HERTVICIUS Jan po 1590-12.5.1658: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „{{Infobox - osoba | jméno = Jan HERTVICIUS | obrázek = No male portrait.png | velikost obrázku = | popisek obrázku = | rodné jméno = | datum naroz…“) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| rodné jméno = | | rodné jméno = | ||
| datum narození = po 1590 | | datum narození = po 1590 | ||
| místo narození = | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 12.5.1658 | | datum úmrtí = 12.5.1658 | ||
| místo úmrtí = Drážďany (Německo) | | místo úmrtí = Drážďany (Německo) | ||
Řádek 36: | Řádek 36: | ||
| poznámky = | | poznámky = | ||
| web = | | web = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 546 | ||
}} | }} | ||
'''HERTVICIUS, Jan''' ''(též HERTVIC, HERTVÍK, HERTWIG, Pražský), * po 1590 Praha, † 12. 5. 1658 Drážďany (Německo), protestantský kněz, spisovatel'' | |||
Narodil se na Novém Městě pražském. Není známo, kde | |||
absolvoval studia. Rovněž chybějí zprávy o H. přípravě na | |||
kněžské povolání. Před 1614 je doložen jako kaplan asistující | |||
týnskému duchovnímu správci a administrátorovi nekatolické | |||
konzistoře Eliáši Šúdovi ze Semanína. 1614 se oženil s Ludmilou, dcerou Jakuba Gerrice z Maiverdu. V témže roce působil krátce jako farář v Praze, později v Loukově (u Mnichova | |||
Hradiště). Od 1617, nejpozději však od jara 1618, pobýval | |||
znovu v Praze, kde spravoval novoměstskou faru u sv. Štěpána | |||
Většího, následně faru u sv. Apolináře. Spolu s dalšími faráři | |||
poskytoval duchovní útěchu odsouzeným před staroměstskou | |||
exekucí 21. června 1621. Na počátku 1622 byl nucen odejít do exilu do Saska. Nejprve pobýval v Altenbergu, potom | |||
ve Wittenbergu, kde formálně dokončil studia a 1629 získal | |||
magisterský titul. Během saského vpádu do Prahy 1631/32 | |||
zde působil v obnovené nekatolické konzistoři. V květnu 1632 | |||
odešel za hranice podruhé a žil ve Wittenbergu, poté v nedalekém Dabrunu a v Pirně, kde po smrti M. Samuela Martinia | |||
z Dražova spravoval 1639–47 český exilový sbor. Po švédském | |||
vpádu do Pirny se zdržoval na různých místech, mj. studoval | |||
v Královci (Königsberg, dnes Kaliningrad). Od 1650 až do | |||
smrti byl farářem českého sboru u sv. Jana v Drážďanech. | |||
H. patřil k literárně činným protestantským duchovním. | |||
Několik děl mu bylo rovněž dedikováno. K jeho latinským | |||
pracím se řadí poměrně rozsáhlý prozaický náboženský spis | |||
''Mensa aurea'' či několik kratších textů z padesátých let 17. století k poctě saského vládnoucího rodu v Drážďanech. Psal | |||
i česky. S výjimkou rozsáhlejšího díla ''Vdovství křesťanské…'' se | |||
jednalo vesměs o příležitostné spisy spojené se sňatky, a zejména s úmrtími příslušníků městských a šlechtických elit (1617 | |||
např. u příležitosti svatby Přemysla ze Žerotína a Anny Marie | |||
Šlikové z Pasouna a Holíče). | |||
'''D:''' In honorem … Iohannis Hertvicii … ministri verbi Divini … sponsi [et] | |||
… Lidmillae Gerricianae de Maiverdu, 1614; Vdovství křesťanské ku potěšení | |||
všech ovdovělých [1619]; Mensa aurea admirabilium ferculorum quinque…, | |||
Wittebergae 1623. | |||
'''L:''' RSN 3, s. 767; OSN 11, s. 215; Jireček 1, s. 239; BOS 4, s. 869; Historie | |||
o těžkých protivenstvích církve české, 1902, s. 141, 164; Z. Winter, Kulturní | |||
obraz českých měst. Život veřejný v XV. a XVI. věku 1, 1890, s. 341; Dopisy konsistoře podobojí z let 1610–1619, 2, F. Tischer (ed.), 1925, s. 460; | |||
K. Hrdina, Studenti z českých zemí na vysokých školách v cizině, in: Věstník | |||
ČAVU 28–29, 1919–1920, s. 56; G. Loesche, Die böhmischen Exulanten in | |||
Sachsen, in: Jahrbuch der Gesellschaft für die Geschichte des Protestantismus | |||
42–44, 1923, s. 156; RHB 1, s. 289; 2, s. 300–301; Nádoby mdlé hlavy nemající. Diskursy panenství a vdovství v české literatuře raného novověku, J. Ratajová – L. Storchová (eds.), 2008, s. 311–356; V. Pumprla, Knihopisný slovník | |||
českých, slovenských a cizích autorů 16.–18. století, 2010, s. 427–429; www. | |||
knihopis.cz (K09264-K09268); www.vd17.de (heslo Hertwicius, Johann). | |||
Martin Holý | |||
[[Kategorie:D]] | |||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
[[Kategorie:1590]] | [[Kategorie:1590]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1658]] | [[Kategorie:1658]] | ||
[[Kategorie:Drážďany]] | [[Kategorie:Drážďany]] |
Verze z 22. 3. 2023, 15:33
Jan HERTVICIUS | |
Narození | po 1590 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 12.5.1658 |
Místo úmrtí | Drážďany (Německo) |
Povolání |
63- Spisovatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 546 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=143584 |
HERTVICIUS, Jan (též HERTVIC, HERTVÍK, HERTWIG, Pražský), * po 1590 Praha, † 12. 5. 1658 Drážďany (Německo), protestantský kněz, spisovatel
Narodil se na Novém Městě pražském. Není známo, kde absolvoval studia. Rovněž chybějí zprávy o H. přípravě na kněžské povolání. Před 1614 je doložen jako kaplan asistující týnskému duchovnímu správci a administrátorovi nekatolické konzistoře Eliáši Šúdovi ze Semanína. 1614 se oženil s Ludmilou, dcerou Jakuba Gerrice z Maiverdu. V témže roce působil krátce jako farář v Praze, později v Loukově (u Mnichova Hradiště). Od 1617, nejpozději však od jara 1618, pobýval znovu v Praze, kde spravoval novoměstskou faru u sv. Štěpána Většího, následně faru u sv. Apolináře. Spolu s dalšími faráři poskytoval duchovní útěchu odsouzeným před staroměstskou exekucí 21. června 1621. Na počátku 1622 byl nucen odejít do exilu do Saska. Nejprve pobýval v Altenbergu, potom ve Wittenbergu, kde formálně dokončil studia a 1629 získal magisterský titul. Během saského vpádu do Prahy 1631/32 zde působil v obnovené nekatolické konzistoři. V květnu 1632 odešel za hranice podruhé a žil ve Wittenbergu, poté v nedalekém Dabrunu a v Pirně, kde po smrti M. Samuela Martinia z Dražova spravoval 1639–47 český exilový sbor. Po švédském vpádu do Pirny se zdržoval na různých místech, mj. studoval v Královci (Königsberg, dnes Kaliningrad). Od 1650 až do smrti byl farářem českého sboru u sv. Jana v Drážďanech. H. patřil k literárně činným protestantským duchovním.
Několik děl mu bylo rovněž dedikováno. K jeho latinským pracím se řadí poměrně rozsáhlý prozaický náboženský spis Mensa aurea či několik kratších textů z padesátých let 17. století k poctě saského vládnoucího rodu v Drážďanech. Psal i česky. S výjimkou rozsáhlejšího díla Vdovství křesťanské… se jednalo vesměs o příležitostné spisy spojené se sňatky, a zejména s úmrtími příslušníků městských a šlechtických elit (1617 např. u příležitosti svatby Přemysla ze Žerotína a Anny Marie Šlikové z Pasouna a Holíče).
D: In honorem … Iohannis Hertvicii … ministri verbi Divini … sponsi [et] … Lidmillae Gerricianae de Maiverdu, 1614; Vdovství křesťanské ku potěšení všech ovdovělých [1619]; Mensa aurea admirabilium ferculorum quinque…, Wittebergae 1623.
L: RSN 3, s. 767; OSN 11, s. 215; Jireček 1, s. 239; BOS 4, s. 869; Historie o těžkých protivenstvích církve české, 1902, s. 141, 164; Z. Winter, Kulturní obraz českých měst. Život veřejný v XV. a XVI. věku 1, 1890, s. 341; Dopisy konsistoře podobojí z let 1610–1619, 2, F. Tischer (ed.), 1925, s. 460; K. Hrdina, Studenti z českých zemí na vysokých školách v cizině, in: Věstník ČAVU 28–29, 1919–1920, s. 56; G. Loesche, Die böhmischen Exulanten in Sachsen, in: Jahrbuch der Gesellschaft für die Geschichte des Protestantismus 42–44, 1923, s. 156; RHB 1, s. 289; 2, s. 300–301; Nádoby mdlé hlavy nemající. Diskursy panenství a vdovství v české literatuře raného novověku, J. Ratajová – L. Storchová (eds.), 2008, s. 311–356; V. Pumprla, Knihopisný slovník českých, slovenských a cizích autorů 16.–18. století, 2010, s. 427–429; www. knihopis.cz (K09264-K09268); www.vd17.de (heslo Hertwicius, Johann).
Martin Holý