GALÍK Josef 21.10.1932-3.11.1999: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(GALÍK_Josef_21.10.1932-3.11.1999)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 21.10.1932
| datum narození = 21.10.1932
| místo narození =  
| místo narození = Racková (u Zlína)
| datum úmrtí = 3.11.1999
| datum úmrtí = 3.11.1999
| místo úmrtí = Zlín
| místo úmrtí = Zlín
Řádek 9: Řádek 9:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Josef GALÍK
}}
 
'''GALÍK, Josef,''' ''* 21. 10. 1932 Racková (u Zlína), † 3. 11. 1999 Zlín, literární historik, kritik, spisovatel''
 
G. se vyučil pletařem na mistrovské pletařské škole n. p. Svit
Gottwaldov (1949–51). Poté studoval ve Státním kursu pro
přípravu pracujících na vysoké škole v Mariánských Lázních
(maturita 1952) a český a ruský jazyk na Filozofické fakultě UP
v Olomouci, kde byl žákem O. Králíka (diplomová práce ''Josef Hora'', 1957), který ovlivnil jeho pozdější literárněhistorické zaměření
i metodu práce. Poté učil na středních školách v Hradci
Králové, Rychnově nad Kněžnou a ve Zlíně, 1963 se vrátil
na fakultu jako odborný asistent. Doktorát získal 1969 rozšířenou
diplomovou prací ''Básnický vývoj Josefa Hory'', vědeckou
hodnost CSc. za monografii o Vladislavu Vančurovi. Od 1991,
kdy se habilitoval souborem prací ''Studie o české próze dvacátého století'', působil na katedře bohemistiky a slavistiky Filozofické
fakulty UP v Olomouci, kde vychoval řadu bohemistů. Během
tzv. normalizace mohl pouze spolupracovat na kolektivních
projektech a organizovat bytové semináře o české literatuře.
Později spolupořádal setkání se spisovateli zvláště v olomouckém
Divadle hudby.
 
Debutoval verši ve sborníku ''Poezie mladé Hané'' (1956). V sedmdesátých
a osmdesátých letech tiskl recenze v ostravském ''Kulturním měsíčníku'' a odborné studie v šumperském sborníku
''Severní Morava''. Dále publikoval v časopisech a novinách ''Kulturní tvorba'', ''Štafeta'', ''Literární měsíčník'',
''Česká literatura'', ''Kulturní měsíčník'', ''Nová svoboda'' (Ostrava), ''Naše pravda'' (Ostrava), ''Stráž lidu'' (Olomouc), v periodikách či sbornících ''Acta Universitatis Palackianae Olomucensis'' (1967), ''Václavkova Olomouc'' (1967,
1976, 1978, 1982), ''Studia Bohemica'' I–VII (1975–96); ''Sborník z mezinárodní literárněvědné konference''
''Bezručova Opava 1978'' (1980); ''Sborník jazykovědných a literárněvědných prací'' (1981), ''Slavica Olomucensia'' VI (1987). Jako literární historik
se zpočátku věnoval české poezii a próze první poloviny
20. století, později se soustředil na novější českou literaturu
(B. Hrabal, V. Neff, V. Körner, J. Weil ad.). K jeho nejvýznamnějším
počinům patřila spolupráce na týmových dílech. Při
zdůraznění spjatosti estetického a etického aspektu literatury se
zaměřil na individuální umělecký vývoj spisovatele a značnou
pozornost věnoval faktografii.
 
Ačkoli již za vysokoškolských studií začal psát poezii, v průběhu
života se jeho zájem obrátil k próze zobrazující konflikt
přímočarosti a neohroženosti s pohodlným kompromisnictvím
a ústupností spojenými s vnější úspěšností a reflektující individuální
osud ve výlučných situacích a mimořádných historických
obdobích. V próze ''Zkouška před termínem'' (1975) měl
tento konflikt povahu generačního sporu ve vysokoškolském
prostředí, a ač byl časově situován do období krátce po roce
1968, významnou narativní i charakterizační roli zaujímaly
retrospektivní vhledy do života jednotlivých hrdinů různého
věku i charakteru, politického smýšlení a protikladného přístupu
k životním hodnotám. Následující historická próza ''Soud i odpuštění. Moravská epizoda'' (1987) se odehrává v době ostrého
zápasu reformace a protireformace v Holešově a dalších
moravských místech. Hlavní postava, stárnoucí regent holešovského,
bystřického a prusinovského panství, rekapituluje
život, hledá vazby mezi osobními ztrátami a výhrami, přemýšlí
nad morálními hodnotami, ale v touze po bezstarostném životě
se i za cenu morální prohry a lidského ponížení přimkne
k vítězné protireformační straně, což s sebou v osobním životě přináší nejen osamění, ale především neúctu okolí. Na toto
dílo později volně navázal historický román ''Čekání na konec tmy'' (dokončený 1989, vydaný až 2012), odehrávající se o více
než sto let později (1775–78).
 
'''D:''' Beletrie a práce o literatuře: Tři studie o V. Vančurovi, 1970 (s A. Hájkovou
a A. Závodským); Česká literatura po roce 1945 1–2 (skripta, 1985,
dopl. 1989; 1987, dopl. 1991). Účast v týmových pracích: Česká a slovenská
literatura v exilu a samizdatu. Informatorium pro učitele, studenty i laiky,
1991; Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti,
1994. Ostatní: Racková, 1997. Uspořádal, vydal a redigoval: Sborník
jazykovědných a literárních prací, 1981; Česká literatura 20. století.
Antologie textů, 1991; Edvard Valenta, 1996; Badatelská metoda Oldřicha
Králíka v kontextu soudobé literární vědy, 1998.
 
'''L:''' in: J. Urbanec, Tři studie o V. Vančurovi, in: Listy Památníku Petra Bezruče 3,
1970, č. 12/13; k padesátinám: J. Svoboda, in: Ostravský kulturní měsíčník 7,
1982, č. 12, s. 14; V. Kostřica, Soud i odpuštění, in: Práce 22. 6. 1988;
k šedesátinám: A. Štěrbová, Jubileum J. G., in: Acta Universitatis Palackianae
Olomucensis. Facultas philosophica. Philologica. Studia bohemica 1992,
sv. 6, 1993, s. 63–64; B. Jirásek, in: Minulostí Západočeského kraje 1993,
s. 414; SČS 1, 1995, s. 191–192; nekrology: A. Haman, Odešel J. G., in:
Literární noviny 10, 1999, č. 20, s. 2; L. Machala, Za doc. PhDr. J. G., CSc.
(21. 10. 1932 – 3. 11. 1999), in: Česká literatura 48, 2000, č. 3, s. 334 až
336; týž, Zemřel J. G., in: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis.
Facultas Philosophica. Philologica 72. Studia bohemica 8, 2000, s. 193; týž,
J. G. – prozaik, in: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas
Philosophica. Philologica 91, 2007, s. 311–318; M. Lukáš, Románové
dílo J. G. (doslov), in: J. G., Čekání na konec tmy, 2012; http://www.
slovnikceskeliteratury.cz (s bibliografií a literaturou, stav k 10. 3. 2008);
http://spisovatele.upol.cz (stav k 25. 5. 2015).
 
Blanka Svadbová
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]


[[Kategorie:1932]]
[[Kategorie:1932]]
[[Kategorie:Racková]]
[[Kategorie:1999]]
[[Kategorie:1999]]
[[Kategorie:Zlín]]
[[Kategorie:Zlín]]

Verze z 31. 3. 2018, 19:23

Josef GALÍK
Narození 21.10.1932
Místo narození Racková (u Zlína)
Úmrtí 3.11.1999
Místo úmrtí Zlín
Povolání 63- Spisovatel
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42047

GALÍK, Josef, * 21. 10. 1932 Racková (u Zlína), † 3. 11. 1999 Zlín, literární historik, kritik, spisovatel

G. se vyučil pletařem na mistrovské pletařské škole n. p. Svit Gottwaldov (1949–51). Poté studoval ve Státním kursu pro přípravu pracujících na vysoké škole v Mariánských Lázních (maturita 1952) a český a ruský jazyk na Filozofické fakultě UP v Olomouci, kde byl žákem O. Králíka (diplomová práce Josef Hora, 1957), který ovlivnil jeho pozdější literárněhistorické zaměření i metodu práce. Poté učil na středních školách v Hradci Králové, Rychnově nad Kněžnou a ve Zlíně, 1963 se vrátil na fakultu jako odborný asistent. Doktorát získal 1969 rozšířenou diplomovou prací Básnický vývoj Josefa Hory, vědeckou hodnost CSc. za monografii o Vladislavu Vančurovi. Od 1991, kdy se habilitoval souborem prací Studie o české próze dvacátého století, působil na katedře bohemistiky a slavistiky Filozofické fakulty UP v Olomouci, kde vychoval řadu bohemistů. Během tzv. normalizace mohl pouze spolupracovat na kolektivních projektech a organizovat bytové semináře o české literatuře. Později spolupořádal setkání se spisovateli zvláště v olomouckém Divadle hudby.

Debutoval verši ve sborníku Poezie mladé Hané (1956). V sedmdesátých a osmdesátých letech tiskl recenze v ostravském Kulturním měsíčníku a odborné studie v šumperském sborníku Severní Morava. Dále publikoval v časopisech a novinách Kulturní tvorba, Štafeta, Literární měsíčník, Česká literatura, Kulturní měsíčník, Nová svoboda (Ostrava), Naše pravda (Ostrava), Stráž lidu (Olomouc), v periodikách či sbornících Acta Universitatis Palackianae Olomucensis (1967), Václavkova Olomouc (1967, 1976, 1978, 1982), Studia Bohemica I–VII (1975–96); Sborník z mezinárodní literárněvědné konference Bezručova Opava 1978 (1980); Sborník jazykovědných a literárněvědných prací (1981), Slavica Olomucensia VI (1987). Jako literární historik se zpočátku věnoval české poezii a próze první poloviny 20. století, později se soustředil na novější českou literaturu (B. Hrabal, V. Neff, V. Körner, J. Weil ad.). K jeho nejvýznamnějším počinům patřila spolupráce na týmových dílech. Při zdůraznění spjatosti estetického a etického aspektu literatury se zaměřil na individuální umělecký vývoj spisovatele a značnou pozornost věnoval faktografii.

Ačkoli již za vysokoškolských studií začal psát poezii, v průběhu života se jeho zájem obrátil k próze zobrazující konflikt přímočarosti a neohroženosti s pohodlným kompromisnictvím a ústupností spojenými s vnější úspěšností a reflektující individuální osud ve výlučných situacích a mimořádných historických obdobích. V próze Zkouška před termínem (1975) měl tento konflikt povahu generačního sporu ve vysokoškolském prostředí, a ač byl časově situován do období krátce po roce 1968, významnou narativní i charakterizační roli zaujímaly retrospektivní vhledy do života jednotlivých hrdinů různého věku i charakteru, politického smýšlení a protikladného přístupu k životním hodnotám. Následující historická próza Soud i odpuštění. Moravská epizoda (1987) se odehrává v době ostrého zápasu reformace a protireformace v Holešově a dalších moravských místech. Hlavní postava, stárnoucí regent holešovského, bystřického a prusinovského panství, rekapituluje život, hledá vazby mezi osobními ztrátami a výhrami, přemýšlí nad morálními hodnotami, ale v touze po bezstarostném životě se i za cenu morální prohry a lidského ponížení přimkne k vítězné protireformační straně, což s sebou v osobním životě přináší nejen osamění, ale především neúctu okolí. Na toto dílo později volně navázal historický román Čekání na konec tmy (dokončený 1989, vydaný až 2012), odehrávající se o více než sto let později (1775–78).

D: Beletrie a práce o literatuře: Tři studie o V. Vančurovi, 1970 (s A. Hájkovou a A. Závodským); Česká literatura po roce 1945 1–2 (skripta, 1985, dopl. 1989; 1987, dopl. 1991). Účast v týmových pracích: Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu. Informatorium pro učitele, studenty i laiky, 1991; Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti, 1994. Ostatní: Racková, 1997. Uspořádal, vydal a redigoval: Sborník jazykovědných a literárních prací, 1981; Česká literatura 20. století. Antologie textů, 1991; Edvard Valenta, 1996; Badatelská metoda Oldřicha Králíka v kontextu soudobé literární vědy, 1998.

L: in: J. Urbanec, Tři studie o V. Vančurovi, in: Listy Památníku Petra Bezruče 3, 1970, č. 12/13; k padesátinám: J. Svoboda, in: Ostravský kulturní měsíčník 7, 1982, č. 12, s. 14; V. Kostřica, Soud i odpuštění, in: Práce 22. 6. 1988; k šedesátinám: A. Štěrbová, Jubileum J. G., in: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Philologica. Studia bohemica 1992, sv. 6, 1993, s. 63–64; B. Jirásek, in: Minulostí Západočeského kraje 1993, s. 414; SČS 1, 1995, s. 191–192; nekrology: A. Haman, Odešel J. G., in: Literární noviny 10, 1999, č. 20, s. 2; L. Machala, Za doc. PhDr. J. G., CSc. (21. 10. 1932 – 3. 11. 1999), in: Česká literatura 48, 2000, č. 3, s. 334 až 336; týž, Zemřel J. G., in: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas Philosophica. Philologica 72. Studia bohemica 8, 2000, s. 193; týž, J. G. – prozaik, in: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Philosophica. Philologica 91, 2007, s. 311–318; M. Lukáš, Románové dílo J. G. (doslov), in: J. G., Čekání na konec tmy, 2012; http://www. slovnikceskeliteratury.cz (s bibliografií a literaturou, stav k 10. 3. 2008); http://spisovatele.upol.cz (stav k 25. 5. 2015).

Blanka Svadbová