FUCHS Vítězslav 8.7.1915-22.9.1993: Porovnání verzí
(FUCHS_Vítězslav_8.7.1915-22.9.1993) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 8.7.1915 | | datum narození = 8.7.1915 | ||
| místo narození = | | místo narození = Moravská Ostrava (Ostrava) | ||
| datum úmrtí = 22.9.1993 | | datum úmrtí = 22.9.1993 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''FUCHS, Vítězslav,''' ''* 8. 7. 1915 Moravská Ostrava (Ostrava), † 22. 9. 1993 Praha, politik, účastník 2. odboje'' | |||
Byl nejmladším ze čtyř dětí židovského maloobchodníka Arnolda | |||
F. a Růženy, roz. Grosové. Po maturitě na klasickém gymnáziu | |||
v rodišti 1934 vystudoval práva na UK (JUDr. 1939). | |||
V Ostravě se stýkal s levicovými intelektuály (herci R. Deyl | |||
ml., M. Nedbal, divadelní režisér J. Škoda). Po příchodu | |||
do Prahy se pohyboval v prostředí radikálně levicových studentů | |||
a 1936 byl přijat do KSČ. Krátce před vypuknutím války | |||
emigroval přes Polsko a Švédsko do Velké Británie, kde 1941 | |||
vstoupil jako dobrovolník do dělostřeleckého pluku Československé | |||
samostatné (později obrněné) brigády a sloužil jako | |||
řadový voják až do konce války. 1945 začal pracovat na expozituře | |||
zemského národního výboru v Ostravě jako tajemník | |||
předsedy V. Chamráda. O rok později přešel do stranického | |||
aparátu a nahradil V. Nového ve funkci vedoucího tajemníka | |||
krajského výboru KSČ v Ostravě. Podporoval údernické hnutí | |||
a při výběru osob do vedoucích míst v hospodářské sféře | |||
upřednostňoval odborná kritéria před stranickou příslušností. | |||
Zároveň však byl po únoru 1948 členem tzv. krajské bezpečnostní | |||
pětky, která disponovala značnými pravomocemi | |||
v trestněprávní oblasti. IX. sjezd strany 1949 ho zvolil členem | |||
ústředního výboru KSČ. | |||
V atmosféře hledání třídního nepřítele uvnitř strany se F. pro | |||
svůj židovský původ, válečný pobyt na Západě a činnost | |||
ve funkci vedoucího tajemníka KV KSČ stal předmětem zájmu | |||
StB. V souvislosti s vyšetřováním O. Šlinga a M. Švermové byl | |||
v únoru 1951 zatčen, vyloučen z ÚV KSČ a následně také ze | |||
strany. V žaláři se tehdy ocitla i jeho manželka Ema, kterou bez | |||
soudu propustili až po dvou letech. Perzekuce postihla rovněž | |||
jejich děti, šestiletý syn Milan byl poslán do dětského domova, | |||
tříletá dcera Jarmila žila v rodině příslušníka StB. 1951–54 | |||
vyšetřovala F. StB v Praze-Ruzyni. V rámci konstrukce tzv. | |||
protistátního spikleneckého centra v čele s R. Slánským byl | |||
(s H. Lomským, M. Landou a E. Polákem) zařazen do jedné | |||
z jeho vedlejších větví ve stranickém aparátu, do skupiny krajských | |||
tajemníků vedených M. Švermovou. Vyšetřovatelé mu | |||
kladli za vinu, že na Ostravsku prováděl záškodnickou kádrovou | |||
práci v hospodářské oblasti a brzdil výstavbu socialismu | |||
na vesnici. Byl obžalován z velezrady a v lednu 1954 odsouzen | |||
v neveřejném procesu s M. Švermovou a spol. k patnácti letům | |||
odnětí svobody, propadnutí majetku a ztrátě čestných občanských | |||
práv. Na základě rozhodnutí politického byra ÚV KSČ mu prezidium Nejvyššího soudu v červnu 1955 trest snížilo | |||
na deset let, v říjnu téhož roku byl Krajským soudem v Praze | |||
podmínečně propuštěn na zkušební dobu pěti let. Poté pracoval | |||
jako dělník v Teplicích, neboť měl zakázaný pobyt v Praze | |||
a Ostravě. 1963 byl občansky a stranicky rehabilitován. Po návratu | |||
do veřejného života se stal kvestorem na pražské Vysoké | |||
škole ekonomické, 1966 přešel jako úředník na ministerstvo | |||
těžkého průmyslu. 1968 obdržel Řád práce. Pro nesouhlas | |||
s vojenskou intervencí pěti zemí Varšavské smlouvy byl 1970 | |||
znovu vyloučen z KSČ a donucen k odchodu do důchodu. | |||
Po listopadu 1989 spolupracoval s britským rozhlasem. | |||
'''L:''' Slezsko 7, s. 32–33; J. Neuls, Bitva o uhlí, 1949; Proces s vedením | |||
protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským, 1953; E. Löbl, | |||
Svedectvo o procese s vedením protištátneho sprísahaneckého centra na čele | |||
s Rudolfom Slánskym, Bratislava 1968, s. 119, 192; J. Pelikán, Potlačená | |||
zpráva. Zpráva komise ÚV KSČ o politických procesech a rehabilitacích | |||
v Československu 1949–1968, Wien 1970, passim; K. Kaplan, Zpráva | |||
o zavraždění generálního tajemníka, 1992, s. 55, 121, 133; týž, K politickým | |||
procesům v Československu 1948–1954. Dokumentace komise ÚV KSČ pro | |||
rehabilitaci, 1994, s. 83–84, 157, 167, 172–173; K. Bartošek, Český vězeň, | |||
2001, s. 52, 68–69; K. Kaplan, StB o sobě. Výpověď vyšetřovatele Bohumila | |||
Doubka, 2002, passim; J. Vorel – A. Šimánková a kol., Československá | |||
justice v letech 1948–1953 v dokumentech 1, 2003, s. 230, 251; J. Pernes, | |||
Komunistky s fanatismem v srdci, 2006, s. 98–99; M. Švermová, Vzpomínky, | |||
2008, s. 143, 271; F. Štverák, Schematismus k dějinám Komunistické | |||
strany Československa (1921–1992), 2010, s. 371; M. Lóži, Dynamika | |||
vnitrostranického teroru na lokální úrovni KSČ v době pozdního stalinismu, | |||
2014 (magisterská práce, FF UK, Praha), s. 47–48, 71; Rudé právo 30. 1. 1954, | |||
s. 2; 22. 8. 1963, s. 2. | |||
'''P:''' Archiv města Ostravy, fond Sbírka osobního materiálu, JUDr. V. F.; Archiv | |||
bezpečnostních složek, Praha, fond Ministerstvo národní bezpečnosti, sign. | |||
6/1, 6/2, 6/3; fond vyšetřovací spisy, Z-1480, osobní spis vyšetřování č. j. | |||
B-4-V-2417; NA, Praha, fond KSČ-ÚV, Komise pro prošetřování politických | |||
procesů v období 1949–1954 (Komise I.), sv. 18, a. j. 317–329; Pillerova | |||
komise, karton 4–21; fond Generální prokuratura Praha – neuspořádáno, | |||
rehabilitační řízení Nejvyššího soudu z r. 1963. | |||
Zdeněk Doskočil | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
[[Kategorie:1915]] | [[Kategorie:1915]] | ||
[[Kategorie:Ostrava]] | |||
[[Kategorie:1993]] | [[Kategorie:1993]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Verze z 26. 2. 2018, 18:17
Vítězslav FUCHS | |
![]() | |
Narození | 8.7.1915 |
---|---|
Místo narození | Moravská Ostrava (Ostrava) |
Úmrtí | 22.9.1993 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=84063 |
FUCHS, Vítězslav, * 8. 7. 1915 Moravská Ostrava (Ostrava), † 22. 9. 1993 Praha, politik, účastník 2. odboje
Byl nejmladším ze čtyř dětí židovského maloobchodníka Arnolda F. a Růženy, roz. Grosové. Po maturitě na klasickém gymnáziu v rodišti 1934 vystudoval práva na UK (JUDr. 1939). V Ostravě se stýkal s levicovými intelektuály (herci R. Deyl ml., M. Nedbal, divadelní režisér J. Škoda). Po příchodu do Prahy se pohyboval v prostředí radikálně levicových studentů a 1936 byl přijat do KSČ. Krátce před vypuknutím války emigroval přes Polsko a Švédsko do Velké Británie, kde 1941 vstoupil jako dobrovolník do dělostřeleckého pluku Československé samostatné (později obrněné) brigády a sloužil jako řadový voják až do konce války. 1945 začal pracovat na expozituře zemského národního výboru v Ostravě jako tajemník předsedy V. Chamráda. O rok později přešel do stranického aparátu a nahradil V. Nového ve funkci vedoucího tajemníka krajského výboru KSČ v Ostravě. Podporoval údernické hnutí a při výběru osob do vedoucích míst v hospodářské sféře upřednostňoval odborná kritéria před stranickou příslušností. Zároveň však byl po únoru 1948 členem tzv. krajské bezpečnostní pětky, která disponovala značnými pravomocemi v trestněprávní oblasti. IX. sjezd strany 1949 ho zvolil členem ústředního výboru KSČ.
V atmosféře hledání třídního nepřítele uvnitř strany se F. pro svůj židovský původ, válečný pobyt na Západě a činnost ve funkci vedoucího tajemníka KV KSČ stal předmětem zájmu StB. V souvislosti s vyšetřováním O. Šlinga a M. Švermové byl v únoru 1951 zatčen, vyloučen z ÚV KSČ a následně také ze strany. V žaláři se tehdy ocitla i jeho manželka Ema, kterou bez soudu propustili až po dvou letech. Perzekuce postihla rovněž jejich děti, šestiletý syn Milan byl poslán do dětského domova, tříletá dcera Jarmila žila v rodině příslušníka StB. 1951–54 vyšetřovala F. StB v Praze-Ruzyni. V rámci konstrukce tzv. protistátního spikleneckého centra v čele s R. Slánským byl (s H. Lomským, M. Landou a E. Polákem) zařazen do jedné z jeho vedlejších větví ve stranickém aparátu, do skupiny krajských tajemníků vedených M. Švermovou. Vyšetřovatelé mu kladli za vinu, že na Ostravsku prováděl záškodnickou kádrovou práci v hospodářské oblasti a brzdil výstavbu socialismu na vesnici. Byl obžalován z velezrady a v lednu 1954 odsouzen v neveřejném procesu s M. Švermovou a spol. k patnácti letům odnětí svobody, propadnutí majetku a ztrátě čestných občanských práv. Na základě rozhodnutí politického byra ÚV KSČ mu prezidium Nejvyššího soudu v červnu 1955 trest snížilo na deset let, v říjnu téhož roku byl Krajským soudem v Praze podmínečně propuštěn na zkušební dobu pěti let. Poté pracoval jako dělník v Teplicích, neboť měl zakázaný pobyt v Praze a Ostravě. 1963 byl občansky a stranicky rehabilitován. Po návratu do veřejného života se stal kvestorem na pražské Vysoké škole ekonomické, 1966 přešel jako úředník na ministerstvo těžkého průmyslu. 1968 obdržel Řád práce. Pro nesouhlas s vojenskou intervencí pěti zemí Varšavské smlouvy byl 1970 znovu vyloučen z KSČ a donucen k odchodu do důchodu. Po listopadu 1989 spolupracoval s britským rozhlasem.
L: Slezsko 7, s. 32–33; J. Neuls, Bitva o uhlí, 1949; Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským, 1953; E. Löbl, Svedectvo o procese s vedením protištátneho sprísahaneckého centra na čele s Rudolfom Slánskym, Bratislava 1968, s. 119, 192; J. Pelikán, Potlačená zpráva. Zpráva komise ÚV KSČ o politických procesech a rehabilitacích v Československu 1949–1968, Wien 1970, passim; K. Kaplan, Zpráva o zavraždění generálního tajemníka, 1992, s. 55, 121, 133; týž, K politickým procesům v Československu 1948–1954. Dokumentace komise ÚV KSČ pro rehabilitaci, 1994, s. 83–84, 157, 167, 172–173; K. Bartošek, Český vězeň, 2001, s. 52, 68–69; K. Kaplan, StB o sobě. Výpověď vyšetřovatele Bohumila Doubka, 2002, passim; J. Vorel – A. Šimánková a kol., Československá justice v letech 1948–1953 v dokumentech 1, 2003, s. 230, 251; J. Pernes, Komunistky s fanatismem v srdci, 2006, s. 98–99; M. Švermová, Vzpomínky, 2008, s. 143, 271; F. Štverák, Schematismus k dějinám Komunistické strany Československa (1921–1992), 2010, s. 371; M. Lóži, Dynamika vnitrostranického teroru na lokální úrovni KSČ v době pozdního stalinismu, 2014 (magisterská práce, FF UK, Praha), s. 47–48, 71; Rudé právo 30. 1. 1954, s. 2; 22. 8. 1963, s. 2.
P: Archiv města Ostravy, fond Sbírka osobního materiálu, JUDr. V. F.; Archiv bezpečnostních složek, Praha, fond Ministerstvo národní bezpečnosti, sign. 6/1, 6/2, 6/3; fond vyšetřovací spisy, Z-1480, osobní spis vyšetřování č. j. B-4-V-2417; NA, Praha, fond KSČ-ÚV, Komise pro prošetřování politických procesů v období 1949–1954 (Komise I.), sv. 18, a. j. 317–329; Pillerova komise, karton 4–21; fond Generální prokuratura Praha – neuspořádáno, rehabilitační řízení Nejvyššího soudu z r. 1963.
Zdeněk Doskočil