FÜRSTENBERG Karel Egon I. 7.5.1729-11.7.1787: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
VizuálníWikitext
(FÜRSTENBERGA_z_Karel_Egon_7.5.1729-11.7.1787)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Karel Egon FÜRSTENBERGA z
| jméno = Karel Egon FÜRSTENBERG I.
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 7.5.1729
| datum narození = 7.5.1729
| místo narození =  
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 11.7.1787
| datum úmrtí = 11.7.1787
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Karel Egon FÜRSTENBERGA z
}}
 
'''FÜRSTENBERG, Karel Egon I.,''' ''* 7. 5. 1729 Praha, † 11. 7. 1787 Praha, politik, sběratel, mecenáš''
 
Byl příslušníkem jihoněmeckého knížecího rodu; narodil
se jako mladší syn Josefa Viléma Arnošta z F. (1699–1762)
a Marie Anny z Valdštejna (1707–1756). Po smrti matky
se stal majitelem panství Křivoklát, vlastnil také Dobrovici
a Loučeň. Za studií na univerzitách ve Štrasburku a v Lipsku
(1744–46) a na šlechtické akademii v Turíně ho významně
ovlivnilo západoevropské osvícenství. Od 1745 působil v různých
úřadech v Čechách i v říši; 1751 se stal radou při české
zemské vládě v Praze, 1766–71 působil jako císařský komisař
při říšském soudu ve Wetzlaru, 1771–82 jako nejvyšší purkrabí
(guberniální prezident). 1784–87 byl prvním prezidentem
KČSN. Jeho návrhy na zlepšení ekonomické situace Čech
v době finanční krize 1772 ovlivnil merkantilismus (kritika
nedostatku peněz v zemi), fyziokratismus (nutnost zlepšit
zemědělství zaváděním agrotechnických novinek a zlepšením
postavení rolnictva) i přirozenoprávní teorie. Jeho přispěním
se cenzura v Čechách stala nejmírnější v celé monarchii.
Ve zmíněných návrzích i v praktické politice se jevil jako
stoupenec osvícenského etatismu, nikoli však jako centralista.
Za poddanského povstání 1775 zaujímal vůči účastníkům
umírněný postoj. Po 1780 ztratil (údajně pro zdráhavý postoj
k náboženské toleranci) důvěru nového panovníka a byl
nucen 1782 abdikovat. Poté se intenzivně věnoval zvelebení
svých statků, kde zaváděl nové plodiny (především na statku
Lány), zvyšoval péči o lesy a angažoval progresivní ekonomy
(G. Stumpf ze Saska). V Lánech založil odbornou školu
pro vrchnostenské úředníky. Již před 1774 usiloval o zvýšení
osvěty lidu zakládáním dobře organizovaných škol na svých
panstvích, později i distribucí českého překladu Schubartova
propagačního spisku o výhodách pěstování jetele a také šířením
českých novin ''Učitel lidu'' (od 1786). Shromáždil největší
soukromou knihovnu v Praze s dvaceti tisíci svazky, obsahující
i četné vzácné rukopisy a staré tisky, dále velkou sbírku obrazů
a grafiky, mincí a přírodnin. Financoval také nákladné
charitativní podniky a materiálně významně podpořil KČSN.
Jeho malostranský palác (dnes Pálffyho) byl centrem pražské
vzdělané společnosti.
 
Oženil se s Marií Josefou ze Šternberka (* 24. 6. 1735, † 16. 1.
1803), s níž měl tři syny. Dospělosti se dožili Filip Maria
(* 21. 10. 1755, † 5. 6. 1790) a Karel Alois (* 26. 6. 1760, † 25. 3. 1799). F. vnuk Karel Egon II. (1796–1854) se stal
po vymření říšské linie rodu dědicem majetku. F. byl pohřben
v Nižboru (u Berouna).
 
'''L:''' RSN 3, s. 262–263; Wurzbach 5, s. 18; OSN 9, s. 783; BL 1, s. 403;
NDB 5, s. 696; J. Hanuš, Národní museum a naše obrození 1, 1921,
s. 128–130; F. Kutnar, Poddanství a robota v názorech české osvícenské
společnosti, in: AUC. Philosophica et historica 3, 1962, s. 7–63; J. Prokeš,
Memoriály o hospodářském stavu Čech před selskou bouří roku 1775,
in: Časopis pro dějiny venkova 11, 1924; 12, 1925; týž, Počátky České
společnosti nauk v 18. století 1, 1938; F. Roubík, K vývoji zemské správy
v Čechách v letech 1749–1790, in: Sborník archivních prací 19, 1969,
s. 41–188; P. Mašek, Modrá krev. Minulost a přítomnost šlechtických rodů
v Českých zemích, 1992, s. 83; Die Fürstenberger. 800 Jahre Herrschaft und
Kultur in Mitteleuropa, E. H. Eltz – A. Strohmeyer (eds.), Weitra 1994,
s. 32, 283–364, 388, 436–427, 437; P. Mašek, Sběratelská vášeň osvíceného
velmože, in: Starožitnosti a užité umění 5, 1997, s. 13–16; K. Lambrecht,
„Die nötige Erziehung in der Religion und in den bürgerlichen Pflichten“.
Die katholischen Reformbemühungen Johann Ignaz von Felbigers und K. E.
von F., in: Konfessionelle Pluralität als Herausforderung. Koexistenz und
Konflikt im Spätmittelalter und Früher Neuzeit. Winfried Eberhard zum 65.
Geburtstag, Leipzig 2006, s. 575–601; I. Cerman, Šlechtická kultura
v 18. století. Filozofové, mystici, politici, 2011, s. 460–499.
 
Eduard Maur
 
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]


[[Kategorie:1729]]
[[Kategorie:1729]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1787]]
[[Kategorie:1787]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 14. 3. 2018, 19:36

Karel Egon FÜRSTENBERG I.
Narození 7.5.1729
Místo narození Praha
Úmrtí 11.7.1787
Místo úmrtí Praha
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=56129

FÜRSTENBERG, Karel Egon I., * 7. 5. 1729 Praha, † 11. 7. 1787 Praha, politik, sběratel, mecenáš

Byl příslušníkem jihoněmeckého knížecího rodu; narodil se jako mladší syn Josefa Viléma Arnošta z F. (1699–1762) a Marie Anny z Valdštejna (1707–1756). Po smrti matky se stal majitelem panství Křivoklát, vlastnil také Dobrovici a Loučeň. Za studií na univerzitách ve Štrasburku a v Lipsku (1744–46) a na šlechtické akademii v Turíně ho významně ovlivnilo západoevropské osvícenství. Od 1745 působil v různých úřadech v Čechách i v říši; 1751 se stal radou při české zemské vládě v Praze, 1766–71 působil jako císařský komisař při říšském soudu ve Wetzlaru, 1771–82 jako nejvyšší purkrabí (guberniální prezident). 1784–87 byl prvním prezidentem KČSN. Jeho návrhy na zlepšení ekonomické situace Čech v době finanční krize 1772 ovlivnil merkantilismus (kritika nedostatku peněz v zemi), fyziokratismus (nutnost zlepšit zemědělství zaváděním agrotechnických novinek a zlepšením postavení rolnictva) i přirozenoprávní teorie. Jeho přispěním se cenzura v Čechách stala nejmírnější v celé monarchii. Ve zmíněných návrzích i v praktické politice se jevil jako stoupenec osvícenského etatismu, nikoli však jako centralista. Za poddanského povstání 1775 zaujímal vůči účastníkům umírněný postoj. Po 1780 ztratil (údajně pro zdráhavý postoj k náboženské toleranci) důvěru nového panovníka a byl nucen 1782 abdikovat. Poté se intenzivně věnoval zvelebení svých statků, kde zaváděl nové plodiny (především na statku Lány), zvyšoval péči o lesy a angažoval progresivní ekonomy (G. Stumpf ze Saska). V Lánech založil odbornou školu pro vrchnostenské úředníky. Již před 1774 usiloval o zvýšení osvěty lidu zakládáním dobře organizovaných škol na svých panstvích, později i distribucí českého překladu Schubartova propagačního spisku o výhodách pěstování jetele a také šířením českých novin Učitel lidu (od 1786). Shromáždil největší soukromou knihovnu v Praze s dvaceti tisíci svazky, obsahující i četné vzácné rukopisy a staré tisky, dále velkou sbírku obrazů a grafiky, mincí a přírodnin. Financoval také nákladné charitativní podniky a materiálně významně podpořil KČSN. Jeho malostranský palác (dnes Pálffyho) byl centrem pražské vzdělané společnosti.

Oženil se s Marií Josefou ze Šternberka (* 24. 6. 1735, † 16. 1. 1803), s níž měl tři syny. Dospělosti se dožili Filip Maria (* 21. 10. 1755, † 5. 6. 1790) a Karel Alois (* 26. 6. 1760, † 25. 3. 1799). F. vnuk Karel Egon II. (1796–1854) se stal po vymření říšské linie rodu dědicem majetku. F. byl pohřben v Nižboru (u Berouna).

L: RSN 3, s. 262–263; Wurzbach 5, s. 18; OSN 9, s. 783; BL 1, s. 403; NDB 5, s. 696; J. Hanuš, Národní museum a naše obrození 1, 1921, s. 128–130; F. Kutnar, Poddanství a robota v názorech české osvícenské společnosti, in: AUC. Philosophica et historica 3, 1962, s. 7–63; J. Prokeš, Memoriály o hospodářském stavu Čech před selskou bouří roku 1775, in: Časopis pro dějiny venkova 11, 1924; 12, 1925; týž, Počátky České společnosti nauk v 18. století 1, 1938; F. Roubík, K vývoji zemské správy v Čechách v letech 1749–1790, in: Sborník archivních prací 19, 1969, s. 41–188; P. Mašek, Modrá krev. Minulost a přítomnost šlechtických rodů v Českých zemích, 1992, s. 83; Die Fürstenberger. 800 Jahre Herrschaft und Kultur in Mitteleuropa, E. H. Eltz – A. Strohmeyer (eds.), Weitra 1994, s. 32, 283–364, 388, 436–427, 437; P. Mašek, Sběratelská vášeň osvíceného velmože, in: Starožitnosti a užité umění 5, 1997, s. 13–16; K. Lambrecht, „Die nötige Erziehung in der Religion und in den bürgerlichen Pflichten“. Die katholischen Reformbemühungen Johann Ignaz von Felbigers und K. E. von F., in: Konfessionelle Pluralität als Herausforderung. Koexistenz und Konflikt im Spätmittelalter und Früher Neuzeit. Winfried Eberhard zum 65. Geburtstag, Leipzig 2006, s. 575–601; I. Cerman, Šlechtická kultura v 18. století. Filozofové, mystici, politici, 2011, s. 460–499.

Eduard Maur

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=FÜRSTENBERG_Karel_Egon_I._7.5.1729-11.7.1787&oldid=102257“