HERCÍK Emanuel 5.9.1892-8.3.1957: Porovnání verzí
(HERCÍK_Emanuel_5.9.1892-8.3.1957) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 5.9.1892 | | datum narození = 5.9.1892 | ||
| místo narození = Komárov u Hořovic | | místo narození = Komárov (u Hořovic) | ||
| datum úmrtí = 8.3.1957 | | datum úmrtí = 8.3.1957 | ||
| místo úmrtí = Brno | | místo úmrtí = Brno | ||
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br />63- Spisovatel | ||
63- Spisovatel | | jiná jména = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 501 | |||
}} | |||
'''HERCÍK, Emanuel''', ''* 5. 9. 1892 Komárov (u Hořovic), † 8. 3. 1957 Brno, průmyslový výtvarník, etnograf'' | |||
Studoval na soukromé výtvarné škole v Praze u Karla Reisnera a po jeho smrti u Maxmiliána Boháče, kteří své žáky vedli k malbě, kresbě a užitým výtvarným oborům. Navštěvoval také Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Do 1919 byl na | |||
frontě, poté se věnoval lidovým hračkám jako teoretik, sběratel, historik a autor. Obesílal zahraniční i domácí výstavy (poslední Hračka a dítě 1952). Od 1921 byl organizován ve Svazu československého díla. Dřevěné hračky sám navrhoval a vyráběl, lidové hračky systematicky sbíral na českém, moravském | |||
i slovenském venkově. Výsledky mnohaletého etnografického | |||
studia a sběratelství představil v dosud nepřekonané monografii ''Československé lidové hračky'' (1951), vydané také v německé, francouzské a anglické jazykové mutaci. Kniha měla též propagační poslání. Zprvu H. vytvářel i vlastní drobnou | |||
plastiku, v níž rozvíjel odkaz folkloru. Tvarově i věcně vytříbená a poetická je jeho vlastní nepočetná návrhářská tvorba, soustředěná na barevně vynalézavé, lidově pojaté a lehce působící | |||
figurky koníčků a ptáčků, na píšťalky a stavebnice vesnic, které | |||
modifikoval v řadě variant. | |||
Jeho bratr '''Zdislav H.''' (* 3. 12. 1893 Komárov /u Hořovic/, | |||
† 21. 5. 1968 Litoměřice) byl keramik. Původně studoval | |||
1909–12 malířství na pražské AVU, 1912–15 na budapešťské | |||
Akademii, 1915–18 byl na italské frontě, 1921 absolvoval | |||
u Maxmiliana Pirnera. Zabýval se malbou i kresbou, stále | |||
úspěšněji však tvořil keramiku. Vynikl majolikovými figurkami | |||
a figurálními scénami s pohádkovými náměty určenými hlavně | |||
dětem. Vycházely podobně jako tvorba jeho bratra ze znalosti | |||
lidové keramické výroby. Stal se předchůdcem Jana Kutálka. | |||
'''L:''' Kulturní adresář ČSR 2, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 156; V. Fixl – E. Opravilová, Současná hračka, 1979, s. 20–21; Toman 1, s. 322; Toman D, s. 322; | |||
SČSVU 3, s. 133–134; M. Knížák, Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku. Od vystopovatelné minulosti do roku | |||
1950, 1; https://cs.isabart.org/person/35269 (stav k 23. 3. 2020). | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Verze z 27. 2. 2023, 19:14
| Emanuel HERCÍK | |
 | |
| Narození | 5.9.1892 |
|---|---|
| Místo narození | Komárov (u Hořovic) |
| Úmrtí | 8.3.1957 |
| Místo úmrtí | Brno |
| Povolání |
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik 63- Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 501 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47256 |
HERCÍK, Emanuel, * 5. 9. 1892 Komárov (u Hořovic), † 8. 3. 1957 Brno, průmyslový výtvarník, etnograf
Studoval na soukromé výtvarné škole v Praze u Karla Reisnera a po jeho smrti u Maxmiliána Boháče, kteří své žáky vedli k malbě, kresbě a užitým výtvarným oborům. Navštěvoval také Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Do 1919 byl na frontě, poté se věnoval lidovým hračkám jako teoretik, sběratel, historik a autor. Obesílal zahraniční i domácí výstavy (poslední Hračka a dítě 1952). Od 1921 byl organizován ve Svazu československého díla. Dřevěné hračky sám navrhoval a vyráběl, lidové hračky systematicky sbíral na českém, moravském i slovenském venkově. Výsledky mnohaletého etnografického studia a sběratelství představil v dosud nepřekonané monografii Československé lidové hračky (1951), vydané také v německé, francouzské a anglické jazykové mutaci. Kniha měla též propagační poslání. Zprvu H. vytvářel i vlastní drobnou plastiku, v níž rozvíjel odkaz folkloru. Tvarově i věcně vytříbená a poetická je jeho vlastní nepočetná návrhářská tvorba, soustředěná na barevně vynalézavé, lidově pojaté a lehce působící figurky koníčků a ptáčků, na píšťalky a stavebnice vesnic, které modifikoval v řadě variant.
Jeho bratr Zdislav H. (* 3. 12. 1893 Komárov /u Hořovic/, † 21. 5. 1968 Litoměřice) byl keramik. Původně studoval 1909–12 malířství na pražské AVU, 1912–15 na budapešťské Akademii, 1915–18 byl na italské frontě, 1921 absolvoval u Maxmiliana Pirnera. Zabýval se malbou i kresbou, stále úspěšněji však tvořil keramiku. Vynikl majolikovými figurkami a figurálními scénami s pohádkovými náměty určenými hlavně dětem. Vycházely podobně jako tvorba jeho bratra ze znalosti lidové keramické výroby. Stal se předchůdcem Jana Kutálka.
L: Kulturní adresář ČSR 2, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 156; V. Fixl – E. Opravilová, Současná hračka, 1979, s. 20–21; Toman 1, s. 322; Toman D, s. 322; SČSVU 3, s. 133–134; M. Knížák, Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku. Od vystopovatelné minulosti do roku 1950, 1; https://cs.isabart.org/person/35269 (stav k 23. 3. 2020).
Martin Kučera