HERZIG Karl 28.2.1803-5.1.1849: Porovnání verzí

	Karl HERZIG
Narození	28.2.1803
Místo narození	Liberec
Úmrtí	5.1.1849
Místo úmrtí	Mšeno nad Nisou
Titul	26- Bánský odborník nebo energetik; 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848;
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 550
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=143586

VizuálníWikitext

Aktuální verze z 25. 3. 2023, 08:52

HERZIG, Karl, * 28. 2. 1803 Liberec, † 5. 1. 1849 Mšeno nad Nisou (č. o. Jablonec nad Nisou), podnikatel, politik

Nejstarší syn majitele bavlnářského podniku Josefa H. (1776–1844) a bratra Wilhelma H. (1812–1894) byl v mládí vyslán do vídeňského Soukromého vzdělávacího institutu Friedricha Krauseho (Privat Lehr- und Erziehungsanstalt) a od 1818 pobýval v Itálii, kde se seznamoval s obchodním prostředím a navazoval nové styky. Po návratu do Čech se 1824 stal společníkem otce ve firmě Josef H. a synové a podílel se na rychlém růstu podniku, jehož hlavním produktem byly bavlněné tkaniny a příze, exportované zejména do Itálie, Uher a Sedmihradska. Znalost dobových technologických trendů H. přivedla k systematickému úsilí o zlepšování podmínek rozvoje průmyslu. Již ve třicátých letech propagoval železniční spojení Liberce se Saskem. Zároveň patřil k zakladatelům Spolku pro hledání uhlí (Kohlenbauverein), které mělo nahradit vodní pohony, hlavní energetický zdroj tehdejších továren. Již 1835 byl otevřen první důl v Hartavě (Hartau /u Žitavy/, Německo), dodávající hnědé uhlí pro textilní továrny Herzigů a Liebiegů. 1841 se H. stal hlavním iniciátorem vzniku a také předsedou Živnostenského spolku (Gewerbeverein). Korporace sdružující podnikatele z Liberecka i vzdělané liberecké měšťany byla centrem snah o posílení odborné vzdělanosti a změny hospodářských i politických podmínek v habsburské monarchii v předbřeznové době. H. sledoval rovněž otázky rozvoje města Liberce. Zasloužil se o vybudování liberecké nemocnice, otevřené v dubnu 1848. Stál i za návrhy na založení peněžního ústavu ve městě. Na jaře 1848 patřil k hlavním reprezentantům liberecké městské elity a 18. března mu bylo uděleno čestné občanství. O týden později vystoupil při slavnosti instalace nového starosty města jmenovaného krajským úřadem se žádostí, aby definitivní obsazení místa starosty bylo provedeno na základě voleb. Po vzniku libereckého měšťanského výboru, v jehož čele stanul jeho spolupracovník z vedení živnostenského spolku L. Ehrlich, se H. věnoval širším problémům politických změn v rakouském mocnářství. V zemském měřítku začal být rychle vnímán jako vedoucí osobnost průmyslových kruhů významného německy osídleného města. Z tohoto důvodu jej koncem května 1848 hrabě Lev Thun při svém neúspěšném pokusu o sestavení vlády v Čechách hodlal jmenovat jejím členem. H. jeho nabídku nepřijal. Odmítal české nacionální požadavky a úsilí o autonomii, neboť je považoval za projevy separatismu, který by mohl vést k rozpadu rakouského státu. Svým vystoupením také znemožnil na Liberecku volby do zemského sněmu. S L. Ehrlichem-Treuenstättem stál v čele libereckého Konstitučního spolku, který měl chránit německou národnost a připravit volby do shromáždění zástupců ve Frankfurtu nad Mohanem, jež jednalo o německém sjednocení. Tyto volby proběhly v Liberci za velké účasti obyvatel; zástupcem města byl v květnu 1848 zvolen vídeňský právník J. Winiwarter. H. současně zaujalo konstituování říšského sněmu ve Vídni, který měl jednat o ústavě a budoucnosti habsburské monarchie. 8. července byl za město Liberec zvolen jeho poslancem a náležel k centralistům. Zúčastňoval se jednání ve Vídni a později v Kroměříži. Po vypuknutí říjnové revoluce ve Vídni mu bylo v souvislosti s rekonstrukcí rakouské vlády nabídnuto místo ministra obchodu, které H. odmítl. Usiloval však o uklidnění poměrů a hospodářskou stabilizaci monarchie. Zároveň se soustředil na posílení postavení Liberce, který měl podle jeho představ usilovat o pozici hlavního města německých oblastí Čech. H. se 1825 oženil s Annou, roz. Langeovou, s níž měl sedm synů a pět dcer (pouze dvě dcery se dožily dospělosti). H. slibnou politickou kariéru přerušila tragická smrt při požáru továrny ve Mšeně nad Nisou (č. o. Jablonec nad Nisou). Vedoucí místo v řadách německých průmyslníků zaujal v následujících letech Johann Liebig (Liebieg).

L: Carl H., Eine Erinnerung zu seinem 40. Todestage, in: Reichenberger Zeitung 4. 1. 1889, s. 2–5; B. Baier, Lebensbilder aus der Heimat, 1907, s. 151–156; Hantschel, s. 27–28; J. Belda, Liberec v revolučním roce 1848, 1959, s. 221, 252, 282; Myška 1, s. 171; M. Melanová, Průmyslové a politické centrum v monarchii, in: kolektiv autorů, Liberec, 2017, s. 151–163; https://www.parlament.gv.at/WWER/PARL/J1848/Herzig.shtml (stav k 23. 3. 2021).

P: SOkA, Liberec, fond Rodinný archiv Herzigových a Priebschových 1787–1876, NAD 859.

Miloslava Melanová