FINGESTEN Michel 18.4.1884-8.10.1943: Porovnání verzí
(FINGESTEN_Michel_18.4.1884-8.10.1943) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 18.4.1884 | | datum narození = 18.4.1884 | ||
| místo narození = Bučkovice u | | místo narození = Bučkovice (u Bielska-Białé, dnes Buczkowice, Polsko) | ||
| datum úmrtí = 8.10.1943 | | datum úmrtí = 8.10.1943 | ||
| místo úmrtí = Cosenza | | místo úmrtí = Cosenza (Itálie) | ||
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''FINGESTEN, Michel''' ''(vl. jm. Finkelstein, Michl), * 18. 4. 1884 Bučkovice (u Bielska-Białé, dnes Buczkowice, Polsko), † 8. 10. 1943 Cosenza (Itálie), grafik, malíř'' | |||
Narodil se jako nejstarší ze šesti dětí v německojazyčné židovské | |||
rodině tkalce. 1900–02 studoval malířství na Akademii výtvarných | |||
umění ve Vídni v ateliérech profesorů Griepenkerla | |||
a Strehblowa, přispíval karikaturami do humoristických časopisů. | |||
1902 se dal v Hamburku najmout na loď do Ameriky. | |||
1902–06 žil v USA, vydělával si příležitostnou prací, kresbou | |||
pro časopisy, malbou vedut ve Filadelfii, New Yorku a San Francisku. | |||
Po velkém zemětřesení z dubna 1906 odplul do Austrálie, | |||
kde těžce onemocněl, po vyléčení se vrátil do Evropy. 1907–08 | |||
studoval malbu v Mnichově u F. von Stucka, 1908–12 byl námořníkem | |||
v Hongkongu, 1912–13 pobýval v Paříži, kde se rozhodl | |||
pro profesionální výtvarnou dráhu. Od 1913 žil v Berlíně, | |||
1914–29 byl ženat s Biancou Schickovou (1889–1941), s níž | |||
měl dceru Ruth a syna Petera, pozdějšího sochaře. Od 1913 se | |||
F. téměř výhradně věnoval grafice jako nejvlastnější doméně svého | |||
mimořádného nadání. V knižně vydávaných albech leptů, | |||
suchých jehel, litografií a řezeb využíval jak secesního dekorativismu, | |||
tak expresivní erotické symboliky, stal se členem spolku | |||
Neue Sezession, čelným spolupracovníkem umělecké revue | |||
''Marsyas'' a vyhledávaným ilustrátorem i portrétistou. 1918 uspořádal | |||
první soubornou výstavu, která se setkala s velkým úspěchem | |||
u kritiků i veřejnosti. Pronikl mezi špičku německých poválečných | |||
expresionistů, pro něž byl charakteristický sociálně | |||
kritický akcent. 1927–29 spolupracoval s pokrokovou revue | |||
''Künstler-Selbsthilfe'' (od 2. ročníku ''Kunst der Zeit''), určenou | |||
k podpoře začínajících umělců. 1927–28 studijně navštívil Španělsko, | |||
kde se vrátil k olejomalbě a kvaši v poetických krajinných | |||
záběrech, jež se na výstavě 1928 dočkaly význačného úspěchu. | |||
Od konce dvacátých let se F. soustředil na tvorbu exlibris | |||
a novoročenek a na návrhy oznámení a plakátů pro galerii Neue | |||
Kunsthandlung. Exlibris povýšil na subjektivní grafický žánr | |||
s vysokou mírou výpovědní hodnoty, kde nezávisle řešil ryze | |||
výtvarné otázky. 1930–35 pracoval jako umělecký poradce | |||
v Umělecké tiskárně Sebastiana Malze. Grafické techniky rozšířil | |||
experimentálně o algrafii. Po nástupu nacismu tvořil drobnou | |||
grafiku hlavně pro soukromé sběratele, přestal publikovat, | |||
naposledy vystavoval 1934. Se synem emigroval v lednu 1936 | |||
do Itálie. V exilu dosáhlo jeho mistrovství vrcholu. V Miláně založil | |||
Skupinu sběratelů exlibris, 1937 uspořádal výstavu. V grafických | |||
listech komentoval politické události a jeho bytostný | |||
poetismus přijal prvky imaginativního surrealismu. Proti nové | |||
světové válce rozhodně protestoval, dokonce ve dvou rozměrných | |||
grafických cyklech, kde se prolnula novosymbolická, expresionistická | |||
a surrealistická poetika. V květnu 1939 odeslal | |||
syna za matkou a sestrou do USA, sám neměl finanční prostředky | |||
k cestě přes oceán. 1940 byl zatčen a internován v táboře | |||
Civitella del Tronto. 1941 se tam uzavřelo F. grafické dílo krásnými | |||
dřevořezy tištěnými pomocí olejových barev. Do tábora | |||
Ferramonti-Tarsia v Kalábrii byl přeložen 1943, onemocněl tam | |||
malárií, dočkal se sice osvobození tábora, ale podlehl sepsi po | |||
operaci nohy. Pohřben byl na nedalekém hřbitově v Cerisanu. | |||
'''L:''' Vollmer 2, s. 106–107; P. Friedrich, M. F., Berlin 1920; G. Mantero, | |||
M. F., Frederikshavn 1977; N. Nechwatal, M. F. Das graphischeWerk, [b.m.] | |||
1984; E. Deeken, Exlibris von M. F. Versuch einer vorläufigen Werkliste, | |||
Wiesbaden 2000; J. Placák, Zapomenutý malíř, Roš chodeš 69, 2007, č. 11, | |||
s. 16; A. Pařík, M. F., 2008. | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
[[Kategorie:1884]] | [[Kategorie:1884]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Bučkovice]] | ||
[[Kategorie:1943]] | [[Kategorie:1943]] | ||
[[Kategorie:Cosenza]] | [[Kategorie:Cosenza]] |
Verze z 9. 1. 2018, 17:41
Michel FINGESTEN | |
Narození | 18.4.1884 |
---|---|
Místo narození | Bučkovice (u Bielska-Białé, dnes Buczkowice, Polsko) |
Úmrtí | 8.10.1943 |
Místo úmrtí | Cosenza (Itálie) |
Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137101 |
FINGESTEN, Michel (vl. jm. Finkelstein, Michl), * 18. 4. 1884 Bučkovice (u Bielska-Białé, dnes Buczkowice, Polsko), † 8. 10. 1943 Cosenza (Itálie), grafik, malíř
Narodil se jako nejstarší ze šesti dětí v německojazyčné židovské rodině tkalce. 1900–02 studoval malířství na Akademii výtvarných umění ve Vídni v ateliérech profesorů Griepenkerla a Strehblowa, přispíval karikaturami do humoristických časopisů. 1902 se dal v Hamburku najmout na loď do Ameriky. 1902–06 žil v USA, vydělával si příležitostnou prací, kresbou pro časopisy, malbou vedut ve Filadelfii, New Yorku a San Francisku. Po velkém zemětřesení z dubna 1906 odplul do Austrálie, kde těžce onemocněl, po vyléčení se vrátil do Evropy. 1907–08 studoval malbu v Mnichově u F. von Stucka, 1908–12 byl námořníkem v Hongkongu, 1912–13 pobýval v Paříži, kde se rozhodl pro profesionální výtvarnou dráhu. Od 1913 žil v Berlíně, 1914–29 byl ženat s Biancou Schickovou (1889–1941), s níž měl dceru Ruth a syna Petera, pozdějšího sochaře. Od 1913 se F. téměř výhradně věnoval grafice jako nejvlastnější doméně svého mimořádného nadání. V knižně vydávaných albech leptů, suchých jehel, litografií a řezeb využíval jak secesního dekorativismu, tak expresivní erotické symboliky, stal se členem spolku Neue Sezession, čelným spolupracovníkem umělecké revue Marsyas a vyhledávaným ilustrátorem i portrétistou. 1918 uspořádal první soubornou výstavu, která se setkala s velkým úspěchem u kritiků i veřejnosti. Pronikl mezi špičku německých poválečných expresionistů, pro něž byl charakteristický sociálně kritický akcent. 1927–29 spolupracoval s pokrokovou revue Künstler-Selbsthilfe (od 2. ročníku Kunst der Zeit), určenou k podpoře začínajících umělců. 1927–28 studijně navštívil Španělsko, kde se vrátil k olejomalbě a kvaši v poetických krajinných záběrech, jež se na výstavě 1928 dočkaly význačného úspěchu. Od konce dvacátých let se F. soustředil na tvorbu exlibris a novoročenek a na návrhy oznámení a plakátů pro galerii Neue Kunsthandlung. Exlibris povýšil na subjektivní grafický žánr s vysokou mírou výpovědní hodnoty, kde nezávisle řešil ryze výtvarné otázky. 1930–35 pracoval jako umělecký poradce v Umělecké tiskárně Sebastiana Malze. Grafické techniky rozšířil experimentálně o algrafii. Po nástupu nacismu tvořil drobnou grafiku hlavně pro soukromé sběratele, přestal publikovat, naposledy vystavoval 1934. Se synem emigroval v lednu 1936 do Itálie. V exilu dosáhlo jeho mistrovství vrcholu. V Miláně založil Skupinu sběratelů exlibris, 1937 uspořádal výstavu. V grafických listech komentoval politické události a jeho bytostný poetismus přijal prvky imaginativního surrealismu. Proti nové světové válce rozhodně protestoval, dokonce ve dvou rozměrných grafických cyklech, kde se prolnula novosymbolická, expresionistická a surrealistická poetika. V květnu 1939 odeslal syna za matkou a sestrou do USA, sám neměl finanční prostředky k cestě přes oceán. 1940 byl zatčen a internován v táboře Civitella del Tronto. 1941 se tam uzavřelo F. grafické dílo krásnými dřevořezy tištěnými pomocí olejových barev. Do tábora Ferramonti-Tarsia v Kalábrii byl přeložen 1943, onemocněl tam malárií, dočkal se sice osvobození tábora, ale podlehl sepsi po operaci nohy. Pohřben byl na nedalekém hřbitově v Cerisanu.
L: Vollmer 2, s. 106–107; P. Friedrich, M. F., Berlin 1920; G. Mantero, M. F., Frederikshavn 1977; N. Nechwatal, M. F. Das graphischeWerk, [b.m.] 1984; E. Deeken, Exlibris von M. F. Versuch einer vorläufigen Werkliste, Wiesbaden 2000; J. Placák, Zapomenutý malíř, Roš chodeš 69, 2007, č. 11, s. 16; A. Pařík, M. F., 2008.
Martin Kučera