GAJANOVÁ Alena 21.1.1922-30.10.1994: Porovnání verzí
(GAJANOVÁ_Alena_21.1.1922-30.10.1994) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 21.1.1922 | | datum narození = 21.1.1922 | ||
| místo narození = Kácov | | místo narození = Kácov | ||
| datum úmrtí = 30.10.1994 | | datum úmrtí = 30.10.1994 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''GAJANOVÁ, Alena''' ''(roz. Nejepínská), * 21. 1. 1922 Kácov, † 30. 10. 1994 Praha, historička'' | |||
Pocházela z učitelské rodiny. Otec Karel Nejepínský byl ředitelem | |||
školy v Kácově a 1929–35 starostou města; matka Marie, | |||
roz. Kmochová, původně též učitelka, byla dlouholetou sekretářkou | |||
F. X. Šaldy. G. měla dva sourozence, mladší bratr Karel | |||
Nejepínský (1924–2000), absolvent Vysoké školy politické | |||
a sociální, působil řadu let jako vedoucí pracovník ministerstva | |||
zahraničního obchodu a 1956–58 byl československým generálním | |||
konzulem na Novém Zélandu. G. maturovala na gymnáziu | |||
v Kutné Hoře, 1941 byla totálně nasazena. 1945–49 studovala | |||
historii a filozofii na Filozofické fakultě UK v Praze, současně | |||
1945–53 pracovala v Bezpečnostním archivu ministerstva | |||
vnitra. 1950 se provdala za spolužáka '''Kolomana Gajana''' | |||
(pův. jm. Edelmanna, * 7. 11. 1918 Hamborek, dnes Brezovička | |||
(u Sabinova), Slovensko, † 26. 12. 2011 Praha), pocházejícího | |||
z východoslovenské židovské rodiny, 1949–61 odborného asistenta, | |||
1961–66 docenta a od 1966 profesora na katedře obecných | |||
dějin pražské filozofické fakulty, zabývajícího se novodobými | |||
středoevropskými a francouzskými politickými dějinami | |||
a česko-německými vztahy. Spolu s ním a částí své generace prošla | |||
složitým ideovým a politickým vývojem od dogmatického | |||
komunismu k demokratickému socialismu. 1953–70 působila | |||
jako vědecká pracovnice v Historickém ústavu ČSAV v Praze. | |||
Zaměřila se na dějiny meziválečného Československa, zejména | |||
na zahraniční politiku a proměnu jeho mezinárodního postavení, | |||
na vnitropolitický vývoj a na působení českého nacionalismu | |||
a fašismu v tomto období. Schematické přístupy raných | |||
prací postupně překonávala během šedesátých let. Pozornost | |||
vědecké veřejnosti vzbudily zejména její monografie ''ČSR a středoevropská politika velmocí 1918–1938'' (1960), | |||
''Dvojí tvář. Z historie předmnichovského fašismu'' (1962) a syntetická práce | |||
''Po stopě dějin. Češi a Slováci v letech 1848–1938'' (1969), kterou | |||
napsala společně se Z. Šollem; autorsky se podílela na kolektivních | |||
syntézách ''ABC světových dějin'' (1967) a ''Československá vlastivěda II/2'' (1969). Aktivně se účastnila demokratizačního | |||
procesu 1968–69 a participovala na vydání publikace ''Sedm pražských dnů, 21. – 27. 8. 1968'' (1968). V důsledku toho byla | |||
1970 vyloučena z KSČ a propuštěna z Historického ústavu | |||
(stejně jako manžel z fakulty) a dvě desetiletí nemohla vědecky | |||
publikovat. 1990 se dočkala rehabilitace, ale zdravotní stav jí | |||
nedovolil vrátit se k vědecké práci. Pohřbena byla na pražském | |||
Novém židovském hřbitově na Olšanech. | |||
'''L:''' Tomeš 1, s. 357; F. Procházka, Významné ženy, které svůj původ nebo | |||
narození spojily s Kácovem, in: http://www.kacovskybeh.cz (stav k 23. 2. | |||
2016). | |||
'''P:''' NA, Praha, součást osobního fondu Kolomana Gajana. | |||
Pavla Vošahlíková | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] |
Verze z 31. 3. 2018, 17:25
Alena GAJANOVÁ | |
Narození | 21.1.1922 |
---|---|
Místo narození | Kácov |
Úmrtí | 30.10.1994 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 53- Historik |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=72899 |
GAJANOVÁ, Alena (roz. Nejepínská), * 21. 1. 1922 Kácov, † 30. 10. 1994 Praha, historička
Pocházela z učitelské rodiny. Otec Karel Nejepínský byl ředitelem školy v Kácově a 1929–35 starostou města; matka Marie, roz. Kmochová, původně též učitelka, byla dlouholetou sekretářkou F. X. Šaldy. G. měla dva sourozence, mladší bratr Karel Nejepínský (1924–2000), absolvent Vysoké školy politické a sociální, působil řadu let jako vedoucí pracovník ministerstva zahraničního obchodu a 1956–58 byl československým generálním konzulem na Novém Zélandu. G. maturovala na gymnáziu v Kutné Hoře, 1941 byla totálně nasazena. 1945–49 studovala historii a filozofii na Filozofické fakultě UK v Praze, současně 1945–53 pracovala v Bezpečnostním archivu ministerstva vnitra. 1950 se provdala za spolužáka Kolomana Gajana (pův. jm. Edelmanna, * 7. 11. 1918 Hamborek, dnes Brezovička (u Sabinova), Slovensko, † 26. 12. 2011 Praha), pocházejícího z východoslovenské židovské rodiny, 1949–61 odborného asistenta, 1961–66 docenta a od 1966 profesora na katedře obecných dějin pražské filozofické fakulty, zabývajícího se novodobými středoevropskými a francouzskými politickými dějinami a česko-německými vztahy. Spolu s ním a částí své generace prošla složitým ideovým a politickým vývojem od dogmatického komunismu k demokratickému socialismu. 1953–70 působila jako vědecká pracovnice v Historickém ústavu ČSAV v Praze. Zaměřila se na dějiny meziválečného Československa, zejména na zahraniční politiku a proměnu jeho mezinárodního postavení, na vnitropolitický vývoj a na působení českého nacionalismu a fašismu v tomto období. Schematické přístupy raných prací postupně překonávala během šedesátých let. Pozornost vědecké veřejnosti vzbudily zejména její monografie ČSR a středoevropská politika velmocí 1918–1938 (1960), Dvojí tvář. Z historie předmnichovského fašismu (1962) a syntetická práce Po stopě dějin. Češi a Slováci v letech 1848–1938 (1969), kterou napsala společně se Z. Šollem; autorsky se podílela na kolektivních syntézách ABC světových dějin (1967) a Československá vlastivěda II/2 (1969). Aktivně se účastnila demokratizačního procesu 1968–69 a participovala na vydání publikace Sedm pražských dnů, 21. – 27. 8. 1968 (1968). V důsledku toho byla 1970 vyloučena z KSČ a propuštěna z Historického ústavu (stejně jako manžel z fakulty) a dvě desetiletí nemohla vědecky publikovat. 1990 se dočkala rehabilitace, ale zdravotní stav jí nedovolil vrátit se k vědecké práci. Pohřbena byla na pražském Novém židovském hřbitově na Olšanech.
L: Tomeš 1, s. 357; F. Procházka, Významné ženy, které svůj původ nebo narození spojily s Kácovem, in: http://www.kacovskybeh.cz (stav k 23. 2. 2016).
P: NA, Praha, součást osobního fondu Kolomana Gajana.
Pavla Vošahlíková