FISCHER Oskar 12.4.1876-2.3.1942: Porovnání verzí
(FISCHER_Oskar_12.4.1876-2.3.1942) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 12.4.1876 | | datum narození = 12.4.1876 | ||
| místo narození = | | místo narození = Slaný | ||
| datum úmrtí = 2.3.1942 | | datum úmrtí = 2.3.1942 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Terezín | ||
| povolání = 15- Lékaři | | povolání = 15- Lékaři | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''FISCHER, Oskar,''' ''* 12. 4. 1876 Slaný, † 2. 3. 1942 Terezín, lékař psychiatr, neurolog'' | |||
Narodil se v rodině malorolníka. Prarodiče byli původně českobratrského | |||
vyznání, pro odpor ke katolické církvi se přihlásili | |||
k židovství (F. se k němu hlásil do 1905, poté konvertoval | |||
k evangelické církvi). 1893 maturoval na českém gymnáziu ve | |||
Slaném, 1900 absolvoval německou lékařskou fakultu v Praze. | |||
Působil jako volontér, demonstrátor a asistent při pražském německém | |||
patologicko-anatomickém ústavu H. Chiariho, později | |||
v psychiatrickém ústavu A. Picka. 1906 se habilitoval pro psychiatrii | |||
a neurologii. Za první světové války působil v týlu jako | |||
lékař, vedl nervové oddělení rezervní vojenské nemocnice v Praze | |||
a Pardubicích. 1917 byl jmenován mimořádným profesorem. | |||
Na Německé univerzitě přednášel do 1939. | |||
Věnoval se histopatologickým výzkumům a klinickým otázkám | |||
souvisejícím s narušením vnímání proporcionality (dysmegalopsie), | |||
léčbě progresivní paralýzy, patogenezi pásového oparu, | |||
metaluetickým onemocněním a anatomii rakovinných metastází | |||
do centrálního nervového systému. Zabýval se také grafologií | |||
a parapsychologickými jevy. Dodnes ceněné zůstaly klinicko-patologické | |||
studie o šestnácti případech stařecké demence, které | |||
publikoval na základě paralelních výzkumů s A. Alzheimerem. | |||
1907 podal první popis neuritického plaku, jedné z neuropatologických | |||
charakteristik stavu, který je dnes označován jako | |||
Alzheimerova choroba. Po mnoho let se proto odkazovalo na | |||
tzv. Fischerův plak a nemoc byla označována jako Fischerova | |||
presbyofrenie, v současnosti je F. práce téměř zapomenuta. Formuloval | |||
také hypotézu sphaerotrichie. Během války dokončil | |||
monografii o progresivní paralýze, která však nebyla publikována. | |||
Přispíval do mezinárodních vědeckých kompendií. Vedle | |||
akademické dráhy se věnoval soukromé praxi a patřil k nejvyhledávanějším | |||
psychiatrům v Praze. 1908 založil spolu s bratrancem, | |||
lékařem L. Kosákem, soukromý Léčebný ústav pro choroby | |||
nervové a duševní ve Veleslavíně, který vědecky řídil. Stal se | |||
rovněž soudním znalcem pro psychiatrii a členem řady odborných | |||
společností v Československu, Německu a Rakousku. | |||
Po vzniku Československa kandidoval do Národního shromáždění | |||
a pražského městského zastupitelstva za německé liberály. | |||
Do širšího povědomí vstoupil 1929 svou účastí v litoměřickém | |||
procesu s údajným jasnovidcem E. J. Hanussenem (vl. jm. | |||
Herrschmann Steinschneider). Ještě před německou okupací | |||
ohlásil, že nebude nadále přednášet, a současně se vzdal venia legendi | |||
uděleného německou lékařskou fakultou. Za protektorátu | |||
ho postihla protižidovská opatření. Sanatorium ve Veleslavíně | |||
dostalo nuceného německého správce a 1940 F. nebyl ani | |||
navzdory intervencím zahrnut na seznam jedenačtyřiceti osobností | |||
židovského původu, které byly vyjmuty z dosahu protižidovských | |||
opatření. Byl deportován do terezínského ghetta, kde | |||
zemřel. | |||
'''D:''' Miliare Nekrosen mit drusigenWucherungen der Neurofibrillen, eine regelmässige | |||
Veränderung der Hirnrinde bei seniler Demenz, in: Monatsschrift | |||
für Psychiatrie und Neurologie 22, 1907, s. 361–372; Die presbyophrene | |||
Demenz, deren anatomische Grundlage und klinische Abgrenzung, | |||
in: Zeitschrift für die gesamte Neurologie und Psychiatrie 3, 1910, | |||
s. 371–470; Ein weiterer Beitrag zur Klinik und Pathologie der presbyophrenen | |||
Demenz, in: tamtéž 12, 1912, s. 99–134; Spezielle Pathologie und Therapie | |||
innerer Krankheiten. Nervenkrankheiten 1, Berlin 1919–1924; Experimente | |||
mit Raphael Schermann, Berlin – Wien 1924. | |||
'''L:''' MSN 2, s. 765; Kürschners Deutscher Gelehrten-Kalender 1935, Berlin – | |||
Leipzig 1935; OSND 2/1, s. 583; BL 1, s. 358; BLDMF, s. 67; BJB, | |||
s. 50–51; Terezínská pamětní kniha: židovské oběti nacistických deportací | |||
z Čech a Moravy 1941–1945, 1–2, 1995, M. Kárný (ed.), rejstřík; Kulturní | |||
adresář ČSR, A. Dolenský (ed.), 1934, s. 95; 1936, s. 111; J. Říha – A. Řibřid, | |||
Zdravotnická ročenka Protektorátu Čechy a Morava XI., 1939–1940, | |||
1940, s. 250–251; Koerting, s. 184, 189; V. Vondráček, Lékař dále vzpomíná, | |||
1977, s. 189, 195–196; A. Míšková – M. Neumüller, Společnost pro | |||
podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách (Německá akademie | |||
věd v Praze), 1994, s. 129; A. Kertesz – J. Kalvach, Arnold Pick and German | |||
Neuropsychiatry in Prague, in: Archives of Neurology 53, 1996, s. 935–938; | |||
A. Kreuter, Deutschsprachige Neurologen und Psychiater, München 1996, | |||
s. 344–355; R. M. Wlaschek, Die Opfer des Nationalsozialismus unter den | |||
Professoren der Prager Universitäten, in: H. Lemberg (ed.), Universitäten in | |||
nationaler Konkurrenz, München 2003, s. 195–205, zvl. s. 202; F. C. C. Peng, | |||
Is Dementia a Disease?, in: Gerontology 49, 2003, s. 384–391; J. E. Morley, | |||
A brief History of Geriatrics, in: Journal of Gerontology 59A, 2004, | |||
s. 1132–1152; M. Goedert, O. F. and the Study of Dementia, in: Brain (Oxford) | |||
April 2009, 132(4), s. 1102–1111; P. Kalvach – Z. Kalvach, History of | |||
understanding dementia (příspěvek přednesený na 2nd International Conference | |||
on Psychiatric Museums and History of Psychiatry, Prague, October | |||
29–30, 2009, CD ROM). | |||
'''P:''' NA, Praha, fond PŘ 1941–1951; fond MV-SR, k. 5054; fond ÚŘP-AMV- | |||
114, k. 181; Archiv Kanceláře prezidenta republiky, Praha, R5686/40; Archiv | |||
UK, Praha, f. LF NU; tamtéž, Rig. 1885–1911. | |||
Michal V. Šimůnek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:15- Lékaři]] | [[Kategorie:15- Lékaři]] | ||
[[Kategorie:1876]] | [[Kategorie:1876]] | ||
[[Kategorie:Slaný]] | |||
[[Kategorie:1942]] | [[Kategorie:1942]] | ||
[[Kategorie:Terezín]] |
Verze z 22. 1. 2018, 17:29
Oskar FISCHER | |
Narození | 12.4.1876 |
---|---|
Místo narození | Slaný |
Úmrtí | 2.3.1942 |
Místo úmrtí | Terezín |
Povolání | 15- Lékaři |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55320 |
FISCHER, Oskar, * 12. 4. 1876 Slaný, † 2. 3. 1942 Terezín, lékař psychiatr, neurolog
Narodil se v rodině malorolníka. Prarodiče byli původně českobratrského vyznání, pro odpor ke katolické církvi se přihlásili k židovství (F. se k němu hlásil do 1905, poté konvertoval k evangelické církvi). 1893 maturoval na českém gymnáziu ve Slaném, 1900 absolvoval německou lékařskou fakultu v Praze. Působil jako volontér, demonstrátor a asistent při pražském německém patologicko-anatomickém ústavu H. Chiariho, později v psychiatrickém ústavu A. Picka. 1906 se habilitoval pro psychiatrii a neurologii. Za první světové války působil v týlu jako lékař, vedl nervové oddělení rezervní vojenské nemocnice v Praze a Pardubicích. 1917 byl jmenován mimořádným profesorem. Na Německé univerzitě přednášel do 1939.
Věnoval se histopatologickým výzkumům a klinickým otázkám souvisejícím s narušením vnímání proporcionality (dysmegalopsie), léčbě progresivní paralýzy, patogenezi pásového oparu, metaluetickým onemocněním a anatomii rakovinných metastází do centrálního nervového systému. Zabýval se také grafologií a parapsychologickými jevy. Dodnes ceněné zůstaly klinicko-patologické studie o šestnácti případech stařecké demence, které publikoval na základě paralelních výzkumů s A. Alzheimerem. 1907 podal první popis neuritického plaku, jedné z neuropatologických charakteristik stavu, který je dnes označován jako Alzheimerova choroba. Po mnoho let se proto odkazovalo na tzv. Fischerův plak a nemoc byla označována jako Fischerova presbyofrenie, v současnosti je F. práce téměř zapomenuta. Formuloval také hypotézu sphaerotrichie. Během války dokončil monografii o progresivní paralýze, která však nebyla publikována. Přispíval do mezinárodních vědeckých kompendií. Vedle akademické dráhy se věnoval soukromé praxi a patřil k nejvyhledávanějším psychiatrům v Praze. 1908 založil spolu s bratrancem, lékařem L. Kosákem, soukromý Léčebný ústav pro choroby nervové a duševní ve Veleslavíně, který vědecky řídil. Stal se rovněž soudním znalcem pro psychiatrii a členem řady odborných společností v Československu, Německu a Rakousku.
Po vzniku Československa kandidoval do Národního shromáždění a pražského městského zastupitelstva za německé liberály. Do širšího povědomí vstoupil 1929 svou účastí v litoměřickém procesu s údajným jasnovidcem E. J. Hanussenem (vl. jm. Herrschmann Steinschneider). Ještě před německou okupací ohlásil, že nebude nadále přednášet, a současně se vzdal venia legendi uděleného německou lékařskou fakultou. Za protektorátu ho postihla protižidovská opatření. Sanatorium ve Veleslavíně dostalo nuceného německého správce a 1940 F. nebyl ani navzdory intervencím zahrnut na seznam jedenačtyřiceti osobností židovského původu, které byly vyjmuty z dosahu protižidovských opatření. Byl deportován do terezínského ghetta, kde zemřel.
D: Miliare Nekrosen mit drusigenWucherungen der Neurofibrillen, eine regelmässige Veränderung der Hirnrinde bei seniler Demenz, in: Monatsschrift für Psychiatrie und Neurologie 22, 1907, s. 361–372; Die presbyophrene Demenz, deren anatomische Grundlage und klinische Abgrenzung, in: Zeitschrift für die gesamte Neurologie und Psychiatrie 3, 1910, s. 371–470; Ein weiterer Beitrag zur Klinik und Pathologie der presbyophrenen Demenz, in: tamtéž 12, 1912, s. 99–134; Spezielle Pathologie und Therapie innerer Krankheiten. Nervenkrankheiten 1, Berlin 1919–1924; Experimente mit Raphael Schermann, Berlin – Wien 1924.
L: MSN 2, s. 765; Kürschners Deutscher Gelehrten-Kalender 1935, Berlin – Leipzig 1935; OSND 2/1, s. 583; BL 1, s. 358; BLDMF, s. 67; BJB, s. 50–51; Terezínská pamětní kniha: židovské oběti nacistických deportací z Čech a Moravy 1941–1945, 1–2, 1995, M. Kárný (ed.), rejstřík; Kulturní adresář ČSR, A. Dolenský (ed.), 1934, s. 95; 1936, s. 111; J. Říha – A. Řibřid, Zdravotnická ročenka Protektorátu Čechy a Morava XI., 1939–1940, 1940, s. 250–251; Koerting, s. 184, 189; V. Vondráček, Lékař dále vzpomíná, 1977, s. 189, 195–196; A. Míšková – M. Neumüller, Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách (Německá akademie věd v Praze), 1994, s. 129; A. Kertesz – J. Kalvach, Arnold Pick and German Neuropsychiatry in Prague, in: Archives of Neurology 53, 1996, s. 935–938; A. Kreuter, Deutschsprachige Neurologen und Psychiater, München 1996, s. 344–355; R. M. Wlaschek, Die Opfer des Nationalsozialismus unter den Professoren der Prager Universitäten, in: H. Lemberg (ed.), Universitäten in nationaler Konkurrenz, München 2003, s. 195–205, zvl. s. 202; F. C. C. Peng, Is Dementia a Disease?, in: Gerontology 49, 2003, s. 384–391; J. E. Morley, A brief History of Geriatrics, in: Journal of Gerontology 59A, 2004, s. 1132–1152; M. Goedert, O. F. and the Study of Dementia, in: Brain (Oxford) April 2009, 132(4), s. 1102–1111; P. Kalvach – Z. Kalvach, History of understanding dementia (příspěvek přednesený na 2nd International Conference on Psychiatric Museums and History of Psychiatry, Prague, October 29–30, 2009, CD ROM).
P: NA, Praha, fond PŘ 1941–1951; fond MV-SR, k. 5054; fond ÚŘP-AMV- 114, k. 181; Archiv Kanceláře prezidenta republiky, Praha, R5686/40; Archiv UK, Praha, f. LF NU; tamtéž, Rig. 1885–1911.
Michal V. Šimůnek