GALLAT Jaroslav 25.3.1855-8.8.1932: Porovnání verzí
(GALLAT_Jaroslav_25.3.1855-8.8.1932) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''GALLAT, Jaroslav,''' ''* 25. 3. 1855 Chrudim, † 8. 8. 1932 Chrudim, hodinář, spisovatel'' | |||
Pocházel z druhého manželství hostinského Jakuba G. Jeho | |||
nevlastní bratři František (1818–1893) a Alois (1827–1901) | |||
byli známi chrudimské veřejnosti jako organizátoři a účastníci | |||
kulturních a společenských akcí. Starší z nich se vyučil sedlářem | |||
a čalouníkem, proslavil se však jako jeden z prvních fotografů, | |||
který vedle podoby svých sousedů a dalších zákazníků | |||
zachoval i svědectví o vzhledu Chrudimi z roku 1875 (''Album města Chrudimě'', 1875). Další bratr pracoval jako státní, později | |||
magistrátní úředník, věnoval se literární činnosti převážně | |||
humoristické. G. se vyučil hodinářem, podobně jako bratra | |||
Aloise ho však zaujala literatura. Publikoval převážně časopisecky | |||
např. v ''Humoristických listech'', ''Palečkovi'' nebo ''Zlatém domově''. Ve svém díle uplatnil většinou situační humor, psal | |||
často divadelní parodie. Největší ohlas získala hra ''Co by tomu řekl básník Heyduk?'' (1920). G. zanechal řadu děl pro loutkové | |||
divadlo. Samostatně uveřejnil publikace ''Český humor v písni a slově'' (1898), | |||
''Hry pro školy mateřské a nižší třídy obecných škol'' (1900). Velmi často psal texty písní a kupletů, včetně libret | |||
k hudebním kusům J. Součka (''V penzionátě'') a J. Švába-Malostranského (''U modistky''). Památku bratra Aloise uctil | |||
jako humorista obnovením listů ''Sůva'' a ''Klapačka'', které redigoval 1902–06, a tak ho připomínal jako zakladatele pověstného | |||
spolku Kosí hnízdo. Zmíněný spolek oživoval hříčkami | |||
a mystifikacemi společenský život v Chrudimi a stal se vzorem | |||
pro další česká města. G. sice zůstával částečně v bratrově stínu, | |||
jeho literární činnost však měla ve své době řadu příznivců. | |||
'''L:''' LČL 1, s. 786–787 (se soupisem díla a literaturou); Humorista J. G. | |||
zemřel, in: Národní listy 72, 1932, č. 220, s. 2; J. Petrtyl, Nástin literárního | |||
Chrudimska, in: Chrudimský kraj, 1939; P. Kobetič, Osobnosti Chrudimska, | |||
2002, s. 55; E. Šormová a kol., Česká činohra 19. a začátku 20. století 1, | |||
2015, s. 214–215 (se soupisem pramenů a literatury). | |||
Pavla Vošahlíková | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
Verze z 1. 4. 2018, 18:00
| Jaroslav GALLAT | |
 | |
| Narození | 25.3.1855 |
|---|---|
| Místo narození | Chrudim |
| Úmrtí | 8.8.1932 |
| Místo úmrtí | Chrudim |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46365 |
GALLAT, Jaroslav, * 25. 3. 1855 Chrudim, † 8. 8. 1932 Chrudim, hodinář, spisovatel
Pocházel z druhého manželství hostinského Jakuba G. Jeho nevlastní bratři František (1818–1893) a Alois (1827–1901) byli známi chrudimské veřejnosti jako organizátoři a účastníci kulturních a společenských akcí. Starší z nich se vyučil sedlářem a čalouníkem, proslavil se však jako jeden z prvních fotografů, který vedle podoby svých sousedů a dalších zákazníků zachoval i svědectví o vzhledu Chrudimi z roku 1875 (Album města Chrudimě, 1875). Další bratr pracoval jako státní, později magistrátní úředník, věnoval se literární činnosti převážně humoristické. G. se vyučil hodinářem, podobně jako bratra Aloise ho však zaujala literatura. Publikoval převážně časopisecky např. v Humoristických listech, Palečkovi nebo Zlatém domově. Ve svém díle uplatnil většinou situační humor, psal často divadelní parodie. Největší ohlas získala hra Co by tomu řekl básník Heyduk? (1920). G. zanechal řadu děl pro loutkové divadlo. Samostatně uveřejnil publikace Český humor v písni a slově (1898), Hry pro školy mateřské a nižší třídy obecných škol (1900). Velmi často psal texty písní a kupletů, včetně libret k hudebním kusům J. Součka (V penzionátě) a J. Švába-Malostranského (U modistky). Památku bratra Aloise uctil jako humorista obnovením listů Sůva a Klapačka, které redigoval 1902–06, a tak ho připomínal jako zakladatele pověstného spolku Kosí hnízdo. Zmíněný spolek oživoval hříčkami a mystifikacemi společenský život v Chrudimi a stal se vzorem pro další česká města. G. sice zůstával částečně v bratrově stínu, jeho literární činnost však měla ve své době řadu příznivců.
L: LČL 1, s. 786–787 (se soupisem díla a literaturou); Humorista J. G. zemřel, in: Národní listy 72, 1932, č. 220, s. 2; J. Petrtyl, Nástin literárního Chrudimska, in: Chrudimský kraj, 1939; P. Kobetič, Osobnosti Chrudimska, 2002, s. 55; E. Šormová a kol., Česká činohra 19. a začátku 20. století 1, 2015, s. 214–215 (se soupisem pramenů a literatury).
Pavla Vošahlíková