HEYDUK Bedřich 28.2.1832-7.7.1890: Porovnání verzí
(HEYDUK_Bedřich_1832-1890) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Bedřich HEYDUK | | jméno = Bedřich HEYDUK | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1832 | | datum narození = 28.2.1832 | ||
| místo narození = | | místo narození = Rychmburk (dnes Předhradí /u Skutče/) | ||
| datum úmrtí = 1890 | | datum úmrtí = 7.7.1890 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = u Vladivostoku (Rusko) | ||
| povolání = 19- Ekonom nebo statistik | | povolání = 19- Ekonom nebo statistik | ||
| jiná jména = | |||
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 574-575 | |||
}} | |||
'''HEYDUK, Bedřich''' (též Gejduk, Hejduk, Fjodor Ivanovič), * 28. 2. 1832 Rychmburk (dnes Předhradí /u Skutče/), † 7. 7. 1890 u Vladivostoku (Rusko), | |||
národohospodář, agronom | |||
Narodil se jako čtvrté ze šesti dětí truhláře Jana H. a Františky, roz. Čejkové; bratr básníka Adolfa H. (1835–1923). | |||
Navštěvoval německou reálku v Poličce, 1850 maturoval | |||
v Praze. Na pražské technice studoval lesní inženýrství. Začínal jako hospodářský adjunkt na statcích knížete Ferdinanda Kinského, nedlouho byl úředníkem katastru v Uhrách, | |||
1861–70 tajemníkem Hospodářského spolku pro pražský | |||
kraj. 1861–64 vydával s chemikem a později také švagrem | |||
Josefem Kučerou ze Skutče týdeník ''Pokrok hospodářský''. Politicky se orientoval na mladočechy kolem Julia Grégra. Vydal | |||
řadu národohospodářských příruček: ''Hospodářské účty 1–4'' | |||
(1862–1864), ''Hospodářský katechismus'' (1863), ''Poznámky k hospodářským tabulkám 1–2'' (1862–1863), ''O mrvě'' (1863). | |||
Roku 1864 odjel s rodinou v doprovodu hraběte de Carièra | |||
do Ruska, aby jako správce pečoval o jeho velkostatek v charkovské gubernii. Záhy začal také odborně publikovat a přednášet agronomii na charkovské univerzitě. 1868 H. přijel na | |||
Kavkaz, kde se stal správcem statků velkoknížete Michaila | |||
Nikolajeviče, usadil se tam a na přidělené půdě založil vlastní | |||
vzorové hospodářství (chutor Gajduk). V Černomoří začal | |||
organizovat českou kolonizaci (obce Glebovka, Kyrilovka, | |||
Vladimirovka, Metodějovka ad.). Krajané se tam stěhovali | |||
především z jižních Čech a z orlického podhůří. H. v okolí | |||
Novorossijska podporoval pěstování tabáku, zvelebil sadařství, | |||
a hlavně zakládal vinice v okolí Abrau-Drjuso, klimaticky | |||
ideální oblasti pro révu. Její sazenice přivezl z Německa. V Černomoří se dosud produkují kvalitní šumivá vína. H. vydával | |||
také ''Seľsko-chozjastvennyj vestnik''. Ruská vláda ho 1881 vyslala | |||
do Itálie, Španělska, Francie, Německa a Rakousko-Uherska, aby studoval prostředky a metody proti chorobám vinné | |||
révy. Do oblasti přijel i J. Kučera, který v okolí Novorossijska objevil zásoby kvalitního vápence vhodného k výrobě | |||
cementu, a měl zakladatelský podíl na vybudování prosperující cementárny. | |||
H. byl jmenován 1888 státním hospodářským poradcem v oblasti východní Sibiře. Během pobytu na Sachalinu však vážně | |||
onemocněl a musel se vrátit na Kavkaz, při zpáteční cestě lodí | |||
podlehl na palubě zápalu plic. Pohřben byl ve Vladivostoku | |||
(hřbitov byl později zrušen a nahrazen parkem). Po jeho smrti převzal místo hlavního agronoma Černomoří syn Jaroslav | |||
(1863–1918), později praporečník České družiny. | |||
'''L:''' OSN 11, s. 263–264; MSN 3, s. 178; MSB 1, s. 208; P. Havránek, Češi na | |||
Kavkaze. Stručná historie osidlované oblasti, in: Národopisná revue 18, 2008, | |||
č. 1, s. 10–20; E. Šarounová, Historie a současnost českých krajanů a jejich potomků v Rusku, 2009 (bakalářská diplomová práce, PedF MU, Brno), passim | |||
a zvl. s. 30–31; https://www.predhradi.cz/spolky/spolek-pratel-rychmburku/rodaci-a-osoby-vyznamne (stav k 24. 3. 2020). | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/94f09fbe-16f3-4b23-b633-4fdcd71d692f Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Martin Kučera, Marie Makariusová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:19- Ekonom nebo statistik]] | [[Kategorie:19- Ekonom nebo statistik]] | ||
[[Kategorie:1832]] | [[Kategorie:1832]] | ||
[[Kategorie:Rychmburk]] | |||
[[Kategorie:1890]] | [[Kategorie:1890]] | ||
[[Kategorie:Vladivostok]] |
Verze z 10. 3. 2023, 09:01
Bedřich HEYDUK | |
![]() | |
Narození | 28.2.1832 |
---|---|
Místo narození | Rychmburk (dnes Předhradí /u Skutče/) |
Úmrtí | 7.7.1890 |
Místo úmrtí | u Vladivostoku (Rusko) |
Povolání | 19- Ekonom nebo statistik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 574-575 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47352 |
HEYDUK, Bedřich (též Gejduk, Hejduk, Fjodor Ivanovič), * 28. 2. 1832 Rychmburk (dnes Předhradí /u Skutče/), † 7. 7. 1890 u Vladivostoku (Rusko), národohospodář, agronom
Narodil se jako čtvrté ze šesti dětí truhláře Jana H. a Františky, roz. Čejkové; bratr básníka Adolfa H. (1835–1923). Navštěvoval německou reálku v Poličce, 1850 maturoval v Praze. Na pražské technice studoval lesní inženýrství. Začínal jako hospodářský adjunkt na statcích knížete Ferdinanda Kinského, nedlouho byl úředníkem katastru v Uhrách, 1861–70 tajemníkem Hospodářského spolku pro pražský kraj. 1861–64 vydával s chemikem a později také švagrem Josefem Kučerou ze Skutče týdeník Pokrok hospodářský. Politicky se orientoval na mladočechy kolem Julia Grégra. Vydal řadu národohospodářských příruček: Hospodářské účty 1–4 (1862–1864), Hospodářský katechismus (1863), Poznámky k hospodářským tabulkám 1–2 (1862–1863), O mrvě (1863). Roku 1864 odjel s rodinou v doprovodu hraběte de Carièra do Ruska, aby jako správce pečoval o jeho velkostatek v charkovské gubernii. Záhy začal také odborně publikovat a přednášet agronomii na charkovské univerzitě. 1868 H. přijel na Kavkaz, kde se stal správcem statků velkoknížete Michaila Nikolajeviče, usadil se tam a na přidělené půdě založil vlastní vzorové hospodářství (chutor Gajduk). V Černomoří začal organizovat českou kolonizaci (obce Glebovka, Kyrilovka, Vladimirovka, Metodějovka ad.). Krajané se tam stěhovali především z jižních Čech a z orlického podhůří. H. v okolí Novorossijska podporoval pěstování tabáku, zvelebil sadařství, a hlavně zakládal vinice v okolí Abrau-Drjuso, klimaticky ideální oblasti pro révu. Její sazenice přivezl z Německa. V Černomoří se dosud produkují kvalitní šumivá vína. H. vydával také Seľsko-chozjastvennyj vestnik. Ruská vláda ho 1881 vyslala do Itálie, Španělska, Francie, Německa a Rakousko-Uherska, aby studoval prostředky a metody proti chorobám vinné révy. Do oblasti přijel i J. Kučera, který v okolí Novorossijska objevil zásoby kvalitního vápence vhodného k výrobě cementu, a měl zakladatelský podíl na vybudování prosperující cementárny.
H. byl jmenován 1888 státním hospodářským poradcem v oblasti východní Sibiře. Během pobytu na Sachalinu však vážně onemocněl a musel se vrátit na Kavkaz, při zpáteční cestě lodí podlehl na palubě zápalu plic. Pohřben byl ve Vladivostoku (hřbitov byl později zrušen a nahrazen parkem). Po jeho smrti převzal místo hlavního agronoma Černomoří syn Jaroslav (1863–1918), později praporečník České družiny.
L: OSN 11, s. 263–264; MSN 3, s. 178; MSB 1, s. 208; P. Havránek, Češi na Kavkaze. Stručná historie osidlované oblasti, in: Národopisná revue 18, 2008, č. 1, s. 10–20; E. Šarounová, Historie a současnost českých krajanů a jejich potomků v Rusku, 2009 (bakalářská diplomová práce, PedF MU, Brno), passim a zvl. s. 30–31; https://www.predhradi.cz/spolky/spolek-pratel-rychmburku/rodaci-a-osoby-vyznamne (stav k 24. 3. 2020).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera, Marie Makariusová