ANDRŠT Zdeněk 5.10.1912-23.10.1985: Porovnání verzí
(ANDRŠT_Zdeněk_5.10.1912-3.11.1985) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 5.10.1912 | | datum narození = 5.10.1912 | ||
| místo narození = | | místo narození = Postupice u Benešova | ||
| datum úmrtí = | | datum úmrtí = 23.10.1985 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | | povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ANDRŠT, Zdeněk,''' ''* 5. 10. 1912 Postupice u Benešova, † 23. 10. 1985 Praha, lední hokejista, trenér, sportovní funkcionář'' | |||
V mládí hrál lední hokej za SC Říčany (1932–35), ČSK Vyšehrad | |||
(1935–36) a potom deset let (1936–46) za SK Slavia | |||
Praha a za Sokol Příbram. Po skončení hráčské kariéry působil | |||
vedle civilního povolání (právník Jáchymovských dolů | |||
v Příbrami, v Geologickém průzkumu Praha, od 1963 vedoucí | |||
tajemník v Ústředním geologickém úřadu) jako hokejový | |||
funkcionář v Příbrami a ve Slavii Praha. Organizační schopnosti | |||
projevoval i v oddílech národní házené. 1958–61 byl | |||
předsedou trenérské rady ústřední sekce ledního hokeje. Po | |||
tragické smrti E. Fardy v lednu 1961 převzal spolu s V. Kostkou | |||
vedení národního mužstva, které na mistrovství světa | |||
1961 ve Švýcarsku obsadilo druhé místo a získalo evropský | |||
mistrovský titul. 1961–80 zastával funkci předsedy ústřední | |||
sekce Svazu ledního hokeje. V této době získali českoslovenští | |||
hokejisté tři tituly mistrů světa (1972, 1976, 1977), osm | |||
stříbrných (1965, 1966, 1968, 1971, 1974, 1975, 1978, | |||
1979) a pět bronzových (1963, 1964, 1969, 1970, 1973) | |||
medailí z mistrovství světa a zimních olympijských her. Čtyřikrát | |||
se stali mistry Evropy (1971, 1972, 1976, 1977). ČSSR | |||
pořádala 1972 a 1978 světové šampionáty. Při organizaci | |||
mistrovství světa spolupracoval ještě v roce 1985. | |||
'''L:''' K. Gut – V. Pacina, Malá encyklopedie ledního hokeje, 1986, s. 14. | |||
Miloslav Martínek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | [[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | ||
[[Kategorie:1912]] | [[Kategorie:1912]] | ||
[[Kategorie:Postupice]] | |||
[[Kategorie:1985]] | [[Kategorie:1985]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
Verze z 5. 2. 2016, 10:57
| Zdeněk ANDRŠT | |
 | |
| Narození | 5.10.1912 |
|---|---|
| Místo narození | Postupice u Benešova |
| Úmrtí | 23.10.1985 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39366 |
ANDRŠT, Zdeněk, * 5. 10. 1912 Postupice u Benešova, † 23. 10. 1985 Praha, lední hokejista, trenér, sportovní funkcionář
V mládí hrál lední hokej za SC Říčany (1932–35), ČSK Vyšehrad (1935–36) a potom deset let (1936–46) za SK Slavia Praha a za Sokol Příbram. Po skončení hráčské kariéry působil vedle civilního povolání (právník Jáchymovských dolů v Příbrami, v Geologickém průzkumu Praha, od 1963 vedoucí tajemník v Ústředním geologickém úřadu) jako hokejový funkcionář v Příbrami a ve Slavii Praha. Organizační schopnosti projevoval i v oddílech národní házené. 1958–61 byl předsedou trenérské rady ústřední sekce ledního hokeje. Po tragické smrti E. Fardy v lednu 1961 převzal spolu s V. Kostkou vedení národního mužstva, které na mistrovství světa 1961 ve Švýcarsku obsadilo druhé místo a získalo evropský mistrovský titul. 1961–80 zastával funkci předsedy ústřední sekce Svazu ledního hokeje. V této době získali českoslovenští hokejisté tři tituly mistrů světa (1972, 1976, 1977), osm stříbrných (1965, 1966, 1968, 1971, 1974, 1975, 1978, 1979) a pět bronzových (1963, 1964, 1969, 1970, 1973) medailí z mistrovství světa a zimních olympijských her. Čtyřikrát se stali mistry Evropy (1971, 1972, 1976, 1977). ČSSR pořádala 1972 a 1978 světové šampionáty. Při organizaci mistrovství světa spolupracoval ještě v roce 1985.
L: K. Gut – V. Pacina, Malá encyklopedie ledního hokeje, 1986, s. 14.
Miloslav Martínek