HAVEL František 3.9.1877-27.12.1964

František HAVEL
Narození	3.9.1877
Místo narození	Michle (Praha)
Úmrtí	27.12.1964
Místo úmrtí	Praha
Povolání	84- Mecenáš div. umění
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 317
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47014

HAVEL, František (vl. jm. Hadraba), * 3. 9. 1877 Michle (Praha), † 27. 12. 1964 Praha, herec, rozhlasový hlasatel a reportér

Narodil se v rolnické rodině Františka Hadraby a Marie, roz. Pavelkové. Po vyučení knihkupcem se rozhodl pro hereckou dráhu, v níž uplatnil svůj atraktivní zevnějšek. Jako činoherní a operetní komik začínal 1902–04 u kočovných divadelních společností (např. Umělecká družina Josefa Viléma Suka), 1904–06 hrál v Národním divadle v Brně, 1907–19 byl členem Městského divadla Královských Vinohrad, 1919–25 se věnoval práci pro film a v divadle vystupoval jen pohostinsky. Na doporučení rozhlasového hlasatele Adolfa Dobrovolného byl H. 1926 přijat jako druhý hlasatel do pražského Radiojournalu, kde do 1941 působil jako reportér, herec a v posledních dvou letech jako programový inspektor. Zaujal kultivovaným, spíše komorním projevem s precizní dikcí, bohatou slovní zásobou a širokým uměleckým rozhledem. Patřil k průkopníkům rozhlasové reportáže. 1926 zaujal zpravodajstvím z VIII. všesokolského sletu v Praze, v němž popsal průběh slavnostního průvodu i jednotlivá cvičení. V následujících letech komentoval legionářské slavnosti v Praze (1928), sokolské slavnosti v Bělehradě (1930), automobilové závody Zbraslav–Jíloviště (1930), všesokolské slety a sportovní soutěže. V září 1937 byl jedním z reportérů na pohřbu prezidenta T. G. Masaryka, 15. března 1939 oznamoval okupaci českých zemí německou armádou. Věnoval se též recitaci a umělecké četbě. Patřil k propagátorům moderního výtvarného umění, před první světovou válkou zorganizoval v Praze výstavu italských futuristů.

Zařadil se do průkopnické generace českých filmových herců. V němé kinematografii debutoval 1914 rolí policejního komisaře v komedii Jana A. Palouše Noční děs. Po vzniku republiky zpodobnil básníka Svatopluka Čecha v krátkém snímku téhož režiséra České nebe. Do poloviny dvacátých let vytvořil vedlejší i hlavní postavy převážně autoritativních a zámožných mužů ve snímcích různých žánrů. Hrál statkáře (Čarovné oči, 1923; Nemodlenec, 1924; Řina, 1926), továrníky (Jindra, hraběnka Ostrovínová, 1924), úředníky (Dvojí život, 1924; Josef Kajetán Tyl, 1925; Velbloud uchem jehly, 1926), opata (Mnichovo srdce, 1921), důstojníka ve výslužbě (Jedenácté přikázání, 1925). Spolupracoval s režiséry Václavem Kubáskem, Svatoplukem Innemannem, Janem Stanislavem Kolárem, Karlem Lamačem aj. Ve zvukovém filmu se objevoval už jen sporadicky (Poslední bohém, 1931; Naši furianti, 1937; To byl český muzikant, 1940). Na sklonku života mu režisér Jan Němec nabídl postavu nemocničního pacienta v povídce Podvodníci, která byla součástí filmu Perličky na dně (1965) na motivy děl Bohumila Hrabala. Premiéry snímku se H. již nedožil.

L: OSND 2/2, s. 1049; MČE 2, s. 729; ČBS, s. 195; Tomeš 1, s. 425; Fikejz 1, s. 370; http://www.csfd.cz (se soupisem filmových rolí, stav k 22. 1. 2019); http://www.fdb.cz/ (se soupisem filmových rolí, stav k 22. 1. 2019); Český hraný film I, 1995; II, 1998; IV, 2004, rejstřík; E. Ješutová a kol., Od mikrofonu k posluchačům, 2003, rejstřík; Z. Sílová – R. Hrdinová – A. Kožíková – V. Mohylová, Divadlo na Vinohradech 1907–2007. Vinohradský ansámbl, 2007, rejstřík; F. H., in: https://www.rozhlas.cz/archiv/zamikrofonem/_zprava/frantisek-havel--789684 (stav k 22. 1. 2019).

P: AHMP, fond Sbírka matrik, řkt. f. ú. Michle, matrika nar., inv. č. 43 (1876–1880), fol. 75; Divadelní ústav, Praha, dokumentace.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zdeněk Doskočil