GLOCAR Emilián Blažej 11.7.1906-10.2.1985: Porovnání verzí
(GLOCAR_Emilián_Blažej_11.7.1906-10.2.1985) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 11.7.1906 | | datum narození = 11.7.1906 | ||
| místo narození = Lukavice u | | místo narození = Lukavice (u Šumperka) | ||
| datum úmrtí = 10.2.1985 | | datum úmrtí = 10.2.1985 | ||
| místo úmrtí = Liberty Ville | | místo úmrtí = Liberty Ville (Wisconsin, USA) | ||
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''GLOCAR, Emilián Blažej,''' ''* 11. 7. 1906 Lukavice (u Šumperka), † 10. 2. 1985 Liberty Ville (Wisconsin, USA), spisovatel, malíř, teolog'' | |||
Byl starším synem mlynářského pomocníka, v raném dětství | |||
vyrůstal v Nových Mlýnech (u Litovle) a po smrti otce, který | |||
1915 padl na frontě v Haliči, žil s matkou a bratrem Vladimírem v mlýnech u Ledče nad Sázavou a v Stražisku (u Prostějova), kde matka sloužila. Když 1917 zemřela i matka, byli | |||
s bratrem vychováváni u příbuzných ve Zvoli (u Zábřehu). | |||
Výjimečné nadání mu umožnilo již 1923 maturovat na reálném gymnáziu v Zábřehu. Tehdy se ho ujal olomoucký biskup | |||
Církve československé M. Pavlík (pozdější český pravoslavný | |||
vladyka Gorazd) a vyslal ho na studia pravoslavného bohosloví do Jugoslávie. Teologii G. absolvoval v Sarajevu, 1928 | |||
se vrátil do ČSR a učil pravoslavné náboženství na středních | |||
školách v Praze a Plzni. Po roce odjel z existenčních důvodů | |||
zpět do Jugoslávie a stal se venkovským duchovním v chudé srbské obci Vitojevac. Při zaměstnání studoval filozofii | |||
a teologii na bělehradské univerzitě, doktorát složil na základě disertační práce ''Filozofe Vladimira Solovjova'' a vzápětí | |||
byl vysvěcen na kněze. Jako kazatel nastoupil 1937 v Dalji | |||
(u Osijeku), kde si získal zásluhy o modernizaci náboženského | |||
a sociálního života. 1939 ho srbská pravoslavná církev vyslala | |||
s rodinou na misii do USA. Po krátkém působení v Clevelandu | |||
se stal duchovním správcem komunity srbských přistěhovalců | |||
v Akronu (Ohio). Na místní univerzitě studoval při zaměstnání výtvarné umění. 1960 přijal pro neshody se srbskými | |||
monarchisty místo duchovního v Lublinu u kanadských hranic v provincii ruských emigrantů. 1963 se stal profesorem | |||
náboženské malby a správcem univerzitní galerie v pobočce | |||
marshfeldské univerzity v Eau Claire (Wisconsin). Zemřel | |||
v nedalekém františkánském klášteře. | |||
Literární dílo, vesměs česky psané a vydávané v Praze, zahájil | |||
básnickými sbírkami v duchu poezie O. Březiny (''Písně sirotků'', | |||
1931; ''Vigilie'', 1932). Třetí, protiválečnou básnickou knihu | |||
''Země hoří'', uveřejňoval postupně za války v ''Chicagských listech''. | |||
Srbskou zkušenost zpracoval v románovém debutu o každoročních záplavách v zapadlé srbské vesnici ''Od jara do jara'' (1937). | |||
Srbsky v téže době vydával církevní literaturu (např. ''Tvoj Glas'', | |||
1936), orientovanou značně mysticky, přispíval do náboženských časopisů, z nichž jeden dočasně sám redigoval. Vyhrál | |||
v soutěži Ottova nakladatelství v oboru původní prózy s románem ze života srbských pravoslavných mnichů ''Fruška Gora'', | |||
který protektorátní cenzura nepovolila vydat (vyšel až 1946). | |||
Za války v USA publikoval v angličtině román inspirovaný | |||
srbským pobytem ''A Man from the Balcans'' a povídku ''Children in the Storm'' (obě díla b. d.). Příběhy dětí z okupovaných | |||
zemí shromáždil ve sborníku ''Youth Replies – I Can'' (1944). | |||
V historickém románu ''Rebelie'' (1949) pozoruhodně popsal | |||
účast pravoslavných věřících a duchovních v povstání proti | |||
Turkům z let 1806–07. Poslední prózou ze srbského prostředí | |||
byla historická povídka ''Lutanja'' (srbsky publikovaná v USA 1959). Mezitím vydal v Jugoslávii česky psaný román | |||
''Deník pana Georgije Maksimoviće'' (1953). Vrcholem jeho slovesné | |||
tvorby se stala románová trilogie ''Bloudění'', postupně uveřejňovaná v ostravském nakladatelství Profil: | |||
''Olomoucká romance'' | |||
(1960), ''Magistr Gabriel, písař olomoucký'' (1962) a ''Olomoucká elegie'' (1970). Trilogií z 16. století o měšťanském rodu a jeho | |||
zápasu s konzistoří se G. zařadil mezi mistry české historické | |||
prózy. | |||
V posledních třiceti letech života se věnoval hluboce promyšlené, spirituálně silné ikonopisné malbě, kterou vícekrát vystavoval v zahraničí, včetně Ruska, Jugoslávie a Československa. | |||
Pokusil se o vyjádření tradičních námětů ikon novodobými | |||
výtvarnými prostředky. | |||
'''L:''' Kunc 1, s. 179–180; LČL 1, s. 803–804; SČS 1, s. 196; Slezsko 4, s. 39; | |||
SČSVU 2, s. 353; Pravoslavná akademie Vilémov, kulturní festival G. dny, | |||
2005 (dostupné z: http://www.orthodoxa.cz/soucasne_projekty5.htm, stav | |||
k 15. 3. 2015); http://www.slovnikceskeliteratury.cz (stav k 27. 11. 2006). | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1906]] | [[Kategorie:1906]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Lukavice]] | ||
[[Kategorie:1985]] | [[Kategorie:1985]] | ||
[[Kategorie:Liberty_Ville]] | [[Kategorie:Liberty_Ville]] | ||
Verze z 21. 6. 2018, 17:49
| Emilián Blažej GLOCAR | |
 | |
| Narození | 11.7.1906 |
|---|---|
| Místo narození | Lukavice (u Šumperka) |
| Úmrtí | 10.2.1985 |
| Místo úmrtí | Liberty Ville (Wisconsin, USA) |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48126 |
GLOCAR, Emilián Blažej, * 11. 7. 1906 Lukavice (u Šumperka), † 10. 2. 1985 Liberty Ville (Wisconsin, USA), spisovatel, malíř, teolog
Byl starším synem mlynářského pomocníka, v raném dětství vyrůstal v Nových Mlýnech (u Litovle) a po smrti otce, který 1915 padl na frontě v Haliči, žil s matkou a bratrem Vladimírem v mlýnech u Ledče nad Sázavou a v Stražisku (u Prostějova), kde matka sloužila. Když 1917 zemřela i matka, byli s bratrem vychováváni u příbuzných ve Zvoli (u Zábřehu). Výjimečné nadání mu umožnilo již 1923 maturovat na reálném gymnáziu v Zábřehu. Tehdy se ho ujal olomoucký biskup Církve československé M. Pavlík (pozdější český pravoslavný vladyka Gorazd) a vyslal ho na studia pravoslavného bohosloví do Jugoslávie. Teologii G. absolvoval v Sarajevu, 1928 se vrátil do ČSR a učil pravoslavné náboženství na středních školách v Praze a Plzni. Po roce odjel z existenčních důvodů zpět do Jugoslávie a stal se venkovským duchovním v chudé srbské obci Vitojevac. Při zaměstnání studoval filozofii a teologii na bělehradské univerzitě, doktorát složil na základě disertační práce Filozofe Vladimira Solovjova a vzápětí byl vysvěcen na kněze. Jako kazatel nastoupil 1937 v Dalji (u Osijeku), kde si získal zásluhy o modernizaci náboženského a sociálního života. 1939 ho srbská pravoslavná církev vyslala s rodinou na misii do USA. Po krátkém působení v Clevelandu se stal duchovním správcem komunity srbských přistěhovalců v Akronu (Ohio). Na místní univerzitě studoval při zaměstnání výtvarné umění. 1960 přijal pro neshody se srbskými monarchisty místo duchovního v Lublinu u kanadských hranic v provincii ruských emigrantů. 1963 se stal profesorem náboženské malby a správcem univerzitní galerie v pobočce marshfeldské univerzity v Eau Claire (Wisconsin). Zemřel v nedalekém františkánském klášteře.
Literární dílo, vesměs česky psané a vydávané v Praze, zahájil básnickými sbírkami v duchu poezie O. Březiny (Písně sirotků, 1931; Vigilie, 1932). Třetí, protiválečnou básnickou knihu Země hoří, uveřejňoval postupně za války v Chicagských listech. Srbskou zkušenost zpracoval v románovém debutu o každoročních záplavách v zapadlé srbské vesnici Od jara do jara (1937). Srbsky v téže době vydával církevní literaturu (např. Tvoj Glas, 1936), orientovanou značně mysticky, přispíval do náboženských časopisů, z nichž jeden dočasně sám redigoval. Vyhrál v soutěži Ottova nakladatelství v oboru původní prózy s románem ze života srbských pravoslavných mnichů Fruška Gora, který protektorátní cenzura nepovolila vydat (vyšel až 1946). Za války v USA publikoval v angličtině román inspirovaný srbským pobytem A Man from the Balcans a povídku Children in the Storm (obě díla b. d.). Příběhy dětí z okupovaných zemí shromáždil ve sborníku Youth Replies – I Can (1944). V historickém románu Rebelie (1949) pozoruhodně popsal účast pravoslavných věřících a duchovních v povstání proti Turkům z let 1806–07. Poslední prózou ze srbského prostředí byla historická povídka Lutanja (srbsky publikovaná v USA 1959). Mezitím vydal v Jugoslávii česky psaný román Deník pana Georgije Maksimoviće (1953). Vrcholem jeho slovesné tvorby se stala románová trilogie Bloudění, postupně uveřejňovaná v ostravském nakladatelství Profil: Olomoucká romance (1960), Magistr Gabriel, písař olomoucký (1962) a Olomoucká elegie (1970). Trilogií z 16. století o měšťanském rodu a jeho zápasu s konzistoří se G. zařadil mezi mistry české historické prózy.
V posledních třiceti letech života se věnoval hluboce promyšlené, spirituálně silné ikonopisné malbě, kterou vícekrát vystavoval v zahraničí, včetně Ruska, Jugoslávie a Československa. Pokusil se o vyjádření tradičních námětů ikon novodobými výtvarnými prostředky.
L: Kunc 1, s. 179–180; LČL 1, s. 803–804; SČS 1, s. 196; Slezsko 4, s. 39; SČSVU 2, s. 353; Pravoslavná akademie Vilémov, kulturní festival G. dny, 2005 (dostupné z: http://www.orthodoxa.cz/soucasne_projekty5.htm, stav k 15. 3. 2015); http://www.slovnikceskeliteratury.cz (stav k 27. 11. 2006).
Martin Kučera