AQUILINAS Pavel ?1520-?1569: Porovnání verzí
(AQUILINAS_Pavel_1520-1569) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Pavel AQUILINAS | | jméno = Pavel AQUILINAS | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1520 | | datum narození = před 1520 | ||
| místo narození = | | místo narození = Hradec Králové | ||
| datum úmrtí = 1569 | | datum úmrtí = asi 1569 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Kyjov | ||
| povolání = 64- Překladatel | | povolání = 64- Překladatel | ||
63- Spisovatel | 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''AQUILINAS (též AQUILINUS, VORLIČNÝ, HRADECKÝ, HRADECENUS), Pavel,''' ''* před 1520 Hradec Králové, † asi 1569 Kyjov, humanistický básník, překladatel, teolog, pedagog'' | |||
Snad příbuzný Jana A. Studoval na žatecké škole a 1546 získal | |||
bakalářství na pražské univerzitě. Potom vyučoval v Praze na | |||
malostranské škole u sv. Mikuláše. Brzy odešel do Prostějova, | |||
kde učil a zároveň pracoval jako korektor Güntherovy tiskárny. | |||
Asi 1552 získal v Benátkách kněžství a 1555 se stal správcem | |||
prostějovské školy. Od 1564 působil jako farář v Kyjově. | |||
Dále byl rádcem Vojtěcha z Pernštejna v jeho reformačních | |||
pokusech a 1566 se s knězem B. Ostrožským podílel na návrhu | |||
společné konfese nekatolíků, kritizované J. Blahoslavem. | |||
Latinská humanistická poezie mu prostřednictvím T. Mitise | |||
z Limuz otevřela přístup do okruhu humanistických básníků | |||
kolem J. Hodějovského. Byl autorem příležitostné skladby | |||
''Epithalamion de'' ''nuptiis d. M.'' ''Vencesilai'' ''Arpini'' ''et Catharinae,'' | |||
''fi liae …'' ''M. Nicolai'' ''Artemisii'' (1548); proslul dále jako autor | |||
pomůcek, zejména pro výuku latiny a latinské stylistiky ''Elegantissimae'' | |||
''colloquiorum'' ''formulae ex P.'' ''Terentii comoediis'' ''selectae'' | |||
(1550) s překladem do češtiny a němčiny, ''Regulae communes'' | |||
''civilis vitae'' ''honestae instituendae'' ''ex comoediis'' ''Terentii excerptae'' | |||
''et in'' ''disticha redactae'' (1550), ''Orationes'' ''piae aliquot'' | |||
''carmine'' ''elegiaco conscriptae'' (1555), ''Modlitby'' ''pobožné'' ''z epištol'' | |||
''na evangelia'' ''z celýho'' ''roku'' (1564). Oblíbený byl A. překlad | |||
spisu ''Catonis'' ''Disticha'' ''moralia cum'' ''scholiis D.'' ''Erasmi Roterodami'' | |||
''et enarratione'' ''Boiemica'' (1558, do 1597 vydán osmnáctkrát), | |||
stejně tak i ''Dicta Graeciae'' ''sapientum'' ''interprete Erasmo'' | |||
''Roterodamo …'' ''Omnia Boiemico'' ''sermone reddita'' (1562, do | |||
1597 vydán jedenáctkrát). Přeložil též historický spis nazvaný | |||
''Flavia Jozefa'' ''O válce'' ''židovské knihy'' ''sedmery'' (1553) a vydal | |||
bohemizovanou úpravu spisu ''Grammatica Philippi'' ''Melanchthonis'' | |||
''Latina …'' ''Nunc primum'' ''Boiemico sermone'' ''illustrata'' | |||
(1560) a ''Vokabulář''. ''Nomenklatura'' ''rerum domesticarum…'' | |||
(1560). V tvorbě pro potřeby škol se snažil přiblížit myšlenky | |||
humanismu domácímu prostředí, opíral se o znalost mateřského | |||
jazyka. A. bývá označován za autora anonymního nábožensko- | |||
polemického spisu ''Srovnání'' ''pobožné …'' ''všeho'' | |||
''kněžstva,'' ''přináležejícího k'' ''děkanství prostějovskému'' (1558) a je | |||
mu připisován podíl na ''Confessio fidei'' ''et doctrinae Christianae'' | |||
(1577) i autorství ''Slabikáře českého'' (1547) a ''Kancionálu českého'' | |||
(1559). | |||
'''D:''' soupis in: Jireček 1, s. 20n.; RHB 1, s. 95n. (latinské práce); OSN 26, | |||
s. 969n.; LČL 1, s. 73n. | |||
'''L:''' Jireček 1, s. 19n.; týž, Hymnologia Bohemica, 1878, s. 18; RHB 1, s. 94n.; | |||
LČL 1, s. 72n.; F. Koželuha, Paměti o školách prostějovských.Výroční zpráva | |||
vyšší reálky v Prostějově 1889, s. 12; A. Truhlář, Příspěvky k studiím humanistickým | |||
v Čechách, in: ČČM 1907, s. 361n.; F. Hrejsa, Dějiny křesťanství | |||
v Československu 5, 1948, s. 228; R. Říčan, Dějiny Jednoty bratrské, 1957, | |||
s. 225; M. Kopecký, Český humanismus, 1988, s. 132n. | |||
Hana Bočková | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:64- Překladatel]] | [[Kategorie:64- Překladatel]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1520]] | [[Kategorie:1520]] | ||
[[Kategorie:Hradec Králové]] | |||
[[Kategorie:1569]] | [[Kategorie:1569]] | ||
[[Kategorie:Kyjov]] | |||
Verze z 25. 2. 2016, 07:25
| Pavel AQUILINAS | |
 | |
| Narození | před 1520 |
|---|---|
| Místo narození | Hradec Králové |
| Úmrtí | asi 1569 |
| Místo úmrtí | Kyjov |
| Povolání |
64- Překladatel 63- Spisovatel |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39500 |
AQUILINAS (též AQUILINUS, VORLIČNÝ, HRADECKÝ, HRADECENUS), Pavel, * před 1520 Hradec Králové, † asi 1569 Kyjov, humanistický básník, překladatel, teolog, pedagog
Snad příbuzný Jana A. Studoval na žatecké škole a 1546 získal bakalářství na pražské univerzitě. Potom vyučoval v Praze na malostranské škole u sv. Mikuláše. Brzy odešel do Prostějova, kde učil a zároveň pracoval jako korektor Güntherovy tiskárny. Asi 1552 získal v Benátkách kněžství a 1555 se stal správcem prostějovské školy. Od 1564 působil jako farář v Kyjově. Dále byl rádcem Vojtěcha z Pernštejna v jeho reformačních pokusech a 1566 se s knězem B. Ostrožským podílel na návrhu společné konfese nekatolíků, kritizované J. Blahoslavem. Latinská humanistická poezie mu prostřednictvím T. Mitise z Limuz otevřela přístup do okruhu humanistických básníků kolem J. Hodějovského. Byl autorem příležitostné skladby Epithalamion de nuptiis d. M. Vencesilai Arpini et Catharinae, fi liae … M. Nicolai Artemisii (1548); proslul dále jako autor pomůcek, zejména pro výuku latiny a latinské stylistiky Elegantissimae colloquiorum formulae ex P. Terentii comoediis selectae (1550) s překladem do češtiny a němčiny, Regulae communes civilis vitae honestae instituendae ex comoediis Terentii excerptae et in disticha redactae (1550), Orationes piae aliquot carmine elegiaco conscriptae (1555), Modlitby pobožné z epištol na evangelia z celýho roku (1564). Oblíbený byl A. překlad spisu Catonis Disticha moralia cum scholiis D. Erasmi Roterodami et enarratione Boiemica (1558, do 1597 vydán osmnáctkrát), stejně tak i Dicta Graeciae sapientum interprete Erasmo Roterodamo … Omnia Boiemico sermone reddita (1562, do 1597 vydán jedenáctkrát). Přeložil též historický spis nazvaný Flavia Jozefa O válce židovské knihy sedmery (1553) a vydal bohemizovanou úpravu spisu Grammatica Philippi Melanchthonis Latina … Nunc primum Boiemico sermone illustrata (1560) a Vokabulář. Nomenklatura rerum domesticarum… (1560). V tvorbě pro potřeby škol se snažil přiblížit myšlenky humanismu domácímu prostředí, opíral se o znalost mateřského jazyka. A. bývá označován za autora anonymního nábožensko- polemického spisu Srovnání pobožné … všeho kněžstva, přináležejícího k děkanství prostějovskému (1558) a je mu připisován podíl na Confessio fidei et doctrinae Christianae (1577) i autorství Slabikáře českého (1547) a Kancionálu českého (1559).
D: soupis in: Jireček 1, s. 20n.; RHB 1, s. 95n. (latinské práce); OSN 26, s. 969n.; LČL 1, s. 73n.
L: Jireček 1, s. 19n.; týž, Hymnologia Bohemica, 1878, s. 18; RHB 1, s. 94n.; LČL 1, s. 72n.; F. Koželuha, Paměti o školách prostějovských.Výroční zpráva vyšší reálky v Prostějově 1889, s. 12; A. Truhlář, Příspěvky k studiím humanistickým v Čechách, in: ČČM 1907, s. 361n.; F. Hrejsa, Dějiny křesťanství v Československu 5, 1948, s. 228; R. Říčan, Dějiny Jednoty bratrské, 1957, s. 225; M. Kopecký, Český humanismus, 1988, s. 132n.
Hana Bočková