FUCHS Vítězslav 8.7.1915-22.9.1993

Vítězslav FUCHS
Narození	8.7.1915
Místo narození	Moravská Ostrava (Ostrava)
Úmrtí	22.9.1993
Místo úmrtí	Praha
Povolání	47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=84063

FUCHS, Vítězslav, * 8. 7. 1915 Moravská Ostrava (Ostrava), † 22. 9. 1993 Praha, politik, účastník 2. odboje

Byl nejmladším ze čtyř dětí židovského maloobchodníka Arnolda F. a Růženy, roz. Grosové. Po maturitě na klasickém gymnáziu v rodišti 1934 vystudoval práva na UK (JUDr. 1939). V Ostravě se stýkal s levicovými intelektuály (herci R. Deyl ml., M. Nedbal, divadelní režisér J. Škoda). Po příchodu do Prahy se pohyboval v prostředí radikálně levicových studentů a 1936 byl přijat do KSČ. Krátce před vypuknutím války emigroval přes Polsko a Švédsko do Velké Británie, kde 1941 vstoupil jako dobrovolník do dělostřeleckého pluku Československé samostatné (později obrněné) brigády a sloužil jako řadový voják až do konce války. 1945 začal pracovat na expozituře zemského národního výboru v Ostravě jako tajemník předsedy V. Chamráda. O rok později přešel do stranického aparátu a nahradil V. Nového ve funkci vedoucího tajemníka krajského výboru KSČ v Ostravě. Podporoval údernické hnutí a při výběru osob do vedoucích míst v hospodářské sféře upřednostňoval odborná kritéria před stranickou příslušností. Zároveň však byl po únoru 1948 členem tzv. krajské bezpečnostní pětky, která disponovala značnými pravomocemi v trestněprávní oblasti. IX. sjezd strany 1949 ho zvolil členem ústředního výboru KSČ.

V atmosféře hledání třídního nepřítele uvnitř strany se F. pro svůj židovský původ, válečný pobyt na Západě a činnost ve funkci vedoucího tajemníka KV KSČ stal předmětem zájmu StB. V souvislosti s vyšetřováním O. Šlinga a M. Švermové byl v únoru 1951 zatčen, vyloučen z ÚV KSČ a následně také ze strany. V žaláři se tehdy ocitla i jeho manželka Ema, kterou bez soudu propustili až po dvou letech. Perzekuce postihla rovněž jejich děti, šestiletý syn Milan byl poslán do dětského domova, tříletá dcera Jarmila žila v rodině příslušníka StB. 1951–54 vyšetřovala F. StB v Praze-Ruzyni. V rámci konstrukce tzv. protistátního spikleneckého centra v čele s R. Slánským byl (s H. Lomským, M. Landou a E. Polákem) zařazen do jedné z jeho vedlejších větví ve stranickém aparátu, do skupiny krajských tajemníků vedených M. Švermovou. Vyšetřovatelé mu kladli za vinu, že na Ostravsku prováděl záškodnickou kádrovou práci v hospodářské oblasti a brzdil výstavbu socialismu na vesnici. Byl obžalován z velezrady a v lednu 1954 odsouzen v neveřejném procesu s M. Švermovou a spol. k patnácti letům odnětí svobody, propadnutí majetku a ztrátě čestných občanských práv. Na základě rozhodnutí politického byra ÚV KSČ mu prezidium Nejvyššího soudu v červnu 1955 trest snížilo na deset let, v říjnu téhož roku byl Krajským soudem v Praze podmínečně propuštěn na zkušební dobu pěti let. Poté pracoval jako dělník v Teplicích, neboť měl zakázaný pobyt v Praze a Ostravě. 1963 byl občansky a stranicky rehabilitován. Po návratu do veřejného života se stal kvestorem na pražské Vysoké škole ekonomické, 1966 přešel jako úředník na ministerstvo těžkého průmyslu. 1968 obdržel Řád práce. Pro nesouhlas s vojenskou intervencí pěti zemí Varšavské smlouvy byl 1970 znovu vyloučen z KSČ a donucen k odchodu do důchodu. Po listopadu 1989 spolupracoval s britským rozhlasem.

L: Slezsko 7, s. 32–33; J. Neuls, Bitva o uhlí, 1949; Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským, 1953; E. Löbl, Svedectvo o procese s vedením protištátneho sprísahaneckého centra na čele s Rudolfom Slánskym, Bratislava 1968, s. 119, 192; J. Pelikán, Potlačená zpráva. Zpráva komise ÚV KSČ o politických procesech a rehabilitacích v Československu 1949–1968, Wien 1970, passim; K. Kaplan, Zpráva o zavraždění generálního tajemníka, 1992, s. 55, 121, 133; týž, K politickým procesům v Československu 1948–1954. Dokumentace komise ÚV KSČ pro rehabilitaci, 1994, s. 83–84, 157, 167, 172–173; K. Bartošek, Český vězeň, 2001, s. 52, 68–69; K. Kaplan, StB o sobě. Výpověď vyšetřovatele Bohumila Doubka, 2002, passim; J. Vorel – A. Šimánková a kol., Československá justice v letech 1948–1953 v dokumentech 1, 2003, s. 230, 251; J. Pernes, Komunistky s fanatismem v srdci, 2006, s. 98–99; M. Švermová, Vzpomínky, 2008, s. 143, 271; F. Štverák, Schematismus k dějinám Komunistické strany Československa (1921–1992), 2010, s. 371; M. Lóži, Dynamika vnitrostranického teroru na lokální úrovni KSČ v době pozdního stalinismu, 2014 (magisterská práce, FF UK, Praha), s. 47–48, 71; Rudé právo 30. 1. 1954, s. 2; 22. 8. 1963, s. 2.

P: Archiv města Ostravy, fond Sbírka osobního materiálu, JUDr. V. F.; Archiv bezpečnostních složek, Praha, fond Ministerstvo národní bezpečnosti, sign. 6/1, 6/2, 6/3; fond vyšetřovací spisy, Z-1480, osobní spis vyšetřování č. j. B-4-V-2417; NA, Praha, fond KSČ-ÚV, Komise pro prošetřování politických procesů v období 1949–1954 (Komise I.), sv. 18, a. j. 317–329; Pillerova komise, karton 4–21; fond Generální prokuratura Praha – neuspořádáno, rehabilitační řízení Nejvyššího soudu z r. 1963.

Zdeněk Doskočil