ADAMETZ Leopold 11.11.1861-27.1.1941: Porovnání verzí
(ADAMETZ_Leopold_11.11.1861-27.1.1941) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ADAMETZ, Leopold,''' ''* 11. 11. 1861 Brno, † 27. 1. 1941 Vídeň (Rakousko), zootechnik, pomolog, pedagog, odborný publicista'' | |||
Základní a střední vzdělání získal v Drážďanech a ve Vídni. | |||
1881–84 absolvoval VŠZ ve Vídni, poté rok praktikoval | |||
v Čelechovicích na Hané a pokračoval v dalších odborných | |||
studiích na univerzitě v Lipsku (1886–87, PhDr.). Vrátil se | |||
do Vídně a stal se asistentem prof. MUDr. Martina Wilckense | |||
v ústavu nauky o živočišné produkci. Habilitoval se pro | |||
zootechniku a zdravovědu domácích zvířat (1888) a mlékařství | |||
(1889). 1890 byl jmenován mimořádným profesorem. | |||
1891–98 působil na zemědělském oddělení Jagellonské univerzity | |||
v Krakově jako řádný profesor chovu hospodářských | |||
zvířat a mlékařství. Na vídeňskou VŠZ se vrátil na místo | |||
M. Wilckense. Byl ředitelem Zootechnického ústavu (1898 | |||
až 1932) a náležel k předním evropským zootechnikům. Jeho | |||
dílo rozvíjeli a dovršili spolužáci B. Macalík (1861–1940), | |||
J. Taufer (1869–1940) a prof. S. Ulmanský v Záhřebu. | |||
Na počátku 20. století se A. zasadil o dovoz a aklimatizaci | |||
žádaných čistokrevných karakulských ovcí z Buchary a o jejich | |||
chov na Moravě. Pokusy prováděl zejména na svém | |||
statku ve Velkých Losinách u Šumperka. Studoval Mendlovy | |||
zákonitosti dědičnosti u těchto ovcí a křížil je s francouzskými. | |||
Působil na vývoj zootechniky a chovatelskou problematiku | |||
v českých zemích, v Polsku, Jugoslávii, Bulharsku a v Rusku. | |||
Společně s B. Macalíkem prozkoumali původ našeho sko tu | |||
a systematicky ho zařadili. | |||
Ministerstvo zemědělství ČSR vydalo 1923 česky a německy | |||
A. rozpravu o příbuzenské plemenitbě, která se stala v našem | |||
prostředí významným vědeckým kompendiem zootechniky. | |||
Dále vydal vysokoškolskou učebnici všeobecného chovu domácích | |||
zvířat, v níž vycházel z vědecké živočišné genetiky. | |||
Kniha vyšla nejprve polsky, srbochorvatsky a po českém vydání | |||
pak německy, rusky, anglicky, švédsky, bulharsky a maďarsky. | |||
Každé vydání bylo přizpůsobeno poměrům daného | |||
státu. | |||
Za vědeckou a organizátorskou práci obdržel A. četné pocty | |||
a řády: rakouskou zlatou medaili za zásluhy o zemědělství, | |||
francouzský rytířský zlatý kříž Pour la mérite agricole, komandérský | |||
kříž Danilova černohorského řádu, komturský | |||
kříž rakouského Řádu Františka Josefa a řád Polonia restituta. | |||
Byl rektorem VŠZ ve Vídni (1901/02). Polská akademie věd | |||
v Krakově ho zvolila dopisujícím (1896) a řádným členem | |||
(1922), Akademie věd německých přírodovědců Leopoldinum | |||
v Halle řádným členem (1906), dále byl členem Švédské | |||
zemědělské akademie v Uppsale (1916), Institutu pro Orient | |||
a Západ ve Vídni (1921) a dopisujícím členem Rakouské akademie věd (1931). ČSAZ zvolila A. 1926 dopisujícím a 1937 | |||
čestným členem. Její knihovně věnoval A. své odborné práce. | |||
Na VŠZ ve Stockholmu a v Berlíně a na Jagellonské univerzitě | |||
v Krakově mu 1931 byl udělen titul dr. h. c. | |||
'''D:''' neúplný soupis in: SÚA Praha, fond ČAZ, kt. 16 – Lebenslauf des | |||
Prof. Dr. L. A.; F. J. (=Jaro Ferulík); Prof. dr. L. A., in: Československý zemědělec | |||
5, 1923, s. 27 a 237, 20. 12. 1923, s. 276n.; E. Reich, Dr. L. A., in: | |||
VČAZ 4, 1928, s. 265n.; J. Kříženecký, Význam prof. dr. dr. h. c. L. A. ve | |||
vývoji zootechniky, in: VČAZ 17, 1941, s. 325n.; Die wirtschaftliche Zweckmässigkeit | |||
der Pelzschafzucht für das deutsch-österreichische Flachland, | |||
Wien 1921; Untersuchungen über Abstammung und Rassenzugehörigkeit | |||
des altspanischen Pferdes Kladruber Zucht, in: Arbeiten der Lehrkanzel für | |||
Tierzucht an der Hochschule für Bodenkultur in Wien 1, Wien 1922; Příbuzenská | |||
plemenitba ve světle nového biologického bádání, 1923 (dtto německy | |||
Die Verwandschaftszucht im Lichte der neuen biologischen Forschung, | |||
Publikation des Ministeriums für Landwirtschaft der ČSR, Bd. 42, | |||
1923); Chov domácích zvířat. Část všeobecná, 1925; Zootechnické výzkumné | |||
stanice a jejich význam pro povznesení chovu domácích zvířat v Polsku, | |||
in: VČAZ 5, 1929, s. 434n. | |||
'''L:''' HSN 1, s. 20; Dr. L. A., in: Příbuzenská plemenitba…, c. d., s. 66n.; | |||
A. L., in: Československý zemědělec 5, 13. 12. 1923, s. 269 a 20. 12. 1923, | |||
s. 276n.; OSND 1/1, s. 16n.; MSN 1, s. 20; KSN 1, s. 41; E. Reich, L. A., | |||
in: Chov domácích zvířat, c. d., doslov, s. 424n.; týž, Dr. L. A., in: VČAZ 4, | |||
1928, s. 264n.; týž, Dr. Ing. L. A. sedmdesátníkem, in: VČAZ 7, 1931, | |||
s. 1031n.; B. Vláčil, Oslavy sedmdesátin prof. Dr. L. A., in: VČAZ 7, 1931, | |||
s. 1120n.; S. Ulmansky, K sedmdesátinám prof. Dra h. c. L. A., in: VČAZ | |||
8, 1932, s. 1n.; E. Reich, B. Vláčil, ČAZ v prvém desítiletí 1924–34, 1935, | |||
passim; E. Reich, Prof. Ing. Dr. L. A., in: VČAZ 17, 1941, s. 132n.; J. Kříženecký, | |||
Význam prof. dr. dr. h. c. L. A. ve vývoji zootechniky, in: VČAZ 17, | |||
1941, s. 321n.; K. Keller, L. A., in: ÖAW Almanach 91, 1949, s. 203n.; | |||
NDB 1, s. 53n.; ÖBL 1, s. 5; Hofrat Prof. Dr. L. A. zum 100. Geburtstag, | |||
Wien, 1962; MSB 1, s. 4n. a 4, s. 146. | |||
'''P:''' Archiv města Brna, matriky okr. Brno-město, sign. 6/7. Tom. VI. Matrika | |||
nar. 1. 2. 1854–11. 1. 1863, římskokatolická fara Brno-Staré Brno (otec | |||
neuveden); SÚA Praha, fond ČAZ, kt. 16 – Lebenslauf des Prof. Dr. L. A. | |||
a dtto, i. č. 27 (A), kt. 91. | |||
Gustav Novotný | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:22- Odborník živočišné výroby]] | [[Kategorie:22- Odborník živočišné výroby]] | ||
[[Kategorie:1861]] | [[Kategorie:1861]] | ||
[[Kategorie:Valtice]] | [[Kategorie:Valtice]] | ||
[[Kategorie:1941]] | [[Kategorie:1941]] | ||
[[Kategorie:Vídeň]] | [[Kategorie:Vídeň]] |
Verze z 19. 1. 2016, 11:50
Leopold ADAMETZ | |
![]() | |
Narození | 11.11.1861 |
---|---|
Místo narození | Valtice, o. Břeclav |
Úmrtí | 27.1.1941 |
Místo úmrtí | Vídeň |
Povolání | 22- Odborník živočišné výroby |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38806 |
ADAMETZ, Leopold, * 11. 11. 1861 Brno, † 27. 1. 1941 Vídeň (Rakousko), zootechnik, pomolog, pedagog, odborný publicista
Základní a střední vzdělání získal v Drážďanech a ve Vídni. 1881–84 absolvoval VŠZ ve Vídni, poté rok praktikoval v Čelechovicích na Hané a pokračoval v dalších odborných studiích na univerzitě v Lipsku (1886–87, PhDr.). Vrátil se do Vídně a stal se asistentem prof. MUDr. Martina Wilckense v ústavu nauky o živočišné produkci. Habilitoval se pro zootechniku a zdravovědu domácích zvířat (1888) a mlékařství (1889). 1890 byl jmenován mimořádným profesorem. 1891–98 působil na zemědělském oddělení Jagellonské univerzity v Krakově jako řádný profesor chovu hospodářských zvířat a mlékařství. Na vídeňskou VŠZ se vrátil na místo M. Wilckense. Byl ředitelem Zootechnického ústavu (1898 až 1932) a náležel k předním evropským zootechnikům. Jeho dílo rozvíjeli a dovršili spolužáci B. Macalík (1861–1940), J. Taufer (1869–1940) a prof. S. Ulmanský v Záhřebu.
Na počátku 20. století se A. zasadil o dovoz a aklimatizaci žádaných čistokrevných karakulských ovcí z Buchary a o jejich chov na Moravě. Pokusy prováděl zejména na svém statku ve Velkých Losinách u Šumperka. Studoval Mendlovy zákonitosti dědičnosti u těchto ovcí a křížil je s francouzskými. Působil na vývoj zootechniky a chovatelskou problematiku v českých zemích, v Polsku, Jugoslávii, Bulharsku a v Rusku. Společně s B. Macalíkem prozkoumali původ našeho sko tu a systematicky ho zařadili.
Ministerstvo zemědělství ČSR vydalo 1923 česky a německy A. rozpravu o příbuzenské plemenitbě, která se stala v našem prostředí významným vědeckým kompendiem zootechniky. Dále vydal vysokoškolskou učebnici všeobecného chovu domácích zvířat, v níž vycházel z vědecké živočišné genetiky. Kniha vyšla nejprve polsky, srbochorvatsky a po českém vydání pak německy, rusky, anglicky, švédsky, bulharsky a maďarsky. Každé vydání bylo přizpůsobeno poměrům daného státu.
Za vědeckou a organizátorskou práci obdržel A. četné pocty a řády: rakouskou zlatou medaili za zásluhy o zemědělství, francouzský rytířský zlatý kříž Pour la mérite agricole, komandérský kříž Danilova černohorského řádu, komturský kříž rakouského Řádu Františka Josefa a řád Polonia restituta. Byl rektorem VŠZ ve Vídni (1901/02). Polská akademie věd v Krakově ho zvolila dopisujícím (1896) a řádným členem (1922), Akademie věd německých přírodovědců Leopoldinum v Halle řádným členem (1906), dále byl členem Švédské zemědělské akademie v Uppsale (1916), Institutu pro Orient a Západ ve Vídni (1921) a dopisujícím členem Rakouské akademie věd (1931). ČSAZ zvolila A. 1926 dopisujícím a 1937 čestným členem. Její knihovně věnoval A. své odborné práce. Na VŠZ ve Stockholmu a v Berlíně a na Jagellonské univerzitě v Krakově mu 1931 byl udělen titul dr. h. c.
D: neúplný soupis in: SÚA Praha, fond ČAZ, kt. 16 – Lebenslauf des Prof. Dr. L. A.; F. J. (=Jaro Ferulík); Prof. dr. L. A., in: Československý zemědělec 5, 1923, s. 27 a 237, 20. 12. 1923, s. 276n.; E. Reich, Dr. L. A., in: VČAZ 4, 1928, s. 265n.; J. Kříženecký, Význam prof. dr. dr. h. c. L. A. ve vývoji zootechniky, in: VČAZ 17, 1941, s. 325n.; Die wirtschaftliche Zweckmässigkeit der Pelzschafzucht für das deutsch-österreichische Flachland, Wien 1921; Untersuchungen über Abstammung und Rassenzugehörigkeit des altspanischen Pferdes Kladruber Zucht, in: Arbeiten der Lehrkanzel für Tierzucht an der Hochschule für Bodenkultur in Wien 1, Wien 1922; Příbuzenská plemenitba ve světle nového biologického bádání, 1923 (dtto německy Die Verwandschaftszucht im Lichte der neuen biologischen Forschung, Publikation des Ministeriums für Landwirtschaft der ČSR, Bd. 42, 1923); Chov domácích zvířat. Část všeobecná, 1925; Zootechnické výzkumné stanice a jejich význam pro povznesení chovu domácích zvířat v Polsku, in: VČAZ 5, 1929, s. 434n.
L: HSN 1, s. 20; Dr. L. A., in: Příbuzenská plemenitba…, c. d., s. 66n.; A. L., in: Československý zemědělec 5, 13. 12. 1923, s. 269 a 20. 12. 1923, s. 276n.; OSND 1/1, s. 16n.; MSN 1, s. 20; KSN 1, s. 41; E. Reich, L. A., in: Chov domácích zvířat, c. d., doslov, s. 424n.; týž, Dr. L. A., in: VČAZ 4, 1928, s. 264n.; týž, Dr. Ing. L. A. sedmdesátníkem, in: VČAZ 7, 1931, s. 1031n.; B. Vláčil, Oslavy sedmdesátin prof. Dr. L. A., in: VČAZ 7, 1931, s. 1120n.; S. Ulmansky, K sedmdesátinám prof. Dra h. c. L. A., in: VČAZ 8, 1932, s. 1n.; E. Reich, B. Vláčil, ČAZ v prvém desítiletí 1924–34, 1935, passim; E. Reich, Prof. Ing. Dr. L. A., in: VČAZ 17, 1941, s. 132n.; J. Kříženecký, Význam prof. dr. dr. h. c. L. A. ve vývoji zootechniky, in: VČAZ 17, 1941, s. 321n.; K. Keller, L. A., in: ÖAW Almanach 91, 1949, s. 203n.; NDB 1, s. 53n.; ÖBL 1, s. 5; Hofrat Prof. Dr. L. A. zum 100. Geburtstag, Wien, 1962; MSB 1, s. 4n. a 4, s. 146.
P: Archiv města Brna, matriky okr. Brno-město, sign. 6/7. Tom. VI. Matrika nar. 1. 2. 1854–11. 1. 1863, římskokatolická fara Brno-Staré Brno (otec neuveden); SÚA Praha, fond ČAZ, kt. 16 – Lebenslauf des Prof. Dr. L. A. a dtto, i. č. 27 (A), kt. 91.
Gustav Novotný