HEMSKÝ Otakar 10.10.1873-11.4.1937: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(HEMSKÝ_Otakar_10.10.1873-11.4.1937)
 
Bez shrnutí editace
 
Řádek 5: Řádek 5:
| místo narození = Česká Skalice
| místo narození = Česká Skalice
| datum úmrtí = 11.4.1937
| datum úmrtí = 11.4.1937
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Pardubice
| povolání = 29- Stavař
| povolání = 29- Stavař
| jiná jména =
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 473
}}
'''HEMSKÝ, Otakar''', ''* 10. 10. 1873 Česká Skalice, † 11. 4. 1937 Pardubice, agronom, odborný spisovatel''
Pocházel z úřednické rodiny. Vystudoval gymnázium v Žitné
ulici v Praze (1885–93) a kulturně-inženýrský odbor na Vysoké škole zemědělské ve Vídni (1893–96), dále 1893/94 poslouchal vybrané přednášky na tamní právnické fakultě. Účastnil se činnosti v Českém akademickém spolku a v Sokole. 1897
nastoupil jako provizorní inženýr v technické kanceláři ústředního sboru Zemědělské rady pro království České v Praze, kde
působil po celý život. Po roce dosáhl místa definitivního inženýra-adjunkta a věnoval se melioraci půdy, zvláště zaměřování,
projektování a provádění odvodňovacích staveb na pozemcích
dvorů velkostatku a ve Sváravě (u Krakovan) v tehdejším okrese
Chlumec nad Cidlinou. 1901 se stal samostatným referentem technické kanceláře a  věnoval se regulačním, melioračním a vodovodním akcím v okresech Chlumec nad Cidlinou, Říčany, Brandýs nad Labem, Nymburk, Poděbrady, Beroun,
Pardubice, Nechanice, Hořice, Nový Bydžov a Nová Paka. Byl přívržencem akumulace povrchových vod v údolních přehradách (včetně Štěchovic) a v rybnících k zemědělským účelům. 1919 byl jmenován vrchním stavebním radou technické kanceláře Zemědělské rady pro Čechy a od 1927 vedl všeobecný
referát technické kanceláře. Získával zkušenosti na zahraničních studijních cestách, zasedal mj. v poradním sboru pro hospodaření udržovacími fondy melioračních podniků u Zemské banky, v porotě Zemědělské jednoty pro jarní hospodářské výstavy v Praze, ve správním výboru Technického muzea v Praze, v pracovní komisi Melioračního svazu. Byl členem ČSAZ. Propagoval vodohospodářské meliorace a jejich vztah k zemědělství. 1926 se zúčastnil soutěže vypsané Národohospodářským ústavem při ČAVU prací ''Jak zabezpečiti soběstačnost RČS v její výrobě zemědělskými prostředky technickými''. Jeho brožury
vycházely nákladem Zemědělské jednoty a ministerstva zemědělství. Články zveřejňoval v odborných časopisech a denních
listech. 1928 odešel na odpočinek.
'''D:''' O  úkolech ovládnutí a  všestranného využití vodstva v  Čechách, 1922;
O melioracích a soustavné úpravě vodstva s hledisek zemědělské prvovýroby,
1924; Meliorace, in: Šedesát let československé samosprávy, O. Klapka (ed.),
1925, s. 56–59; Meliorace půdy (Účinky drenáže, Význam meliorace s hlediska celostátního, Postup při zakládání melioračních podniků), 1928.
'''L:''' R. Janota, Vrchní stavební rada Ing. O. H. šedesátníkem, in: VČAZ  9,
1933, s. 580; Venkov 13. 4. 1937, s. 6; 16. 4., s. 4; MSN 3, s. 136;
KSN 5, s. 88–89; OSND 2/2, s. 1083.
Gustav Novotný, Jana Jakubská


| jiná jména =
}}<br/><br/>Otakar HEMSKÝ
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:29- Stavař]]
[[Kategorie:29- Stavař]]
Řádek 16: Řádek 43:
[[Kategorie:Česká_Skalice]]
[[Kategorie:Česká_Skalice]]
[[Kategorie:1937]]
[[Kategorie:1937]]
[[Kategorie:Pardubice]]

Aktuální verze z 25. 2. 2023, 09:55

Otakar HEMSKÝ
Narození 10.10.1873
Místo narození Česká Skalice
Úmrtí 11.4.1937
Místo úmrtí Pardubice
Povolání 29- Stavař
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 473
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47225

HEMSKÝ, Otakar, * 10. 10. 1873 Česká Skalice, † 11. 4. 1937 Pardubice, agronom, odborný spisovatel

Pocházel z úřednické rodiny. Vystudoval gymnázium v Žitné ulici v Praze (1885–93) a kulturně-inženýrský odbor na Vysoké škole zemědělské ve Vídni (1893–96), dále 1893/94 poslouchal vybrané přednášky na tamní právnické fakultě. Účastnil se činnosti v Českém akademickém spolku a v Sokole. 1897 nastoupil jako provizorní inženýr v technické kanceláři ústředního sboru Zemědělské rady pro království České v Praze, kde působil po celý život. Po roce dosáhl místa definitivního inženýra-adjunkta a věnoval se melioraci půdy, zvláště zaměřování, projektování a provádění odvodňovacích staveb na pozemcích dvorů velkostatku a ve Sváravě (u Krakovan) v tehdejším okrese Chlumec nad Cidlinou. 1901 se stal samostatným referentem technické kanceláře a věnoval se regulačním, melioračním a vodovodním akcím v okresech Chlumec nad Cidlinou, Říčany, Brandýs nad Labem, Nymburk, Poděbrady, Beroun, Pardubice, Nechanice, Hořice, Nový Bydžov a Nová Paka. Byl přívržencem akumulace povrchových vod v údolních přehradách (včetně Štěchovic) a v rybnících k zemědělským účelům. 1919 byl jmenován vrchním stavebním radou technické kanceláře Zemědělské rady pro Čechy a od 1927 vedl všeobecný referát technické kanceláře. Získával zkušenosti na zahraničních studijních cestách, zasedal mj. v poradním sboru pro hospodaření udržovacími fondy melioračních podniků u Zemské banky, v porotě Zemědělské jednoty pro jarní hospodářské výstavy v Praze, ve správním výboru Technického muzea v Praze, v pracovní komisi Melioračního svazu. Byl členem ČSAZ. Propagoval vodohospodářské meliorace a jejich vztah k zemědělství. 1926 se zúčastnil soutěže vypsané Národohospodářským ústavem při ČAVU prací Jak zabezpečiti soběstačnost RČS v její výrobě zemědělskými prostředky technickými. Jeho brožury vycházely nákladem Zemědělské jednoty a ministerstva zemědělství. Články zveřejňoval v odborných časopisech a denních listech. 1928 odešel na odpočinek.

D: O úkolech ovládnutí a všestranného využití vodstva v Čechách, 1922; O melioracích a soustavné úpravě vodstva s hledisek zemědělské prvovýroby, 1924; Meliorace, in: Šedesát let československé samosprávy, O. Klapka (ed.), 1925, s. 56–59; Meliorace půdy (Účinky drenáže, Význam meliorace s hlediska celostátního, Postup při zakládání melioračních podniků), 1928.

L: R. Janota, Vrchní stavební rada Ing. O. H. šedesátníkem, in: VČAZ 9, 1933, s. 580; Venkov 13. 4. 1937, s. 6; 16. 4., s. 4; MSN 3, s. 136; KSN 5, s. 88–89; OSND 2/2, s. 1083.

Gustav Novotný, Jana Jakubská