HAVELSKÝ Josef 13.4.1868-24.12.1905: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(HAVELSKÝ_Josef_13.4.1868-24.12.1905)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 13.4.1868
| datum narození = 13.4.1868
| místo narození =  
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 24.12.1905
| datum úmrtí = 24.12.1905
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
| jiná jména =
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 336-337
}}
'''HAVELSKÝ, Josef''', ''* 13. 4. 1868 Praha, † 24. 12. 1905 Praha, herec''
Narodil se jako nejmladší ze čtyř dětí pomocníka pozlačovače Matthiase H. Na přání rodičů se vyučil hodinářem, zájem
o divadlo ho záhy přivedl k herectví. Nejprve vystupoval jako
ochotník s  poloprofesionálním souborem Josefa Kubíka ve
smíchovském Divadle U Libuše, odkud 1887 přešel do tehdy
založené Divadelní společnosti Vendelína Budila, v níž působil
dvě sezony. Krátce účinkoval v Divadelní společnosti Tomáše
Kratochvíla (např. Dubský, L. Stroupežnický: ''Naši furianti'')
a 1889–91 hrál na různých místech se Společností Františka
Pokorného. Na jaře 1891 byl angažován do Národního divadla
v Praze, kde setrval až do smrti. Od počátku herecké kariéry
byl hojně obsazován do postav usedlých mužů středního věku,
v nichž zužitkoval svou vysokou postavu, ostře řezanou tvář
a zvučný barytonový hlas (např. profous Poutecký, J. K. Tyl:
''Paní Marjánka, matka pluku''). U kočovných společností začínal většinou epizodními a drobnými charakterními úlohami.
V  Národním divadle se stal vyhledávaným hercem malých
rolí, uplatnil se v činohře, opeře, operetě i baletu. Vynikl v rázovitých figurkách z českého venkova a maloměsta (zvl. hry
V. K. Klicpery, J. K. Tyla, A. Jiráska, J. Štolby). Po 1900 zúročil v Kvapilových režiích schopnost psychologické drobnokresby. Angažoval se ve výboru Ústřední jednoty českého herectva,
byl členem Sirotčího, vdovského a  podpůrného spolku Národního divadla, který vyplácel příspěvky rodinám po zemřelých divadelních umělcích. 1897 se oženil s herečkou, členkou
činohry Národního divadla Růženou Havelskou, roz. Kolárovou (1875–1936), dcerou herce, režiséra a kostýmního výtvarníka Františka Karla Kolára (1829–1895), se kterou měl syna
Stanislava (* 1898) a  dceru Miladu (* 1902). H.  divadelní
dráhu dlouhodobě komplikovalo onemocnění ledvin, zemřel
po záchvatu mrtvice. Pochován byl na Olšanských hřbitovech
v Praze.
'''L:''' OSN 28, s. 546; ND a  jeho předchůdci, s. 137 (s  neúplným soupisem
rolí); http://archiv.narodni-divadlo.cz/ (se soupisem rolí a  režií v  ND, stav
k 19. 2. 2019); Šormová, s. 249–250 (se soupisem rolí); J. Knap, Umělcové na pouti, 1961; A. Buchner, Cedule kočovných divadelních společnosti
v  Čechách a  na Moravě, 1968; nekrology, in: Národní listy 27. 12. 1905;
Zlatá Praha 23, 1905/1906, s. 144; Divadlo 4, 1905/06, s. 143; K. Reisner,
Vzpomínky na J. H., tamtéž, s. 152n.
'''P:''' NA, Praha, Policejní ředitelství I, Konskripce I, kart. 166, obr. 110.
Zdeněk Doskočil


| jiná jména =
}}<br/><br/>Josef HAVELSKÝ
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]


[[Kategorie:1868]]
[[Kategorie:1868]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1905]]
[[Kategorie:1905]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 20. 2. 2022, 17:10

Josef HAVELSKÝ
Narození 13.4.1868
Místo narození Praha
Úmrtí 24.12.1905
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 336-337
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54507

HAVELSKÝ, Josef, * 13. 4. 1868 Praha, † 24. 12. 1905 Praha, herec

Narodil se jako nejmladší ze čtyř dětí pomocníka pozlačovače Matthiase H. Na přání rodičů se vyučil hodinářem, zájem o divadlo ho záhy přivedl k herectví. Nejprve vystupoval jako ochotník s poloprofesionálním souborem Josefa Kubíka ve smíchovském Divadle U Libuše, odkud 1887 přešel do tehdy založené Divadelní společnosti Vendelína Budila, v níž působil dvě sezony. Krátce účinkoval v Divadelní společnosti Tomáše Kratochvíla (např. Dubský, L. Stroupežnický: Naši furianti) a 1889–91 hrál na různých místech se Společností Františka Pokorného. Na jaře 1891 byl angažován do Národního divadla v Praze, kde setrval až do smrti. Od počátku herecké kariéry byl hojně obsazován do postav usedlých mužů středního věku, v nichž zužitkoval svou vysokou postavu, ostře řezanou tvář a zvučný barytonový hlas (např. profous Poutecký, J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku). U kočovných společností začínal většinou epizodními a drobnými charakterními úlohami. V Národním divadle se stal vyhledávaným hercem malých rolí, uplatnil se v činohře, opeře, operetě i baletu. Vynikl v rázovitých figurkách z českého venkova a maloměsta (zvl. hry V. K. Klicpery, J. K. Tyla, A. Jiráska, J. Štolby). Po 1900 zúročil v Kvapilových režiích schopnost psychologické drobnokresby. Angažoval se ve výboru Ústřední jednoty českého herectva, byl členem Sirotčího, vdovského a podpůrného spolku Národního divadla, který vyplácel příspěvky rodinám po zemřelých divadelních umělcích. 1897 se oženil s herečkou, členkou činohry Národního divadla Růženou Havelskou, roz. Kolárovou (1875–1936), dcerou herce, režiséra a kostýmního výtvarníka Františka Karla Kolára (1829–1895), se kterou měl syna Stanislava (* 1898) a dceru Miladu (* 1902). H. divadelní dráhu dlouhodobě komplikovalo onemocnění ledvin, zemřel po záchvatu mrtvice. Pochován byl na Olšanských hřbitovech v Praze.

L: OSN 28, s. 546; ND a jeho předchůdci, s. 137 (s neúplným soupisem rolí); http://archiv.narodni-divadlo.cz/ (se soupisem rolí a režií v ND, stav k 19. 2. 2019); Šormová, s. 249–250 (se soupisem rolí); J. Knap, Umělcové na pouti, 1961; A. Buchner, Cedule kočovných divadelních společnosti v Čechách a na Moravě, 1968; nekrology, in: Národní listy 27. 12. 1905; Zlatá Praha 23, 1905/1906, s. 144; Divadlo 4, 1905/06, s. 143; K. Reisner, Vzpomínky na J. H., tamtéž, s. 152n.

P: NA, Praha, Policejní ředitelství I, Konskripce I, kart. 166, obr. 110.

Zdeněk Doskočil