HIERNLE Karel Josef ?1693-7.2.1748: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
VizuálníWikitext
(HIERNLE_Karel_Josef_1693-7.2.1748)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 2: Řádek 2:
| jméno = Karel Josef HIERNLE
| jméno = Karel Josef HIERNLE
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1693
| datum narození = asi 1693
| místo narození =  
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 7.2.1748
| datum úmrtí = 7.2.1748
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 75- Sochař nebo medailér
| povolání = 75- Sochař nebo medailér
| jiná jména =
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 589-590
}}
'''HIERNLE, Karel Josef''' ''(též HIERNDL, HIERNLEIN, HIRNL, HIRNLE, Carl Joseph), * asi 1693 Praha, † 7. 2. 1748 Praha, sochař, řezbář''
Syn řezbáře Johanna H., Němce usazeného na Starém Městě pražském, a jeho ženy Anny Magdalény, českého původu.
Otec pocházel z rozvětvené rodiny sochařů a štukatérů z jihoněmeckého Landshutu a byl údajně spřízněn i se sochařem
Franzem Mathäusem H. (1677–1732) z Mohuče. H. získal
základy řemesla patrně od otce, dalšího školení se mu dostalo
v dílně Matěje Václava Jäckela, kde byl tovaryšem, a snad také
u Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. 1723 obdržel měšťanské
právo na Novém Městě pražském a 1726 na Starém Městě.
V domě U Červeného lva v Platnéřské ulici čp. 100 se narodilo
několik jeho dětí, mezi nimi i František Ondřej (1726–1773),
později rovněž sochař. 1733 H. koupil dům U Bílého věnce na
Ovocném trhu čp. 572/I, v němž zemřel.
Nejstarším a jen v literatuře uváděným dílem H. byly dvě
sošky putti z bílého mramoru určené na jeden z krbů Černínského paláce (1720–22). Archivní pramen doložil zakázku na pravděpodobně nezvěstnou sochu kacíře k plastice sv. Tomáše a sochu putti k plastice sv. Jana Nepomuckého v augustiniánském kostele sv. Tomáše na Malé Straně (1727). Ze stejné doby pocházela také nejstarší známá a dochovaná práce – sousoší sv. Jana Nepomuckého mezi
anděly, původně umístěné na Koňském trhu v Praze, 1879
přenesené na náměstí do Žebráka. Celoživotním posláním
se H. staly práce na výzdobě sakrálních i profánních staveb
břevnovsko-broumovského benediktinského opatství, v jehož čele stál od 1700 opat Otmar Daniel Zinke, iniciátor
hospodářské a finanční stabilizace kláštera a rozsáhlých stavebních a uměleckých aktivit v první polovině 18. století.
Nejdříve H. působil ve slezském Lehnickém Poli (dnes Polsko), kde mu byla 1727 zadána veškerá sochařská výzdoba
nově postaveného proboštského kostela Povýšení sv. Kříže
a sv. Hedviky. Po 1730 byl souběžně činný také v Broumově, kde po stavebních úpravách kláštera a kostela (architekt
K. I. Dientzenhofer) v období 1730–40 vytvořil sochy na
balustrádě nádvoří kláštera, výzdobu nových portálů a dvě
dvojice soch světic v kaplích, sochařskou výzdobu opatského
trůnu a relikviáře sv. Klimenta a sv. Vincence v klášterním
kostele sv. Vojtěcha. Rokem 1735 bylo datováno jeho sousoší sv. Jana Nepomuckého (oratorium) ze zahrady usedlosti
Liborka v Praze-Břevnově, která byla rovněž v majetku kláštera. Koncem třicátých let pracoval v břevnovském klášteře.
Do nově postaveného kostela sv. Markéty (architektonické
řešení otec a syn Dientzenhoferové) vytvořil dřevěnou oratoř,
výzdobu tabernáklů oltářů sv. Benedikta, sv. Kříže, sv. Václava a sv. Otmara. Do refektáře, kapitulní síně a knihovny pak
řezbářskou výzdobu, na bránu sousoší sv. Benedikta a dvojici
erbů, do soukromých prostor opata drobnou sošku Madony. Souběžně byl činný i na kladenském panství benediktinů
(Mariánský sloup na kladenském náměstí, řezbářská výzdoba oltáře v kapli sv. Vavřince v benediktinské rezidenci, 1741,
k tomu řezbářská výzdoba bočních oltářů v kostele Nanebevzetí P. Marie, 1741–42). K vybavení kladenské rezidence
břevnovských opatů patřila snad i socha Nejsvětější Trojice
(dnes v kladenském muzeu). V Žižicích na Slánsku, vesnici
v majetku břevnovského kláštera, vytvořil sousoší sv. Prokopa a v Hrdlech na Litoměřicku sousoší sv. Benedikta (obě
1741). K 1747 byly datovány alianční erby břevnovského
a broumovského kláštera v kartuších na vstupní bráně benediktinského hospodářského statku v Hrdlech (1747), pravděpodobně H. poslední zachovaná díla.
'''L:''' Toman 1, s. 332; J. Neumann, Aktuálnost českého baroku, in: Umění 30,
1982, s. 385–421; M. Horyna, Sochaři okruhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera, in: Kilián Ignác Dientzenhofer a umělci jeho okruhu (katalog výstavy),
1989, s. 97–105; D. Vokolková, K. J. H. – sochař doznívajícího velkého slohu,
in: Barokní umění a jeho význam v české kultuře, 1991, s. 47–53; NEČVU,
s. 258–259; DČVU 2/2, s. 711–740; E. Kokinová, K. J. H. – sochař pozdního
baroka, 2011 (magisterská diplomová práce, FF UK, Praha).
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/e85f5ace-7b51-4f5a-9fd6-3577b22fb5fe Bibliografie dějin Českých zemí]   
Lenka Kudělková


| jiná jména =
}}<br/><br/>Karel Josef HIERNLE
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]


[[Kategorie:1693]]
[[Kategorie:1693]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1748]]
[[Kategorie:1748]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 10. 3. 2023, 14:24

Karel Josef HIERNLE
Narození asi 1693
Místo narození Praha
Úmrtí 7.2.1748
Místo úmrtí Praha
Povolání 75- Sochař nebo medailér
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 589-590
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48669

HIERNLE, Karel Josef (též HIERNDL, HIERNLEIN, HIRNL, HIRNLE, Carl Joseph), * asi 1693 Praha, † 7. 2. 1748 Praha, sochař, řezbář

Syn řezbáře Johanna H., Němce usazeného na Starém Městě pražském, a jeho ženy Anny Magdalény, českého původu. Otec pocházel z rozvětvené rodiny sochařů a štukatérů z jihoněmeckého Landshutu a byl údajně spřízněn i se sochařem Franzem Mathäusem H. (1677–1732) z Mohuče. H. získal základy řemesla patrně od otce, dalšího školení se mu dostalo v dílně Matěje Václava Jäckela, kde byl tovaryšem, a snad také u Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. 1723 obdržel měšťanské právo na Novém Městě pražském a 1726 na Starém Městě. V domě U Červeného lva v Platnéřské ulici čp. 100 se narodilo několik jeho dětí, mezi nimi i František Ondřej (1726–1773), později rovněž sochař. 1733 H. koupil dům U Bílého věnce na Ovocném trhu čp. 572/I, v němž zemřel.

Nejstarším a jen v literatuře uváděným dílem H. byly dvě sošky putti z bílého mramoru určené na jeden z krbů Černínského paláce (1720–22). Archivní pramen doložil zakázku na pravděpodobně nezvěstnou sochu kacíře k plastice sv. Tomáše a sochu putti k plastice sv. Jana Nepomuckého v augustiniánském kostele sv. Tomáše na Malé Straně (1727). Ze stejné doby pocházela také nejstarší známá a dochovaná práce – sousoší sv. Jana Nepomuckého mezi anděly, původně umístěné na Koňském trhu v Praze, 1879 přenesené na náměstí do Žebráka. Celoživotním posláním se H. staly práce na výzdobě sakrálních i profánních staveb břevnovsko-broumovského benediktinského opatství, v jehož čele stál od 1700 opat Otmar Daniel Zinke, iniciátor hospodářské a finanční stabilizace kláštera a rozsáhlých stavebních a uměleckých aktivit v první polovině 18. století. Nejdříve H. působil ve slezském Lehnickém Poli (dnes Polsko), kde mu byla 1727 zadána veškerá sochařská výzdoba nově postaveného proboštského kostela Povýšení sv. Kříže a sv. Hedviky. Po 1730 byl souběžně činný také v Broumově, kde po stavebních úpravách kláštera a kostela (architekt K. I. Dientzenhofer) v období 1730–40 vytvořil sochy na balustrádě nádvoří kláštera, výzdobu nových portálů a dvě dvojice soch světic v kaplích, sochařskou výzdobu opatského trůnu a relikviáře sv. Klimenta a sv. Vincence v klášterním kostele sv. Vojtěcha. Rokem 1735 bylo datováno jeho sousoší sv. Jana Nepomuckého (oratorium) ze zahrady usedlosti Liborka v Praze-Břevnově, která byla rovněž v majetku kláštera. Koncem třicátých let pracoval v břevnovském klášteře. Do nově postaveného kostela sv. Markéty (architektonické řešení otec a syn Dientzenhoferové) vytvořil dřevěnou oratoř, výzdobu tabernáklů oltářů sv. Benedikta, sv. Kříže, sv. Václava a sv. Otmara. Do refektáře, kapitulní síně a knihovny pak řezbářskou výzdobu, na bránu sousoší sv. Benedikta a dvojici erbů, do soukromých prostor opata drobnou sošku Madony. Souběžně byl činný i na kladenském panství benediktinů (Mariánský sloup na kladenském náměstí, řezbářská výzdoba oltáře v kapli sv. Vavřince v benediktinské rezidenci, 1741, k tomu řezbářská výzdoba bočních oltářů v kostele Nanebevzetí P. Marie, 1741–42). K vybavení kladenské rezidence břevnovských opatů patřila snad i socha Nejsvětější Trojice (dnes v kladenském muzeu). V Žižicích na Slánsku, vesnici v majetku břevnovského kláštera, vytvořil sousoší sv. Prokopa a v Hrdlech na Litoměřicku sousoší sv. Benedikta (obě 1741). K 1747 byly datovány alianční erby břevnovského a broumovského kláštera v kartuších na vstupní bráně benediktinského hospodářského statku v Hrdlech (1747), pravděpodobně H. poslední zachovaná díla.

L: Toman 1, s. 332; J. Neumann, Aktuálnost českého baroku, in: Umění 30, 1982, s. 385–421; M. Horyna, Sochaři okruhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera, in: Kilián Ignác Dientzenhofer a umělci jeho okruhu (katalog výstavy), 1989, s. 97–105; D. Vokolková, K. J. H. – sochař doznívajícího velkého slohu, in: Barokní umění a jeho význam v české kultuře, 1991, s. 47–53; NEČVU, s. 258–259; DČVU 2/2, s. 711–740; E. Kokinová, K. J. H. – sochař pozdního baroka, 2011 (magisterská diplomová práce, FF UK, Praha).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Lenka Kudělková

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=HIERNLE_Karel_Josef_%3F1693-7.2.1748&oldid=124502“