HAY Leopold Jan 22.4.1735-1.6.1794: Porovnání verzí
(HAY_von_Jan_Leopold_22.4.1735-1.6.1794) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jan | | jméno = Leopold Jan HAY | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 22.4.1735 | | datum narození = 22.4.1735 | ||
| místo narození = Fulnek | | místo narození = Fulnek | ||
| datum úmrtí = 1.6.1794 | | datum úmrtí = 1.6.1794 | ||
| místo úmrtí = Chrast | | místo úmrtí = Chrast (u Chrudimi) | ||
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />62- Osvětový nebo veřejný činitel | ||
62- Osvětový nebo veřejný činitel | | jiná jména = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 373-374 | |||
}} | |||
'''HAY, Leopold Jan''', ''* 22. 4. 1735 Fulnek, † 1. 6. 1794 Chrast (u Chrudimi), královéhradecký biskup'' | |||
Jediný syn z šesti dětí vrchního správního úředníka. 1751–53 | |||
studoval teologii a filozofii v Olomouci, 1758 byl vysvěcen na | |||
kněze. Působil jako sekretář olomouckého biskupa Leopolda | |||
Egkha a jeho nástupce Maxmiliána Hamiltona. V kariéře mu | |||
pomohlo i to, že byl švagrem Josefa Sonnenfelse, profesora | |||
vídeňské univerzity a vlivného rádce císařovny Marie Terezie. | |||
1770 se H. stal děkanem kapituly v Kroměříži, od 1775 působil jako probošt kapituly v Mikulově a byl povýšen do rytířského stavu. 1777 ho Marie Terezie jmenovala do čela dvorské komise, která se řadou reorganizačních opatření a díky | |||
H. umírněnému postupu podílela na uklidnění náboženských | |||
nepokojů na Valašsku. 1780 byl jmenován královéhradeckým | |||
biskupem, vzápětí potvrzen papežem, svěcení přijal 1781 ve | |||
Vídni. | |||
H. patřil k obdivovatelům císaře Josefa II., stoupencům osvícenství a zednářského hnutí. Ve východních Čechách dokázal | |||
čelit odlivu věřících k nekatolickým církvím. Uvítal vydání | |||
tolerančního patentu, s jeho obsahem byl srozuměn a jako | |||
jeden z mála biskupů v monarchii jej podporoval. 1781 zveřejnil cirkulář ke kněžím své diecéze, v němž obsah patentu | |||
vysvětloval, informoval o podmínkách jeho provádění a vybízel duchovenstvo k náboženské snášenlivosti vůči věřícím | |||
jiného vyznání. O náboženskou toleranci usiloval také listem | |||
adresovaným městské radě v Chrudimi. H. se sice neztotožnil | |||
s rušením klášterů nebo snížením počtu kanovníků hradecké | |||
kapituly, ale k otevřenému protestu se neodhodlal. | |||
V duchu moderních zásad se zajímal o hospodářskou prosperitu kraje, podporoval rozvoj zemědělství, do vedení panství dosazoval schopné úředníky. Pečoval o rozkvět školství a věnoval se sociálním otázkám. Hluboce vzdělaný H. kolem sebe soustředil okruh předních umělců a vědců. Přátelil se např. s Josefem Dobrovským, kterého 1786 vysvětil na kněze, stýkal se s Gelasiem Dobnerem nebo Františkem Faustinem Procházkou. 1787 dal vybudovat bohoslovecký seminář a založil minoritský klášter v Hradci Králové, následujícího roku nechal barokně upravit královéhradeckou katedrálu Sv. Ducha. | |||
H. se řadil k obratným diplomatům a k duchovním, kteří, vedeni principy osvícenství, nepodporovali vnější okázalost, o to | |||
víc však oceňovali hloubku a morální hodnoty víry a humanismu. Byl pohřben v biskupské hrobce v Chrasti. | |||
'''D:''' výběr: Unterweisung des Hochwürdigsten Herrn Bischofs von Königgrätz, | |||
für den löblichen Stadtrath zu Chrudim, über die in Toleranzsachen erlassenen allerhöchsten Verordnungen, Wien–Prag 1782; Korespondence J. L. H., | |||
Josefa Františka Hurdálka a Augustina Zippa s Josefem Dobrovským, P. Křivský (ed.), 1970, s. 133–168. | |||
'''L:''' Wurzbach 8, s. 103–106; RSN 3, s. 578; OSN 10, s. 999–1000; W. Müller, | |||
J. L. von H. Ein Biographischer Beitrag zur Geschichte der Josephinischen | |||
Politik, Wien 1892; V. Řezníček, J. L. H. Vypsání jeho života a působení, | |||
1915; BL 1, s. 562; Slezsko 4, s. 44 (s další literaturou); E. Gatz, Die Bischöfe | |||
des Heiligen Römischen Reiches 1648–1803, Berlin 1990, s. 177–178; | |||
J. Pleskot, Osvícený biskup J. L. H. – Církevní a náboženský reformátor? (Příspěvek k dějinám osvícenství v Mezinárodním roce tolerance), in: Sborník | |||
prací FF Ostravské univerzity. Historie 3, 1995, s. 135–141; M. M. Buben, | |||
Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů, 2000, s. 103–106; | |||
M. Mičo, Příspěvek k dějinám tolerance a náboženské svobody. J. L. von H., | |||
biskup královéhradecký (1735–1794), in: Studia theologica 7, 2005, č. 2 [20], | |||
s. 33–45; J. Croÿ, Královéhradečtí biskupové a jejich rezidence, 2014, rejstřík; | |||
D. Novotný, Spory o náhrobky biskupa H. a kanovníka Venuta u kostela | |||
v Chrašicích, in: Chrudimské vlastivědné listy 27, 2018, č. 6, s. 5–9; 28, 2019, | |||
č. 1, s. 11–12. | |||
'''P:''' V. Petera, Géniové církve i vlasti 1 (rkp. v knihovně Katolické teologické | |||
fakulty UK, Praha), dostupné též na: http://www.cdct.cz/petera/data/dil.I/pet.287.jpeg (stav k 30. 7. 2019). | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/02843523-3b3b-48ac-b355-1db56cb285e2 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Eva Novotná | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
Verze z 3. 3. 2022, 15:32
| Leopold Jan HAY | |
 | |
| Narození | 22.4.1735 |
|---|---|
| Místo narození | Fulnek |
| Úmrtí | 1.6.1794 |
| Místo úmrtí | Chrast (u Chrudimi) |
| Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 62- Osvětový nebo veřejný činitel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 373-374 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47072 |
HAY, Leopold Jan, * 22. 4. 1735 Fulnek, † 1. 6. 1794 Chrast (u Chrudimi), královéhradecký biskup
Jediný syn z šesti dětí vrchního správního úředníka. 1751–53 studoval teologii a filozofii v Olomouci, 1758 byl vysvěcen na kněze. Působil jako sekretář olomouckého biskupa Leopolda Egkha a jeho nástupce Maxmiliána Hamiltona. V kariéře mu pomohlo i to, že byl švagrem Josefa Sonnenfelse, profesora vídeňské univerzity a vlivného rádce císařovny Marie Terezie. 1770 se H. stal děkanem kapituly v Kroměříži, od 1775 působil jako probošt kapituly v Mikulově a byl povýšen do rytířského stavu. 1777 ho Marie Terezie jmenovala do čela dvorské komise, která se řadou reorganizačních opatření a díky H. umírněnému postupu podílela na uklidnění náboženských nepokojů na Valašsku. 1780 byl jmenován královéhradeckým biskupem, vzápětí potvrzen papežem, svěcení přijal 1781 ve Vídni.
H. patřil k obdivovatelům císaře Josefa II., stoupencům osvícenství a zednářského hnutí. Ve východních Čechách dokázal čelit odlivu věřících k nekatolickým církvím. Uvítal vydání tolerančního patentu, s jeho obsahem byl srozuměn a jako jeden z mála biskupů v monarchii jej podporoval. 1781 zveřejnil cirkulář ke kněžím své diecéze, v němž obsah patentu vysvětloval, informoval o podmínkách jeho provádění a vybízel duchovenstvo k náboženské snášenlivosti vůči věřícím jiného vyznání. O náboženskou toleranci usiloval také listem adresovaným městské radě v Chrudimi. H. se sice neztotožnil s rušením klášterů nebo snížením počtu kanovníků hradecké kapituly, ale k otevřenému protestu se neodhodlal.
V duchu moderních zásad se zajímal o hospodářskou prosperitu kraje, podporoval rozvoj zemědělství, do vedení panství dosazoval schopné úředníky. Pečoval o rozkvět školství a věnoval se sociálním otázkám. Hluboce vzdělaný H. kolem sebe soustředil okruh předních umělců a vědců. Přátelil se např. s Josefem Dobrovským, kterého 1786 vysvětil na kněze, stýkal se s Gelasiem Dobnerem nebo Františkem Faustinem Procházkou. 1787 dal vybudovat bohoslovecký seminář a založil minoritský klášter v Hradci Králové, následujícího roku nechal barokně upravit královéhradeckou katedrálu Sv. Ducha.
H. se řadil k obratným diplomatům a k duchovním, kteří, vedeni principy osvícenství, nepodporovali vnější okázalost, o to víc však oceňovali hloubku a morální hodnoty víry a humanismu. Byl pohřben v biskupské hrobce v Chrasti.
D: výběr: Unterweisung des Hochwürdigsten Herrn Bischofs von Königgrätz, für den löblichen Stadtrath zu Chrudim, über die in Toleranzsachen erlassenen allerhöchsten Verordnungen, Wien–Prag 1782; Korespondence J. L. H., Josefa Františka Hurdálka a Augustina Zippa s Josefem Dobrovským, P. Křivský (ed.), 1970, s. 133–168.
L: Wurzbach 8, s. 103–106; RSN 3, s. 578; OSN 10, s. 999–1000; W. Müller, J. L. von H. Ein Biographischer Beitrag zur Geschichte der Josephinischen Politik, Wien 1892; V. Řezníček, J. L. H. Vypsání jeho života a působení, 1915; BL 1, s. 562; Slezsko 4, s. 44 (s další literaturou); E. Gatz, Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1648–1803, Berlin 1990, s. 177–178; J. Pleskot, Osvícený biskup J. L. H. – Církevní a náboženský reformátor? (Příspěvek k dějinám osvícenství v Mezinárodním roce tolerance), in: Sborník prací FF Ostravské univerzity. Historie 3, 1995, s. 135–141; M. M. Buben, Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů, 2000, s. 103–106; M. Mičo, Příspěvek k dějinám tolerance a náboženské svobody. J. L. von H., biskup královéhradecký (1735–1794), in: Studia theologica 7, 2005, č. 2 [20], s. 33–45; J. Croÿ, Královéhradečtí biskupové a jejich rezidence, 2014, rejstřík; D. Novotný, Spory o náhrobky biskupa H. a kanovníka Venuta u kostela v Chrašicích, in: Chrudimské vlastivědné listy 27, 2018, č. 6, s. 5–9; 28, 2019, č. 1, s. 11–12.
P: V. Petera, Géniové církve i vlasti 1 (rkp. v knihovně Katolické teologické fakulty UK, Praha), dostupné též na: http://www.cdct.cz/petera/data/dil.I/pet.287.jpeg (stav k 30. 7. 2019).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Eva Novotná