FUX Hugo 4.6.1844-16.5.1907

Hugo FUX
Narození	4.6.1844
Místo narození	Jevíčko
Úmrtí	16.5.1907
Místo úmrtí	Karlovy Vary
Povolání	44- Právník 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=56149

FUX, Hugo, * 4. 6. 1844 Jevíčko, † 16. 5. 1907 Karlovy Vary, advokát, politik

Syn právníka, pozdějšího prezidenta krajského soudu ve Znojmě Friedricha F. a Henriette, roz. Starkové. Studoval na gymnáziích v Kroměříži, Olomouci a Brně. Hovořil výborně česky. Absolvoval práva ve Vídni (JUDr. 1867), kde krátce praktikoval, avšak už od 1869 působil jako advokát v Novém Jičíně, kde si 1873 otevřel samostatnou advokátní kancelář. Byl třikrát ženatý. Poprvé s Leopoldinou, roz. Komarekovou, dcerou klenotníka z Brna († 1871). Po druhém sňatku 1872 s příslušnicí starého novojičínského soukenického rodu Karolinou, roz. Preisenhammerovou (1854–1900), se začlenil mezi významné místní rodiny, neboť jeho švagrem se stal Heinrich Preisenhammer, novojičínský starosta (1873–79 a 1899–1900). Z tohoto manželství vzešel syn Hugo F. (* 27. 10. 1873 Nový Jičín, † 19. 6. 1951, Dettingen /u Stuttgartu/, Německo), působící v moravské finanční správě a od 1903 jako soukromý docent na německé technice v Brně. Po smrti své druhé ženy se F. v Brně 1901 oženil s Bertou, roz. Taborskou.

Již od konce šedesátých let se věnoval veřejně prospěšné činnosti v novojičínských spolcích a ústavech, které spoluzakládal, např. v novojičínské úvěrové bance, spolcích hudebním, školním krejcarovém a střeleckém, předsedal mužskému pěveckému spolku, inicioval vznik Německého politického spolku i jeho tiskového orgánu Neutitscheiner Wochenblatt für Stadt und Land. Od 1873 zasedal v obecním zastupitelstvu, 1879 byl zvolen starostou města a funkci vykonával dvacet let. Během jeho mandátu byla zprovozněna prosperující lokální dráha Nový Jičín – Suchdol nad Odrou, jež se stala součástí městského majetku, dále městský zaopatřovací ústav, byly vystavěny budovy krajského soudu, nemocnice a okresního hejtmanství, německý spolkový dům, zemská donucovací pracovna a přestavěny školy ve městě. 1884 byl F. zvolen poslancem moravského zemského sněmu, jímž zůstal až do smrti. Osvědčil se jako dlouholetý referent o školských otázkách. 1896–1907 pracoval v moravském zemském výboru jako přísedící a do jeho referátu patřily zemské finance, zdravotní ústavy, obě techniky v Brně i odborné školství. Působil v zemských i soukromých pojišťovacích institucích, které přetvořil v jeden z nástrojů politického vlivu, postaral se o zřízení zemských ústavů pro choromyslné v Jihlavě a Kroměříži. Inicioval konference zabývající se neutěšeným stavem zemských financí v Předlitavsku. Po smrti A. Prombera se v dubnu 1899 stal náměstkem zemského hejtmana, složil funkci starosty Nového Jičína a přestěhoval se do Brna.

Jeho politickou základnou byla liberální Deutschmährische Partei, v jejímž vedení se objevil již koncem osmdesátých let 19. století a brzy zaujal funkci místopředsedy (později předsedy) německého sněmovního klubu. Byl oblíbeným stranickým řečníkem. Od 1897 se stal členem kolektivního vedení Německé pokrokové strany na Moravě (Deutsche Fortschritts- partei in Mähren), kde představoval kontinuitu se staroliberální tradicí. 1893–97 byl členem vídeňské poslanecké sněmovny. Po vypršení mandátu však znovu nekandidoval, neboť dal přednost práci v zemské samosprávě. I přes odpor některých spolustraníků inicioval a podporoval uzavření německo-českého vyrovnání na Moravě. Již 1897 navrhl rozčlenit sněm do dvou národních kurií a třetí velkostatkářské, zároveň prosazoval národnostní rozdělení zemské školní rady i okresních školních rad. Ve sněmovním vyrovnávacím výboru působil jako hlavní vyjednavač německé občanské politiky. Za velký podíl na uzavření moravského vyrovnání byl 1906 povýšen do šlechtického stavu s přídomkem von Volkwart. Byl oceněn i rytířským křížem Řádu Františka Josefa a Řádem železné koruny. Byl pohřben na brněnském Ústředním hřbitově.

D: Gegen Liechtenstein. Rede gehalten bei der am 14. Februar 1888 im deutschen Vereinshause zu Neutitschein stattgefundenen Volksversammlung, 1888.

L: Zpráva o činnosti moravského výboru zemského…, 1896–1907, totéž, 1897–1908, passim; nekrology: Tagesbote aus Mähren und Schlesien 17. 5. 1907 (Abendblatt); Lidové noviny 17. 5. 1907; Neue Freie Presse 17. 5. 1907; Deutsche Volkszeitung 18. 5. 1907; Našinec 19. 5. 1907; Heller 1 (1885), s. 20–21; BL 1, s. 408; Slezsko 9 (21), s. 29; J. Malíř a kol., Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918, 2012, s. 182–186 (se soupisem literatury); H. Glassl, Der mährische Ausgleich, München 1967, passim; P. Kladiwa – A. Pokludová – R. Kafková, Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850–1914, 2/1. Muži z radnice, 2008, s. 629–630; P. Cibulka, Německé politické strany na Moravě, 2012, passim.

Pavel Cibulka