GESEMANN Gerhard 16.12.1888-31.3.1948: Porovnání verzí
(GESEMANN_Gerhard_16.12.1888-31.3.1948) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 16.12.1888 | | datum narození = 16.12.1888 | ||
| místo narození = Lichtenberg | | místo narození = Lichtenberg (u Wolfenbüttelu, Německo) | ||
| datum úmrtí = 31.3.1948 | | datum úmrtí = 31.3.1948 | ||
| místo úmrtí = Bad Tölz | | místo úmrtí = Bad Tölz (Německo) | ||
| povolání = 55- Jazykovědec | | povolání = 55- Jazykovědec | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''GESEMANN, Gerhard,''' ''* 16. 12. 1888 Lichtenberg (u Wolfenbüttelu, Německo), † 31. 3. 1948 Bad Tölz (Německo), slavista, filolog, folklorista'' | |||
Syn učitele, po maturitě na gymnáziu ve Wolfenbüttelu studoval | |||
1909–13 klasickou a slovanskou filologii, germanistiku, | |||
srovnávací jazykovědu a etnografii na univerzitách v Mnichově, | |||
Berlíně a Kielu (PhDr. 1914). Odešel 1914 vyučovat | |||
němčinu na gymnázium v Bělehradě, kde ho zastihla první | |||
světová válka. Připojil se jako ošetřovatel k srbské armádě, při | |||
jejím ústupu Albánií se přes neutrální území dostal do Německa. | |||
1920 se habilitoval u prof. E. Bernekera v Mnichově, | |||
1922 byl jmenován mimořádným docentem slovanské filologie | |||
na mnichovské univerzitě, 1923–44 přednášel jako řádný | |||
profesor slovanské filologie na Německé univerzitě v Praze, | |||
1933/34 zastával funkci jejího rektora. 1930 založil spolu | |||
s F. Spinou Německou společnost pro slavistický výzkum, vydávající | |||
časopis ''Slavische Rundschau''. Zajímal se zejména o jižní | |||
Slovany. Vedle H. Wendela, J. Matla a A. Schmause patřil | |||
k nejvýznamnějším představitelům německé serbokroatistiky. | |||
1940 založil a vedl z pověření německého ministerstva zahraničí | |||
Německý vědecký institut v Bělehradě. Po německém útoku | |||
na Jugoslávii v dubnu 1941 se vrátil na Německou univerzitu | |||
do Prahy a zároveň vystřídal M. Murka ve funkci ředitele Slovanského | |||
ústavu, který se jako Institut für die Kunde Ost- und | |||
Südosteuropas stal součástí nadace R. Heydricha. Vzhledem | |||
k srdeční chorobě a k rostoucímu politickému tlaku ze strany | |||
představitelů nacistické vědy se dal 1944 penzionovat. 1945 | |||
uprchl do Bavorska. Protože přišel v důsledku válečných událostí | |||
o velkou část své vědecké knihovny a mnoho rukopisů, | |||
vystřídal po válce vědeckou činnost za psaní románů. | |||
Zasloužil se o organizaci slavistiky na pražské Německé univerzitě | |||
a o pěstování německo-slovanských styků. G. vědecké dílo | |||
bylo jako celek zaměřeno v podstatě na zprostředkování poznatků | |||
o Slovanech německé veřejnosti, a tím na odstraňování předsudků. | |||
G. patřil k řádným členům Slovanského ústavu a Německé společnosti pro vědu a umění v Československu a čestným | |||
členům Matice srbské v Novém Sadu. | |||
Syn '''Wolfgang G.''' (1925–2014) byl rovněž slavista, 1972–87 | |||
působil jako profesor na univerzitě v Saarbrückenu. | |||
'''D:''' Die serbokroatische Literatur, Potsdam 1930; Der montenegrinische | |||
Mensch, 1934; Die Flucht. Aus einem serbischen Tagebuch 1915 und 1916, | |||
München 1935; Heroische Lebensform. Zur Literatur und Wesenskunde der | |||
balkanischen Patriarchalität, Berlin 1943. | |||
'''L:''' NDB 6, s. 339; OSND 2/2, s. 852; BL 1, s. 433; MSA 93, 1988, s. 24; | |||
Tomeš 1, s. 364; Slavistik in Deutschland von den Anfängen bis 1945, | |||
Bautzen 1993, s. 465–467; Společnost pro podporu německé vědy, umění | |||
a literatury v Čechách 1891–1945, A. Míšková – M. Neumüller (eds.), 1994, | |||
s. 142; A. Míšková, Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu | |||
1945, 2002, rejstřík; https://de.wikipedia.org/ (stav k 28. 5. 2015). | |||
'''P:''' Monacensia, München; Masarykův ústav – Archiv AV ČR, Praha, soupis | |||
korespondence a osobní spis, karton 12. | |||
Jiří Vacek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:55- Jazykovědec]] | [[Kategorie:55- Jazykovědec]] |
Verze z 27. 5. 2018, 08:16
Gerhard GESEMANN | |
Narození | 16.12.1888 |
---|---|
Místo narození | Lichtenberg (u Wolfenbüttelu, Německo) |
Úmrtí | 31.3.1948 |
Místo úmrtí | Bad Tölz (Německo) |
Povolání | 55- Jazykovědec |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46426 |
GESEMANN, Gerhard, * 16. 12. 1888 Lichtenberg (u Wolfenbüttelu, Německo), † 31. 3. 1948 Bad Tölz (Německo), slavista, filolog, folklorista
Syn učitele, po maturitě na gymnáziu ve Wolfenbüttelu studoval 1909–13 klasickou a slovanskou filologii, germanistiku, srovnávací jazykovědu a etnografii na univerzitách v Mnichově, Berlíně a Kielu (PhDr. 1914). Odešel 1914 vyučovat němčinu na gymnázium v Bělehradě, kde ho zastihla první světová válka. Připojil se jako ošetřovatel k srbské armádě, při jejím ústupu Albánií se přes neutrální území dostal do Německa. 1920 se habilitoval u prof. E. Bernekera v Mnichově, 1922 byl jmenován mimořádným docentem slovanské filologie na mnichovské univerzitě, 1923–44 přednášel jako řádný profesor slovanské filologie na Německé univerzitě v Praze, 1933/34 zastával funkci jejího rektora. 1930 založil spolu s F. Spinou Německou společnost pro slavistický výzkum, vydávající časopis Slavische Rundschau. Zajímal se zejména o jižní Slovany. Vedle H. Wendela, J. Matla a A. Schmause patřil k nejvýznamnějším představitelům německé serbokroatistiky. 1940 založil a vedl z pověření německého ministerstva zahraničí Německý vědecký institut v Bělehradě. Po německém útoku na Jugoslávii v dubnu 1941 se vrátil na Německou univerzitu do Prahy a zároveň vystřídal M. Murka ve funkci ředitele Slovanského ústavu, který se jako Institut für die Kunde Ost- und Südosteuropas stal součástí nadace R. Heydricha. Vzhledem k srdeční chorobě a k rostoucímu politickému tlaku ze strany představitelů nacistické vědy se dal 1944 penzionovat. 1945 uprchl do Bavorska. Protože přišel v důsledku válečných událostí o velkou část své vědecké knihovny a mnoho rukopisů, vystřídal po válce vědeckou činnost za psaní románů. Zasloužil se o organizaci slavistiky na pražské Německé univerzitě a o pěstování německo-slovanských styků. G. vědecké dílo bylo jako celek zaměřeno v podstatě na zprostředkování poznatků o Slovanech německé veřejnosti, a tím na odstraňování předsudků. G. patřil k řádným členům Slovanského ústavu a Německé společnosti pro vědu a umění v Československu a čestným členům Matice srbské v Novém Sadu.
Syn Wolfgang G. (1925–2014) byl rovněž slavista, 1972–87 působil jako profesor na univerzitě v Saarbrückenu.
D: Die serbokroatische Literatur, Potsdam 1930; Der montenegrinische Mensch, 1934; Die Flucht. Aus einem serbischen Tagebuch 1915 und 1916, München 1935; Heroische Lebensform. Zur Literatur und Wesenskunde der balkanischen Patriarchalität, Berlin 1943.
L: NDB 6, s. 339; OSND 2/2, s. 852; BL 1, s. 433; MSA 93, 1988, s. 24; Tomeš 1, s. 364; Slavistik in Deutschland von den Anfängen bis 1945, Bautzen 1993, s. 465–467; Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, A. Míšková – M. Neumüller (eds.), 1994, s. 142; A. Míšková, Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu 1945, 2002, rejstřík; https://de.wikipedia.org/ (stav k 28. 5. 2015).
P: Monacensia, München; Masarykův ústav – Archiv AV ČR, Praha, soupis korespondence a osobní spis, karton 12.
Jiří Vacek