HILLER Jan 15.5.1878-25.2.1927: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(HILLER_Jan_15.5.1878-25.2.1927)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 15.5.1878
| datum narození = 15.5.1878
| místo narození =  
| místo narození = Litomyšl
| datum úmrtí = 25.2.1927
| datum úmrtí = 25.2.1927
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 61- Pedagog
| povolání = 61- Pedagog<br />72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
| jiná jména =
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 603-604
}}
'''HILLER, Jan''', ''* 15. 5. 1878 Litomyšl, † 25. 2. 1927 Praha, učitel, sokolský cvičitel a vzdělavatel''
 
Třetí dítě pekaře Antonína H., který zemřel čtyři roky po sy�nově narození. Matka Anna, roz. Sičová, se po deseti letech
provdala znovu; dům v Litomyšli prodala a odstěhovala se do
Sebranic, kde převzala pekařský obchod. H. 1890 maturoval
na gymnáziu v Litomyšli. V patnácti letech začal cvičit v So�kole v Poličce, kam jezdíval na prázdniny za strýcem. 1900
poprvé veřejně vystoupil na župním sletu v Heřmanově Měst�ci. Téhož roku vykonal v Praze státní zkoušku z tělocviku.
Od 1897 navštěvoval přednášky na pražské univerzitě, školu
zřejmě nedokončil. 1901–03, kdy byl suplentem v Kroměříži,
složil státní zkoušky z latiny a řečtiny pro vyšší a z češtiny pro
nižší gymnázia. 1902 se oženil s Annou Hofmanovou († 1918)
z Litomyšle, měli spolu dva syny (jedním byl veterinář Jan H.,
1903–1969) a dceru. 1922 se H. podruhé oženil, z druhého
manželství měl dceru Alenu.
 
V Kroměříži byl H. povolán mezi cvičitele a do sokolského
vzdělavatelského odboru. Od 1903 učil na gymnáziu v Bos�kovicích, kde se angažoval také veřejně, 1904 byl zvolen do
městského zastupitelstva. O tři roky později založil a předsedal
Pokrokovému bloku boskovickému, sdružujícímu politické
a volnočasové spolky. H. přispíval do periodika ''Malá Haná''.
1906 a 1908 získal státní tělovýchovná stipendia na studijní
cesty do Německa, Itálie a Řecka. V boskovické sokolské jed�notě se stal náčelníkem a jednatelem družstva pro postavení
sokolovny. Pracoval pro Sokolskou župu krále Jiřího, 1905 se
stal jejím prvním vzdělavatelem, 1907 starostou a redaktorem
župního věstníku.
 
Na místo profesora druhého českého gymnázia na Starém
Brně byl přeložen 1911. Působil v brněnských sokolských
jednotách: 1912 byl zvolen v Rastislavově župě zástupcem
vzdělavatele, po jejím rozdělení 1913 starostou brněnské župy,
od 1919 starostou župy Brno II. Redigoval rubriku sokolské
hlídky v ''Lidových novinách''. 1912 se pro nemoc nezúčastnil
VI. všesokolského sletu, ale organizoval předčasně ukončený
slet v Brně (28. 6. 1914). Za první světové války koordinoval
pomoc potřebným na venkově. Podle českého vzoru založil
začátkem 1918 podpůrný spolek České srdce na Moravě. Po
převratu 1918 organizoval práci Sokolské národní stráže.
 
1919 odešel do Prahy, kde do 1923 pracoval na Ministerstvu
školství a národní osvěty jako zpravodaj pro tělesnou výchovu,
od 1924 řídil první české státní reálné gymnázium v Křemen�cově ulici. V prvních poválečných volbách 1919 byl zvolen do
předsednictva České obce sokolské a 1921 se stal jejím prvním
vzdělavatelem. Byl redaktorem sokolské hlídky v ''Národních listech'', dále ''Věstníku sokolského'' a památníku VII. všesokolské�ho sletu. Pracoval v redakci ''Tyršova sborníku'' a ''Osvěty sokol�ské''. 1920 se jako člen sokolské delegace účastnil olympiády
v Antverpách a o rok později cesty do USA. Mimo vzdělava�telstvo byl členem náčelnictva mužů, učitelem cvičitelské ško�ly a členem zkušební komise. Usiloval o zrovnoprávnění žen a mužů v Sokole, zaměřil se na dorost a na vzdělávací práci od
jednot až po ústředí. Věnoval se také překladu, z latiny převedl
Tacitovy ''Rozpravy o řečnících'' a o antice napsal několik hesel
pro ''Ottův slovník naučný''.
 
'''D:''' Naše nejbližší úkoly, 1920; Sokolstvo do smrti Tyršovy, 1922.
 
'''L:''' Bratr J. H. zemřel, in: Sokol 53, 1927, č. 3, s. 57–60; Sokolstvo se loučí
se svým vůdcem, in: Věstník sokolský 29, 1927, č. 10, s. 145–155; J. H.,
A. Krejčí (ed.), 1928; H. Nájemníková, Symbolická osobnost – pohled na
zakladatele spolků a jejich rozdílné vlivy v 19. a ve 20. století, in: Kultura čes�kého prostoru, prostor české kultury, D. Bittnerová – M. Heřmanský (eds.), 2008, s. 93–101.
 
'''P:''' SOA, Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje 1587–1949, sign. 5402, N řkt. f. ú. Litomyšl, kniha ukn 5578, s. 271.
 
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/13f3808b-53b5-469c-9952-aa872435242c Bibliografie dějin Českých zemí]   
 
Kateřina Pohlová
 


| jiná jména =
}}<br/><br/>Jan HILLER
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
Řádek 16: Řádek 77:


[[Kategorie:1878]]
[[Kategorie:1878]]
[[Kategorie:Litomyšl]]
[[Kategorie:1927]]
[[Kategorie:1927]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 14. 3. 2023, 18:31

Jan HILLER
Narození 15.5.1878
Místo narození Litomyšl
Úmrtí 25.2.1927
Místo úmrtí Praha
Povolání 61- Pedagog
72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 603-604
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47377

HILLER, Jan, * 15. 5. 1878 Litomyšl, † 25. 2. 1927 Praha, učitel, sokolský cvičitel a vzdělavatel

Třetí dítě pekaře Antonína H., který zemřel čtyři roky po sy�nově narození. Matka Anna, roz. Sičová, se po deseti letech provdala znovu; dům v Litomyšli prodala a odstěhovala se do Sebranic, kde převzala pekařský obchod. H. 1890 maturoval na gymnáziu v Litomyšli. V patnácti letech začal cvičit v So�kole v Poličce, kam jezdíval na prázdniny za strýcem. 1900 poprvé veřejně vystoupil na župním sletu v Heřmanově Měst�ci. Téhož roku vykonal v Praze státní zkoušku z tělocviku. Od 1897 navštěvoval přednášky na pražské univerzitě, školu zřejmě nedokončil. 1901–03, kdy byl suplentem v Kroměříži, složil státní zkoušky z latiny a řečtiny pro vyšší a z češtiny pro nižší gymnázia. 1902 se oženil s Annou Hofmanovou († 1918) z Litomyšle, měli spolu dva syny (jedním byl veterinář Jan H., 1903–1969) a dceru. 1922 se H. podruhé oženil, z druhého manželství měl dceru Alenu.

V Kroměříži byl H. povolán mezi cvičitele a do sokolského vzdělavatelského odboru. Od 1903 učil na gymnáziu v Bos�kovicích, kde se angažoval také veřejně, 1904 byl zvolen do městského zastupitelstva. O tři roky později založil a předsedal Pokrokovému bloku boskovickému, sdružujícímu politické a volnočasové spolky. H. přispíval do periodika Malá Haná. 1906 a 1908 získal státní tělovýchovná stipendia na studijní cesty do Německa, Itálie a Řecka. V boskovické sokolské jed�notě se stal náčelníkem a jednatelem družstva pro postavení sokolovny. Pracoval pro Sokolskou župu krále Jiřího, 1905 se stal jejím prvním vzdělavatelem, 1907 starostou a redaktorem župního věstníku.

Na místo profesora druhého českého gymnázia na Starém Brně byl přeložen 1911. Působil v brněnských sokolských jednotách: 1912 byl zvolen v Rastislavově župě zástupcem vzdělavatele, po jejím rozdělení 1913 starostou brněnské župy, od 1919 starostou župy Brno II. Redigoval rubriku sokolské hlídky v Lidových novinách. 1912 se pro nemoc nezúčastnil VI. všesokolského sletu, ale organizoval předčasně ukončený slet v Brně (28. 6. 1914). Za první světové války koordinoval pomoc potřebným na venkově. Podle českého vzoru založil začátkem 1918 podpůrný spolek České srdce na Moravě. Po převratu 1918 organizoval práci Sokolské národní stráže.

1919 odešel do Prahy, kde do 1923 pracoval na Ministerstvu školství a národní osvěty jako zpravodaj pro tělesnou výchovu, od 1924 řídil první české státní reálné gymnázium v Křemen�cově ulici. V prvních poválečných volbách 1919 byl zvolen do předsednictva České obce sokolské a 1921 se stal jejím prvním vzdělavatelem. Byl redaktorem sokolské hlídky v Národních listech, dále Věstníku sokolského a památníku VII. všesokolské�ho sletu. Pracoval v redakci Tyršova sborníku a Osvěty sokol�ské. 1920 se jako člen sokolské delegace účastnil olympiády v Antverpách a o rok později cesty do USA. Mimo vzdělava�telstvo byl členem náčelnictva mužů, učitelem cvičitelské ško�ly a členem zkušební komise. Usiloval o zrovnoprávnění žen a mužů v Sokole, zaměřil se na dorost a na vzdělávací práci od jednot až po ústředí. Věnoval se také překladu, z latiny převedl Tacitovy Rozpravy o řečnících a o antice napsal několik hesel pro Ottův slovník naučný.

D: Naše nejbližší úkoly, 1920; Sokolstvo do smrti Tyršovy, 1922.

L: Bratr J. H. zemřel, in: Sokol 53, 1927, č. 3, s. 57–60; Sokolstvo se loučí se svým vůdcem, in: Věstník sokolský 29, 1927, č. 10, s. 145–155; J. H., A. Krejčí (ed.), 1928; H. Nájemníková, Symbolická osobnost – pohled na zakladatele spolků a jejich rozdílné vlivy v 19. a ve 20. století, in: Kultura čes�kého prostoru, prostor české kultury, D. Bittnerová – M. Heřmanský (eds.), 2008, s. 93–101.

P: SOA, Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje 1587–1949, sign. 5402, N řkt. f. ú. Litomyšl, kniha ukn 5578, s. 271.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Kateřina Pohlová