FLORJANSKÝ Vladislav 4.5.1854-11.4.1911: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 16: | Řádek 16: | ||
soukromě, pokračoval u Slovince F. Gerbiče a italské pěvkyně | soukromě, pokračoval u Slovince F. Gerbiče a italské pěvkyně | ||
A. Paschalis-Souvestreové. Od 1884 vystupoval ve lvovském | A. Paschalis-Souvestreové. Od 1884 vystupoval ve lvovském | ||
polském divadle, kde debutoval v Millöckerově operetě Žebravý | polském divadle, kde debutoval v Millöckerově operetě ''Žebravý student''. Do Prahy ho doporučila polská zpěvačka Tereza Arklová | ||
student. Do Prahy ho doporučila polská zpěvačka Tereza Arklová | |||
(Teresa Arklowa), která 1885–89 hostovala v Národním divadle. | (Teresa Arklowa), která 1885–89 hostovala v Národním divadle. | ||
Na jeho jevišti F. debutoval 1886 jako Jontek v opeře Halka | Na jeho jevišti F. debutoval 1886 jako Jontek v opeře ''Halka'' | ||
S. Moniuszka a na základě dalšího hostování v téže roli 1887 | S. Moniuszka a na základě dalšího hostování v téže roli 1887 | ||
byl angažován. Po odchodu C. Raverty a A. Vávry se stal hlavním | byl angažován. Po odchodu C. Raverty a A. Vávry se stal hlavním | ||
interpretem tenorového oboru. Přestože mu byla vytýkána | interpretem tenorového oboru. Přestože mu byla vytýkána | ||
nedokonalá česká výslovnost, stal se miláčkem pražského publika. | nedokonalá česká výslovnost, stal se miláčkem pražského publika. | ||
Zpíval stěžejní partie Radama (G. Verdi: Aida), Dona José | Zpíval stěžejní partie Radama (G. Verdi: ''Aida''), Dona José | ||
(G. Bizet: Carmen), Edgara (G. Donizetti: Lucie z Lammermooru), | (G. Bizet: ''Carmen''), Edgara (G. Donizetti: ''Lucie z Lammermooru''), | ||
Cania (R. Leoncavallo: Komedianti), Turiddua (P. Mascagni: | Cania (R. Leoncavallo: ''Komedianti''), Turiddua (P. Mascagni: | ||
Sedlák kavalír), Raoula (G.Meyerbeer: Hugenoti), ale také titulní | ''Sedlák kavalír''), Raoula (G.Meyerbeer: ''Hugenoti''), ale také titulní | ||
roli Wagnerova Tannhäusera, zvláště ceněn byl jeho Eleazar | roli Wagnerova ''Tannhäusera'', zvláště ceněn byl jeho Eleazar | ||
v Halévyho Židovce. Vynikající příležitost dostal 1888 v české | v Halévyho ''Židovce''. Vynikající příležitost dostal 1888 v české | ||
premiéře Verdiho Othella, téhož roku sklidil uznání skladatele | premiéře Verdiho ''Othella'', téhož roku sklidil uznání skladatele | ||
při české premiéře Čajkovského Evžena Oněgina, v němž ztělesnil | při české premiéře Čajkovského ''Evžena Oněgina'', v němž ztělesnil | ||
Lenského, úspěch měl i 1892 jako Heřman v české premiéře | Lenského, úspěch měl i 1892 jako Heřman v české premiéře | ||
Čajkovského Pikové dámy. Spolu s Bertou Foersterovou v roli | Čajkovského ''Pikové dámy''. Spolu s Bertou Foersterovou v roli | ||
Nefty se postaral o senzaci sezony 1889/90 v titulní roli opery | Nefty se postaral o senzaci sezony 1889/90 v titulní roli opery | ||
Asrael Alberta Franchettiho (premiéra 1890, do 1900 celkem | ''Asrael'' Alberta Franchettiho (premiéra 1890, do 1900 celkem | ||
61 repríz). V devadesátých letech patřil F. k nejlépe placeným | 61 repríz). V devadesátých letech patřil F. k nejlépe placeným | ||
sólistům Národního divadla. Vystupoval také koncertně. 1892 | sólistům Národního divadla. Vystupoval také koncertně. 1892 | ||
se zúčastnil zájezdu souboru Národního divadla na Mezinárodní | se zúčastnil zájezdu souboru Národního divadla na Mezinárodní | ||
divadelní a hudební výstavu ve Vídni, kde účinkoval v titulních | divadelní a hudební výstavu ve Vídni, kde účinkoval v titulních | ||
rolích Smetanova Dalibora a Dvořákova Dimitrije. Z českých | rolích Smetanova ''Dalibora'' a Dvořákova ''Dimitrije''. Z českých | ||
oper zpíval dále Vítka ve Smetanově Tajemství, Jíru | oper zpíval dále Vítka ve Smetanově ''Tajemství'', Jíru | ||
v Braniborech v Čechách, Otu v opeře Dítě Tábora K. Bendla, Jaroslava | v ''Braniborech v Čechách'', Otu v opeře ''Dítě Tábora'' K. Bendla, Jaroslava | ||
v Šeborově Nevěstě husitské. Ke své benefici u příležitosti | v Šeborově ''Nevěstě husitské''. Ke své benefici u příležitosti | ||
desetiletí činnosti v Národním divadle 1897 zvolil Jeníka z Prodané | desetiletí činnosti v Národním divadle 1897 zvolil Jeníka z ''Prodané nevěsty''. Jako člen pražského ND zpíval v rodném Lvově | ||
nevěsty. Jako člen pražského ND zpíval v rodném Lvově | |||
(1888, 1895, 1897), v Krakově (1889, 1892, 1898) a 1895 | (1888, 1895, 1897), v Krakově (1889, 1892, 1898) a 1895 | ||
v Mariinském divadle v Petrohradě. | v Mariinském divadle v Petrohradě. | ||
Silnou konkurenci pro něho 1899 znamenal příchod Karla Buriana | Silnou konkurenci pro něho 1899 znamenal příchod Karla Buriana | ||
do Národního divadla. V té době byla z kritik náhle cítit | do Národního divadla. V té době byla z kritik náhle cítit | ||
Řádek 58: | Řádek 57: | ||
tomu či onomu. F. hostoval v Národním divadle 1902, 1904 | tomu či onomu. F. hostoval v Národním divadle 1902, 1904 | ||
a 1905, současně také v Brně, Plzni aj. S Národním divadlem se | a 1905, současně také v Brně, Plzni aj. S Národním divadlem se | ||
rozloučil titulní rolí ve Smetanově Daliborovi. Za dobu svého | rozloučil titulní rolí ve Smetanově ''Daliborovi''. Za dobu svého | ||
působení tam vystoupil ve čtyřiasedmdesáti inscenacích. Poté | působení tam vystoupil ve čtyřiasedmdesáti inscenacích. Poté | ||
účinkoval ve Velkém divadle ve Varšavě, od 1902 i jako režisér. | účinkoval ve Velkém divadle ve Varšavě, od 1902 i jako režisér. |
Verze z 5. 2. 2018, 19:24
Vladislav FLORJANSKÝ | |
![]() | |
Narození | 4.5.1854 |
---|---|
Místo narození | Lvov (Ukrajina) |
Úmrtí | 11.4.1911 |
Místo úmrtí | Lvov (Ukrajina) |
Povolání | 78- Hudební interpret |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55433 |
FLORJANSKÝ, Vladislav (vl. jm. Florian Kohman, Koman, též FLORIANSKI; FLORJANSKI; FLORYANSKI, Władysław), * 4. 5. 1854 Lvov (Ukrajina), † 11. 4. 1911 Lvov (Ukrajina), zpěvák
Původním povoláním byl poštovní úředník. Zpěv začal studovat soukromě, pokračoval u Slovince F. Gerbiče a italské pěvkyně A. Paschalis-Souvestreové. Od 1884 vystupoval ve lvovském polském divadle, kde debutoval v Millöckerově operetě Žebravý student. Do Prahy ho doporučila polská zpěvačka Tereza Arklová (Teresa Arklowa), která 1885–89 hostovala v Národním divadle. Na jeho jevišti F. debutoval 1886 jako Jontek v opeře Halka S. Moniuszka a na základě dalšího hostování v téže roli 1887 byl angažován. Po odchodu C. Raverty a A. Vávry se stal hlavním interpretem tenorového oboru. Přestože mu byla vytýkána nedokonalá česká výslovnost, stal se miláčkem pražského publika. Zpíval stěžejní partie Radama (G. Verdi: Aida), Dona José (G. Bizet: Carmen), Edgara (G. Donizetti: Lucie z Lammermooru), Cania (R. Leoncavallo: Komedianti), Turiddua (P. Mascagni: Sedlák kavalír), Raoula (G.Meyerbeer: Hugenoti), ale také titulní roli Wagnerova Tannhäusera, zvláště ceněn byl jeho Eleazar v Halévyho Židovce. Vynikající příležitost dostal 1888 v české premiéře Verdiho Othella, téhož roku sklidil uznání skladatele při české premiéře Čajkovského Evžena Oněgina, v němž ztělesnil Lenského, úspěch měl i 1892 jako Heřman v české premiéře Čajkovského Pikové dámy. Spolu s Bertou Foersterovou v roli Nefty se postaral o senzaci sezony 1889/90 v titulní roli opery Asrael Alberta Franchettiho (premiéra 1890, do 1900 celkem 61 repríz). V devadesátých letech patřil F. k nejlépe placeným sólistům Národního divadla. Vystupoval také koncertně. 1892 se zúčastnil zájezdu souboru Národního divadla na Mezinárodní divadelní a hudební výstavu ve Vídni, kde účinkoval v titulních rolích Smetanova Dalibora a Dvořákova Dimitrije. Z českých oper zpíval dále Vítka ve Smetanově Tajemství, Jíru v Braniborech v Čechách, Otu v opeře Dítě Tábora K. Bendla, Jaroslava v Šeborově Nevěstě husitské. Ke své benefici u příležitosti desetiletí činnosti v Národním divadle 1897 zvolil Jeníka z Prodané nevěsty. Jako člen pražského ND zpíval v rodném Lvově (1888, 1895, 1897), v Krakově (1889, 1892, 1898) a 1895 v Mariinském divadle v Petrohradě.
Silnou konkurenci pro něho 1899 znamenal příchod Karla Buriana do Národního divadla. V té době byla z kritik náhle cítit nespokojenost s projevem F., spoléhajícího údajně pouze na sličný zjev. Jeho smlouva skončila 1900, a přestože Burian opět z divadla odešel, nové vedení divadla, poté co se šéfem opery stal Karel Kovařovic, smlouvu s F. neobnovilo. Srovnávání výkonů obou umělců přetrvávalo i v dalších letech u příležitostí jejich hostování, v posudcích kritiků se však zřetelně odráželo stranění tomu či onomu. F. hostoval v Národním divadle 1902, 1904 a 1905, současně také v Brně, Plzni aj. S Národním divadlem se rozloučil titulní rolí ve Smetanově Daliborovi. Za dobu svého působení tam vystoupil ve čtyřiasedmdesáti inscenacích. Poté účinkoval ve Velkém divadle ve Varšavě, od 1902 i jako režisér. 1906–07 podnikl uměleckou cestu do USA (New York, Detroit, Washington), hostoval také ve Vilniusu, Kyjevě a Lvově, kam se 1906 vrátil natrvalo.
D: http://archiv.narodni-divadlo.cz (soupis rolí).
L: OSN 9, s. 320; OSND 2/1, s. 597; ODS, s. 856; Pazdírek, s. 272; HS 1, s. 330; Słownik muzyków polskich 1 (jako Kohman), Kraków 1964, s. 282; ND a jeho předchůdci (s chybným datem narození), s. 103; Słownik biograficzny teatru polskiego 1765–1965,Warszawa 1973 (ověřené datum narození), s. 170–171; KRL 2, s. 1163 (s chybným datem narození), J. Ludvová (ed.), Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, 2006, s. 157–159 (s bibliografií drobných zpráv časopisech); www.ceskyhudebnislovnik.cz; Smetana 1, 1911, s. 218–220 (nekrolog);Hudební revue 4, 1911, s. 263–264; F. A. Šubert, Moje vzpomínky, 1902, passim; týž: Dějiny Národního divadla v Praze, 1908, zvl. s. 159, 187–188; J. B. Foerster, Paměti 2, 1932, s. 134–135; týž, Poutník, 1942; Z. Nejedlý, Opera ND do roku 1900, 1935, passim; P. Pražák, Smetanovy zpěvohry 1–4, 1948, rejstřík; V. Štěpánek, Pražské návštěvy P. I. Čajkovského, 1952, passim; A. Grulichová, Příspěvek k dějinám brněnské opery v letech 1894–1904, diplomová práce FF MU, Brno, 1958; J. Němeček, Opera Národního divadla v období Karla Kovařovice 3, 1968, 1969, rejstřík ve 2. sv.
Vlasta Reittererová