eduard Hodoušek, Marie Janů, Alexandr Ort, Jiří Pechar) nebo pod jménem své manželky, překladatelky a redaktorky nakladatelství Odeon Jarmily, roz. Bláhové (* 1925). Jako výtvarný kritik spolupracoval s řadou periodik, zasazoval se o rehabilitaci moderního umění, psal doslovy k výtvarným publikacím, vydal román V. Huga Dělníci moře s ilustracemi J. Zrzavého (1960), uspořádal několik výstav svých přátel A. Paderlíka a F. Jiroudka, jež vybavil katalogy, ve studii A. Paderlík – zátiší (1957) se kriticky vyrovnal se schematismem předchozích let. Jako historik malířství po několika prvních letech, kdy byl poplatný dobové ideologii, důsledně propagoval vrcholné hodnoty moderní francouzské malby. Napsal opakovaně vydávané monografie Henri de Toulouse-Lautrec (1960), Edgar Degas (1961), André Derain (1962), Henri Matisse (1967) a syntézu Impresionismus (1964, 2., přeprac. vyd. 1967). Snažil se v nich uplatňovat ve své době objevné existenciální interpretace. Uspořádal a komentoval svazek dokumentů k životu a dílu Camilla Corota (1959). Mládeži byla určena popularizující knížka Pětka z kreslení (1969). V několika vydáních vyšel F. překlad díla H. Perruchota Život Toulouse-Lautreca (1. vyd. 1962). F. převedl do češtiny V srdci světa (1964) a Panama (1987) od B. Cendrarse, romány A. Dumase st. Královna Margot (1976), Králův šašek (1992), Tři mušketýři ještě po deseti letech (1978) a Tři mušketýři po dvaceti letech (1982), reportáž D. Lapierra a L. Collinse Hoří už Paříž? (1985) a historický román R. Merlea Smrt je mým řemeslem (1990). Podílel se pod těžko dešifrovatelnými pseudonymy na překladech moderní francouzské poezie, ve volných chvílích maloval, psal básně a věnoval se numismatice.
L: Toman 1, s. 218; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 188; SČSVU 2, s. 234; www.obecprekladatelu.cz; www.databaze-prekladu.cz; http://abartfull. artarchiv.cz (se soupisem díla a další literaturou).
Martin Kučera