HEEGER Viktor 28.4.1858-5.8.1935: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| datum úmrtí = 5.8.1935 | | datum úmrtí = 5.8.1935 | ||
| místo úmrtí = Opava | | místo úmrtí = Opava | ||
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel<br />81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti | |||
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 385-386 | |||
}} | }} | ||
'''HEEGER, Viktor''', ''* 28. 4. 1858 Zlaté Hory (u Jeseníku), † 5. 8. 1935 Opava, pedagog, spisovatel, politik'' | |||
Syn arcibiskupského vrchního lesníka Moritze H. z Javorníku | |||
(ve Slezsku) a Anny, roz. Reineltové, z Frývaldova (dnes Jeseník). Matka ovdověla a s třemi syny se přestěhovala do Opavy. | |||
H. absolvoval opavskou vyšší reálku a učitelský ústav. Prázdniny trávil u strýce, lesníka na Bruntálsku v Heřmanovicích, | |||
kde získal vztah k přírodě a seznámil se s lidovými tradicemi | |||
a slovesností. | |||
Začal učit na obecné škole ve Velkých Heralticích, později na | |||
měšťanské škole v Bruntálu; přitom se angažoval v místních | |||
spolcích. Patřil k vášnivým sportovcům; stal se jedním z průkopníků lyžování v českých zemích (1887 uskutečnil první | |||
pokusy s lyžemi; 1893 předseda Moravskoslezského spolku | |||
lyžařů v Olomouci). Od 1895 vydával v Bruntálu periodikum | |||
pro myslivost, kynologii a lyžování ''Mährisch-schlesisches Jagdblatt'' (Moravsko-slezský lovecký list), které později vycházelo v Brně pod názvem ''Illustriertes Österreichisches Jagdblatt'' (Ilustrovaný rakouský lovecký list). Kvůli onemocnění hrtanu odešel předčasně do penze a věnoval se psaní inspirovanému přírodou. Psal německým slezským dialektem díla převážně s tematikou hor a selství, která se řadí do tzv. Heimatkunst | |||
(umění domoviny). Toto umělecké hnutí konce 19. a první | |||
poloviny 20. století mělo především literární charakter. Jeho | |||
představitelé hájili německé národní prvky, jež spatřovali v tradičním vesnickém a maloměstském životě. H. tvořil humorné | |||
povídky ze života prostých lidí, sbíral pověsti, zajímal se o významné osobnosti Slezska, psal divadelní hry. | |||
1892 přesídlil do Brna, kde se zapojil do činnosti nejen německých nacionálních spolků, ale i do Deutsche Volkspartei | |||
(Německé lidové strany), za niž byl 1897 zvolen poslancem | |||
říšské rady (městská kurie, volební obvod Frývaldov – Bruntál – Krnov – Město Albrechtice – Horní Benešov). Vystupoval | |||
proti reformnímu úsilí ministerského předsedy K. Badeniho. | |||
1900 se vzdal poslaneckého mandátu a začal pracovat v tzv. | |||
německých obranných spolcích, které působily na pomezí jazykových území. Učil na školách vydržovaných spolky Bund | |||
der Deutschen Nordmährens (Spolek německých Severomoravanů) se sídlem v Olomouci a Verein Südmark (Spolek Jižní | |||
marka) se sídlem ve Štýrském Hradci. 1909 se vrátil do Opavy. 1912 založil tradici lidového divadla v Rejvízu (v Jeseníkách). 1913 stál u zrodu slezské rolnické divadelní společnosti | |||
v Opavě. Během první světové války se podílel na vyhlášení | |||
sbírky pro nemocné a raněné vojáky v opavské nemocnici. Po | |||
smrti druhé manželky (1920) přesídlil do Lázní Jeseník. Bydlel v domě zvaném Koppenhaus. Odtud zasílal krátké vtipné | |||
články (tzv. Koppenbriefe) do opavských novin ''Deutsche Post''. | |||
1923 organizoval loterii ve prospěch kněžského chlapeckého | |||
semináře v Bruntálu. Z výtěžku bylo postaveno tzv. Petrinum | |||
(později Petrin), které dodnes slouží jako vzdělávací zařízení. | |||
Poslední roky života strávil u svých dětí v Opavě. Jeho pohřeb | |||
na opavském Městském hřbitově se proměnil v manifestaci | |||
němectví, autorem náhrobku byl sochař Engelbert Kaps. Pamětní deska na H. rodném domě ve Zlatých Horách a jeho | |||
reliéf na památníku na vrchu Cvilín v Krnově (obojí od Josefa | |||
Obetha z 1936) se po 1945 ztratily. 1958 mu byla odhalena | |||
pamětní deska v bavorském Memmingenu. Nedaleko rozhledny na Biskupské kupě ve Zlatých Horách nese jeho jméno vyhlídka. | |||
Měl syna Hermanna (* 3. 9. 1888 Bruntál, † 31. 5. 1958 | |||
Knittelfeld, Rakousko), lesníka a spisovatele, jenž vydal knihu | |||
o svém otci a výbor z jeho spisů, včetně bibliografie, a dcery | |||
Annu, provd. Wolfovou, a Hertu, provd. Kubiczkovou. | |||
'''L:''' nekrolog, in: E. Weiser, V. H., in: Freudenthaler Zeitung 7. 8. 1935, s. 1–2; | |||
Slezsko 8, s. 45–46 (se soupisem literatury); ÖBL 2, s. 236 (se soupisem díla | |||
a literatury); BL 1, s. 566; MSA 120, s. 18–19; H. Heeger, V. H., ein teuer Schlesier, 1936, passim; H. Partisch, Österreicher aus sudeten-deutschen | |||
Stamme 1, Wien 1961, s. 116; R. Grygar – M. Čep – P. Andrle, Básník, | |||
spisovatel, učitel, zakladatel lyžování, člověk V. Emanuel H., in: Bruntálský | |||
kurýr 4, 2008, s. 2; I. Hornišer, Cesta V. H. na Grossglockner v roce 1882, | |||
in: Sborník Bruntálského muzea, 2012, s. 59–68 (s výběrovou bibliografií); | |||
P. Andrle, Kdo u nás lyžoval první?, in: Neviditelný pes 13. 11. 2012 (dostupné z: http://neviditelnypes.lidovky.cz); V. Emanuel H. (1858–1935), | |||
in: http://zlatehory.cz/ (stav k 1. 5. 2019); H., V., in: https://kulturportal-west-ost.eu/ (se soupisem literatury, stav k 1. 5. 2019); cs.wikipedia.org (se soupisem díla a literatury, stav k 1. 5. 2019); https://kulturportal-west-ost.eu/biographien/heeger-viktor-2 (stav k 1. 5. 2019). | |||
'''P:''' ZA, Opava, Sbírka matrik Severomoravského kraje, matrika nar. řkt. f. ú. | |||
Zlaté Hory, inv. č. 3630, sign. Z IX 10, 1854–1859, s. 183; SOkA, Bruntál, | |||
osobní fond, č. NAD 1669; Muzeum v Bruntále, osobní fond, č. NAD 3. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/5a341a70-6a9c-46b2-aebc-6f4d1bbaa9b6 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Branislav Dorko | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
Aktuální verze z 5. 3. 2022, 13:24
| Viktor HEEGER | |
 | |
| Narození | 28.4.1858 |
|---|---|
| Místo narození | Zlaté Hory (u Jeseníku) |
| Úmrtí | 5.8.1935 |
| Místo úmrtí | Opava |
| Povolání |
63- Spisovatel 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 385-386 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=76319 |
HEEGER, Viktor, * 28. 4. 1858 Zlaté Hory (u Jeseníku), † 5. 8. 1935 Opava, pedagog, spisovatel, politik
Syn arcibiskupského vrchního lesníka Moritze H. z Javorníku (ve Slezsku) a Anny, roz. Reineltové, z Frývaldova (dnes Jeseník). Matka ovdověla a s třemi syny se přestěhovala do Opavy. H. absolvoval opavskou vyšší reálku a učitelský ústav. Prázdniny trávil u strýce, lesníka na Bruntálsku v Heřmanovicích, kde získal vztah k přírodě a seznámil se s lidovými tradicemi a slovesností.
Začal učit na obecné škole ve Velkých Heralticích, později na měšťanské škole v Bruntálu; přitom se angažoval v místních spolcích. Patřil k vášnivým sportovcům; stal se jedním z průkopníků lyžování v českých zemích (1887 uskutečnil první pokusy s lyžemi; 1893 předseda Moravskoslezského spolku lyžařů v Olomouci). Od 1895 vydával v Bruntálu periodikum pro myslivost, kynologii a lyžování Mährisch-schlesisches Jagdblatt (Moravsko-slezský lovecký list), které později vycházelo v Brně pod názvem Illustriertes Österreichisches Jagdblatt (Ilustrovaný rakouský lovecký list). Kvůli onemocnění hrtanu odešel předčasně do penze a věnoval se psaní inspirovanému přírodou. Psal německým slezským dialektem díla převážně s tematikou hor a selství, která se řadí do tzv. Heimatkunst (umění domoviny). Toto umělecké hnutí konce 19. a první poloviny 20. století mělo především literární charakter. Jeho představitelé hájili německé národní prvky, jež spatřovali v tradičním vesnickém a maloměstském životě. H. tvořil humorné povídky ze života prostých lidí, sbíral pověsti, zajímal se o významné osobnosti Slezska, psal divadelní hry.
1892 přesídlil do Brna, kde se zapojil do činnosti nejen německých nacionálních spolků, ale i do Deutsche Volkspartei (Německé lidové strany), za niž byl 1897 zvolen poslancem říšské rady (městská kurie, volební obvod Frývaldov – Bruntál – Krnov – Město Albrechtice – Horní Benešov). Vystupoval proti reformnímu úsilí ministerského předsedy K. Badeniho. 1900 se vzdal poslaneckého mandátu a začal pracovat v tzv. německých obranných spolcích, které působily na pomezí jazykových území. Učil na školách vydržovaných spolky Bund der Deutschen Nordmährens (Spolek německých Severomoravanů) se sídlem v Olomouci a Verein Südmark (Spolek Jižní marka) se sídlem ve Štýrském Hradci. 1909 se vrátil do Opavy. 1912 založil tradici lidového divadla v Rejvízu (v Jeseníkách). 1913 stál u zrodu slezské rolnické divadelní společnosti v Opavě. Během první světové války se podílel na vyhlášení sbírky pro nemocné a raněné vojáky v opavské nemocnici. Po smrti druhé manželky (1920) přesídlil do Lázní Jeseník. Bydlel v domě zvaném Koppenhaus. Odtud zasílal krátké vtipné články (tzv. Koppenbriefe) do opavských novin Deutsche Post. 1923 organizoval loterii ve prospěch kněžského chlapeckého semináře v Bruntálu. Z výtěžku bylo postaveno tzv. Petrinum (později Petrin), které dodnes slouží jako vzdělávací zařízení. Poslední roky života strávil u svých dětí v Opavě. Jeho pohřeb na opavském Městském hřbitově se proměnil v manifestaci němectví, autorem náhrobku byl sochař Engelbert Kaps. Pamětní deska na H. rodném domě ve Zlatých Horách a jeho reliéf na památníku na vrchu Cvilín v Krnově (obojí od Josefa Obetha z 1936) se po 1945 ztratily. 1958 mu byla odhalena pamětní deska v bavorském Memmingenu. Nedaleko rozhledny na Biskupské kupě ve Zlatých Horách nese jeho jméno vyhlídka.
Měl syna Hermanna (* 3. 9. 1888 Bruntál, † 31. 5. 1958 Knittelfeld, Rakousko), lesníka a spisovatele, jenž vydal knihu o svém otci a výbor z jeho spisů, včetně bibliografie, a dcery Annu, provd. Wolfovou, a Hertu, provd. Kubiczkovou.
L: nekrolog, in: E. Weiser, V. H., in: Freudenthaler Zeitung 7. 8. 1935, s. 1–2; Slezsko 8, s. 45–46 (se soupisem literatury); ÖBL 2, s. 236 (se soupisem díla a literatury); BL 1, s. 566; MSA 120, s. 18–19; H. Heeger, V. H., ein teuer Schlesier, 1936, passim; H. Partisch, Österreicher aus sudeten-deutschen Stamme 1, Wien 1961, s. 116; R. Grygar – M. Čep – P. Andrle, Básník, spisovatel, učitel, zakladatel lyžování, člověk V. Emanuel H., in: Bruntálský kurýr 4, 2008, s. 2; I. Hornišer, Cesta V. H. na Grossglockner v roce 1882, in: Sborník Bruntálského muzea, 2012, s. 59–68 (s výběrovou bibliografií); P. Andrle, Kdo u nás lyžoval první?, in: Neviditelný pes 13. 11. 2012 (dostupné z: http://neviditelnypes.lidovky.cz); V. Emanuel H. (1858–1935), in: http://zlatehory.cz/ (stav k 1. 5. 2019); H., V., in: https://kulturportal-west-ost.eu/ (se soupisem literatury, stav k 1. 5. 2019); cs.wikipedia.org (se soupisem díla a literatury, stav k 1. 5. 2019); https://kulturportal-west-ost.eu/biographien/heeger-viktor-2 (stav k 1. 5. 2019).
P: ZA, Opava, Sbírka matrik Severomoravského kraje, matrika nar. řkt. f. ú. Zlaté Hory, inv. č. 3630, sign. Z IX 10, 1854–1859, s. 183; SOkA, Bruntál, osobní fond, č. NAD 1669; Muzeum v Bruntále, osobní fond, č. NAD 3.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Branislav Dorko