GALIMBERTI-PROVÁZKOVÁ Marie 13.2.1880-4.8.1951: Porovnání verzí
(GALIMBERTI-Provázková_Marie_13.2.1880-4.8.1951) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Marie GALIMBERTI- | | jméno = Marie GALIMBERTI-PROVÁZKOVÁ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.2.1880 | | datum narození = 13.2.1880 | ||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''GALIMBERTI-PROVÁZKOVÁ, Marie,''' ''* 13. 2. 1880 Jindřichův Hradec, † 4. 8. 1951 Litoměřice, malířka'' | |||
Dcera česky smýšlejícího rakouského plukovníka Josefa | |||
Prowazka z Lanova (1842–1922) a Marie, roz. Koppové | |||
(1851–1930), sestra bakteriologa Stanislava Prowazka | |||
(1875–1915). Dětství prožívala v místech otcových posádek | |||
v Komárně, Šumperku a Plzni. Po pravděpodobných gymnazijních | |||
studiích se 1899–1901 výtvarně vzdělávala v soukromé | |||
malířské škole H. Strehblowa ve Vídni. 1901 přešla do soukromé | |||
malířské školy maďarského malíře S. Hollósyho v Mnichově. | |||
Díky učiteli pronikla do maďarské modernistické malířské | |||
kolonie Nagybánya (dnes Baia Mare v Rumunsku), kde poznala | |||
významného fauvistického malíře dalmatinského původu | |||
Sándora Galimbertiho (* 31. 5. 1883 Kaposvár, Maďarsko, | |||
† 20. 7. 1915 Budapešť, Maďarsko), za kterého se 1906 provdala. | |||
1907 s ním odjela do Paříže. Do 1911 studovala na Académie | |||
de la Grande Chaumière, Academie Russe a Académie | |||
de la Palette u F. Légera, jenž ji významně ovlivnil. Od 1911 | |||
pravidelně vystavovala na pařížských Salon d’automne a Salon | |||
des indépendants. Téhož roku se s manželem rozvedla. Zprvu | |||
se pohybovala v okruhu avantgardy kolem Café du Dôme | |||
(uzavřela tu přátelství s ruskými futuristkami M. Vasiljevovou | |||
a A. Povorinovou), dočasně žila v kolonii Nagybánya, podnikla | |||
studijní cesty po Itálii a Španělsku. 1917 se vrátila do Čech, | |||
usadila se v Pravíkově (č. o. Kamenice nad Lipou). Poprvé vystavovala 1919 v Rubešově galerii v pražském Platýzu, dva | |||
roky byla členkou Volného sdružení neodvislých výtvarníků | |||
J. Váchala, 1921 s ním založila umělecké sdružení Tvorba. | |||
1925 vystavovala jako host SVU Mánes. Hluboký vztah k německé | |||
malířce E. Weisové ji přivedl do umělecké kolonie Neue | |||
Welt ve Würzburgu. 1931 vystavovala se skupinou ruských | |||
malířů v emigraci Skify, 1931–35 studovala v Ukrajinském | |||
studiu výtvarného umění u profesora S. Maka. 1935–49 byla | |||
G.-P. členkou Sdružení výtvarníků v čele s B. S. Urbanem, | |||
s nímž se spřátelila. Poslední roky života prožila v hmotné nouzi | |||
a nemocná. Pohřbena byla v rodinné hrobce v Kamenici | |||
nad Lipou. | |||
Z malířského díla G.-P. se zachovalo jen torzo, autorka postupně | |||
upadala do zapomenutí. Byla velmi sebekritická, proto | |||
řadu svých obrazů zničila, část přemalovala, mnoho pláten | |||
zůstalo v zahraničí. Po impresivních začátcích v Mnichově | |||
objevila svět francouzského moderního malířství. V Uhrách | |||
získala větší sebejistotu a osvojila si expresionistický malířský | |||
rukopis. Zaměřovala se na krajinu, zátiší, figurální motivy, | |||
portrét i autoportrét. Pařížský pobyt u ní rezonoval ohlasem | |||
díla P. Cézanna, fauvismu, a především kubismu. Kubistické | |||
ozvuky jsou silné i v mistrovských kresbách a příležitostné grafice. | |||
Dočasné přátelství s J. Váchalem a intimní vztah k jeho | |||
družce A. Mackové ji vedly ke zvýraznění expresionistického | |||
výrazu a ke spolupráci s výtvarníky Váchalova okruhu, jako | |||
byli např. J. Hodek či L. Sutnar. Její malby začaly být kritikou | |||
(Š. Jež, F. Kobliha, E. Edgar, J. R. Marek) odmítány. Ve třicátých | |||
letech G.-P. dospěla k originálnímu magickému realismu, | |||
a to jak v četných obrazech kytic, tak v zátiších. Mladší kritici | |||
(O. Mrkvička, A. Birnbaumová, A. Masaryková) její produkci | |||
hájili a prosazovali. Novoklasická a fauvizující tendence | |||
jejích krajin a symbolických pohledů na Prahu z let protektorátu | |||
navzdory osobitosti byla více poplatná francouzským | |||
vlivům. V oblasti portrétu došla ovlivněna A. Modiglianim | |||
k pozoruhodné kubizující expresi. | |||
'''L:''' Toman 1, s. 250; SČSVU 2, s. 328; A. Birnbaumová, M. G. in: Umění | |||
dneška 3, 1945–46, s. 20–21; J. Weissová, M. G.-P. v kontextu českého | |||
výtvarného umění počátku 20. století, 2006 (diplomová práce, FF UK, | |||
Praha); M. Pachmanová a kol., Madame Gali. Expresionistické dílo M. G.-P., | |||
2011; www.zenyvumeni.cz (stav k 2. 3. 2016). | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] |
Verze z 31. 3. 2018, 19:26
Marie GALIMBERTI-PROVÁZKOVÁ | |
![]() | |
Narození | 13.2.1880 |
---|---|
Místo narození | Jindřichův Hradec |
Úmrtí | 4.8.1951 |
Místo úmrtí | Litoměřice |
Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55153 |
GALIMBERTI-PROVÁZKOVÁ, Marie, * 13. 2. 1880 Jindřichův Hradec, † 4. 8. 1951 Litoměřice, malířka
Dcera česky smýšlejícího rakouského plukovníka Josefa Prowazka z Lanova (1842–1922) a Marie, roz. Koppové (1851–1930), sestra bakteriologa Stanislava Prowazka (1875–1915). Dětství prožívala v místech otcových posádek v Komárně, Šumperku a Plzni. Po pravděpodobných gymnazijních studiích se 1899–1901 výtvarně vzdělávala v soukromé malířské škole H. Strehblowa ve Vídni. 1901 přešla do soukromé malířské školy maďarského malíře S. Hollósyho v Mnichově. Díky učiteli pronikla do maďarské modernistické malířské kolonie Nagybánya (dnes Baia Mare v Rumunsku), kde poznala významného fauvistického malíře dalmatinského původu Sándora Galimbertiho (* 31. 5. 1883 Kaposvár, Maďarsko, † 20. 7. 1915 Budapešť, Maďarsko), za kterého se 1906 provdala. 1907 s ním odjela do Paříže. Do 1911 studovala na Académie de la Grande Chaumière, Academie Russe a Académie de la Palette u F. Légera, jenž ji významně ovlivnil. Od 1911 pravidelně vystavovala na pařížských Salon d’automne a Salon des indépendants. Téhož roku se s manželem rozvedla. Zprvu se pohybovala v okruhu avantgardy kolem Café du Dôme (uzavřela tu přátelství s ruskými futuristkami M. Vasiljevovou a A. Povorinovou), dočasně žila v kolonii Nagybánya, podnikla studijní cesty po Itálii a Španělsku. 1917 se vrátila do Čech, usadila se v Pravíkově (č. o. Kamenice nad Lipou). Poprvé vystavovala 1919 v Rubešově galerii v pražském Platýzu, dva roky byla členkou Volného sdružení neodvislých výtvarníků J. Váchala, 1921 s ním založila umělecké sdružení Tvorba. 1925 vystavovala jako host SVU Mánes. Hluboký vztah k německé malířce E. Weisové ji přivedl do umělecké kolonie Neue Welt ve Würzburgu. 1931 vystavovala se skupinou ruských malířů v emigraci Skify, 1931–35 studovala v Ukrajinském studiu výtvarného umění u profesora S. Maka. 1935–49 byla G.-P. členkou Sdružení výtvarníků v čele s B. S. Urbanem, s nímž se spřátelila. Poslední roky života prožila v hmotné nouzi a nemocná. Pohřbena byla v rodinné hrobce v Kamenici nad Lipou.
Z malířského díla G.-P. se zachovalo jen torzo, autorka postupně upadala do zapomenutí. Byla velmi sebekritická, proto řadu svých obrazů zničila, část přemalovala, mnoho pláten zůstalo v zahraničí. Po impresivních začátcích v Mnichově objevila svět francouzského moderního malířství. V Uhrách získala větší sebejistotu a osvojila si expresionistický malířský rukopis. Zaměřovala se na krajinu, zátiší, figurální motivy, portrét i autoportrét. Pařížský pobyt u ní rezonoval ohlasem díla P. Cézanna, fauvismu, a především kubismu. Kubistické ozvuky jsou silné i v mistrovských kresbách a příležitostné grafice. Dočasné přátelství s J. Váchalem a intimní vztah k jeho družce A. Mackové ji vedly ke zvýraznění expresionistického výrazu a ke spolupráci s výtvarníky Váchalova okruhu, jako byli např. J. Hodek či L. Sutnar. Její malby začaly být kritikou (Š. Jež, F. Kobliha, E. Edgar, J. R. Marek) odmítány. Ve třicátých letech G.-P. dospěla k originálnímu magickému realismu, a to jak v četných obrazech kytic, tak v zátiších. Mladší kritici (O. Mrkvička, A. Birnbaumová, A. Masaryková) její produkci hájili a prosazovali. Novoklasická a fauvizující tendence jejích krajin a symbolických pohledů na Prahu z let protektorátu navzdory osobitosti byla více poplatná francouzským vlivům. V oblasti portrétu došla ovlivněna A. Modiglianim k pozoruhodné kubizující expresi.
L: Toman 1, s. 250; SČSVU 2, s. 328; A. Birnbaumová, M. G. in: Umění dneška 3, 1945–46, s. 20–21; J. Weissová, M. G.-P. v kontextu českého výtvarného umění počátku 20. století, 2006 (diplomová práce, FF UK, Praha); M. Pachmanová a kol., Madame Gali. Expresionistické dílo M. G.-P., 2011; www.zenyvumeni.cz (stav k 2. 3. 2016).
Martin Kučera